JASON_X

Nevyčítal bych tomuhle dílku jeho přiživování se na "kultu" Carrie White, kdyby to přiživování se bylo zdařilé. Ale tahle jalová teenagerská vyvražďovačka mě příliš nezaujala. A nová "Carrie" (Rachel) se mi vůbec nelíbila, v její roli bych rád viděl typově úplně jinou herečku. Osazenstvo Racheliny střední školy bylo standardně deprimující - totálně vymaštění chlapci hrají football a totálně vymaštěná děvčata jim k tomu fandí. Ztrapněnou Rachel na večírku jsem vůbec nelitoval. Chtěla být jako ostatní? Tedy dobře jí tak. Scénáristická konstrukce příbuznosti Rachel a Carrie byla "malinko" křečovitá. Mena Suvari jako citově zranitelná outsiderka? No to tedy nevím... Asi jí mám příliš zafixovanou z její role v American Beauty, ale spíš si jí umím představit jako velitelku roztleskávaček. Líbila se mi Amy Irving. Nejzajímavější moment filmu pak byl samozřejmě vyvražďovací závěr. Sice jsem tedy nepochopil, co měl znamenat ten "stigmatický" ostnatý drát objevivší se na Rachelině těle, ale rozbité brýle v očičkách a koule na harpuně docela ušly.

Po hravém, nekomplikovaném a nadsázkovém prvním dílu je tohle pokračování velké zklamání. Protože mnohem víc než hravosti a nadsázky je v něm patetických pohledů i keců, rádoby vážných momentů a otravného moralizování. Proč se probůh tvůrci nemohli držet ve starých osvědčených mantinelech exploatační comicsové komedie a snažili se o... o co vlastně? O nějaký hybridní slepenec několika žánrů dohromady? Podle mne se to tedy vůbec nepodařilo, protože výsledek není všeobsažný, ale spíš nijaký, nemastný-neslaný. Bylo v něm sice pár dobrých jednotlivostí, třeba ta různorodá partička Justice Forever se skvělým Jimem Carreym, anabolická nestvůra Mother Russia, nebo naprosto skvělá postava Motherfuckera (který mi celou dobu neodbytně připomínal Wolowitze z Big Bang Theory), ale ten středněproudový obal, ve kterém to bylo vše zabaleno, mi otrávil i tu dobrou část obsahu.

Hmmmmm! Óóóóó! Ááááách! Tedy tím vším jsem chtěl jako říct, že tohle byl teda fakt hustej nářez. Kurva. Myslel jsem si, že po Sin City, X Menech, Watchmenech, Defendorovi a podobných, mě už na poli filmového comicsu nemůže nic tak příjemně překvapit. Ale stalo se. Kick-Ass jsem dlouho trestuhodně opomíjel, protože jsem měl mylně za to, že se jedná o film o teenagerech pro teenagery. No, ona to sice je tak trochu pravda, ale pravda je taky to, že mě tenhle kousek (který je každopádně nejen pro teenagery) od první minuty nekompromisně dostal. Vidím, že se tu sem tam někdo šosácky pohoršuje nad zobrazováním dětského násilí a mluví cosi o morálce a o etice... No tak z tohohle úhlu pohledu jsem se na Kick-Ass tedy fakt nedíval a popravdě mě to ani vůbec nenapadlo. Nadšeně a okouzleně jsem se bavil jako malý kluk a infantilně jsem si užíval tu fantasticky nápaditou jízdu, notně okořeněnou hravostí a nadsázkou. Udělat z předpubertálního roztomilého holčičího andílka (božská Chloë Grace Moretz) zabijáckou kung-fu mašinu zvanou Hit Girl, která si k narozkám nejvíc přeje balisong ("nebo radši dva tatí..."), je sprostá jako dlaždič a sexy jako... no aspoň jako patnáctka, tak to chce tedy od režiséra velké koule i nadhled. A třeba scéna, ve které se svým Big Daddym Nicolasem Cagem cvičí ostrou střelbu na tělo, je naprosto úžasný úlet! Bravo.

Jako teenagerská komedie to ujde... Ta komedie je tedy sice nechtěná, ale to neva. Nečekal jsem od filmu žádný velký zázrak a taky jsem se ho nedočkal. Ale doufal jsem aspoň, že remake bude mít trochu hlubší dějovou (scénáristickou) propracovanost, konkrétně propracovanější psychologii a vývoj postavy Carrie, protože už originál mi v tomhle směru přišel hodně stručný a zjednodušující. Ale nová Carrie je asi ještě víc plytká a plochá než ta stará, protože její přerod z outsidera v normální holku je ještě rychlokvašnější a nepravděpodobnější než v originále. A navíc se Chloë Grace Moretz na roli Carrie typově nehodí, vždyť je to taková sladká roztomilá teenka, její Carrie byla dost mizerně přesvědčivá. A když se ve finále pokoušela tvářit zlověstně a démonicky, působilo to na mě spíš komicky. Hit Girl v Kick-Ass jí sedla dokonale, Carrie už moc ne. Ale o to víc se povedla její matka v podání Julianne Moore, ta byla lahůdková. Jinak kromě mobilních telefonů a internetu nic moc nového... Vlastně ta úvodní scéna s porodem byla dobrá. A sebepoškozující se Julianne při rozhovoru se zákaznicí taky. Ale stačí to na čtyři? (Všemi deseti doporučuju TV film Carrie z roku 2002; je mnohem lepší než tenhle a nepochopitelně opomíjený).

