Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenzie (3 630)

plagát

Smrtiaci príliv (2016) 

The Shallows je především pastva pro oči. A teď vůbec nemyslím kvůli nějaké surfařské barbíně, ale kvůli těm fantastickým záběrům z vody i ze vzduchu; hlavně u těch úžasných surfařských jsem často nevěděl, kde končí realita a začíná počítačová animace. No vlastně jsem to nevěděl pořádně ani u těch žraločích - je přece klidně možné, že se ve filmu opravdu nechal nějaký nemajetný José nebo Ángelo efektně zakousnout žralokem, aby pak zbytek jeho početné rodiny dostal pár stovek doláčů, no ne? A hodně se mi líbil i režijní styl, který mi neustále připomínal Boyleovo 127 Hours, se kterým je film i tak trochu vzdáleně příbuzný. Takže vizuál na jasných pět. A ten děj... no, geniality Sharknada 3 sice nedosahuje, ale v rámci žánru "nenáročná béčková oddechovka" taktéž naprostá a vrcholná spokojenost, dokonce i krotkého racka jsem si nakonec oblíbil, ačkoliv zpočátku mi tam moc neštymoval. A to s tím rackem, to je právě ono - i když je ve filmu dost všelijakého stupidismu, polopatismu, patosu, a uzavírá ho odpudivě happyendový epilog, je to všechno podáno natolik lehkou, netradiční, moderně přitažlivou formou, že mi to ani trochu nevadilo, ba naopak jsem si to naprosto báječně užíval. Zatím můj nejoblíbenější Collet-Serra, >90%. Nejpůsobivější scéna - no jasně že ta s medúzami.

plagát

Zlo nikdy nespí (2016) 

Thomas Jane se mi (už od Punishera) líbí skoro homosexuelně, heterochromická bloncka Kate heterosexuelně taky docela ujde, takže na film jsem se těšil a o výsledek se nebál, protože sympatičtí herci přece dokážou udělat snesitelný biják i z úplné pitomosti. Ale ten jejich (vlastně nejejich) hošík... U všech ďasů, tak odporně přeslazené dítě je snad k vidění jen někde u Špílberga, ten malý smrad by mohl z fleku hrát hlavní roli v nějakém rodinném, laskavě hřejivém poblijónu s názvem "Superroztomilý až ke zvracení", nebo tak nějak. No prostě kvůli téhle malé kreatuře je celý film dobrý tak leda jako kulisa k hraní si s mobilem. No a ani fotřík Jane v paruce není žádnej lumen, víc by mu to slušelo třeba s pumpou brokárnou, bovijákem a páskou přes oko v nějakým postapu. Prostě tenhle film je jen taková průměrná, bezkrevná (obrazně i doslova), mládeži přístupná duchařina na jedno použití, s nechutně patetickým koncem, a je to asi takový horror, jako třeba série Poltergeist a podobné kousky, takže leda tak pro děti, slečinky a měkkejše. Ale v návalu nadšení z toho, že v tomhle filmu světe div se vůbec neskáče kamera, za celkem povedené přízraky bez očiček a za holohlavou maminku, dávám slabou, neradostnou, podvyživenou třetí.

plagát

Jason Bourne (2016) 

(režisér): "Hej, ty s tou ruční kamerou, pocem... Hele, až to budeš točit, tak s ní pořád hejbej a třes, jako když si honíš vocas, a hlavně nestuj chvíli na jednom místě, ale pobíhej a poskakuj a zoomuj jako naprostej mentál, rozumíš? Ten vobraz musí co nejvíc skákat, aby to vypadalo děsně akčně! A sakra votři si ty sliny co ti kapou z huby, dyk to je nechutný..." (oligofrenní blb, kterému maníci z produkce ze srandy strčili do ruky kameru): "He-he, uhhh, jasně šéfiku, to nejni žádnej problém, hi-hi!". No a podle toho taky čtvrtý Jason vypadá opět tak, jak vypadá. Tedy skákající snad ještě víc, než jeho tři předchůdci. A tentokrát už nehodlám ani trochu mhouřit oči, protože těchhle skákajících filmů od skákajících dementů mám už fakt plný zuby. A to ani nemluvím o nudném ukecaném ději vycpaném rádoby akční vatou, o sterilní šprtské slečince v roli špičkové agentky... to už byla stokrát lepší manekýnka Garner v Alias. Jediný, kdo mě ve čtvrtém Bournovi bavil, byl dravec Vincek, ale to je na dvouhodinový film žalostně málo.

