The Naked City
Réžia:
Jules DassinKamera:
William H. DanielsHrajú:
Barry Fitzgerald, Howard Duff, Dorothy Hart, Don Taylor, Frank Conroy, Ted de Corsia, House Jameson, Enid Markey, Mark Hellinger (rozprávač) (viac)Obsahy(1)
Z filmového hlediska je duchovním otcem Obnaženého města producent Mark Hellinger, představitel „drsné" novinářské školy gangsterských 20. a 30. let se smyslem pro plnokrevnou povídkářskou fikci, budovanou na dokumentární autentičnosti. Od roku 1932 se jeho jméno začíná objevovat u filmu, zejména v souvislosti s produkcí titulů jako Walshova Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) či Vysoko v horách (High Sierra, 1941), Siodmakovi The Killers (Zabijáci, 1946) či Dassinova Brute Force (Hrubá síla, 1947). Už jen z tohoto výčtu je patrný Hellingerův přínos vývoji gangsterky směrem k filmu noir, zároveň je ale zřejmé, že kořeny černého filmu sahají hlouběji než jen do 40. let minulého století.
Z hlediska vizuální formy a koncepce pak autorství připadá snad nejvýznamnějšímu fotografovi New Yorku Arthurovi Felligovi, známějšímu pod přezdívkou Weegee, jehož černobílá, realisticky režná fotožurnalistická svědectví z míst nehod, požárů či zločinu jsou dodnes šokující...
Titul Obnažené město vychází z Weegeeho publikace a krátkého dokumentu, na něž Hellinger odkoupil práva (Felligův film se posléze jmenoval Weegee's New York). Na základě scénáře Malvina Walda a Alberta Maltze režisér Jules Dassin s kameramanem Williamem Danielsem rozehrávají vcelku obvyklé schéma kriminální zápletky (dvojice detektivů vyšetřuje vraždu bezvýznamné modelky). Jejich cílem je však především zachytit atmosféru a puls, stejně jako chlad i žár velkoměsta. Scény z ulic, barů, policejních stanic, činžáků či luxusních čtvrtí jsou proto vykresleny v semidokumentárním stylu. Často za použití skryté kamery se natáčelo především v exteriérech a autentických interiérech, přítomnost profesionálních hollywoodských herců byla omezena na minimum a mnozí aktéři jsou neherci. Exponovány byly desítky tisíc metrů materiálu.
Vedle o něco pozdějšího britského Night and the City (Noc a město, 1950) je Obnažené město Dassinovým největším přínosem černému stylu.
(Letní filmová škola)
Recenzie (24)
Na rozdíl od většiny noirovek se "Naked City" nebojí vykročit mimo hranice žánru - a to hlavně po stylistické stránce. Od začátku do konce jde v mnoha ohledech o příjemně hravý experiment - s narrací (ta dokonce zastupuje úvodní titulky) i s kamerou, která se nebojí citovat jak německé expresionisty, tak ruské sociální dokumentaristy. Vůbec to neberu jako agitku na policejní práci - líbilo se mi, že je zde opravdu podrobně popsán tehdejší proces vyšetřování (zajištění a ohledání místa činu, výslechy, práce v terénu atd.) a nakonec ... New York, z letadla i z ulice, ve dne i v noci. K tomuhle filmu se rád vrátím. ()
Objektívne vzato najväčším prínosom filmu je jeho dramaturgia, kde na bezvýznamnom kriminálnom prípade počúvame monológy rozprávača ( niekedy sú však jeho vstupy značne otravné ) o obnaženom nebezpečnom meste a ľuďoch v ňom. Z tohto pohľadu to považujem za trochu prehnané, ale chápem potrebu vymaniť sa zo zaužívaných ciest a pokúsiť sa o dokumentárnu autentickosť. ()
Nedílná součást americké popkultury - závěr filmu a promluva o "osmi milionech příbězích v obnaženém městě" stály na začátku dlouhého televizního seriálu. Film samotný je veskrze banální kriminálkou, kterou však nad hladinu průměru povznáší práce s lokacemi. New York je jedním z protagonistů, "je z filmu cítit". Z tohoto aspektu se jedná o mimořádné dílo. ()
The Naked City je jedna velká reklama na policii. Přehrávající herci jsou srandovní, např. představitel role Franka Nilese mi dokonce připoměl Britney Spears v Crossroads. V podstatě se jedná o něco podobného, jako jsou některé průměrné české detektivky z dob bolševika. Za pozornost stojí snad jakási reflexe doby a zejména hudba Miklóse Rózsy. ()
Z tieňa v podobe extrémne generického, tuctového príbehu, slabých dialógov, úbohého voiceoveru (SK termín jestvuje?) a neskonalo ohyzdných hereckých výstupov vystupuje skutočne bezprecedentná forma produkcie a spôsob natáčania. Hellinger, Dassin a Daniels, posilnení inšpiráciou o 3 roky staršou rovnomennou publikáciou Weegeeho Felliga, kašlali na vtedajšie normy. Zatiaľ čo prakticky všetci filmári natáčali svoje diela pohodlne vo vnútri štúdií (soundstage a backlot) až do neskorých 50. rokov (okrem Oscara Micheauxa) (a s výnimkou tzv. "establishing shots" {SK termín jestvuje?} bolo všetko z NYC dovtedy natáčané na fiktívnych pľacoch v Kalifornii), táto trojica tvorcov sa s tým vyslovene nesrala a už koncom štyridsiatok zobrala kameru a vybrala sa do ulíc New Yorku, aby svoj počin zapísala do vtedajšej histórie za využitie viac ako stovky rozličných exteriérových lokácií. Naked City viac než čokoľvek iné je zachovanie autentického portrétu tejto metropoly na sklonku 40. rokov v stave, aký je už dávno preč. A to vrátane interiérov nie len súkromných apartmánov postáv, ale aj verejných budov, ktoré odzrkadľovali autentickosť, nie umelosť vyrobených štúdiových setov podľa nejakých predstáv filmárov. Toto byť natočené v Technicolor, sledujem to bez žartu 15x ročne, minimálne... Komplet galérie: (x / x / x) (x) / Eseje: (x / x / x) (x) / Ostatné kktinky: (x / x / x / x / x) (x) (x) (x) (27.11.2021) (27.3.2024) (29.3.2024) "There are eight million stories in the Naked City. This has been one of them." ()
Galéria (43)
Zaujímavosti (13)
- Producent filmu Mark Hellinger bol prítomný na všetkých lokáciách počas natáčania, kde dbal na všetky detaily a všetko mal pod dozorom. Mnohí tvrdia, že film je jeho dopisom lásky pre mesto New York. (Real Tom Hardy)
- Tento film inšpiroval aj jeden z prípadov zo známej videohry "L.A. Noire" z roku 2011 od Rockstar Games, rovnomenne nazvaného. (Real Tom Hardy)
- Scenárista James Sanders (autor knihy "Celluloid Skyline: New York and the Movies") v jednom dokumente uviedol, že je ohromený tým, ako tento film dokázal zobraziť a zachovať autentický portrét New Yorku na sklonku 40. rokov minulého storočia. (Real Tom Hardy)
Reklama