pakobylka

----- "Když se muž soustředí na nějakou práci, je vážně neodolatelný." ----- No ... neřekla bych, že platnost těch slov lze jen tak beze všeho zevšeobecnit, ale v případě Jackieho Chana platí stoprocentně. Tahle záležitost není nikterak výrazně komická ... ne tak, jak byste možná čekali. Navzdory několika odlehčeným momentům je notně zmazaná krví a svou brutalitu nijak neskrývá. Leč dějová linie je solidně vystavěná a podpořená nadprůměrně kreativní kamerou, kromě bitek v "Chanovském" stylu nabízí i střelné zbraně, těžkou techniku použitelnou k demoliční činnosti, rychlá kola a řev motorů ... dalo by se říct, že se v ní vyskytuje dostatečně výbušná směs všechno, co máte rádi - tak si nestěžujte.

Jakoby "Moderní doba" neměla nijak zvlášť pečlivě promyšlený scénář - vyhlíží spíš jako nekonečná řada krátkých scének, které spojuje ústřední dvojice: Tulák ... a Tulačka. Jakoby jejím hlavním posláním bylo vyjít vstříc svému duchovnímu otci - a umožnit mu, aby naplno předvedl svůj nezpochybnitelný všestranný talent. Nejspíš ji poznamenalo loučení Charlieho Chaplina s érou němého filmu - ale možná právě proto nemůžu jinak než přihodit na misku vah solidní čtyři * ... pro mistra prchavých okamžiků, který dodnes přivolává smích i slzy, pro jeho velké srdce a sociální cítění - a především pro jeho Tuláka, nad kterým se s trochou sentimentu konečně slitoval (vpravdě na poslední chvíli) - a věnoval mu oddanou partnerku.

----- "Běž ... podívej se, jak vypadá střed vesmíru !" ----- Zažít Woodstock - ano, to je to správné slovo: ZAŽÍT. Se vším, co k němu patří. Splynout s mohutným přívalem, který se nedá zastavit, protože dávno zapomněl na své primární poslání: Vydělávat kapitál. Ujíždí na všem, co je k mání, plný nekontrolovatelné euforie, nevysvětlitelného porozumění a všeobjímající sounáležitosti - poháněný nezměrnou vnitřní energií, kterou vysílá do všech světových stran. Může vás ovládnout i osvobodit ... nebo obojí najednou. Podle toho, co si vyberete ... ze všeho, co nabízí. Je součástí jedné z vln, které přicházejí. Znovu a znovu. Vracejí se - i když v sobě nemají zakódovaný pravidelný rytmus mořského příboje. Rodí se z deziluze, živí je vzdor a odvěká touha po volnosti - jsou chaotické a nepředvídatelné ... a jejich dozvuky mohou obletět celý svět. Někdy nevyužijí svůj potenciál, tváří se krotce a neškodně - jakoby nic se jen na malou chvilku zastaví u břehu, aby se ohřály v mělkých vodách a převrátily pár kamínků ... jindy se zdvihnou a udeří silou tsunami - a přitom smetou všechno, co jim stojí v cestě. Můžou vás minout nebo vzít s sebou ... potom vás vynesou ke slunci nebo pohřbí na dně oceánu. Možná se blíží další z nich ... nebo se právě nacházíme někde v mezidobí ... mezi přílivem a odlivem. P.S.: Celá ta záležitost je pozitivně hravá i mile výstřední ... a především perfektně vyvážená - kapkami hořkosti, které k životu neodmyslitelně patří. Nezdůrazňuje svou nekonvenčnost - bere ji jako samozřejmost, jako neoddělitelnou část sebe sama. Hudební čísla nečekejte ... o nich nevypráví. Jde jí o všechny, kteří se té monstrózní akce nějakým způsobem zúčastnili ... tím myslím ÚPLNĚ o všechny - zejména o ty, kteří nestáli na pódiu. A taky jí jde o ATMOSFÉRU ... musím říct, že se dostavila včas - trochu sjetá, ale stoprocentní ... bez nadsázky.

----- "Každý má svou hvězdu, kterou se řídí." ----- Řekla bych, že ji měl i ON. Muž, který neměl rád ostnatý drát. Byla na svém místě - tak jako všechny ostatní ... a čekala, jestli se podívá vzhůru - aby mu pomohla ... aby mu ukázala správnou cestu. Ale nejspíš to nevěděl - patrně ji dost usilovně nehledal ... soudě podle jeho vlastních slov. Snad si myslel, že ji nepotřebuje ... že si vystačí sám - a sami uvidíte, jak si bez ní (?) poradil. Dějová linie respektuje své poslání, zodpovědně se drží námětu a zbytečně se netoulá širými pastvinami, jejichž travnaté porosty jsou předmětem sporu. A možná právě díky ní zjistíte, že pokaždé nemusí záležet jenom na tom, co máte nebo nemáte rádi.