plagát

The Call Up (2016) 

Myslím, že pro všechny kluky a holky, kteří rádi smaží střílečky na písidlech, bude The Call Up převeliká rozkoš. Líbil se převelice i mně, který hraje leda tak Angry Birds (ale zato hodně dobře). A myslím, že leckterý uhrovitý hošan bude mít vilné představy o křehké amazonce Shelly, stejně jako jsme je kdysi měli my třeba o prsaté mužatce Vasquezové z dvojky Aliena. Výsledný dojem z filmu mi kazí leda jen ultraidiotská postava Zahida, který nás měl nenápadně výchovně poučit o tom, že ne všichni muslimové jsou chladnokrevní hrdlořezové. Za tuhle neuvěřitelnou trapnost bych scénáristu-režiséra s chutí po křesťansku upálil na hranici, nebo zlámal v kole.

plagát

Neon Demon (2016) 

Bezkonkurenčně ten nejnudnější Refn, jakého jsem dosud viděl. Po rozpačitém Only God Forgives jsem doufal, že nám divákům "nezlynchovatí", tedy nestane se nesrozumitelným a pozérským, zatímco on se stal jen nudným... což je ale snad ještě větší zklamání. Mimoto asi málokterá sféra lidské společnosti nebo činnosti se mi hnusí víc, než sféra tzv. modelingu a všeho a všech okolo něho. A i když to nebyl tak úplně obyčejný a středoproudový film o modelkách, čerta starýho je mi do toho, jestli v něm byl nějaký ten symbolismus a surrealismus a kdoví co ještě, nebo že byl estetický, a že k němu hrála hezká hudba... prostě mě to nebavilo ani za mák. Nakonec ale přece jenom dávám slabou třetí, a to za Harringtona, za pumu, za dobrou poslední půlhodinu která leccos zachránila, a zvlášť za scénu s nekrofilní lesbou - až dodnes mě totiž vůbec nenapadlo, že by nějaké nekrofilní lesby mohly existovat. Jdu teď spřádat plány na námět a scénář pro nějaký hodně bizarní a perverzní film o nekrofilních lesbách, který pak bouchnu do Hollywoodu a už mě tady neuvidíte. A ty, Refne, jdi snad radši zase točit ty tvoje staré dobré filmy o pasácích, zlodějích a feťácích.

plagát

Shelley (2016) 

Novodobá otrokyně, ubohá chudá Elena Posraldescu odkudsi z divokých sedmihradských hvozdů, přijede hákovat do rozmazleného a bohatého Dánska, aby vydělala nějakou tu dánskou kačku na 1+0 kdesi na zdevastované periferii Bukurešti. A řízením neblahého osudu se ocitne v rodině dvou podivínů, kterým se rozhodne pro hrst kaček navíc dělat chovnou krávu. V domě není voda ani elektřina, zato tam ale sem tam dochází stylový šaman v podobě starého jurodivého hippíka. A po večerech se tam nečumí do bedny nebo do compu, ale kecá se, chlastá se, a tak. Idylka. Po dívčině inseminaci se ovšem okolnosti začnou měnit poněkud k horšímu... Tolik v kostce děj... Teda to byl od těch vikinských ekoteroristů ale praštěný nápad, svěřit svoje vajíčka děloze nějaké pochybné balkánky, dost možná přímé příbuzné Vlada Tepeše. Co se z takové ženštiny může zrodit, že jo. Když tolik chtěli nějaké to bejby a byli tolik uvědomělí, měli si adoptovat nějakého přičmoudlého běžence. No ale na takovej sračkofilm bych pak teda určitě nekoukal, zato na tohle softhorrorové drámko jsem se podíval docela rád. Severské tempo mi vyhovovalo a "méně" (horrorového) bývá často "více", jako třeba v tomhle případě, protože o to působivější bylo potom finále (tedy teď nemyslím to finále s rukou ve vulvě, které vypadalo zatraceně reálně, i když vím, že CGI už dneska dokáže skoro zázraky). Ani bych nehádal, že něco takového napsal a zrežíroval jakýsi dánský musulman. Jo a jeden postřeh - když si Elena hned zkraje chtěla dobít mobil, tak proč si ho nedobila v autě, které ti ekopokrytci kupodivu měli?

plagát

Viral (2016) 