Objektivně nemůžu říct, že by druhý díl Insidious byl horší než první, ale subjektivně už mě tolik nebavil. Nepřinesl nic nového a navíc v něm přibylo takové té "laskavé a hřejivé" horrorovštiny, ve které "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí"; je to zkrátka takový středoproudový softhorrorový slaďák, který mi neodbytně připomínal osmdesátkové rodinné duchařské "horrory" ze série Poltergeist apod. Kamera se ve dvojce též zhoršila (víc poskakuje), ale zvuková stopa je stále dobrá, působivá. Výborně zahrál Patrick Wilson, vynikající byla šílená Parkerova matka, ale Rose Byrne, na kterou jsem se nejvíc těšil, nedostala bohužel příliš prostoru. Nebyl to podprůměrný ani nudný film, ale mám prostě radši "ryzí" horrory, než tyhle fúze horroru a rodinného filmu.

Nadprůměrně povedená temná sci-fi, ve které je všechno, co má v takové temné sci-fi být: Obří kosmická loď ztracená kdesi ve vesmíru, jejíž jaderný reaktor hrozí zhroucením, zbytek posádky je šílený, pološílený, nebo aspoň trpí amnézií, klaustrofobická a paranoidní atmosféra, kanibalismus, mutanti, jedna sexy valkýra, řežba... Ale bohužel také občas šílený střih (kamera se ale naštěstí mnoho netřese) a opět se samozřejmě musel trochu vyřádit nějaký blbec se stroboskopem (i když naštěstí jen v jedné scéně). Celkový dojem z filmu mám tedy hodně pozitivní - líbil se mi, bavil mě, líbil se mi jeho konec... Silné čtyři.

Sociální dramata mám celkem rád, i když už mě neoslovují tolik jako dřív, respektive nesedám jim už tolik na lep. Paha maa je sice syrový, bezútěšný a depresivní film, což se mi líbí, ale je to i film, který je syrový, bezútěšný a depresivní tak křečovitě a prvoplánově, že jsem mu skoro nic neuvěřil a zkoukl jsem ho sice se zájmem, ale nevyvolal ve mně žádnou výraznou emoční odezvu. Může za to možná ta dějová rovina o mrtvé policistce, která už mi přišla vyumělkovaná až přehnaně. Ale před ní se mi hodně líbily příhody beznadějně vylízaného pitomce Ista a především podomního prodejce šampónů a vysavačů Teuva. Jejich setkání na hotelu pak bylo lahůdkové a jeho završení dvojnásobnou vraždou vysavačem mě mimoděk výborně pobavilo. Každopádně Sulevi Peltola (Teuvo) je Pan Herec a ta moje čtvrtá hvězda jde především k němu. Jemu jedinému jsem také jeho postavu uvěřil, protože ji zahrál geniálně.

V osmém století ztroskotá kdesi na severu Evropy obývaném Vikingy mimozemská kosmická loď, z jejíž posádky přežije pouze jeden muž. Ten má to štěstí, že vypadá úplně stejně jako člověk pozemský, že se během pár vteřin dokáže díky pokročilé technice naučit starou norštinu a hlavně že se umí dobře ohánět mečem. Spolu s ním se totiž na Zemi dostala jedna tuze hnusná a krvelačná bestie a pouze on ví, jak jí zabít. Nejdřív musí ale usmířit a sjednotit dvě tlupy Vikingů, které se z nudy mezi sebou vytloukají a zblbnout hlavu jedné pohledné vikingské chlapici. Zní to dobře, ne? A když ještě prozradím, že v jedné z hlavních rolí se objeví můj nejoblíbenější neanderthálec Ron Perlman, vypadá to už téměř na zhmotněný sen fanouška pokleslých žánrů. Ale bohužel zábavnost a poutavost děje má klesající tendenci a přemrštěná stopáž to ještě zvýrazňuje. Není to sice špatná oddechovka, ale nemá v sobě o mnoho víc ducha ani hloubky než třeba Xena a podobné spotřební béčkové fantasy.

Americký remake Let Me In nepovažuju za zbytečný film, protože jeho švédský vzor Låt den rätte komma in se mi natolik líbil, že jsem se rád podíval na jeho jinou variantu. A proč vlastně ti amíci ten remake natočili, když je skoro nachlup stejný jako jeho předloha? No protože přece průměrný americký divák nehodlá skoro dvě hodiny s obtížemi slabikovat anglické titulky a k tomu poslouchat nějakou podivnou hatmatilku, která se jmenuje "švédština", to dá rozum, ne? (A navíc když zhruba 99,9% všech průměrných amerických diváků nejen že nenajde Švédsko na mapě, ale nikdy o nějakém Švédsku ani neslyšelo). Mně se americká verze kupodivu dost líbila, protože se naštěstí nese úplně ve stejném "evropském" potažmo "severském" duchu i atmosféře. Dokonce v něčem se mi zdála i malinko lepší, třeba provedením některých scén, a taky americký Owen mi byl sympatičtější než švédský Oskar. Ale originální upírka Eli s vizáží pohlavně neurčité a jako půlnoc šeredné balkánské cigošky byla nesrovnatelně stylovější, než remaková Abby (Chloë Grace Moretz) s roztomilým a sladkým xichtíkem.

Tuhle naprosto úžasnou německou záležitost s vytříbeným suchým německým humorem a v parodujícím stylu instruktážních filmů z provenience DDR jsem kdysi viděl několikrát za sebou, prvotřídně se u ní pobavil... a pak na ní trestuhodně úplně zapomněl. Teď jsem si jí díky uživateli Seabeast znovu připomenul, tak díky!