JASON_X

Slibný námět s velkým zábavnostním potenciálem, ale nehorázně zmršený příšerným amatérismem tvůrců i "herců" (toho neohrabaného mentála, který hrál Johna, snad odchytili v nějaké zvláštní škole). Kdyby to aspoň bylo vtipné...

Zdůrazňuju, že v tomhle povídkovém filmu hodnotím především příběhy, ne jejich řemeslné provedení, nebo herecké výkony jejich aktérů. První vypráví o manipulátorském, egoistickém, ale v jádru sympatickém stárnoucím hippíkovi a slavném moderním malíři a jeho múze - povrchní, nevyzrálé a rozmazlené husičce. Moment, kdy Arquette nutí Nolteho, aby na důkaz jeho lásky k ní šel políbit policajta, by měl být právě tím momentem, ve kterém se jí dostane odpovědi typu "polib mi prdel". Příběh mě příliš nebavil, protože s jeho postavami nemám mnoho společného, podobné lidské typy jsou mi cizí. Ale měl dobrou kameru, hudbu i atmosféru. A potěšil mě Steve Buscemi ve vedlejší (a trochu nezvyklé) roli a Debbie Harry (Blondie) v komparsní roličce. Silné tři. Druhá povídka byla naprosto otřesná - no comment a nevermore. Odpad. A třetí taky. Allen mi někdy sedne a někdy ne. Tentokrát mi ty jeho židovské neurózy, oidipovské komplexy a hlavně jeho příšerná židovská matka lezly nepěkně na nervy. Jedna za špetku humoru. Takže nakonec jediný důvod, proč si tenhle film nechám na disku, je první část od Scorseseho.

Roztomilý poloamatérský kraťas, při jehož natáčení si parta kamarádů a kamarádek dozajista užila kopec srandy. Vtipné gore efekty, potěšující odkaz na jednoho guvernéra a nenáročná zábava na deset minut. Povedené.

Ctitelé démonicky temné poetiky díla H. P. Lovecrafta budou tímto filmem možná zklamaní, tedy pokud budou očekávat, že Necronomicon je natočený podle jeho příběhů. Není. A o bájné knize Kitáb al-Azíf neboli Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda se divák také nic nedozví, jen to, že všechny tři filmové příběhy jsou s touto knihou (a s okrajovou postavou "skutečného" Lovecrafta) velmi volně spojeny. "Horrorovost" Necronomiconu je na úrovni filmů pro mládež a jeho tvůrci se především vyřádili v roztomile zastaralých efektech a v hektolitrech různobarevného slizu. Příběh první pojednává o tom, kterak jisté černomagické nekromantické rituály probudí jakéhosi oslizlého jednookého livjátana žijícího v mořských hlubinách pod starým domem. Druhá povídka se mi líbila nejvíc - příběh tajemného doktora, jehož recept na nesmrtelnost vyžaduje neustálý přísun čerstvé lidské míchy. Myslím, že na tenhle základní námět by se dal naroubovat slušný horrorový celovečerák. Třetí povídka je o otravně uječené policajtce a uctívačích mimozemského božstva, kteří si rádi smlsnou na lidské kostní dřeni. Obsahuje pár vtipných momentů (negrzombie, matka), ale celkově je stejně jako celý film spíš groteskní než strašidelná.

Lynchovy filmy mám hodně rád, a i když mě někdy příliš neoslovily (třeba Lost Highway), aspoň se mi líbila jejich atmosféra a vizuální stránka. Ale Inland Empire mě nejenže nijak a ničím neoslovil, ale ani se mi nelíbil. Dal jsem mu šanci dvakrát, ale ani jednou jsem necítil NIC. Vlastně cítil - cítil jsem nudu z otravné a rozplizlé rozvláčnosti, která nikam nesměřuje. Možná je chyba ve mně, nevím. Každopádně mi celý Inland Empire přijde jako taková Lynchova sebevzhlíživá óda na sebe sama, tak extrémně lynchovská, že na mě působí dojmem, jako by jí Lynch točil sám pro sebe a možná ještě pro nějakou sektu jeho fanatických stoupenců. Nic nepomohla ani plejáda "lynchovských" hereckých tváří plus Jeremy Irons. A "díky" experimentu s ruční digitální kamerou působí celý film tak nějak experimentálně, poloamatérsky, televizně. Ošklivě. Jakž takž je celkem poslouchatelná hudební složka, ale i ta je v porovnání s předchozími filmy podprůměrná. Ze všeho nejzajímavější je povídání k filmu zde na ČSFD (oficiální text distributora), člověk se po jeho přečtení začne na film úplně těšit. Ale těšit se nedoporučuju, riskujete zklamání.

