Inozuka

Možná příliš zjednodušující, ale podle toho, co mám načteno, vcelku odpovídající historickým faktům. Sledovat Hitlerův nástup k moci je parádní nápad, nicméně je to dost obsáhlá látka ke zpracovnání a to zjednodušení se dá vcelku i pochopit. I tak museli tvůrci rozdělit film do dvou částí a to skončili hluboko před Křišťálovou nocí, upevňením diktatury v Německu i zahraniční hitlerovskou "politikou". Film je vyprávěn velmi sugestivně a chvílemi musí člověk s Hitlerem a jeho stranou i sympatizovat. Nemohu si pomoct, ale mě z toho všeho jako nejsympatičtější postava vycházel Ernst Röhm, což bylo ve skutečnosti dost sadistické homo prase - a to i vizuálně - což jen podtrhuje fakt, že záleží na tom, jak chceme nějakou historickou postavu podat, vždy se dá u diváků vyvolat pocit, že to byl vlastně fajn chlapík nebo ženská. A že je tedy vcelku jednoduché manipulovat veřejným míněním buď v její prospěch nebo neprospěch. A tenhle fakt je na tomhle filmu možná to nejcenější. Jinak natáčeno v ČR, takže ve filmu uvidíte spoustu tuzemských lokací a i pár herců...

Na první shlédnutí mi to nepřišlo jako nic moc světoborného ... přeťáplá stopáž, nim moc dramatických scén, laciné počítačové triky. Ale pak jsem si pustil podruhé a zjistil jsem, že tenhle film je fakt dobrý. Možná je to tím, že jsem ho viděl nadvakrát a tak nebyl umořený toou stopáží, ale docela mě to pohltilo. Cate Blanchet, Leonard DiCaprio a Kate Beckinsale z něho dělají opravdu něco. K tomu perfektní výprava a kostymérská práce vyvolávají perfektní iluzi Ameriky 20.-50. let. Vše podtrženo dost chytlavým soundtrackem. A třešínka na závěr Alan Alda v roli bezcharakterního senátora Brewstera. PS. Jako dítě jsem rád listoval v leteckých časopisech z let 1946-48 a dost často se tam probíralo největší letadlo světa miliardáře Hughese. Jsem rád, že jsem se konečně dozvěděl jak to s ním tehdy vlastně bylo.

S odstupem několika desetiletí... komediální linka filmu i cestování časem fungují bezvadně. Herecké obsazení naprosto zdrcující, nejvíce pro mě vládne Josef Bláha jako akademik Richard. Tenhle člověk je prostě bůh! Ale i všichni členové Expedice Adam 84 jsou skvělí. Z vedlejších postav vedle jasných favoritů v podobě Velkého učitele Vl. Brodského a policisty Vl. Menšíka vyčnívá především Jiří Císler jako hoteliér. Co ale naprosto skřípe jsou téměř všechny záběry z budoucnosti a dost primitivní trikové scény. Nechci rýpat do klišé o světových československých trikařích, ale to co tady předvádí, je na úrovni padesátých let, nikoliv osmdesátých.

Na legendárních filmech je nejlepší to, že čím častěji je vidíte, tím více se z hlavní dějové linie, postav a hlášek začnete soustředit na detaily. Pak teprve film projde testem, zda je hoden svého legendárního statutu a zda obstojí ve zkoušce časem. Pulp Fiction jsou toho zářným příklad a tak vedle již na první pokus zaregistrovaných hlavních postav Vince, Julese, Miai nebo Butche a jejich scén, začínají po čase vystupovat do popředí spíš Marcelus Wallace, Winston Wolf, Zet nebo kapitán Kunz. A nejlepší scéna? Jednoznačně rozhovor Butche a Marceluse s nezapomenutelně zabijáckým dabingem Václava Vydry. "Tahle branže je narvaná naivníma kreténama..."

