Inozuka

A abyste věděli, mě to bralo... Co na tom, že to už tady kolikrát bylo, já prostě tenhle britskej styl miluju. Úsporný násilí, perfektní kecy, vyfetovaný palice, špína Londýna a parádní hudba. Colin Farrell, David Thewlis a Ray Winstone hrajou jako o život. Nejvíc mě bavil Ray Winstone, který mi připomínal Jana Wericha. Přestavte si tuhle ikonu laskavého českého humoru v roli homosexuálního násilnického bose a pochčijete se smíchy.... Jdu proti proudu a dávám pět. Má snad někdo něco proti?

Bál jsem se toho a bál jsem se hodně... ono sfilmovat tohoto tuzemského Bukowského, kterého četl snad každý, kdo se jen o alternativní kulturu jen otřel, totiž mohlo dopadnout totálně katastrofálně. Naštěstí měl režisér Nikolajev dost rozumu, aby příběh pojal nikoliv jako prvoplánovitou agitku proti komunistickému režimu, ale jako syrovou výpověď. K tomu geniálně zvolil černobílou kameru, neherce a autentickou hudbu DG307. Všechno dohromady tvoří dokonalý mix, který hyzdí jen uspěchaný konec. Jak mám k řadě Nikolajevovým filmům výhrady, tady trefil hřebíček na hlavičku. Dávám pět tykadel...

Jsem chladný, netečný k svému okolí, mající vlastní pravidla a z nich neustupuji ani na krok, tedy neustupoval jsem, stárnu a tak se možná trochu měním... Nálada tohoto filmu je přesně stejná jako jeho hlavní hrdina. Na pohled sterilní, pomalá (ve smyslu neuhybající se svého běhu), ale zároveň precizní a plná netušených hloubek. Již dlouho mě žádný film takhle nevtáhl. Nádherné exteriéry italské vesnice v horách, ale i švédské zasněžené pláně, minimalisticky hrající George Clooney, uhrančivá Thekla Reuten... když ti dva zkouší odstřelovačskou pušku, je v těch scénách ohromné napětí, každou shvíli to vybuchnout. A běžící Tenkrát na Západě v televizi v bistru, je nápověda pro ty, kdo nedávali ve škole pozor. Ano, modří již vědí.... Corbijn u mě obstál a uhájil zlatou od Control.

Na Anděl Exit mě bere hlavně ta drsná a krutá část zachycení smíchovské periferie... cikáni, hochstapleři, dealeři drog, smažky. Landovský do téhle směsky ztroskotanců a zmrdů zapadá jako by tam žil odjakživa a ve vší té špíně si doslova rochní. Parádní je i Pavel Zajíček v roli jakéhosi opus dei čističe, drsňák s tvrdou pěstí a biblí v kapse. Naopak trochu zbytečné se mi zdají drogové flashbacky, experimenty se střihem atd. Kdyby byl film vystavěný jen na té drsné naturální rovině, mohl být dokonalý. Takhle se v něm pomalu ztrácí děj (což je ostatně časté i v Topolových prózách) na úkor detailu a různých odboček. To, že borec uvařil nějaký extra matroš mi došlo až asi čtvrt hodiny poté... Jinak samozřejmě Klára Issová bez vlasů k sežrání, Zuzana Stivínová příjemně civilní a Jan Čechtický celkem toporný...

Po rozpačitém úvodu jsem Čtvrté hvězdě přišel na chuť a nyní po 12. dílu je mi líto, že už končí. Specifický suchý humor, panoptikum svérázných a švihnutých figurek s dobrým hereckým obsazením tvoří po čertech dobrý mix. Malinko se nabízí srovnání s britskými sitcomy, ale přesto Čtvrtá hvězda zůstává svá a ve svém humoru hodně originální. Vedle geniálně zahraných jednotlivých "trhloušů" si mi líbí i přirozené používání angličtiny v dialozích s cizinci... už z toho je vidět, kam tvůrci cílili... Na skupinu diváků, kteří sledují Okres na severu nebo Ordinaci v růžové zahradě asi ne. Největší bomba je poslední díl, ten si doslova vychutnáte. Já tu čtvrtou hvězdu teda dávám... UPDATE: musím po pár letech přidat na pět hvězd, protože zkoušku času tenhle seriál obstál na jedničku a když potřebuji zvednout náladu, 4. hvězda vždy zabere.

Jestliže na Soudci a vrahovi jsem oceňoval nevtíravý politický a sociální podtext, u Hodináře mi okatá snaha o vyjádření politického postoje spíš otravovala. I když ve finále z ní v podstatě vyšlo, že nezáleží na levici, ani pravici, všechno to jsou jen prospěchářská hovada, důležitý je jen člověk a jeho vztahy ke svým blízkým... což je postoj mému srdci blízký.... působilo to na mě až moc prvoplánovitě. Kromě mistrovského herectví Noireta a Rocheforta mě film zasáhl spíš podružnými detaily... nádherně vykresleným ruchem stařičkého centra Lyonu, silným hudebním motivem Philippe Sardeho, úvodní sekvencí jedoucího vlaku a hořícího auta...

Moc mě to nevzalo. Zápletka dobrá, ale nějak mi tam chybělo napětí a druhá půlka filmu se mi zdála úplně plytká. Propojení na politické pozadí a spiknutí tady moc nefunguje, je to až takové naivní. Dobrý je naopak náhled do zvukařského řemesla a odhalovaní zvuku v pozadí a jeho roubování na obraz. Na často zmiňovanou Zvětšeninu to ale nemá ani náhodou. Průměr....

Drsná francouzská kriminální škola v celé svojí kráse. Z počátku se mi příběh zdál nějak podivně vyprávěný, a říkal jsem si, že to bude provar, ale od okamžiku vraždy má děj parádní spád a hutnou atmosféru. Perfektní je galerie podivínských postav.... samotářský introvertní policajt, bývalá šlapka s traumatem ze znásilnění, postižená žena s manželem policejním ředitelem, která s ním sdílí jeho tajemství, snaživý řadový detektiv... Všechny tyto postavy jsou detailně propracované a geniálně zahrané. Dobře volená je i hudba, která pěkně dokresluje atmosféru. U mě má Police Python 357 zkrátka plný zásobník...

Propagandistická sračka, kterou stojí za to vidět jen kvůli originální německé technice (Pzkpw IV, V, Stug, Pak38, MP44, Panzerschreck, ale i výstroj), scéně vyprošťování poškozeného T-34 ze země nikoho a finální části osvobozování Ostravy. Všechno ostatní je k pláči nebo spíš k smíchu.

Absolutní kravina o tom, jak křupan přijde šířit svými pěstmi, koleny a lokty morálku do zkaženého velkoměsta. Bojové umění a celková fyzická kondice Tonyho Jaa jsou jistě úchvatné a při honičkách i bitkách se až tají dech, ale zhruba v půlce filmu i to začne nudit (i když jíte dobré jídlo, při dvacátém soustě už to nevnímáte). Zbytek filmu je totiž tak ubohý, že výsledný dojem sráží k zemi stejně rychle, jako padají soupeři hlavního hrdiny po úderech jeho údů... Vysoké hodnocení na csfd je přiznačnou druhou fackou, kterou chytnete o zeď.