anais

Pokání stoupá ale i padá se svou geniální formou. V podstatě velmi jednoduchý příběh je tak mistrně natočen (ať už jde o kameru, střih i vedení herců), že vám v podstatě nedovolí odtrhnout oči od plátna. V mém případě se ale fascinace tím, co vidím, měnila v mírné zklamání z toho, co se vlastně ve filmu děje. Při expozici příběhu, která se odehrává na šlechtickém panství, sledujeme všechny důležité postavy na jednom místě, víceméně v jednom čase. Jenže ve chvíli kdy dojde ke zvratu a zamilovaní hrdinové jsou od sebe odtrženi, film se změní v nepředvídatelnou mozaiku fascinujících záběrů, v níž se dost citelně vytratí důraz na děj. Tam, kde se před chvílí rozvíjela psychologická drobnokresba, rozprostírají se najednou prostory obrazů spíše poetických než epických. A jak jsem psal už na začátku - tímto nepředvídaným tahem film triumfuje, i něco ztrácí. Stejně je to ale úžasná podívaná.

Sympaticky to vypadá, ale nic nového nepřináší. Z filmu mi asi nejzajímavější přišel vztah amerického policajta s arabským. Mezi Foxxem a jeho hereckým partnerem to příjemně jiskřilo, a kdyby se to odehrávalo v jiné době, v jiné zemi a jednalo se o komedii, mohl by to být skvělý buddy movie:) Jenže Peter Berg se rozhodl natočit vážný film o střetu americké a arabské kultury, tak mu to tak snadno neprojde. Film má pár vedlejších postav (Garnerová, Cooper), které by zasloužili mnohem větší prostor, takhle se z nich stávají pouhé figurky. A největší výtku bych měl asi k samotné formě. Film mi přišel až příliš natočený na efekt. Jako by hlavním tématem nebylo natočení filmu o střetu dvou kultur, ale ale zápletka z holywoodského běžícího pásu, pro změnu pod rouškou v současnosti "módní" arabské problematiky. Nic proti, jak píši na začátku, vypadá to sympaticky. Jen by se to nemuselo tvářit jako něco víc.

Bude to znít jako klišé, ale hlavním hrdinou filmu nejsou lidé, ale samotné město. New York. Všechno ostatní je vedlejší. Některé záběry by se dali takřka tesat do kamene. Do velkolepých kulis města je zasazen příběh takřka tuctový, bez většího vývoje postav, bez snahy o vypilované dialogy ala film noir, bez jasnějšího stylu. Plochost v charakterech ale filmu neubírá na zvláštním kouzlu. A snad je to proto, že tenhle příběh možná neměl být ničím zvláštní. Řečeno s vypravěčem, je to jen jeden příběh z 8 miliónů příběhů, které se v NY odehrají každý den. Proč by tedy právě tento jeden měl být něčím víc než příběhem obyčejných lidí? Lidí, kteří se potýkají s problémy svého všedního dne jako každý jiný obyvatel NY. Zmlsanému divákovi 21.století nemusí na první pohled nic nabídnout. Na pohled druhý se odkrývá docela zajímavé svědectví o velkém městě a jeho obyvatelích. (nakolik to ale byl záměr autorů a nakolik je to moje fantazie, si tvrdit netroufnu)

Holywood 40. a 50.let se od toho dnešního liší hlavně skvěle napsanými dialogy. Tam, kde to dnes zachraňuje obraz, dřív stačila jedna obratně konstruovaná věta. A když k tomu přidáte Hitchcockovsky promyšlený vizuál, který stísněné prostředí člunu skvěle podtrhuje, máte o příjemné pokoukání postaráno. Lifeboat však není pohým "thrillerem", dle Hitcockových slov se jedná o jakousi alegorii na 2.světovou válku. Cílevědomý nacista reprezentuje rozpínající se hitlerovskou říši jdoucí si bezohledně za svým cílem, a nesourodá skupinka lidí demokratické státy, které se nedokáží jasně dohodnout na vlastních zájmech. Než si hrdinové uvědomí, která bije, už je skoro pozdě. Ve své době -1944! - film nesklidil úspěch (lidem prý vadilo, že byl nacista zobrazen jako ten, co svým rozumem vodí tak dlouho ostatní pasažery za nos). Z dnešního hlediska se na to dá dívat jako na skvěle natočený klasický film, ale i do jisté míry výpověď o těžké době a jejích morálních diolematech.

Skvěle zahrané, bezchybně natočené. Nesedli mi pouze části scénáře ve kterých se Zelenka snažil o jakousi paralelu s Dostojevského hrou pomocí postavy trpícího dělníka. Jako by v tomto mikropříběhu byl mnohem větší potenciál, než se na plátno nakonec dostal, a vedle „těžké“ klasické hry působí tento nový vstup poněkud malicherně, nevýznamně. To je ale pouhý detail na velmi povedené celku, který rozhodně stojí za vidění.