Nešťastná syntéza dobrého (a dobře natočeného) příběhu se špatnými hlavními postavami. Dvě sestry, z nichž starší je vymaštěná frivolní idiotka, a mladší předstírá nesmělou panenskou intelektuálku, ačkoliv podle jejího xichtu soudím, že v reálu má IQ jako čivava a od čtrnácti už sexuje první ligu. Tyhle dvě buchty možná zaujmou náctileté diváctvo, ale pro nás vyzrálé a moudré dospěláky je docela utrpení a "vopruz", že namísto nějakého toho apa a postapa první půlhodinu útrpně sledujeme otravné kdákání a tokání dvou slepic. Ale od večírku omladiny, obdařeném nemilou návštěvou, která připomene Poeovu skvostnou Masku červené smrti, se začne blýskat na lepší časy. Starší ségra dostane ke svému mozkožroutovi za kamaráda jednoho roztomilého červíka, a děj se konečně trochu rozhýbe. Kvůli nudnému začátku to ale na čtvrtou nevidím, silné tři.

plagát

The Mind's Eye (2015) 

Naprosto neuvěřitelně zmrvená šance na hodně slušné scífko, detektivní, noirové, lehce horrorové, říznuté výtažkem z X-Menů, z X-Files, z nějakých comicsů o superpadouších a ani nevím z čeho všeho ještě. Ale film, jehož postavy se chovají tak extrémně nelogicky a dementně mě natolik uráží a znechucuje, že ho ani nemám chuť nějak podrobněji komentovat. Monstrózní debilita na úrovni televizní tvorby nějaké podřadné vidlácké televizní stanice. Jestli to bylo tak retardované prvoplánově, tak jsem to bohužel nepochopil, jestli ne, tak proklínám celý filmový štáb i s klapkou, bufetářkou a uklízečkou. Druhá za trochu té krve, za nechtěně komický závěr a hlavně za L. A. Carter, která se mi ve svých abnormálních rolích líbí čím dál víc.

plagát

Jug Face (2013) 

Animované úvodní titulky, podbarvené skvělou kytarovou hudbou a la Neil Young v Dead Manovi, mě uvedly v očekávání filmu netradičního, osobitého, menšinového, tedy zajímavého. A zajímavý tedy opravdu je - ale trochu jinak, než jsem čekal... V latríně plné sraček uprostřed lesa sídlí jakýsi tajemný a podlý bůžek, kterému místní vymaštění hillbillyové čas od času obětují někoho ze svého středu. Jejich šamanem, který oběti určuje, je přitom regulérní retard. Druhá dějová větev je taky výživná - ségra čeká bejby se svým bráchou, samozřejmě na tajňačku. Ségra má nejen divného bráchu - divný je i její fotr, děda, a hlavně matka, ta je fakt děsivá (odpudivá vulgární ženština Sean Young, kdysi celkem femmefatální replikantka). A ségra má ještě jedno hříšné tajemství, kvůli kterému krvelačná latrína rozpoutá mezi vidláky takovou malou privátní zabijačku... Jak celý ten podivný tyjátr skončí, se nechejte překvapit. Za sebe musím přiznat, že mile deviantní a nemile morbidní Jug Face mi sedl jak dědova prdel na kbelík.

plagát

Daylight's End (2016) 

Můj první dojem byl jedno velké nadšení - stará dobrá osmdesátkově přímočará řežba ve starým dobrým postapu se starým dobrým železným dědkem Lancem, s pěknou postapovou výpravou a pěkným vizuálem vůbec, s hromadou mrtvol a prostřelených hlav, prostě lahůdka. Tajemný virus přetvořil většinu lidstva na krvelačná zabijácká monstra, po čertech rychlá, která ale mají jednu velkou slabinu - nesnášejí sluneční světlo a ve dne spí zalezlá v nitru vybydlených baráků jako hejna upírů. A toho se hrstka statečných přeživších rozhodne využít... Ale zhruba od té chvíle scénáři rapidně dochází šťáva, divák je pak svědkem všemožných nesmyslností a nelogičností, z frajera Rourka se postupně stává jakási absurdní a protivná figurka, jejíž vinou všichni lidi okolo odevzdaně padají jako mouchy, a tajemný "alfa" s pytlem přes hlavu pak je vyloženě slabá postava. Film měl u mě dlouho našlápnuto na plný počet, takže moje čtyři hvězdy jsou spíš výrazem mírného zklamání (první půle 5, druhá 3), ale i tak jsem nadprůměrně spokojený, i když z prvoligového postapa se nakonec vyklube "jen" svižná a nepříliš chytrá střílečka.