The Naked City
Réžia:
Jules DassinKamera:
William H. DanielsHrajú:
Barry Fitzgerald, Howard Duff, Dorothy Hart, Don Taylor, Frank Conroy, Ted de Corsia, House Jameson, Enid Markey, Mark Hellinger (rozprávač) (viac)Obsahy(1)
Z filmového hlediska je duchovním otcem Obnaženého města producent Mark Hellinger, představitel „drsné" novinářské školy gangsterských 20. a 30. let se smyslem pro plnokrevnou povídkářskou fikci, budovanou na dokumentární autentičnosti. Od roku 1932 se jeho jméno začíná objevovat u filmu, zejména v souvislosti s produkcí titulů jako Walshova Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) či Vysoko v horách (High Sierra, 1941), Siodmakovi The Killers (Zabijáci, 1946) či Dassinova Brute Force (Hrubá síla, 1947). Už jen z tohoto výčtu je patrný Hellingerův přínos vývoji gangsterky směrem k filmu noir, zároveň je ale zřejmé, že kořeny černého filmu sahají hlouběji než jen do 40. let minulého století.
Z hlediska vizuální formy a koncepce pak autorství připadá snad nejvýznamnějšímu fotografovi New Yorku Arthurovi Felligovi, známějšímu pod přezdívkou Weegee, jehož černobílá, realisticky režná fotožurnalistická svědectví z míst nehod, požárů či zločinu jsou dodnes šokující...
Titul Obnažené město vychází z Weegeeho publikace a krátkého dokumentu, na něž Hellinger odkoupil práva (Felligův film se posléze jmenoval Weegee's New York). Na základě scénáře Malvina Walda a Alberta Maltze režisér Jules Dassin s kameramanem Williamem Danielsem rozehrávají vcelku obvyklé schéma kriminální zápletky (dvojice detektivů vyšetřuje vraždu bezvýznamné modelky). Jejich cílem je však především zachytit atmosféru a puls, stejně jako chlad i žár velkoměsta. Scény z ulic, barů, policejních stanic, činžáků či luxusních čtvrtí jsou proto vykresleny v semidokumentárním stylu. Často za použití skryté kamery se natáčelo především v exteriérech a autentických interiérech, přítomnost profesionálních hollywoodských herců byla omezena na minimum a mnozí aktéři jsou neherci. Exponovány byly desítky tisíc metrů materiálu.
Vedle o něco pozdějšího britského Night and the City (Noc a město, 1950) je Obnažené město Dassinovým největším přínosem černému stylu.
(Letní filmová škola)
Recenzie (24)
Objektívne vzato najväčším prínosom filmu je jeho dramaturgia, kde na bezvýznamnom kriminálnom prípade počúvame monológy rozprávača ( niekedy sú však jeho vstupy značne otravné ) o obnaženom nebezpečnom meste a ľuďoch v ňom. Z tohto pohľadu to považujem za trochu prehnané, ale chápem potrebu vymaniť sa zo zaužívaných ciest a pokúsiť sa o dokumentárnu autentickosť. ()
Z tieňa v podobe extrémne generického, tuctového príbehu, slabých dialógov, úbohého voiceoveru (SK termín jestvuje?) a neskonalo ohyzdných hereckých výstupov vystupuje skutočne bezprecedentná forma produkcie a spôsob natáčania. Hellinger, Dassin a Daniels, posilnení inšpiráciou o 3 roky staršou rovnomennou publikáciou Weegeeho Felliga, kašlali na vtedajšie normy. Zatiaľ čo prakticky všetci filmári natáčali svoje diela pohodlne vo vnútri štúdií (soundstage a backlot) až do neskorých 50. rokov (okrem Oscara Micheauxa) (a s výnimkou tzv. "establishing shots" {SK termín jestvuje?