Inozuka

Když máte prachy, jde všechno. Když už takhle někdo uvažuje, je vysoce nepravděpodobné, že by v okamžiku lámání chleba zvolil takové rozhodnutí jako Paul v tomto filmu. Zvlášť když mu ulice dala předtím takový kopr. Ostatně v jeho případě bylo každé z rozhodnutí špatné a v nastolení takového dilematu je tenhle film geniální. Nádechu se nedá upřít napětí, civilní zachycení mexické pouliční džungle a drsná hra na city. Přesto tam něco neidentifikovatelného chybělo. Možná větší konsekventnost, možná menší tlačení na pilu, možná kompaktnost... Fakt nevím, ale na víc než tři to není.

Silný příběh. Klasická Slámovina s pár opravdu emočně vypjatými scénami. Ač se v oficiálním textu mluví o komických momentech, já se nějak nesmál. Dobře odpozorovaná realita a výborně napsané dialogy. Žádné prvoplánovité ataky na bránici nebo na slzné kanálky. Prostě tak jde život. Alespoň tady kolem mě. Trochu zbytečný se mi zdál mystický konec, ale může být. Herecky se mi líbil Plesl, Mádl a Geislerová.

"Člověk může v životě prohrát, ale nesmí rezignovat. (...) Klid a mír v duši, to je ten největší poklad." - "Tak to vám svět nedovolí." Výborná existenciální hořká komedie o tom, že žít život po svém není úplně jednoduché pod neúměrným tlakem okolí. Hvězdné herecké obsazení, kterému kraluje František Husák jako kontrolor Řehoř Maršíček. Jako vždy nezklamal Petr Čepek v roli rapla a překvapivé bylo obsazení Josefa Kemra do role starého Don Juana. Nevšimnout si nešlo ani Joži Mrázka Hořického, známého již z Papouškova Nejkrásnějšího věku, kde "hrál" vitálního staříka. Zde zahrál neméně energického obyvatele domova důchodců. Bylo mu v té době 78 let a byla to jeho poslední role - zemřel 7.12.1984.

Jistě, je to blbé, je to okopírované a je to již tisíckrát viděné... Ale co naplat, Šimon a Matouš pořád dokážou poctivě pobavit a donutit mě prskat smíchy. Ty bitky a fenomenálně neschopná gangsterská sebranka prostě nemají chybu. Co se vám jako dětem zaryje do mozku, již odsud nedostanete. Nostalgie je mrcha.

Problém tohoto filmu je, že neví, jestli má být komedií nebo vážným dramatem na téma alkoholové závislosti. Tu ožralost jsem Sandře Bullock moc nežral a když vystřízlivěla byla sice sympatická, ale soucit ve mě nevzbudila. Stejně tak mě tenhle film nepřesvědčil, že na alkoholu je něco špatného... Všechna osvětová snaha šla prostě mimo mě. Spíš mě štvalo to náboženské vymívání mozků. Takže jedna hvězda za Steva Buscemiho, druhá za Sandru Bullock, pro níž mám slabost, důvod pro třetí hledám marně.

Mám slabost pro staré knihy, v antikvariátech jsem jako doma, takže jsem se po většinu filmu cítil, jako bych již devátou branou prošel. Temná a mysteriózní atmosféra podkreslená výbornou hudbou Wojciecha Kilara si mě dokonale získala. Pro Johny Deppa jedna z nejlepších rolí... kamarádka mi jednou říkala: "Jo to je ten film, kde to Deppovi strašně sekne a kouří celou dobu Luckyny..." A opravdu, Depp je zde úchvatný. Rovněž Emmanuelle Seiger byla role evidentně ušitá na míru a je doslova uhrančivá. Od páte hvězdy film dělí jen nedotažený konec. Při nájezdu titulků jsem měl dojem useknutého finále...

Hlášky fajn, děj jakž takž, poselství budiž... ale co ta křečovitá snaha moralizovat ztělesněná hlavně v diskuzích Hanky (Veronika Freimanová - které to tu mimochodem hodně sluší) a Radka (Václav Kopta)? "A co si o nás vlastně soudružko myslíte?" Hrůza. Podle mého dost přeceňovaný film...

Nemohu se zbavit dojmu, že tenhle film je špatně postavený... Kdyby těžil jen z konverzačního souboje dvou vyjednávačů, byl by super. Asi tak nějak jako je to na začátku. Ale jelikož se rejža i scénárista rozhodli proložit to nějakým tím střílením a "akcí", působí výsledné dílo jako nesourodá slátanina. A ten konec asi ani nejde brát vážně... Do průměru film vytahují jen Spacey a Jackson, jinak by to byla bída.

Tento film se mi tématicky plete se Svobodovo-Körnerovým Zánikem samoty Berhof, nikdy nevím, který je který. Přitom jsou oba skvělé a téma obsazení v horách stojícího a od civilizace odříznutého statku vetřelci (zde banderovci, u Berhofu werwolfy) berou po svém. Vláčil staví na vykreslení atmosféry pomocí hudby, obrazů a málomluvnosti. A funguje to výborně! V pomalu se rozbíhajícím ději je divák pomalu vtahován do pocitů rukojmích, ale pozoroval jsem na sobě, že v lesčems chápu i bezradnost a nudu banderovců, zaseklých kdesi v beskydských lesích a nemajících valné vyhlídky na budoucnost. Filmový jazyk vám svým minimalismem dovolí přemýšlet nad situací a chápat vztahy i motivace jednotlivých hrdinů. Jako naprostý leitmotiv pak z děje vyplývá zodpovědnost... k rodině, svým kořenům a kraji u Ondřeje Barana, ale i ke svým mužům v případě velitele skupiny banderovců.

"My všichni jsme vrazi, přinejmenším potencionální. Ale onu potřebu vraždit usměrňujeme legálními prostředky. Průmyslem, obchodem s koloniemi, válkou, antisemitismem... Já si vybral antisemitismus. Není to nebezpečné, jde o módní záležitost. A pak? Posvětila ho církev." Výborné psychologické drama zkoumající lidské sklony k násilí a zvířeckosti na pozadí bouřlivých společenských událostí devadesátých let 19. století ve Francii. Průmyslová revoluce je v plném proudu, společnost se zmítá mezi starým konzervativním světem prezentovaným katolickou církví a novými pokrokovými myšlenkami. Vrcholí antisemitská Dreyfusova aféra, narůstá socialistické a anarchistické hnutí, rozšiřují se hlasy volající po lidských právech... Všechen ten zmatek a protichůdné ideje se odráží v mysli psychicky nemocného sériového vraha. A přestože je na první pohled patrné, že vrah je šílený a za své činy trestně neodpovědný, udělá ambiciózní soudce vše pro to, aby jej dostal pod gilotinu. Je rozdíl mezi legálním a ilegálním zabíjením? Je poprava evidentně vyšinutého člověka nebo střelba do bezbranných stávkujících dělníků ospravedlnitelná společenským blahem nebo se v tom okamžiku stává ze společnosti / státu a jejich představitelů vrah? Je soudcem vrah a vrahem soudce? Bertrand Tavernier postavil před nás zrcadlo, do něhož se řada z nás dívá velice nerada (viz některé komentáře zde). Ostatně moc příjemné to není a odpovědi se hledají jen těžko. A je krátkozraké se domnívat, že situace dnes se ve své podstatě nějak diametrálně odlišuje od té ve filmu zobrazované. Otázky zůstávají, pouze hrany nejsou tak ostré....