JASON_X

Svěží mafiánská vyvražďovačka, tentokrát z Koreje. Z té jižní pochopitelně. Napínavá, záživná, syrová, příjemně temná, prostě sexy. A s docela netradičním koncem, na který by hollywoodští, spoutaní jejich moralizujícími, státotvornými, rádoby výchovnými mantinely, nejspíš neměli koule. Oceňuju, že se tvůrci vyhnuli černobílení a žádná z hlavních postav filmu není úplně kladná, nebo úplně záporná (nepočítám samozřejmě šablonovité neutrální postavy s nulovým vlivem na děj, jako například těhotnou manželku). Třeba největší hajzl z celého filmu byl podle mě sekční šéf Kang, tedy policajt. Opravdu bezohledný samolibý kurva chlap. A abych se předvedl, jak umím skvěle kopírovat korejská jména, zmíním se i o dalších postavách. Lee Ja-sung mě svým xichtem celou dobu dost iritoval, pořád mi připomínal nějakou reálněsocialistickou kreaturu z nějakého sračkového Dietlova seriálu, takového toho uvědomělého slizáka, které hrál s oblibou Satoranský. Ta hnusná fízlovština z něj páchla na míli daleko. Ale v posledních záběrech jsem ho vzal na milost. Jung Chung byl zajímavější týpek, ale na můj vkus hodně velký kašpar a hodně nepravděpodobná, vyumělkovaná figurka. Takže mým největším oblíbencem byl zákonitě Lee Joong-gu, nemilosrdný drsňák s tvrdým pohledem a zabijáckým úsměvem, ryzí gangster každým coulem, zkrátka príma sympatický kluk, kterému jsem celou dobu fandil.

Kuriózní záležitost, která je zajímavá svou neotřelostí, bizarností, amatérštinou... Je to opravdu o "alchymistovi", ale... o trochu alternativním alchymistovi. Náš "alchymista" je totiž mladý schizofrenní nigga nevábného zevnějšku, zjevně vyšinutý, který si hraje se zkumavkami v maringotce uprostřed lesů a řídí se přitom radami jakési pochybné obrázkové brožurky, kterou nejspíš ukradl v knihovně nebo v Kmartu. A během svých pokusů dost nevhodně smaží na plný koule muziku z kazeťáku (jsme totiž v osmdesátkách). No a z oné brožurky se posléze snaží i vyvolat démona Beliala nebo koho. Možná proto, aby mu daroval nový Adidy, zlatej řetěz, nebo pořádný stereo. Je ovšem všeobecně známo, že při evokaci člověk nesmí mít strach. Ale jelikož je náš nigga podělaný až za ušima, dokonce se dojemně omlouvá své obětní vačici, dopadly jeho experimenty po zásluze. Mám z tohohle nízkorozpočťáku dobrý pocit a kdyby rejža v závěru vynechal nadbytečnou scénu s opětovným vynořením se z vody, uvažoval bych možná chvilinku i o čtvrté. P.S.: Nejvýznamnější poznatek, který si z filmu odnáším je ten, že ústní projev a jazyková slovní zásoba některých dnešních afroameričanů je zhruba na úrovni hovorové neandrtálštiny.

Jsem tak otrávený a znechucený, že budu stručný. Zápory: Pekelná ruční kamera mi ze sledování téhle potenciálně pětihvězdné sekernické řežby učinila podívanou plnou utrpení; chvílemi mi ze skákajícího obrazu bylo opravdu na blití. A taky jsem se v ději občas špatně orientoval, nejen díky specifické asijské filmové řeči, ale i díky špatným amatérským titulkům. Ovšem v porovnání s kamerou šlo už pouze o drobnou kosmetickou vadu. Klady: Film mě přiměl nastudovat si něco informací o korejské populaci v Číně a následně i pár kapitol z korejské historie. A dál už nenapíšu nic, protože jsem opravdu otrávený a znechucený. Umlátit kameramana po korejsku sekyrou nebo prasečí kostí, zatraceně.

