Vitason

Údajně skvělá kniha Josepha Hellera mě zatím úspěšně míjela (No on to není žádný výkon, protože vždycky si najdu důležitější činnost, než jít do knihovny. Třeba zírání z okna. A když už tam omylem zabloudím, tak mě potom musí daná knížka dva měsíce hypnotizovat z poličky, než se do ní pustím) a tak jsem si říkal, že moje šance pochopit tenhle film jsou asi tak stejně vysoké, jako šance, že bych to nandal Einsteinovi v logických hrách (Tak kdybych ho teď vykopal, tak bych ho možná i dal. Samozřejmě myslím za živa). Jenže Hlava 22 ani tak není o tom jestli pochopíte příběh nebo ne, ale jestli si tuhle černo-humornou bizarnost užijete a já se bavil královsky. A musím před Nicholsem smeknout fiktivní buřinku, protože si dokázal s filmem formálně vyhrát jako Heller s psychologií svých postav. Navíc vybral skvělé herce v čele s úžasným Alanem Arkinem a výborným Jonem Voightem, který si z války udělal společnost s ručeným omezením. Také potěšil Orson Welles v roli generála Dreedla. Plusové body navíc za kameru a hudbu. Hodně silné 4*.

Dobrá uznávám, že dospělých fantasy filmů je asi tolik, kolik lidí miluje ranní pěkně po střechu narvané metro a obstojně zpracovaných legend o králi Artušovi je snad ještě méně, ale ani to mě nepřiměje hodnotit Excalibur jinak než jak právě teď činím, protože je to v první řadě nebetyčná nuda se špatně natočenými bitkami, které jsou naprosto nevěrohodné (možná za to mohou těžká brnění, ale kdo se má na to dívat). Navíc někteří herci docela nepříjemně přehrávaj. A aby toho nebylo málo, tak je příběh vyprávěn tak nešikovně, že jsem za celý film nepoznal, kdo je vlastně hlavní hrdina. Na druhou stranu nelze filmu upřít, že se jedná o audiovizuální skvost a třeba takový průjezd rytířů rozkvétajícím sadem byl úžasný zážitek. Ke kladům musím ještě připočítat mladého Liama Neesona. Přesto je Excalibur jedním z mála filmů, který pro mě ztratil to nostalgické kouzlo (jako malý špunt jsem ho docela žral). takže za 2*

Je mi jasné, že za to co teď napíšu, přijdu o body, ale mě to nedá. John Spartan je k tomu být velkým akčním hrdinou uzpůsoben už svým jménem (stačí do příjmení přidat háček:-) Demolition man je velice příjemný koktejl komedie a sci-fi jehož vize budoucnosti je mnohem černější než z jakéhokoliv post-apokalyptického filmu. Vždyť se tu nesouloží, nepije alkohol, dokonce jsou zakázaná i tučná jídla. Prostě všechny radosti dnešní společnosti a lidé se tak ve filmu stávají jen parodií sama sebe. A do této doby přichází strážník zmrzlina Sylvestra Stalloneho, aby dostával na prdel (nejen herecky) od mladšího kolegy (to samé se později stalo u Nájemných vrahů). Kromě zajímavé vize budoucnosti, hláškujícího Stallona a blonďatého Snipese nabízí film ještě tunu zábavy a roztomilou Sandru Bullock. Takže nevidím důvod proč bych téhle srdeční záležitosti nemohl dát plné hodnocení. Uživateli Vitasone, dostáváte pokutu jeden kredit za porušení morálního slovního statutu.

Dear friends of mine, nesmějte se mi, ale co když je Death race 2000 o rostoucí lidské intoleranci a lhostejnosti. V roce 1975 byla éra Hippies a všeobecné lásky nenávratně pryč a třeba nám tvůrci chtěli ukázat, že lidská společnost může dospět do stádia, kdy budeme závodit v ulicích a rozdělovat si body za přejeté důchodce. :-) No tak ne. Je to obyčejné béčko, které sází na masakr nevinných a Davida Carradina, který kroutí volantem v přiléhavém latexovém oblečku. Navíc je tady mladý Sylvester Stallone, který se v té době snažil konečně prosadit jinak než svým ocasem. Jenže slibnou béčkovou podívanou kazí špatně natočená akce (ať už se jedná o závody či samotné přejíždění). Ta je tu neskutečně obcházena a prakticky nic není vidět, což podle mého není způsob, jak zamaskovat malý rozpočet. Přesto je to docela sranda s několika dobrými hláškami a když připočtu vliv na vznik mého oblíbeného Carmageddonu, tak ty tři hvězdy musím dát.

Jestli nenocujete někde uprostřed Sahary, tak vás určitě nemůže potkat to samé, co vědce Zaca ze snímku The Quiet Earth, který se jednoho dne probudí a zjistí, že se zřejmě stal posledním zástupcem lidské rasy na Zemi. Je tedy logické, že prakticky celý film stojí na jediném herci a pokřivené psychologii jeho postavy, ale tak kdo z nás by se neprohlásil prezidentem celé planety? (což je mimochodem parádní scéna a nesmím zapomenout na hledání Boha za pomoci brokovnice v kostele). Pak přicházejí na scénu další přeživší a člověk začíná kroutit hlavou nad jejich chováním. The Quiet Earth je zajímavý snímek se slušnými hereckými výkony a řadou zajímavých scén, ale i přes svoji délku (zhruba 90 minut) je až moc rozvleklý.