Jsem poněkud vyveden z míry místním hodnocením. Reducted je otřesně zahrané, špatně napsané a amatérsky natočené. Jistě, je to částečně záměr, kterým De Palma navozuje atmosféru reálných videí vojáků. Důsledkem toho je naivní vyznění některých scén, kdy se De Palma za každou cenu snaží ukázat jaké aplikace se dnes užívají ke komunikaci. Druhým výsledkem této snahy je naprostá nediváckost. Není to dokumentárně autentické, ani dostatečně atraktivní na to, aby to diváka vtáhlo. Celý film se vleče po předem lehce odhadnutelných kolejích, tím nejlacinějším způsobem prvoplánovitých. De Palma podle mne natočil snad svůj nejhorší film (vždyť jeho tvůrčí krize několika posledních let je víc než patrná), a intelektuálně zatěžkaná Evropa si to mylně vyložila jako umění. Jinak si to nedokáži vysvětlit. (ještě dnes vidím zděšené obličeje několika svých kamarádů, které jsem na Febiu 08 na "nového De Palmu" vytáhl). Pro srovnání stojí za shlédnutí Heart locker od Katheryn Bigelow, která pohyb po hranici realističnosti a zábavnosti zvládla s mnohem větší lehkostí.

Double indemnity je skvělou ukázkou noiru a vůbec amerických filmů z 30.-40. let 20.století hned ze dvou důvodů. Tím prvním jsou přesně typově obsazení herci, kteří často nemusí předvádět žádné herecké koncerty, a přesto diváka dostanou svým ledabylým charismatem přesně tam, kde ho chtějí mít. V Double indemnity hraje tuto roli Fred MacMurray – jeho výkon je přeci jen až příliš toporný a chybí mu bogartovská nadsázka. Soupeřem mu je však skvělý Edward G. Robinson, jehož živelný projev tvoří s MacMurrayovou strnulostí zajímavou chemii schopnout utáhnout celý film. Druhým důvodem jsou perfektně vypointované dialogy. Není tu snad jediná odfláknutá věta, z každé jiskří vtip a zdrcující noirová osudovost. Nemyslím si, že by Double indemnity byl nejlepší noir, ale rozhodně je ukázkou toho nejlepšího, čeho byl tehdejší Holywood schopen.

A je to opět tu. Bohdan Sláma a jeho na české poměry neuvěřitelně zkomponované scény s dlouhými záběry kamery, originálně a chytře používanou hudbou, a s dialogy, které se za každou cenu nesnaží působit jako kultovní hlášky. Věty, které Slámovi hrdinové pronášejí jsou někdy velmi prosté, někdy docela sofistikované (třeba když babička o berlích začne pronášet Sibilinu věštbu), ale vždycky jako by se za nimi skrývalo víc, než co je na povrchu. Snad proto o nich Slámovi hrdinové často mlčky dumají a kamera s nimi dlouze medituje taky. Možná je to nesmysl, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že se dívám na jakousi českou parafrázi Viscontiho Smrti v Benátkách. A tahle myšlenka mi přijde docela zajímavá, protože Venkovský učitel v tomto souboji drží se svým slavným protějškem krok jak jen může – je poetický, depresivní a výsostně umělecký. Záleží mu na divákovi, ale vyžaduje od něj spolupráci.

Rec je malý, očividně velmi levný snímek, který s minimem prostředků dosahuje velmi slušné napínavosti. Když už se leknete, tak to skutečně stojí za to. Aby to bylo úplně dokonalé, musel by být trochu propracovanější scénář. Celá skvěle vybudovaná atmosféra se ke konci trochu ztrácí v nepřetržitém křičení a řvaní, kterým postavy od jistého okamžiku začnou nahrazovat komunikaci, což je určitě jasný záměr gradace, ale na mě toho bylo trochu moc. V první polovině by zase mohlo být méně mluvení a více napětí. A postavy se chovají často dost nelogicky, jako by se podvědomě vystavovali riziku. Nehledě na drobné nedostatky je to horor, který stojí za doporučení, a krásný příklad toho, že kdo umí, stačí mu i málo peněz k tomu, aby natočil kvalitní film.

Celá ta série je nesmyslná, ale mám-li to hodnotit, tak ve světle druhého dílu je ten první přeci jen trochu (ale opravdu jen trochu) profesionálnější. Většina akcí se ve dvojce odehrává v šeru, je podivně sestříhaná a když stihnete něco zahlédnout, tak je to člověk v kostýmu vetřelce. Ústup od digitálna je sice sympatický, ale počin bratrů Straussových působí spíš jako dílko poslepované k příležitosti nějakého conu skupinkou fanoušků - amatérů, než film vyrobený profesionály v Holywoodu. O nemastných neslaných hercích nemá cenu mluvit, snad jen, že se jim ani nedivím, ono totiž není opravdu co hrát. Zajímavá je snaha o nastolení spíše hororové linie, jakékoliv napětí ale ubíjí režijní neschopnost budovat byť jen náznak napětí. A třešničkou na dortu je rasta-vetřelec, to už jsem se vážné smál. Nějak to nevyšlo, a já se přenesl do časů, kdy začínala Nova, a každý pátek po půlnoci běžela klasická béčka (Bad taste apod.) prostřídaná céčkovým odpadem. Aliens vs predator 2 by se do škatulky céčkové nudy s přehledem vešly.