JASON_X

Nebavilo mě to. Od slasheru se zmutovanými kanibaly jsem čekal mnohem víc zábavy. Ani jedna (normální) postava mi nebyla příliš sympatická (nejvíc mě prudil policajtský dědek a jeho bigotní žena), ruční kamera v některých scénách byla příšerná, jednání (normálních i nenormálních) postav bylo většinou nesmyslné i v rámci žánru, některé scény byly úplně pitomé (třeba když opuchlý hydrokefalik zpívá americkou hymnu a pak vysvětluje proč jsou takoví jací jsou a kdo za to může), takže největší pozitivum filmu vidím v jeho hezkých pouštních exteriérech. Hodně slabé tři.

Zmrvená šance na zajímavý a nestandardní hnilobný horror, což je velká škoda; vždyť poloamatérský nízkorozpočťák o dívce, která postupně tleje a rozpadá se zaživa, slibuje milovníkům nechutností a bizarností velkou zábavu. Ale po slibné první třetině už to jde s filmem z kopce. Zpočátku se postavy jeví zajímavé, jsou celkem dobře realisticky zahrané a člověk stále zvědavě čeká, co se z toho vyvrbí. Je to sice pomalé a kamera nic moc, no zvědavost je silnější. Ale bohužel ten, kdo čeká nějaké zlepšení, nějaký zajímavý vývoj děje, aspoň třeba jeho gradaci, se nedočká. Vyzoomovaná a rozostřená ruční kamera postupně leze víc a víc na nervy, scénář se stává nenápaditým a nudným, všelijaké prostřihy otravnými a dívka, která se zprvu jevila zajímavá, se stává nezajímavou. A ani to není nijak zvlášť nechutné. Ve filmu několikrát zazní hezká houslová hudba, ale kvůli ní si ho určitě nikdo nepouští. Takže zklamání, zajímavý námět se myslím dal zpracovat mnohem lépe, i nízkorozpočtově.

Na tenhle film mě dřív než jeho anotace nalákal jeho plakát - nekrofilní část mojí psýchy se ihned platonicky zamilovala do té půvabné dívky na obrázku s odumírajícím hnilobným obličejem. Myslím, že každý ryzí milovník horrorů musí Samanthu shledávat krásnou a přitažlivou, protože Krása a Hrůza jsou sestry, jak je známo. A co se děje týče - jedná se o takový drobný osvětový příspěvek k propagaci bezpečného sexu. A mile nechutný. A se šťastným koncem. Hodně silné čtyři.

Tenhle film se mi strašně moc líbil po vizuální stránce. Líbila se mi jeho "mimozemská" džungle i všechny ostatní jeho exteriéry i interiéry. A byl celý hodně dobře natočený, nevím jestli to bylo jen dobrou kamerou a nějakým filtrem, nebo i hodně dobrým osvětlením, ale měl zkrátka takový zvláštní šerosvitný obraz a zajímavé barvy. Tedy mluvím o té denní části filmu, ne o té noční. Jinak v ději byla samozřejmě strašná spousta pitomostí a nesmyslů, pitomé byly většinou i dialogy (konkrétně Brodyho rádoby tvrďácké (trapácké) hlášky)... Už třeba jen ten začátek, jak se jednotlivé postavy seznamovaly a představovaly, byl hrozný. Ale třeba Alice Braga byla skoro stejně dobrá, jak by v její roli byla určitě Michelle Rodriguez, skvělý byl pološílený Laurence Fishburne, potěšil samozřejmě Danny Trejo a sympatický byl i týpek od jakuzy, jehož poslední bojová scéna s katanou a Predátorem ve větrem zvlněné noční trávě za svitu mimozemského měsíce byla pěkná na pohled. Takže vizuál za pět, obsah za tři, výsledek je jasný. Hezká oddechová akční sci-fi, nic víc a nic míň. Podle otevřeného konce se dá soudit, že si producenti nechali prostor pro pokračování, takže jsem zvědavý, jak si Mordechaj (vlastně Royce) poradí s pilotováním té predátorské lodi...

