ledzepfan

Nemůžu si pomoct, ale z toho všeho co Roger za poslední dekády produkuje, je tahle znovuvzkříšená The Wall zdaleka nejslabší. Nechápejte to špatně. PinkFloydovská The Wall je jedno z nejzásadnějších alb své doby a i dnes dokáže rezonovat jako máloco.. ale přestože se Roger snaží inovovat, přidat song, pozměnit aranže atd, je -z mého úhlu pohledu- nesporné, že koncept legendárního dvojalba je dnes pro Rogera značně svazující. Je evidentní, že značná část motivů, které kdysi skrz album ventiloval, je dnes už cosi z čeho vyrostl (vyřešil si to) a naopak se mu ne vždy úplně daří roubovat na zatvrdlou formu zdi témata která jsou pro něj aktuální dnes. Roger je dnes velmi ostře (a mě blízce) ideologicky (nebo přesněji ideově) vyhraněný a snaží se tyto ideje manifestovat právě skrze Zeď.. To by teoreticky mohlo docela dobře fungovat.. Roger by se ale musel vzdát značné části obrazů neoddělitelně vrostlých do původního (zásadně intimnějšího) příběhu Zdi. To ale nejde. Lidi očekávají ikonické animace a specifickou symboliku a tak se ve výsledku pere staré s novým.. Intimní zpověď s velkými revoltujícími prohlášeními atd.. Problematika sama o sobě je vizuální stránka celé show.. Zeď (ta fyzická, na jevišti) prvotně koncipována jako tupě sterilní bariéra, která vyroste mezi diváky a kapelou a která je až skrz hudbu a příběh stržena se zde stává jen obřím plátnem pro vizuální onanie. Tozn. úplným protikladem původního záměru, a co hůř, i úplným protikladem toho co Roger hlásá. Divák se MUSÍ BAVIT, protože si přece ZAPLATIL a nemůže půl hodiny pronikat skrze zeď pomoci své imaginace, emocí, schopnosti vnímat.. Jakoby chtěl Roger diváky "ubavit k smrti".. a tak promítá na zeď animované akčňáky o tom jak je svět povrchní, jak konzum odvádí pozornost od podstaty, jak lidi málo přemýšlí.. Paradox.. Navíc v průběhu show Roger Zeď několikrát jakože bortí, ohýbá a otevírá (pomoci projekce) což mi taky připadá dost mimo mísu...... Co mu ale zbývá (než dav bavit), když při záběrech do davu člověk vidí stádo ovcí, které na své Ajfouny natáčí koncert přestože okolo lítají desítky profi kamer, které celou show natáčí ze všech možných úhlů, v super kvalitě a se super zvukem..? Néé vole. Zaplatil jsem si, tak se potřebuju, namísto oddání se hudbě, soustředit na to abych měl důkaz o tom, že jsem tady byl.. (nebo já fakt nevím jak takový blb může přemýšlet)... Rogerovo putování za hroby svých předků je pak spíš jen očekávaně pathetickou a poněkud neautentickou vsuvkou. Kdo má Rogera naposlouchaného, toho to asi ani nepřekvapí, ani neurazí, ani nenadchne... Kdybych to měl podtrhnout a sečíst, řekl bych, že celek je takovým nesourodým kočkopsem kde se o místo na jevišti perou perfektní momenty (létající prase "požírané" davem) s momenty které byly myšleny dobře, ale nevynikly (choreografie detí během Abitw) až po bezradné nonsency (velká část projekcí a efektů na zdi).. Navíc, speciálně u Zdi je Gilmourova absence vážně až bolestivá..... Příště až si pustím Waterse, tak určitě nesáhnu po tomhle filmu, ale po jakémkoliv záznamu jeho sólové dráhy.. + s velkým očekáváním vyhlížím Us+Them, kde snad konečně bude moct dát naplno volný průchod všem svým ideím a bude moct kázat i mimo koncepci zdi..

Tohle nebylo vůbec špatné.. Sice nejsem obecně, v rámci samurajských filmů, fanda takových těch svérázně, buransko-humpolácky uřvaných charakterů, ale tady tenhle prvek krásně kontrastuje se syrovostí příběhu, který je tak skličující, že bylo potřeba občas brnknout i na úsměvnější strunu aby to celé nebylo příliš těžkopádné... Za pozornost určitě stojí fakt, že Yukio Mishima zde zase ve své narcisistní fetišizaci smrti, ukazuje svaly a trénuje nanečisto (už podruhé na filmovém páse) svou vlastní smrt.

Uzemňující.. Werner v nejlepší formě..

Aj! Tohle úplně nesedlo.. Mám pocit, že se tady zbytečně míchá více nesourodých motivů dohromady a tím film ztrácí na síle.. Pro mě zde byla zdaleka nejpůsobivější ta alegorie brutality rozpadu vztahu. To bylo zdrojem opravdového napětí, tísně a úplně vklidu by to samo o sobě utáhlo stominutový, silný biják.. Všechny ty zabíjačky okolo byly jaksi navíc, jen to celé prodlužovaly a slibovaly něco co nesplnily.. Wicker Man bez gradace a paranoidní atmošky.. V jednu chvilku to skoro ocituje Texasský masakr motorovou pilou, ale dál než do těch pomrknutí to nejde... Ohromnej potenciál který se rozmělňuje v nutnosti dát divákovi i něco jednoduššího k přežvykování aby pak jen nebrblali, že to je jen umělecká pičovina...

