Vitason

Jáson a Argonauti se stal již třetí (Souboj titánů, Zlatá Sindibádova cesta) dubnovou zastávkou na nostalgické pouti po stopách Raye Harryhausena a musím říct, že to byl zatím nejslabší a nejnudnější kousek. Harryhausen se sice opět předvedl jako veliký frajer. Jeho monstra (Titán, harpyje) v první polovině filmu jsou sice super, ale neodehraje se s nimi žádný pořádný souboj. To nám je vynahrazeno až v druhé polovině, kdy na scénu přichází několika-hlavý had a armáda kostlivců. Kromě toho, že je tedy první polovina lehce nudná, filmu nepomáhá ani extrémní naivita příběhu i většiny postav (,,Jásone miluji tě, znám tě pět minut, ale miluji tě." a také fakt, že se režisér vůbec nesnažil nějak nás seznámit s ostatními Argonauty. Prakticky představil jen dva, které ovšem potřeboval jen chvilku. Přesto je to milá pohádka se super triky a příjemnou hudbou.

,, Vlk základně: Nasrat!" Celkem příjemný, komediálně laděný dobrodružný snímek, kde je hlavní hrdina Mela Gibsona totálně nevýrazný a odsunutý do pozadí díky skvělému Robertu Downeyu, který si svojí roli vysloveně užívá. Kromě hvězdného dua film nabízí zajímavou hudbu a několik povedených leteckých záběrů (nejlepší je asi Downeyho let nad dopravní nehodou). Jenže dál kromě ještě slušného tempa, pár vtípků a varovného prstu, který autoři vztyčili směrem k politice Bílého domu už nemá tenhle slabší, letecký odvar z Mashe (i tady se Amíci snaží uniknout z válečné reality různými blbostmi), co nabídnout. Přesto si za krátkou stopáž a slušné tempo minimálně tři americké hvězdy zaslouží.

Jo Sindibád to byl frajer. Kdo jiný by konečně přistoupil k dlouho odkládanému polibku se slovy: ,,Miluju svobodu." ,aby bylo dámě hned jasné, že jí vysadí v nejbližším přístavu. Tenhle předek Sadáma Hussaina z Bagdádu měl prostě styl. Stejně jako Ray Harryhausen, který tady vysloveně září. Jeho skvěle udělaná oživlá lodní socha je teprve zahřívací kolo, protože pak přijde souboj námořníků se šestirukou sochou bohyně Kálí, či bitka jednookého kentaura s něčím, co hodně připomíná hypogryfa a to opravdu stojí za to. Škoda jen, že příběh je docela naivně rozvíjen a některé zvraty a činy některých postav jsou na facku scénáristovi. V momentě, kdy se hlavní záporák pokusí pohřbít Sindibáda v jeskyni i se dvěma zlatými tabulkami, které padouch tak nutně potřebuje, jsem si málem obtiskl celou dlaň na čele. Filmu také moc nepomáhá lehce nevýrazný John Phillip Law. Patrik Wayne z Tygřího oka se mi líbil víc. Přesto dávám 4*, i když v tom má prsty (no spíš jinou část těla) ta nádherná otrokyně:-)

,,Vypusťte Krakena!" I to, že jsem z Harryhausenovýh filmů vyrostl spíše na Sindibádovi a Údolí Gwangi, nemění nic na tom, že Souboj titánů miluju už odmala. Důvodů je pro to spousta. Ať už se jedná o sice trochu naivní ale dojemný příběh. Krásnou Andromedu. Laurence Oliviera, který se tady prohání po Olympu co by Zeus. Profesorku McGonagallovou v roli bohyně Thetis. Nebo o úžasné triky, které občas mají nějakou tu chybičku (racek z úvodních titulků je občas průhledný, Calibovi se občas propadá bič do země), ale z takového souboje s Medúzou tuhne krev v žilách ještě dnes a je to takový předčasný vrchol filmu. Navíc má film super výpravu a úchvatnou hudbu, která tomuto výletu do starověkého Řecka dodává ten správný šmrnc. Tohle je prostě srdeční záležitost a jasných pět hvězd.

Jo, kdyby chtěli kluci dělat tu pařbu u nás, tak by si to pití koupili už v prvním obchodě i s dudlíkem v puse a bylo by po problému, ale zase by pak nebylo o čem točit a to by byla škoda, protože Superbad je správně řízná komedie, která pobrala víc vtipu než já rozumu. Nejvíce mě pobavila vypečená dvojka policajtů, která nám ukázala, že přece jenom jsou to taky lidi (no nevim). Seth Rogen každopádně po Zbouchnuté opět ruluje. Za pochvalu stojí i ústřední herecké trio a především scénář, který k ničemu nepřistupuje v rukavičkách. Je to sice jiná zábava, než Zbouchnutá, ale asi tak srovnatelně vtipná, což je samo o sobě pochvala. ,,Ty poškrábeš záda nám a my je poškrábem tobě."-,,Víš vzácností na mých zádech je, že se nacházej na mejch koulích."