Pokračování slavného Predatora se povedlo, také díky slušné akční zápletce a atraktivním kulisám - zelená džungle jakési nejmenované latinskoamerické banánové republiky je nahrazena betonovou džunglí vedrem rozpáleného L.A., ve které se spolu krutě řežou uzenáči z Kolumbie a vúdú negři z Jamaiky. Jde o koks, o co jiného. A s nimi se všemi se řežou policajti. No a protože je navíc to léto opravdu hodně hodně velký hic, staví se tam na mezihvězdný skok i nějaký ten Predátor, aby si trochu zalovil. Predátor ovšem není žádný asociální psychopat a loví pouze ostatní predátory, tedy ty, kteří mají v ruce bouchačku. Roztomilého chlapečka s dětskou pistolkou a dokonce i ozbrojenou ale bezbrannou policejní těhulku samozřejmě ušetří... Objektivně i subjektivně je Predator 2 nadprůměrně líbivá a vysoce oddechová akční sci-fi podívaná. Zatímco ale v prvním Predatorovi atmosféra postupně houstne a graduje v samém závěru, tady se myslím nejlepší munice vystřílí už v první polovině filmu a ta druhá, po přiblble blikající scéně v metru, už není tak našlápnutá.

Já fakt nevím... Dám teda pět, ale ta pátá hvězda je hlavně z nostalgie, než z nějakého velkého nadšení v přítomnosti. Ale zase nedat pět by mi přišlo trochu divné, když si vzpomenu, jak jsem tenhle film kdysi hltal. Je v něm všechno, co jsem měl coby pubescent v oblibě - Arnold Schwarzenegger a parta drsných amerických vojáků (s jedním hodně cool indošem), boj a líčení důmyslných pastí v džungli, vraždící příšera z vesmíru... no tak tedy vlastně skoro všechno. Už jako náctiletý jsem se sice pozastavoval nad tím, že by nějaká mimozemská rasa, která ovládá technologii mezihvězdných letů, byla na druhou stranu tak primitivní, že by ji využívala k tomu "jít si zalovit" inteligentní bytosti na jinou planetu, no ale kdo by to v akčáku se Schwarzíkem řešil, že jo. A ta Predátorova držtička se moc povedla.

První sci-fi film, vlastně prý úplně první jakýkoliv film s uceleným příběhem, je opravdu hodně roztomilý. Určitě doporučuju sice nepůvodní, zato však pohlednější a obrazově kvalitnější restaurovanou a kolorovanou verzi z roku 2011, která navíc obsahuje závěrečné scény oslav dobytí Měsíce s jedním odchyceným Selenitou křepčícím na vodítku. Jinak děj je sice prostinký, ale zábavný. Třeba prdelaté mandy (prý sboristky z Folies Bergère) tlačící projektil s "kosmonauty" do hlavně, pan Měsíc s vystřeleným a krvácejícím očičkem, vousatí dědkové v cylindrech a s deštníky bojující s agresivními Měsíčňany, no a vrchol všeho je návrat (respektive způsob návratu) odvážných cestovatelů na matičku Zemi. Nápaditá secesní komedie. Ale intenzita rozkoše z četby Ze Země na Měsíc v dětských letech byla určitě větší, než divácká rozkoš z téhle filmové perličky.