Jakože oceňuju, že tam je pár svěžích momentů (především těch hláškoidních), tentokrát byly i ty digibordeloidní bitky poměrně přehledně nasnímané a celkově mě to nějak zásadně nenasralo... Ale jinak je to prostě vo hovnu.. Příběh je úplně plytká břečka která je roztáhnutá na skoro 3 hodiny jen díky tomu, že to má asi 10 hlavních postav a každé je třeba se aspoň trochu věnovat.. Vizuál pořád působí hrozně lacině a genericky.. Emočně se mě to dotklo asi jen tak, že čím více ke konci, tím více mě to prudilo odkapávajícím pathosem... Prostě se zase a znova potvrdilo, že i tam kde občas náhodou fungují jednotlivé postavy (nebo skupinky) v rámci svých sólovek (Ant man, Cpt. Marvel, Guardians o.t.g.), tak v rámci Avengers to je vždycky nemastný, neslaný provar..

Dechberoucí.. Úplně chápu proč tomu Herzog pomohl na svět. Tohle je fakt unikát. Oppenheimer natrefil na zlatou žílu, kdy mu extrémní otevřenost protagonistů umožňuje hrábnout nezvykle hluboko a nazírat na to vše z úhlu který i přes svou stylizaci ve výsledku tvoří komplexnější a relevantnější výpověď než kdejaká striktně (a poctivě) faktografická filmařina.. ... Snad poprvé v životě jsem v dokumentu natrefil na společenství (nechci říct přímo kulturu nebo národ) kterému absolutně od základu nerozumím. Korupce, krutost, cynismus, atrofovaná empatie a morálka, nejsprostější kýč jako estetická norma, nejsofistikovanější argumentace někde na úrovní sedmé třídy základní školy.. to vše prorostlé naprosto samozřejmě celou společností... Věřím, že dokument o životě mimozemšťanů by mě fascinoval možná o kousek méně než tenhle bizar..

Sorry, ale mě to přišlo pitomé.. Fakt bych rád věděl, jak to bylo doopravdy, protože tenhle scénář (a dost možná i předloha) je evidentně hodně přibarvená, z prstu vycucaná absurdita o chybějící předkožce a řetězci náhod tak uměle vykonstruovaných, že to musí trhat oči každému se smyslem pro realitu.. Má to pár fajn scén (vypíchnul bych průjezd ghettem), ale dost mizernou režii.. Celou dobu to na mě působilo, že herci vůbec neví co mají hrát.. Jakoby dostali jen úplně základní pokyny typu "přejdeš zprava doleva a řekneš repliku".. Celé je to toporné, nepřesvědčivé, působící jako naivní filmařská póza.. Takové diletantství s ambicí.. Prostě, za mě je to slabé, tu "pravdivost příběhu" tak jak je přednesen fakt nežeru a tleskat tomu, jen proto, že se to zase otírá (a opírá) o utrpení židů, se mi fakt nechce... Někde mezi 2 a 3..

Natočený to není vůbec špatně.. Naopak, jsem z toho měl pocit, že poměrně nudné carlosovy eskapády by mě -bez tak zručných řemeslníků za kamerou- začaly nudit mnohem dříve než až v poslední čtvrtině (té kratší verze).

Nj, je to takové připitomělé.. Není to katastrofa typu Black Panther, ale je fakt, že to působí jakoby každý druhý motiv, scéna, gesto, myšlenka, šla jaksi mimo terč.. Jean je silný (takový až DCčkovsky temný) charakter a tady ten příběh v sobě v zásadě má obrovský potenciál, ale prodat se to prostě moc nepodařilo.. Mimoto mi přišlo, že celý tenhle x-menovský vesmír je už tak nějak unavený sám ze sebe.. A taky, že Sophie Turner umí zahrát vlastně jen asi jednu polohu..což se moc nehodí tady, kde by bylo potřeba mnohem širší herecký rozsah.... A má to dobrou hudbu.. nevím jestli vždy vhodně použitou, ale dobrou...

Musím přiznat, že vlastně nevím jak to číst.. Pokud to má být oslava svobody a života, tak je to za mě spíš někde za 2 rudé, protože: Týpek co nemá svědomí, celé dny jen hulí ganju, debilně se řehtá úplně čemukoliv, všechno je mu u prdele a žije vlastně z úsilí xyz lidí kteří se ho všemožně snaží držet nad vodou protože podlehli jakési davové psychóze o jeho genialitě, žvatlá cosi o tom, že všichni ostatní žijou ve stereotypu.. Haha.. Zrovna každý jeho krok a čin je dopředu naprosto predikovatelný, protože ten jeho fréé kolotoč je stereotypní jako máloco.. Jestli to naopak měla být Korineho další studie dekadence, tak by to bylo možná za 4, ale pokud to tak fakt myslel, tak to naprosto nedokázal ukočírovat a správně podat (tak jak se mu to skoro geniálně povedlo ve Spring Breakers). Takže se spíš kloním ke kompromisní teorii, že jde o oslavu dekadence (napovídala by tomu i ta přestřelená stylizace).. To je ale na mě příliš málo radikální postoj a tak hodnotím nerozhodnými třemi..