Když přišel pseudo-dokument Cannibal holocaust, tak jsem z toho byl paf, protože jsem producentům skočil na jejich tah jako vágus po nedokouřené cigaretě. Pak přišla Záhada Blair Witch a znovu mě to dostalo. ,,Ne Cloverfield už mě nedostane," říkal jsem si, protože mi bylo jasné, že film ztrácí možnost, že by ho i člověk spadlý z Měsíce mohl považovat za reálný. Jenže Cloverfield těží z něčeho jiného a to z vizuální formy, která vás ihned okouzlí a vtáhne do dění na plátně. A je úplně šum a fuk, že je tahle moderně pojatá Godzila (hlavní hrdina odjíždí do Japonska-náhoda?) příběhově prázdná a že se s titulním monstrem hrozně šetří a pořádně si ho člověk prohlédne až v samotném závěru.

Do nitra planety opic začíná úplně stejně jako jeho předchůdce. (Nova zase kroutí zadkem a Zira opět pomáhá lidem) Opět je tu přeživší vesmírný cestovatel, který se dokonce vzhledově blíží Taylorovi. Jen jeho chápání lidstva není tak černé jako u minulého hrdiny, ale k tomuto postoji se i Brent postupně propracuje. Když se však astronaut dostane z opičího města, nabere druhý díl úplně jiný směr, který mám opravdu rád a přijde mi docela logické, že když jsou na planetě hloupí lidé, tak tam musejí být i ti chytřejší a ze scén, kdy se všichni klaní atomové bombě mi šel opravdu mráz po zádech. Jedinou kaňkou na zajímavém příběhu jsou některé nelogičnosti (neschopnost lidí bránit se opičákům prostředky, kterými mučili Brenta a Taylora) a hlavně malý rozpočet, který nedovolil udělat velkolepější bitvu a ani s rozpadlým městem si autoři moc nevyhráli. Tohle prosím remakovat s velkým rozpočtem.:)

Indiana Jones vyměnil svůj archeologický štětec za skalpel, aby si zazávodil s Tommy Lee Jonesem v jednom z nejlepších thrillerů devadesátých let, který se může opřít o paranoidní scénář, který má švih a skvěle graduje atmosféru až do napínavého finále. A člověk si skoro ani neuvědomí, že to má přes dvě hodiny. Navíc tady Harison Ford i Tommy Lee Jones, který ten odznak šerifa nesundal prakticky do dneška, podali skvělé výkony a vdechli svým postavám život. Plusové body za hudbu, která vyhání atmosféru až ke stropu a také za miniroličku Julianne Moore. Ještě bych rád dodal, že Andrew Davis není podle mého špatný režisér. Třeba jeho pozdější Díry se mi také moc líbily.

,,Hm tak co tady máme. Parta lidí si vyjede na chatu do lese poblíž Prdelákova nad Lhotkou a pěkně po jednom začnou pomalu vymírat. Nic nového. Jen další tupé béčko," říkal jsem si, když jsem si tento film pouštěl se spolužákem na jedné velice zábavné přednášce (jsem hold pilný student). Jenže Izolace je prošpikována černým humorem, který usekanými končetinami a litry krve vůbec nešetří, což film dělá zajímavým, ale na tu přednášku se to zrovna moc nehodilo, protože u scény s useknutou nohou jsem měl co dělat, abych udusil nastalý výbuch smíchu. Kromě komediálních vložek má Izolace sympatické herecké obsazení a slušné gore efekty. Takže pokud máte rádi úchylnou zábavu a nevadí vám, že příběh nedává žádný smysl a ani fakt že se vysvětlení nedostaví na návštěvu, tak je pro vás Izolace jasná volba.

Když někdo někoho vykrádá a otevřeně to přiznává, je to skutečně zloděj? (,,Od doby, co spadlo to letadlo s vězni ve Vegas, tak s lítáním nechce nikdo nic mít.") Jasně pokud to není opravdový zloděj, který své úmysly oznamuje svázanému majiteli trezoru, do kterého se právě snaží dostat, ale pokud je to zloděj filmový, tak bych to klidně toleroval. Jenže pod podmínkou, že onen zloděj vykrádá nějaký film s láskou, nadhledem a nebo dokáže být chytřejší než originál. Uprchlíci nesplňují ani jedno. Ve zkratce řečeno je to jen další chudokrevné béčko, na kterém se totálně podepsal nízký rozpočet a všechno působí hrozně amatérsky až směšně a z hnoje to nevytáhne ani účast Roye Scheidera ani postava vraha, který mluví ve filmových hláškách v podání zmrzlináře z Phantasmu.