Inozuka

Výborný samurajský film o cestě meče. Mijamoto Musaši se hledá, kašle na ženský a jediné, co ho zajímá, je ostrost jeho katany. Což se po radě starého mnicha pokouší přehodnotit... Mnohem vážnější a přirozenější než první díl. Celkem dost akcea hustých řečí - nejvíc se mi líbil rozhovor se zbrojířem o broušení meče. Mifune je tu ve své nejryzejší podobě a je prostě boží...

Měl jsem to zařazené jako blbost, ale řekl jsem si, že ještě jednou zkusím... a v půlce jsem musel vypnout. Neskutečně pitomý děj, idiotský obraz jižní Moravy a vesnice vůbec, krajně nesympatický Hádek... K tomu řemeslné kopance a křečovité pokusy o humor. Ubírám tedy na jednu hvězdu, kterou nechávám pouze kvůli Tereze Voříškové.

První část trilogie o slavném japonském šermíři je asi nejslabší. Jsou tady takové ty japonské pokusy o humor, které asi Evropan nikdy neocení. Příběh je tak trochu odlehčený a to mi k heroickému samurajskému eposu moc nejde. Atmosféra začne houstnout až ke konci a diváka tak připraví na následují díly. Nevím proč, ale výprava, hudba i barevné pojetí mi dost připomínalo Vávrovu husitskou epopej.

Není to sice podle mého ten nejlepší Zemanův film, ale přesto nepřestane Baron Prášil udivovat jeho genialitou, svébytnou animací a propojením vizuálního s hudbou. Rovněž je úchvatné, jak Zeman dokázal Prášila naroubovat na současnost a vyprávět příběh z jiného úhlu než jiní před ním i potom. Kopecký je tu pak k vidění v jedné ze svých vrcholných rolí. A Liškův pochod při scéně dobývání pevnosti je důkazem, že tento skladatel patří k světové špičce tvůrců filmové hudby.

Takové tohle se nezapomíná... parádní song, souboj na motorkách, Paganini, bitky v tělovcičně a v kasinu, šéf s vidličkou. Trochu přitroublá, ale přesto stále zábavná komedie, která svého času doslova zlidověla. Sice primitivní, ale o to víc nakažlivé!

Nehorázná pseudointelektuální hovadina, která si hraje na něco, čím není. Vyprávění stylem přeskakování mezi jednotlivými příběhy je sice neoriginální, ale z tohoto filmu ještě asi nejzajímavější. Jinak je to čirá nuda plná přitroublých frází typu, že život smrtí nekončí, láska je věčná a budoucnost je propojená s minulostí. Jednotlivé příběhy jsou pak naprosto banální, bez pořádné gradace a pointy a tak i celkové poselství filmu tomu odpovídá. Zdejšími 79% se cítím podveden tak, jak už dlouho ne.

Škoda, že taková pěkná dvojka Peterka - Augusta neměla štěstí na lepší scénář. Tahle komunistická satira v mezích zákona je sice chvílemi vtipná, ale v celkovém kontextu vyznívá dost trapně. Již v předchozích Schulhoffových filmech byl tenhle trend patrný, ale tady se to rozjeli na plný plyn. Škoda, být to alespoň o trochu míň agitační, mohla to být skvělá komedie.

Napoprvé se mi Muž na měsíci líbil, i když jsem se moc nesmál. Na podruhé jsem nadšený a hlasitě jsem se u toho lámal smíchy. Všechny hlášky jsem si konečně pořádně užil, protože jsem již věděl o co jde a mohl si tak vychutnat absurdity Kaufmanova humoru. Miloš Forman je borec a podle mého film pojal velice dobře - zachoval Kaufmanův humor a zároveň se snažil zachytit tohoto komika jako člověka. Všichni herci jsou úžasní, ale Jim Carrey je opravdovou reinkarnací Andyho Kaufmana. K tomu REM a není co dodat... Pět hvězdiček jako když je vyšije.

Oproti "jedničce" slabota. Peterka sice opět super, ale té komunální satiry je tentokrát trochu moc a ani děj již není tak napěchovaný gagy jako v Zítra to roztočíme... Další vadou na kráse je přeobsazení starého Nováka. Ač mám pana Sováka hodně rád, tak tady je jeho pojetí maloměšťáckého dědka mnohem nudnější a unilejší než jak ho pojal pan Kopecký o pár let dříve. Výborná je naopak kapela od Dáši Veškrnové, která je přímo napěchovaná stylovými týpky ... I když v tom cítím trapnou narážku na tehdejší underground a novou vlnu (byli jsme u ňáký komise a ty nám řekli, že neumíme hrát).

Co říct? Snad jen, že scéna s hrobem mě vždycky spolehlivě dostane a to jsem tenhle film viděl snad stokrát. Že v životě si často připadám jako ten Forrest a že když jsem v USA jel od jednoho pobřeží k druhému, právě scéna s běháním se mi pořád opakovala v hlavě. A že křik poručíka Dana směrem k nebi, že to je všechno co dokážeš a že tuhle loď nikdy nepotopíš je asi nejmotivující pokřik, který znám... Takže asi takhle a navíc, že vedle všech těch skvělých amerických herců je dabing Vladimíra Dlouhého víc než srovnatelně geniální.