----- "Svět je plný bezpráví." ----- A právě proto existují POHÁDKY. Aby alespoň na chvilku obnovily ztracenou rovnováhu ... aby umožnily dobru zvítězit v odvěkém souboji se zlem. Protože je to právě dobro, kdo je zákonitě v nevýhodě: Povahou bývá naivní až dětsky důvěřivé - velkého, nepřátelsky naladěného světa obyčejně neznalé ... a běžné praktiky zla jsou mu bytostně cizí. Příběh Jana a jeho podivuhodného přítele je pohádkou VELICE atmosférickou, obestřenou tajemstvím temným jako odvrácená strana Měsíce. Tímto skládám hlubokou poklonu Ludvíku Rážovi, neboť dosáhl kýženého cíle za pomoci prostých, leč nápaditě využitých filmařských triků umocněných působivým, místy trochu zádumčivým hudebním doprovodem. Každopádně je škoda, že nejrůznější důmyslné vychytávky vzaly za své s příchodem digitální animace. Najednou už není třeba přemýšlet, kterak dosáhnout požadovaného efektu a zároveň nepřekročit rozpočet. Kouzlo, originalita i poezie starých filmových triků jedenadvacátému století občas viditelně schází.

"První dějství" rozhodně netrpí přehnanou laskavostí, neboť mladému, tajně sezdanému páru s neskrývanou škodolibostí staví do cesty jednu překážku za druhou ... a zdá se, že při té bohulibé činnosti nezná únavu. Lidskou povahu má v malíčku - a velice správně předpokládá, že nesnáze druhých nezúčastněného diváka vždycky potěší. "Druhé dějství" přidává lehce erotickou vyzývavost a špetku fantazie - přitom se skvěle baví na účet pokrytecky uctívané morálky a s naprostou samozřejmostí totéž očekává od vás. "Třetí dětství" je sice hravé, rozmarné a impulzivní, ale také plné rozčarování a skepse, když vysílá svou krásnou hrdinku na pracovní trh. Neboť ani život hraběnky nemusí být za každých okolností procházkou růžovým sadem. Svým způsobem představuje protipól "Čtvrtého dějství", které ještě věří na lásku ... světu a jeho peněžním tokům navzdory. Všechny čtyři spojuje neodolatelná chuť experimentovat ... a představit pradávný lidský cit z těch nejrůznějších úhlů pohledu. Neboť láska je převelice extravagantní dámou - ovládá nás od nepaměti, má nekonečně mnoho podob - a vždycky byla středem pozornosti. Myslím, že si to zaslouží.

Věčný Tulák, jehož největší zbraní byla (a je) schopnost dojmout i rozesmát ... schopnost, která se nedá naučit, protože speciálně v JEHO případě vychází ze samé podstaty lidství - je darem, nad nímž čas nemá žádnou moc. Přesto ubírám jednu * ... za provazochodeckou exhibici Charlieho Chaplina, která vás možná nadchne. Pro mě je jedinou zbytečně předimenzovanou scénkou, jejíž humor nepůsobí úplně přirozeně. I tak "Cirkus" představuje mimořádně silný nadprůměr, který (bohudíky) nikdy nedostane šanci zestárnout.

----- "Ta vojtěška bude pro králíčky ... a já se o ně budu starat !" ----- Kdyby to bylo jen o myších, bylo by to fajn. Jenomže není. Je to výhradně o lidech. Možná právě proto cítíte prakticky bez zjevné příčiny téměř hmatatelné, všudypřítomné napětí, které se nenápadně, zato vytrvale stupňuje. Zneklidňuje ... a probouzí svíravý, neurčitý strach, který vás nenechá zhluboka nadechnout. Protože až moc dobře víte, že velký svět je plný nástrah a obyčejně nebere žádné ohledy ani na ty prosté duše, kterým by stačilo ke štěstí, kdyby se mohly nerušeně mazlit s králíčky.

Bolavé, možná maličko překombinované drama, které otevírá staré rány a vyrábí nové. O dvou ženách, z nichž ta první na sebe dobrovolně brala břemena, která by jiný neunesl. A ta druhá ... co o ní říct ? Byla jako my - v tom dobrém i v tom špatném slova smyslu.

Jedna z těch komedií, které žijí v dokonalé symbióze se svým hrdinou. Její drobné i větší gagy jsou nenásilné, neotřelé, správně vygradované, plynule na sebe navazují - a vesměs mají nadstandardní úroveň. P.S.: Zvedám hodnocení na 4* ... naprosto netuším, jaké trapné nedopatření stojí za původně prezentovanými ubohými třemi hvězdami.