Pamatuji, že jsem kdysi jako teenager viděl v kině, ale teď už mě to neuchvátilo. Taková tuctová americká krimoška s až kýčovitými motivy a hudbou podbarvenými lekačkami. Snad jen ta Isabelle Huppert neztratila nic z toho, co jsem na ní jako pubertální mladíček obdivoval...

Skoro k neuvěření, že Pěsti ve tmě točil stejný režisér, který později natočil takové pecky jako Byl jednou jeden polda... Pěsti ve tmě se ale povedly na výbornou, i přes tu proklamovanou inspiraci Rockym. Velké plus si zaslouží za naroubování reálných životních osudů Vildy Jakše na dramatický příběh třicátých let. Vašut je sice super, ale občas jsem mu to nějak nevěřil. Daleko víc mě uchvátil Pavel Nový a Ferdinand Krůta, kteří své role odepsaného boxera a starého trenéra skutečně vymazlili. Za zmínku stojí také výborná hudba Zdeňka Bartáka, ústřední motiv je pecka jako hrom...

"Tři přání měl a dvě už prošustroval..." Jak již bývá zvykem u filmů dvojice Svěrák Smoljak - většina hlášek naprosto zlidověla a co scéna, to skvost. Těžko říct, jak to ti dva dělali, snad dobrý pozorovací talent, cit pro zachycení "člověčiny" a láska k lidem. Nevím, každopádně to funguje. "DNESKA?" "Dneska taky!"

Jednoznačně jeden z nejlepších komediálních seriálů všech dob. Herecké mistrovství pánů Sováka a Horníčka, z jejichž výkonu přímo srší, jak je natáčení bavilo (i přes tragické skutečnosti úmrtí Horníčkova syna) a jak si svůj improvizační prostor dokonale osvojili. S knihou tak nemá filmové zpracování prakticky skoro nic společného a dovolil bych si říct, že to samé asi platí i o Dietlově scénáři. Z jednotlivých scén přímo čiší duch improvizace, herci si vzájemně nahrávají a zdařile chytají nahrávky toho druhého. Úplně vidím štáb, jak se při natáčení válí smíchy po zemi...

Útěk ze Sibiře není špatný film, ale několik věcí, které mě na něm neskonale šrtvou. Za prvé zmatení jazyků - Rusové sice mluví rusky, ale Poláci anglicky a to i s Rusy a navzájeme mezi sebou, Rusové chvíli mluví s vězni rusky, jindy zase anglicky atd. Když už, tak se na to měl Weir rovnou vyfláknout a nechat mluvit všechny anglicky, nebo držet tedy linii a nechat všechny zůčastněné postavy mluvit svými rodnými jazyky. Za další trochu zmatený začátek v gulagu a útěk z tábora. Fakt jsem se v tom nevyznal a nepochopil jsem, jak se z toho lágru všichni dostali. A do třetice... přílišný důraz na přechod pouště ve srovnání se zbytkem cesty. Ale jinak dobré, zvlášť můj oblíbený Ed Harris...

Hodně netradiční pohled na odboj za Druhé světové války, který ale vůbec nemusí být až tak nereálný. Autoři se drží dobových faktů a přikrášlují pouze minimálně. Samozřejmě, že pohled na všechny zúčastněné současnou optikou není asi příjemný všem, který si pod pojmem hrdina představují asexuální černobílou figurku myslící jen a pouze na blaho vlasti. Jistá míra fabulace je pochopitelně i zde, něco je filmově zjednodušené a vyzkratkované, ale jinak je film dost odvážně hozenou rukavicí české národní ikonografii. Možná by se dalo vytknout, že Operace Silver A možná až moc tlačí na onu milostnou - osobní rovinu a méně se zaobírá samotnou odbojovou činností, ale budiž, nejedná se o žádnou historickou rekonstrukci, ale především o filmové drama. A jako takové působí v závěrečné třetině doslova devastujícím dojmem...