Jasně, má to milý a zajímavý scénář. Jasně, má to zručnou režii, která si hraje s jednotlivými charaktery. Ale obojí by možná zapadlo, nebýt naprosto okouzlující Ellen Page, která se snad pro to stát se těhulkou Juno narodila.Určitě tu holku teď uvidíme častěji. A stejně jako si dám pozor na její příští film si nenechám ujít ani další film Jasona Reitmana, který filmem Juno jen potvrdil svůj skvělý výkon z Thank You for Smoking. Juno také nabízí zajímavou hudbu a spletité charakterové cestičky, po kterých si k sobě postavy hledají správnou cestu, ale to celé je možná až moc zaměřená na titulní hrdinku, takže prakticky žádná jiná postava nedostane výraznější prostor. To platí hlavně u taťuldy Michaela Cery. Je to velice milý, úsměvný a hlavně hřejivý film, který mě ale úplně na lopatky nepoložil. Přesto mě na celý den naplnil takovým bezstarostným pocitem, i když zase né tak bezstarostným, abych si příště nevzal kondom:-) Takže za 4*

Jak to říci, abych zase nebyl za úplného retarda? I jako malý špunt jsem si uvědomoval, že je to hrozná hovadina, ale i přesto jsem se na to pravidelně díval a dokonce si koupil hru na Sega Mega Drive. Důvodů pro toho nepochopitelné chování mě napadá velmi málo. Možná mě k seriálu táhla nápaditost tvůrců, tedy né pokud jde o trapné a stále se opakující vtipy toho tlusťocha a hubeňoura, nebo o to jakým způsobem Strážci porazí hlavního záporáka (ten byl vždy stejný ,,síla Megazordu" bum a bylo po padouchovi. Tou nápaditostí jsem myslel vytváření nových a nových záporáků a někteří byli opravdu zajímaví, kde jinde by jste mohli vidět hrdiny, kteří bojují s oživlým semaforem? A také se mi líbily bitky ve stylu Godzilly, kdy vždy celé kartónové město lehlo popelem. Krabice musely brát víka na ramena, jen co viděly režiséra. Dnes na odpad, tenkrát 3-4*, takže třeba 2*.

Je veliký. Má dlouhý chobot a není to Robert Rosenberg :-) Je to slon Horton, který zachraňuje mikroskopický svět v džungli plné nebezpečí. Rovnou přiznávám, že jsem od Hortona vůbec nic nečekal a dostal jsem možná nejlepší animák, který jsem kdy viděl. Příběhová linie z Kdosic je okatě zaměřená na menší publikum, ale přiznávám, že ani tento dětinský humor mě nijak neurazil, ale to hlavní se schovává v druhé příběhové linii, ve které slon cestuje společně se svým jetelem. Tady prostě nevěřím, že si tvůrci při psaní scénáře něco nešlehli (,,V mém světě budou jen poníci, kteří budou papat duhu a kakat motýlky."), protože jsou zde super fóry, zabijácký sup s ruským přízvukem, skvělá anime část a hlavně oranžové chlupaté něco (biologie mi nikdy moc nešla, ale tentokrát to asi nebude moje vina), co musí papat nějaké LSD banány. Animace je slušná, i když se mohlo třeba zapracovat trochu víc na detailech a rozhodně ještě musím pochválit český dabing s vypravěčem Zdendou Svěrákem. Je to super zábava. Doporučuji.

Stephen King natočil film podle Stephena Kinga a jak to tak vypadá, tak především ho natočil pro Stephena Kinga. Hororový mistr se tak trochu alibisticky vyhnul nějaké hororové záležitosti a místo toho se vydal do zábavných béčkových vod, kde krásně zní kytárky jeho oblíbených AC/DC. Co na tom, že film postrádá jakoukoliv logiku? Co na to, že obklíčení hrdinové sedí uvnitř benzínky, jejíž sklep by vybavil půlku české armády, a vůbec se nesnaží prostřílet ven? Co na tom, že se hrdinové plíží z benzínky ven kanálem a zpátky v klidu prokličkují mezi kamióny? Co na tom, že zešílely všechny stroje a jen osobní auta zůstala v klidu? A konečně co na tom, že scénáristický popis práce hlavního hrdiny Emillia Esteveze spočívá jen v tom, aby se včas přišel podívat na nový přírůstek pro hrobníka? Když totiž přistoupíte na Kingovu hru, tak vám tyto logické nejasnosti budou úplně buřt, protože tady děti přejíždí parní válec a jejich trenéra vraždí automat na limonádu. Kromě několika hluchých míst je to docela zábava s parádní hudbou. Takže 3* si King určitě zaslouží. Tenhle film je tak špatný, až je dobrý:-)

Jo kdyby jeli kluci Pendolinem, tak tam ta oprátka čeká na Russella do dneška. Vlak do Yumy je velice dobře řemeslně zvládnutý western, který dokázal oslovit i mě jakožto né moc velkého fandu širokých klobouků a nízko visících koltů, který stojí na ústředním hereckém duu, ze kterého to u mě bezkonkurenčně vyhrál Russell Crowe, jehož padouch je úplně k sežrání. Né že by Christian Bale podal horší výkon, ale jeho pedantská postava mi byla prostě otravná. Kromě skvělých herců nabízí Yuma ještě nadupanou akci v krásné přírodě a správně slizkého pobočníka hlavního padoucha: Jenže pak přichází konec, který sice krásně vygraduje stoupající tempo celého filmu, ale je tak přehnaný a patetický až hanba. Nebýt toho konce, který mi opravdu nesedl, tak bych hodnotil výš.