Miluju filmový brak všeho druhu, nadsázku, brutální vtípky, absurditu, tedy miluju i režirérský styl Roberta Rodrigueze. Ale ve druhém Machetovi už mi toho všeho přišlo tak nějak až moc najednou... Zkrátka myslím, že méně by bývalo bylo možná více, protože film na mě působil hrozně roztříštěně. Ten nepřerušovaný sled šíleností byl totiž tak rychlopalný, že mě po čase začal trochu zmáhat. Možná, že až to dám někdy podruhé, vstřebám to lépe, ale určitě mě to neoslnilo a neoslní tak, jako jednička. K hercům - Trejo na role akčních hrdinů (i těch nadsázkových) stárne, co naplat, a navíc jeho "herectví" se věkem nemění, tedy nelepší, ale díky dobrému střihu to není vůbec tak hrozné. A taky ve filmu nedostává mnoho prostoru, tedy ne tolik jako v prvním dílu, aspoň mi to tak přišlo. Ve většině scén si vystačí se svým xichtem a s údernými hláškami typu "Machete don't joke". Líbil se mi jadrný U.S. president v podání Charlieho Sheena a hlavní padouch Mela Gibsona. Michelle Rodriguez standardně dobrá. Jessica Alba, kterou mám (jako milovník braku) rád pro její roztomile telenovelický herecký styl, mě zamrzela svou pouze krátkou epizodní roličkou. Banderas byl jen do počtu a Ladyboy Gaga vypadal hnusně a herecky mě nijak nezaujal.

Vizuálně hodně pohledný "loutkařský" horrůrek, příběhem i výpravou mi připomínající 19.století přenesené do dnešní doby. Myslím, že kdyby třeba E. A. Poe žil dnes, mohl by psát povídky (nebo scénáře) s podobnými motivy. Taky se mi líbila poctivá širokoúhlá kamera, která byla většinou na stativu a ne v něčí klepající se pazouře (jak málo mi stačí ke troše té divácké spokojenosti) a hodně se mi líbila výtvarná stránka filmu, která myslím nebyla o mnoho horší než třeba u Burtona. Jen trochu škoda dost nevýrazných herců ve dvou z hlavních rolí - Ryan Kwanten i Donnie Wahlberg oplývají "charmem" socialistického ministerského úředníka. A pár hnidopišných postřehů - 1.blankytně modrooký pohřebák Henry má coby kluk oči hnědé jako hnědý uhel a 2.když Jamie při jeho první návštěvě starého divadla vyklepe prsty pár tónů na klavír, tóny vůbec neodpovídají klávesám (na to nemusím být klavírista). Ale jinak moc pěkný film s moc pěkným koncem! Silné čtyři.

Složité (ani středně složité) PC hry nehraju, takže můj koment nemůže být zasvěcený, ale jen laický. Ale námět a scénář mi přišel perfektní a Cronenbergovo vizuálně působivé propojení biologie a techniky v paranoiou zmítané blízké budoucnosti mě naprosto nadchlo (biotechnologické "živé" herní konzole propojující se jakousi pupeční šňůrou s lidským tělem, oslizlá organická zbraň střílející lidské zuby atd.). Navíc eXistenZ oplývá krásnými cronenbergovskými nechutnostmi (např.dráždění a penetrování análních... tedy vlastně páteřních bioportů nasliněnými prsty nebo jazykem bylo fakt parádně ujeté). Když jsem film viděl kdysi dávno poprvé, byl jsem z něho jak si vzpomínám hodně perplex a nebyl jsem si úplně jistý, co si o něm mám vlastně myslet. Teď už to vím - zatraceně se mi líbil. A díky té organické pistoli jsem si připomněl skvělý sci-fi román Harryho Harrisona "Na západ od ráje", ve kterém civilizace inteligentních ale studenokrevných dinosaurů sice neumí používat kovy, ale zato se naučila, jak genetickým šlechtěním živočichů všechny možné nástroje nikoliv vyrábět, ale pěstovat, např. organické zbraně jako v tomhle filmu.

Že je celý film natočený ve studiu s digitálními kulisami, a působí tedy hodně "televizně", by mi ani moc nevadilo, po vizuální stránce se mi jeví zajímavým a místy i tak nějak "comicsově" pohledným. Že válka v roce 2707 vypadá jako první světová, ve které se bojuje bajonety v zákopech a létá parními vznášedly jako v nějaké Verneovce, mi přijde mile bizarní a fantaskní. Že mutanti se nejlépe kráglují mečem, je cool. Že je celý děj poněkud strohý, by se dalo vydržet (i když ubrat něco málo na stopáži by spíš prospělo než uškodilo). Že je navíc trochu přihlouplý... no to se přece u podobných filmů očekává. Ale že nějaké omezené prase při akčních scénách psychoticky třese kamerou, aby to bylo jako jó akční a napínavý, tak to je na vraždu. Pomalou a sadistickou.

Kdysi začátkem devadesátých moje první setkání s Jarmuschem i Buscemim, takže mám k tomuhle brilantnímu minimalistickému filmu takový trochu sentimentální vztah. Soubor tří povídek z Memphisu v Tennessee spojených dohromady jedním hotelem, hlasem v rádiu a jedním výstřelem. Nejlepší je podle mne hned první epizoda "Far from Yokohama" o dvojici naprosto výborných japonských teenagerů na cestě napříč Amerikou po stopách Elvise a dalších podobných pamětihodností. Miluju z téhle části každou sekundu. Ve filmu také excelují třeba Screamin' Jay Hawkins nebo Steve Buscemi, skvělá je i Římanka s chlupatým podpažím, hotelový bellboy a vlastně všechny ostatní postavy a postavičky... Ale nihilistický Džun a diblíkovitá Micuko jsou nepřekonatelní.