Inozuka

Škatulkovat Tenkrát na Západě jako western je podle mého trochu nespravedlivé, protože ač se odehrává v kulisách divokého Západu, je to spíš Opus Magnum o mnoha tématech. Svobodou, mocí a kapitalismem počínaje a pomstou, genderem a násilím konče. Vše vyprávěno spíš mimikou, obrazem a hudbou než slovy. Čirá genialita k níž není dnes již co dodat ...

Famózní Hrušínský, geniálni střih a kamera, hudba Zdeňka Lišky a dekadentně horrorovo humorný příběh. Do téhle věty lze shrnout jeden z nejlepších filmů české kinematografie. Geneze Kopfrkinglova vražedného řádění popsaná v nejmenším detailu a naznačovaná od samého počátku filmu, způsobuje na jednu stranu nepředstavitelnou úzkost a na druhou až hlasitý smích. Ostatně Češi jsou prý smějící se bestie, jak říkával Heydrich. Po několikátém shlédnutí si tam musí každý najít své oblíbené hlášky, chtěje nechtěje. A to navzdory dost pochmurnému poselství o snaze za každou cenu se zařadit, přežít v koloběhu dějin. Základním stavebním kamenem filmu je i černobílé nasnímání a Liškova hudba. Mám ji jako soundtrack a už z ní samotné mrazí. Jediné, co mi ve filmu moc nesedí je postava v podání Vl. Menšíka a Míly Myslíkové. V knize nejsou a zde působí trochu prvoplánovitě humorně...

Big Lebowski u mě zraje jako víno. Napoprvé mi přišel takový trpký, žádný velký zážitek ani zábava. Pak jsem mu ale po letech dal ještě šanci, poválel jeho chuť pořádně po patře a jeho podmanivosti propadl. Od té doby si to pokaždé užívám. Líný loozer Dude, idiotský Walter, ušlápnutý Donny, Jesus, nihilisti, pornoherci, Larry i pan Lebowski ... kaleidoskop zábavných a švihlých postav, který mě pokaždé spolehlivě dostane a objevím novou hlášku. Tenhle film se snad nikdy neomrzí.

Mistrovské dílo sondy do hloubky lidského podvědomí. Vcelku banální příběh vraždy rozpitvaný do detailů uvažování vrahovy mysli. Psychoanalýzou ovlivněné vyprávění rozsekané do symbolických obrazů a odkazů. Neuvěřitelně tíživá atmosféra strachu, dusna a nenávisti. Vizuální kolotoč šílenství. Lost Highway je pro mě špička v budování děsivé nálady a temnoty. Navíc skvělý soundtrack, který neomrzí. Film, který možná není jednoduchý k pochopení, ale na který se nezapomíná.

Je to samozřejmě láska na první pohled... cestování časem, krásná Madeleine Stowe, drsný Willis, střihnutý Pitt. Ale úplně tenhle film doceníte až po několikátém shlédnutí. Jak je to parádně promyšlené, všechno do sebe zapadá a celý film je doslova nadupaný černým humorem. Nejděsivější na tom všem je fakt, že i když James Cole v blázinci říká dokola pravdu, zní to jako nejšílenější výplody chorého mozku. Potud je to naprosto hororové a připočteme-li k tomu blábolení Brada Pitta, které dává svůj smysl rovněž, vychází z toho celkem dobrý základ pro paranoiu. Na tomhle filmu se nedá najít slabé místo, je to prostě geniální a Terry Gilliam s 12 opicemi natočil podle mého nej film o cestování časem všech dob.