} bolo všetko z NYC dovtedy natáčané na fiktívnych pľacoch v Kalifornii), táto trojica tvorcov sa s tým vyslovene nesrala a už koncom štyridsiatok zobrala kameru a vybrala sa do ulíc New Yorku, aby svoj počin zapísala do vtedajšej histórie za využitie viac ako stovky rozličných exteriérových lokácií. Naked City viac než čokoľvek iné je zachovanie autentického portrétu tejto metropoly na sklonku 40. rokov v stave, aký je už dávno preč. A to vrátane interiérov nie len súkromných apartmánov postáv, ale aj verejných budov, ktoré odzrkadľovali autentickosť, nie umelosť vyrobených štúdiových setov podľa nejakých predstáv filmárov. Toto byť natočené v Technicolor, sledujem to bez žartu 15x ročne, minimálne... Komplet galérie: (x / x / x) (x) / Eseje: (x / x / x) (x) / Ostatné kktinky: (x / x / x / x / x) (x) (x) (x) (27.11.2021) (27.3.2024) (29.3.2024) "There are eight million stories in the Naked City. This has been one of them." ()
Šestákový román jak vyšitý - noční vražda modelky ve městě, co nikdy nespí. Vcelku poutavý případ, dvojka čmuchalů a roztomilý vyprávěcí vsuvky (jak příručka od policie) bych bral za průměr, co mi ale udělalo radost a dalo na ten extra bod, tak bylo intro, outro a vůbec silná, až "fotografická" role tehdejšího Manhattanu a napínavý klimax přes Williamsburg Bridge. Holt slabost pro starý New York :) Určitě si doplním i zbytek té Dassina social-realist poválečné trilogie. ()
The Naked City je jedna velká reklama na policii. Přehrávající herci jsou srandovní, např. představitel role Franka Nilese mi dokonce připoměl Britney Spears v Crossroads. V podstatě se jedná o něco podobného, jako jsou některé průměrné české detektivky z dob bolševika. Za pozornost stojí snad jakási reflexe doby a zejména hudba Miklóse Rózsy. ()
Nedílná součást americké popkultury - závěr filmu a promluva o "osmi milionech příbězích v obnaženém městě" stály na začátku dlouhého televizního seriálu. Film samotný je veskrze banální kriminálkou, kterou však nad hladinu průměru povznáší práce s lokacemi. New York je jedním z protagonistů, "je z filmu cítit". Z tohoto aspektu se jedná o mimořádné dílo. ()
Galéria (43)
Zaujímavosti (13)
- Mladý Stanley Kubrick bol občas na pľaci, kde fotil pre magazín Look. Keď o dekádu neskôr natočil svoj vlastný film, Zabíjanie (1956), v obsadení bol ako aj tu Ted de Corsia a na pľac bol pozvaný taktiež fotograf Arthur 'Weegee' Fellig, ktorého kniha "Naked City" inšpirovala tento film. Weegee figuroval aj na jeho ďalšom filme Dr. Divnoláska (1964), kde pracoval ako poradca pre špeciálne efekty a jeho hlas bol tiež zdrojom pre vytvorenie ikonickej postavy tohto filmu, ktorú stvárnil Peter Sellers. (Real Tom Hardy)
- V roku 2007 bol film zaradený na uchovanie v americkom Národnom filmovom registri Knihovňou kongresu pre jeho kultúrnu, historickú alebo estetickú dôležitosť. (Real Tom Hardy)
- Producent filmu Mark Hellinger zomrel krátko pred vydaním filmu. Exekutíva v Universal Pictures plánovala vydanie filmu zrušiť, nakoľko vôbec netušila, ako film propagovať a bála sa, že pôjde o kasový prepadák. Hellingerova rodina ale na vydanie naliehala, nakoľko v jeho kontrakte bola klauzula, že film musí vyjsť za akýchkoľvek okolností. Z filmu sa, na prekvapenie štúdia, stal hit a vyslúžil si taktiež dva Oscary. Jedno z divadiel na Broadwayi (West 51st Street) bolo dokonca po Hellingerovi aj premenované. (Real Tom Hardy)
Reklama