Po Burtonově planetárně-opičím fiasku jsem od téhle další opičárny malinko čekal nějaký velký průser, ale kdeže, ani náhodou, tohle se zatraceně povedlo! Zpočátku mi trochu vadily digitálně nedokonalé opice, ale asi v polovině filmu jsem se přistihl, že už je jako digitální vůbec nevnímám, protože mě nemilosrdně působivý filmový děj vtáhl a pohltil jako malého kluka. Vůbec nehodlám řešit všechny ty nesmyslnosti, nepravděpodobnosti a nemožnosti, které samozřejmě v příběhu byly, ale naopak chci opěvovat tu naprosto úžasnou režii, scénář, kameru, výpravu, triky a efekty, hudbu a také výborné herecké výkony, a to nejen ty lidské, ale i digitálně opičí. Tedy nejen skvělý John Lithgow, sympatický James Franco, nesympatický John Felton a bollywoodská kráska Freida Pinto, ale i naprosto fantastický Caesar, který postupně jako by skoro doopravdy ožil, šimpanzí drsňák Koba, starý laboratorní mazák s četnými stopami a jizvami po nelidských (vlastně lidských) pokusech, gorilí silák Buck a melancholický orangutaní intelektuál Maurice. Když v závěru opičí commandos frontálním blitzkriegem převálcovali spojené policejní síly San Francisca v bitvě na Golden Gate Bridge, poté, co se jako Hunové valící se na Řím ničivě prohnali městem, tak v ten moment jsem chvilku, ale opravdu jen malou chvilku uvažoval jen o čtyřech hvězdách. Ale vzápětí jsem se naštěstí vzpamatoval - nedat tomuhle parádnímu kousku plný počet, musel bych si zítra naplivat do xichtu.

Čekal jsem sice blbost, ale aspoň blbost vizuálně pohlednou. Nedočkal jsem se. Nejen kvůli podivnému obličeji Markyho Marka, ale hlavně kvůli trikům a výpravě, které byly na úrovni průměrné televizní inscenace z devadedesátých let. A navíc měl film otřesně blbý scénář s ultradementními dialogy. Žádný remake první Planety opic z osmašedesátého, natož věrné zpracování literární předlohy, ale duchoprázdný hollywoodský mozkový výplach pro předpubertální děti, nebo mentálně retardované dospělé. Je to místy tak blbé, že jsem u toho vyl a chroptěl. V porovnání s tímhle lobotomizovaným paskvilem vítězí jeho starší předchůdce na celé čáře. Jak mohl tohle kinematografické lejno vytlačit Tim Burton po Batmanech a Sleepy Hollow je mi záhadou. Přece však dám jednu hvězdu, a to za mihnuvší se herečku Anne Ramsay v miniaturní roličce zoofilní kosmonautky v úvodu. Přemýšlel jsem chvíli nad tím, proč žena s tak výraznou a zajímavou tváří hraje takové bezvýznamné štěky v podřadných filmech. A to je asi ta nejzajímavější a nejzapamatováníhodnější úvaha, ke které mě tenhle Burtonův nedomrlý potrat inspiroval. (A že Abraham Lincoln vypadá jako opičák, tak to jsem věděl vždycky.)

V dětském věku ve mně vyprávění o filmu "Planeta opic" vzbuzovalo velké vzrušení, protože jsem měl rád sci-fi, horrory a všechno tajemné. A také všechno nedostupné a nedosažitelné. A ten film byl pro mě nedostupný a nedosažitelný, jelikož komouši nám (dětem) v televizi pouštěli jen Pionýrskou vlašťovku a dementní pohádky. Dal bych býval nevím co za to, abych ho mohl vidět. Jestli ho hráli v kinech ani nevím (nikdo mě na něj nevzal), každopádně jsem ho poprvé viděl až někdy po "revoluci". To už jsem od něho samozřejmě mnoho nečekal, měl jsem za to, že to bude blbina pro děti a navíc s příšernými starými triky. Ale byl jsem hodně překvapený jeho obrazovou i trikovou kvalitou, určitě bych mu (ani dnes) neřekl, že je osmašedesátý ročník. Ale jelikož k němu nemám (kvůli komoušům) vypěstovaný žádný nostalgický vztah, nijak zvlášť odvařený z něho zase nejsem. Škoda že jsem ho neviděl někdy v deseti dvanácti. Objektivně možná za pět, ale subjektivně tak za čtyři.