Inozuka

Trochu opomíjený Tarantinův trhák, který není ještě tak dialogově samoserný jako pozdější filmy. Chick, who loves Guns, trable kolem Louise a Mel, Ordell i samotná postava stárnoucí letušky ... to vše je super a svým černým humorem zábavné. Jak už je u Tarantina zvykem, i zde vykopal ze zapomnění jednoho herce ... a sice Pam Grier ... a namíchal zabijácký soundtrack. Ostatně i ostatní obsazení Jackie Brown stojí za to ... S.L. Jackson, neskutečný R. De Niro, R. Foster i Bridget Fonda. Myslím, že Tarantino tímhle filmem po Pulp Fiction obhájil a dokázal, že jeho úspěch nebyl jen náhoda.

Včera zemřel František Peterka a tak jsem si řekl, že si na jeho počest pustím film, ve kterém poprvně zazářil. Když se totiž objeví na scéně v propoceném tričku s tou horou slavů, spadne vám čelist i dnes a napadne vás, že proti Františkovi je nějaký Silvestr Stallone podvyživenej chcípáček. Ve filmu o filmu se dokonce říká, že v kině lidi vstávali ze sedadel a nadšeně tleskali. Jinak je samozřejmě film poplatný době a ta podprahová manipulace je otravná. Ke cti mu slouží, že se zaobírá částí našich dějin, která není moc známá a citovaná. V jádru je ten příběh reálný, ale právě propaganda ho dost shazuje. No a poslední mínus jsou bojové scény, které působí neskutečně směšně. Takže ty tři hvězdičky jsou ode mne za téma, Peterku a to, že si tvůrci nic neulehčovali a postavy mluví autentickými jazyky.

Neprávem nedoceněný film. To opisování od anglické drsné školy (V Bruggách z Krásna doslova vystřelují) je očividné, ale nijak neuráží. Je příjemná změna, že se Sokol rozhodl vsadit na černý humor a je vtipný narozdíl od většiny všech těch ztřeštěných vztahových komedií, co se teď točí. Neřekl bych, že ve filmu je cítit nějaký vliv Partičky a to přesto, že tam téměř všichni její protagonisté hrají. Dvojice Sokol a Finger k sobě sedla, dost mě bavili i Roden, Plesl, Malý, Matásek i Suchánek. Stopáž možná trochu přepálená, ale to bizarní finále si gradaci holt žádalo. Za mě čtyři.

Kdyby tam nehrál hlavní roli Dejdar a s ním by si tuhle možnost nechalo ujít i pár dalších (Vorel, Rytychová - ta je alespoň hezká), kdyby se odehrával výhradně v interiérech a kulisách a nesnažil se o ty záběry z exteriérů, a kdyby tam byl lepší konec mohl to být skvělý film. Takhle je to jen promarněná šance, které ale kralují Schmitzer, Landovský, Lábus a Kaiser. Hlavně díky nim zůstává Amerika alespoň na průměru. Jako debut dobré, ale na Lva to podle mého nemá ani náhodou - rok 1994 byl asi mimořádně chudý.

Kontakt mám fakt rád a tím pádem jsem ho viděl snad stokrát. Všímám si tak trochu těch věcí, které si Zemeckis trochu ulehčoval a opisoval sám od sebe - podobné záběry a postupy jako ve Forrestovi, což se pak paradoxně přelilo i do hudby, která je rovněž podobná na tu z Gumpa. Ale přesto jsem pořád nadšený a film mám rád pro jeho střízlivý pohled na sci-fi a to, že téma setkání s jinou civilizací bere takhle civilně. Nejzábavnější na Kontaktu je, že je to vlastně obhajoba náboženství, a to dost propracovaná.

Chvílemi se mi sice zdálo, že Cesta je až moc podobná na Dobré holuby (které ovšem Papouškův film předcházel o dva roky), ale budiž. Havelkovi sedne role Roberta jako prdel na hrnec, perfektní Macháček, Jegorov, Vančurová a Nohýnek jen doplňují trefné obsazení. Konec je možná trochu useknutý, ale dá se přijmout.

Tenhle film mám rád a zároveň mě štve. Spojení Morriconeho, spaghetti westernu a Henry Fondy je to, co mě tady baví, dokonce i ty vtípky Terrence Hilla snesu, ale vadí mi ta přílišná rozkročenost mezi seriózností a komedií. Jakoby si tvůrci neuměli odpovědět na otázku, co vlastně chtějí. Díky tomu film působí rozkolísaným, neuceleným dojmem. Jinak myšlenka - shrnutí na konci v monologu Jacka Beauregarda - je super a celým filmem rezonuje, jen je někdy zaobalená do vtipné nadsázky, což kupodivu dost podtrhuje i Morriconeho hudba. Ta je skvělá a ústřední motiv divoké bandy je jedním z mistrových majstrštyků.

Měl jsem v paměti uloženo jako vizuálně zajímavý western a teď zjišťuji, že Blueberry je spíš pseudointelektuální žánrová splácanina. Pokus o natočení psycho-spirituálního westernu se vůbec nepovedl, nudí a místy vypadá dokonce parodicky. Navíc v mnoha momentech jsem se nedokázal zbavit dojmu, že prostě kopíruje Jarmushova Mrtvého muže. Pár záběrů je sice dobrých, ale to nějak nestačí...

Říkám to pořád, ale musím opět zopakovat: jak mám rád Eastwooda jako herce, tak jako režiséra ho doslova zbožňuji. Tajemná řeka je parádní film s neobvyklým dějem, rozuzlením i atmosférou. Moc mě baví ta atmosféra jedné bostonské čtvrti, kde se všichni znají, každý má nějaký ten vroubek a živí se jak umí. Příjemný kontrast vůči všem těm americkým trhákům ze střední třídy, kde každý je ve vatě a bydlí ve "vlastním" domě někde v suburbii. Autor předlohy Dennis Lehane je na tohle machr a Eastwood ducha jeho knihy perfektně zachytil. A herecká trojka Penn, Bacon a Robbins jsou jen třešničkou na dortu. Jeden z nejlepších filmů.

Operu fakt nemusím a baroko mě neskutečně irituje. A přesto musím uznat, že Amadeus, ač se odehrává právě v těchto kulisách, mě baví. Jak kvůli té základní lince střetu geniality s normálností - tedy pílí vydřeným uměním - tak i možností nahlédnout pod pokličku tvůrcům monumentálních děl klasické hudby. V tomhle směru je naprosto dokonalá a nádherná finální scéna psaní requiem. To vrstvení jednotlivých nástrojů a jejich průnik do uceleného dílá je fascinující. Jinak mě hodně bavil Jeffrey Jones jako císař Josef II - parádně vystihl dvorní osvícenskou tupost. "Příliš mnoho not!"