Poněkud roztříštěný slepenec dvou žánrových rovin, něšikovně sešněrovaných k sobě. Při scénách z první roviny se o diváky slabších povah pokouší srdeční zástava, povoluje jim řitní svěrač, a dokonce i otrlým dřevorubcem projede jednou dvakrát příjemné zamrazení. V rovině druhé pak sledujeme notně pitomé a šablonovité výpotky bídné fantazie nějakého podřadného scénáristy, v tomhle směru je film velké zklamání. Použít tak působivé "strašící" záběry v tak slabomyslném příběhu, je trestuhodné plýtvání zdroji. Z herců mě potěšila šílená Maria Bello, která je pořád náramná bella, ale zbytek stojí za starou belu. Soláriová blondýna v roli Belliny dcery má (kromě zadku) jedinou hereckou devizu, a to tu, že je trochu podobná své filmové matce. Její submisivní vousatý hezounek s psíma očima je k postava k smíchu, její přemoudřelý bráška je hodně mizerný herec (stejně jako jeho starší ségra) a navíc je ještě hodně otravný. Teď jdu spát, ale nejdřív ještě rozsvítím v bytě všechna světla, otevřu všechny skříně a pod postel strčím rozsvícenou baterku, protože všude, kde není světlo, se může schovávat Diana.

V průběhu děje je divák průběžně namlsáván očekáváním čehosi temného, děsivého, tajemného, aby se nakonec vše rozuzlilo (nepřekvapivě) ve fádní a moralizující zápletku. Ale přece jen dvě hvězdy mi přijdou málo, herci mi nevadili, děj mě nenudil, a tenhle film pro mládež mě bavil určitě víc, než třeba nový Star Trek pro malé děti. Takže slabá třetí.

Těšil jsem se na potenciálně zajímavé béčko z prostředí zajímavé komunity amerických Amišů, a namísto toho jsem dostal šablonovitou slabomyslnost pro teenagery, hodnou tvorby nějaké podřadné televizní stanice z Horního Vidlákova. Udělat z téhle na pohled sice bizarní, ale v jádru neškodné sekty spolek pošahaných maniaků, je myslím nespravedlivé. Ale hlavně že tahle blbina vydělá producentům nějaké love, protože do ní obsadí pár hezkých holek, že jo. Popravdě před časem bych nad tím mávl rukou, ale od doby, kdy se do Evropy valí jako lumíci statisíce přemnožených mohamedánů, mě zesměšňování a zjednodušená karikaturizace křesťanství už nějak nebaví. A nenadchl mě ani dobrý konec, ne proto že byl nepřekvapivý, ale proto, že přišel příliš pozdě a film se měl v tom okamžiku teprve pořádně rozjet.

Ti roztomilí malí Korejci přebírají od naší vyspělé a nadřazené euroamerické civilizace samé ušlechtilé věci. Nejen křesťanství, automobilový průmysl a lásku ke klasické hudbě, ale třeba i posedlost kultem upírů a zombií. A díky tomu teď, milé děti, máte možnost vidět tuhle svěží, neotřelou, vtipnou i neradostnou, vpravdě velkofilmovou zombiárnu. Která je sice chvílemi malinko šmrncnutá hollywoodštinou, ale žádné obavy, ona ta korejská hollywoodština je snesitelnější a hlavně nesrovnatelně drsnější, než ta originální americká. A že má leckterý olezlý houmlesák větší cenu, než leckterý sobecký arogantní hajzlík ve značkovém obleku a kravatě, tak to ví přece každý i bez té hollywoodštiny. No... I když jak jsem kdysi jezdíval do práce tramvají, a jak oni vždycky ve druhém (v MÉM druhém) vagóně přespávali páchnoucí vágusové, a jak se mi z nich vždycky hned po ránu brutálně zvedl kufr, protože ti dobytci smrděli hůř než mrtvoly, tak to bych je v té chvíli nejradši všechny umlátil basebalkou, nebo aspoň vyházel na nástupiště, kdybych se na ně neštítil šáhnout... no ale to už je úplně jiný příběh.

