Akt zabitia

O kvalitach a originalite tohoto snimku uz ostatni napsali dost. Presto si neodpustim jednu zasadni vyhradu - absenci kontextu. Hned v uvodnich titulcich se divak dozvida v rychlem sledu nekolik faktickych informaci - zapojeni zapadnich velmoci v genocide, pocet obeti, atd. - ktere ovsem postradaji uspokojive vysvetleni. Jake zeme zabijeni podporovaly? Do jake miry a jakym zpusobem? Jake pro to existuji dukazy? Jakou pozici melo komunisticke hnuti? Bylo realnou hrozbou pro Indonesii? Jak byly "vybirany" obeti a byly potencialnim rizikem nastoleni komunisticke diktatury (tak treba Ceskoslovensku '48 by takova antikomunisticka ocista jenom prospela)? Vsechny tyto otazky zustavaji nezodpovezeny a komplikuji tak interpretaci onech udalosti a jejich dozvuku. V souvislosti s tim pak dochazi jeste k vyraznejsimu problemu - vzhledem k tomu, ze udalosti genocidy jsou zde vylucne nahlizeny prizmatem samotnych vrahu, kteri se od podstaty zabijeni pro vlastni dusevni klid distancuji, tento odstup se preleva i na divaka. Rozhodne bych necekal, ze se u filmu o milionove genocide budu tolik smat a o mrazive pusobivosti NEPRATELU NARODA, dokumentu z genocidy pro zmenu v Kambodzi, vubec nemuze byt rec. I pres to prezevsechno se jedna o opravdu nezapomenutelny filmovy a emocionalni zazitek. (04.03.2015)

Film ktorý mi nedáva z morálnej stránky zmysel, ktorý pokladá otázky kde je Boh keď sa podobné veci dejú a pri ktorom chcem veriť že je fikciou. Keď som ho videl prvýkrát, nedal mi ešte stopercentnú katarziu, nedostal ma na plnej čiare - dodatočne som si uvedomil, že to môže byť jedine tým, že som informácie v ňom obsiahnuté nebol schopný a ochotný vstrebať a uveriť im. Masterpiece, či už obsahom, alebo formou. (10.11.2017)

Bůh nemá rád určitě komunisty..... Tahle věta mi asi nejvíc utkvěla v paměti. Až tragikomický dokument, který se ohlíží o skoro padesát let zpátky a mapuje násilné převzetí moci v Indonésii. Milión zvražděných, převážně komunistů, ten mluví už jenom sám za sebe. Jejich tehdejší katové po těch několika desítkách let dělají, jako by snad lovili králíky nebo přemnožené krysy a ani nehnou brvou a souhlasí s něčím, u čeho se mně můj rozum už tak dlouho nepříčil. Když to tak vezmu, jsem nakonec velmi rád, kde jsem se narodil. A to rozhodně nežiju v ideálním státě. (19.01.2015)

Je to zdlouhavé. Základní informace je přitom prostá: Někdejší sérioví vrazi ani dnes nečelí žádné společenské stigmatizaci a bez zábran o svých vraždách hovoří. Něco jako kdyby bývalí členové Einsatzgruppen rozšafně vyprávěli na kameru, jak v Bělorusku vybíjeli Židy a politruky. --- Šokuje nás to díky kulturní vzdálenosti. V Číně se za časů občanské války (1911-1949) dály neuvěřitelné brutality v ještě mnohem masovějším měřítku. O japonském příspěvku do této kruté historie se mluví, protože to vyhovuje čínskému šovinismu, ale Číňané Číňanům pustili žilou mnohem víc. Nikdo se tím bůhvíjak nezabývá. Současná Indonésie je dost sebevědomá, aby dokument podobného druhu povolila, ale to neznamená, že jinde nebylo ještě hůř. Třeba ve Vietnamu, a tím opravdu nemyslím My Lai. --- Orient opravdu nemá s násilím problém. Dělo se tam vždy. Námitka, že za to může Západ, je očividně lživá. Je to právě naopak. Humanismus a vytrvalá snaha omezovat násilí na nezbytné minimum je po staletí výlučnou výsadou Západu. Tak třeba v Africe bylo právě koloniální období jedinou epochou, kdy zabít souseda kvůli karamelce nebylo tak snadné. --- Naše úsilí o potírání násilí se projevuje v až hysterických reakcích na případy, kdy se Západ násilí dopustí. Nejnověji třeba v Iráku. Tenhle film je dobrý pro porozumění, jak se na násilí dívají ve zbytku světa. Hlavně to nepokládejte za nějakou indonéskou specialitu. Koneckonců i mnohý Rus vám ještě dneska ochotně dosvědčí, že Stalinova vláda byla pro jeho vlast dobrodiním. (07.09.2015)

Asi byla chyba koukat na režisérskou verzi, protože je to absolutně neukoukatelné (sledovat podesáté, jak někoho uškrtit drátem už prostě nemá ten správný efekt) a neuposlouchatelné (indonéština je fakt odporný jazyk). Musel jsem si z toho udělat seriál. Ale ty dvě hodiny by nebyly o mnoho lepší, ideálních by bylo 60 minut. A je to škoda, silných momentů je ve filmu dost, a kdyby se takto zkoncentrovaly, byl by účinek jistě ještě vyšší. Jinak tvůrcům tleskám za nápad a odvahu, třeba se teď bude svět více zajímat o tento vytěsněný a pozapomenutý masakr (k čemuž snad dopomůže, získá-li film Oscara). A pokud budou viníci po letech aspoň symbolicky potrestáni, dal bych tvůrcům i Nobelovu cenu. (25.01.2014)