Zjednodušeně a povrchně by se možná dalo zaškatulkovat korejskou kulturu jako "něco mezi" kulturou čínskou a japonskou. Ale aspoň podle korejských filmů soudím, že korejská kultura není jen "něco mezi", ale naprosto svébytný fenomén. Syrovost, těžkomyslnost, tělesnost, brutalita, nebo existenciální hloubka korejských filmů mi vůbec nepřipomíná grotesknost a naivitu filmů čínských, nebo popkulturní bizarnost těch japonských. Nejsem tedy na korejský film žádný expert a mluvím teď hlavně o horrorech a dramatech (což mnohdy, třeba i v tomhle případě, splývá). Ale z těch, které jsem zatím viděl, jich jen málo nebylo aspoň na čtyři hvězdy. A Gokseong není výjimkou. Přerod oplácaného buchtovitého bábovky, trapné a komické figurky, v dramatickou postavu velkého formátu, je možná psychologicky nevěrohodný, ale divácky hodně působivý. Málo věrohodná (a od začátku předvídatelná) je i zápletka s nevědomým bojem šamana proti druhému šamanovi, když jen stačilo, aby ten japonský něco žbleptl a nebyl takový tajnůstkář... Ale to nejsou vážné výtky, jen taková malá rýpnutí. A vím, že na to jdu příliš přísně logicky a psychologicky, vždyť je to "jen" horror... Tedy pardon, je to prvotřídní "áčkový" horror. Prvotřídně natočený horror s přesahem do žánru antické nebo shakespearovské tragédie (ehh, to teď ze mne takhle bombasticky mluví moje momentální nadšení a zároveň i má nekritická náklonnost k východní Asii). A prozradím ještě, že závěrečné rozuzlení mi parádně vytřelo zrak, a to mám zatraceně rád. P. S.: A mimochodem - všichni ti západní rychlokvašní režiséři a rychlokvašní rádoby kameramani se svými rozklepanými ručními kamerami, by se měli jít učit točit filmy do Jižní Koreje!

Cože? Nejlepší německý seriál který znám, a tady ho skoro nikdo nekomentuje a potácí se kdesi v šedém... vlastně v modrém průměru?! Eh, vy nekulturní bando slovanská ignorantská! To já ho kdysi dávno v TV (Prima?) děsně žral a už několikrát jsem si ho chtěl dát znovu a hezky německy, jenže já šprechtím asi jako dvouletej capart a na netu k němu želbohu nejsou cz title, scheisse. Takže smůla, znám ho jenom z dabingu. Mch. hrozně se mi vždycky líbilo, jak ta sexy babizna z pitevny, Frau Korda, říkala: "Můj milý Borne..." A třeba ta dívka s mnohočetnou poruchou osobnosti Gerit Blaha (dokonalá Annett Renneberg), je nezapomenutelná postava, zajímavější i děsivější, než spousta postav z X-Files, no a to je ode mne prosím opravdu veliká pochvala.

Stejně, jako si někteří filmoví intelektuálové sem tam tajně šlehnou pro změnu nějaké to brakové béčko, já zase s oblibou občas proložím všelijaká ta postapa a slashery nějakým umělecky a myšlenkově hodnotným filmem pro tzv. "náročného diváka". To jsou takové ty filmy, které žádná lopata vůbec nepochopí, a které mnohdy nepochopí ani ti filmoví intelektuálové, ale ti si to samozřejmě nechají pro sebe, protože nejsou tak blbí jako lopaty, aby to na sebe vyžvanili. No a já tady teď místopřísežně popravdě prohlašuju, že jsem tenhle film samozřejmě pochopil, jak jinak. Je to hrozně jednoduchý: Ženské už prostě přestane bavit rodit děti, a tak začnou dělat jakési ohavné genetické experimenty s malými kluky, na které by tuhle nepříjemnou ženskou povinnost mohly přenést. A navíc ony ty ženské nejsou ani pořádné ženské, ale nějaké zmutované hlavonožky nebo láčkovky nebo obojživelnice nebo co, s přísavkami na zádech, a třeba ony ani žádné děti rodit tím pádem nemůžou, že jo, takže to za ně jako mají oddřít zase chlapi, jak jinak. To je holt ta evoluce. Je to prostě jasný jak facka, žádná složitá intelektuálština, ale obyčejný, lehoulince horrorový feministický scífko, který pochopí každá lopata. A hodně se mi líbil poslední záběr, dávající příběhu další rozměr.