JASON_X

Nejvyšší smysl celé téhle krimišarády spočívá v tom, že nám v něm filmoví tvůrci ukážou, jak parádně dokážou namaskovat Kidmanku. A opravdu, většina diváků by ji asi vůbec nepoznala. I sama Kidmanka hraje dobře, sípe, mžourá krhavýma očičkama, osvojila si podivnou nahrbenou chůzi komparsistů z Walking Dead, prostě válí. A kdyby byla černá, možná by za tuhle roli mohla i dostat Oscara. Ale ani věrohodně ztrhaná a vyžilá Kidmanka celej film neutáhne, když nemá co hrát. Pí rejžová se zjevně snažila dát krimižánru jakýsi (nevímjaký) přesah, snad psychologický, snad artový, ale výsledkem je dvouhodinová nuda, i když se film od prvních záběrů zarytě snaží o temnou a syrovou atmošku. Scénář slabý, zápletka ubohá, záporák v paruce směšná figura, dcera Kidmanky zbytečná a otravná figura... Jde o typickou ukázku typického nešvaru typického "ženského" filmu, že divák je v kriminálce pruzený třeba sáhodlouhými vztahovými dialogy mezi matkou a dcerou, namísto nějaké té akce a napětí, které by od tohohle žánru logicky očekával. A nekonečný závěr a la Tree Of Life je už koncentrovaný vopruz a působí nejvíc ze všeho parodicky.

Film dobře natočený, působivý, uvěřitelný... Ale když právě kvůli jeho uvěřitelnosti s ním mám trochu problém. U všech bohů jak příšerně mi pila krev vymaštěná matka, její vymaštěné potomstvo i všichni vymaštění kamarádi jejího vymaštěného potomstva (=> ode všech zůčastněných, i těch dětských, tedy skvělý herecký výkon)! Opravdu vydařené, přímo učebnicové exempláře maloměstských white trash vypatlanců. A i když o mrtvých prý jen dobře - dost možná, že ve skutečnosti s nimi byla ubohá Sylvia druhově blízce spřízněná a nebyla to zase až taková nevinná mučednice, jak nám ji snímek líčí a jak ji babyface Ellen Page hraje. Vlastně v to spíš doufám, protože její osud by pak byl aspoň pro diváka snesitelnější. A jelikož přítelce se film hodně líbil a zapůsobil na ni, tak abych ji nenakrknul, hodnotím ho tentokrát jako objektivní kritik a ne jako divák, který u něho znechuceně mručel, ošíval se a netrpělivě vyčkával jeho konce. Filmy o blbých lidech mě totiž nebaví, protože blbosti vidím kolem nás dost v reálu.

Pokud se nechcete obtěžovat zbytečnými úvahami o reálnosti děje a hledáte jen nějakou přímočarou lobotomizovanou masárnu na odreagování, je Talon Falls skvělá volba. Od mala mě na všech zábavních poutích nejvíc přitahovaly strašidelný zámky a vždycky jsem byl nakonec zklamanej, protože se mi zdály málo strašidelný. Tenhle zámek je ovšem jiná liga, on vlastně ani není strašidelný, on je vražedný. A sadisticky. Dojem bohužel (jako už obvykle) kazí rozskákaná a vyzoomovaná ruční kamera, jinak bych šel určitě o hvězdu výš. Prohnat to kameramanské hovado onou zámeckou mučírnou!

Mám rád Mikkelsena. Mám rád polární pustiny. A úplně nejradši mám filmy o ztroskotání a přežívání v divočině. Takže tenhle flák měl být pro mě potenciálně jasná pětihvězda. Že je to prý film pomalý, kde se vlastně "nic neděje"? Ale to je naprostá senzace, takový filmy právě miluju! Žádný pitomý flashbacky, žádný klišoidní a uslzený návraty do minulosti, ve kterých Mikkelsenovi skáče kolem krku jeho malá princezna a říká mu "ajlavjů dédy" a tak podobně. Prostě jenom existenciálně strohej a syrovej survival, ve kterým sledujeme hlavního hrdinu při jeho každodenní přežívací rutině, paráda. Ovšem filmová realita mě nakonec přece jenom trochu zklamala. Největší problém mám s tím, že na mě Mikkelsenova postava působila naprosto neživotně, ploše, vyumělkovaně, nebyla mi ničím sympatická, popravdě prd mi na ní záleželo. A nebavily mě její monology. A nebylo to Mikkelsenem, ale ubohým scénářem. Tak ubohým, že bych chvílema dokonce uvítal nějaký ty flashbacky abych se aspoň dozvěděl, jak se náš hlavní hrdina do týhle patálie dostal, co dělá v civilu a tak. Ani záchrana (kvazi)asijské polárnice, ani setkání s ledním méďou Béďou nepřinesou silnější divácký zážitek. Pamatuju, jak se mi u DiCapriovy rvačky s medvědicí v Revenantovi zrychlil tep, tady jsem se jenom ušklíbal a mrmlal něco jako: "Proč mu sakra nenarveš hůlku do voka, ty demente?" A úplný závěr mě zklamal, posledních pár sekund filmu si rejža mohl odpustit a dal bych čtvrtou. Je to zkrátka jenom středoproudový vyměklý melodrama, blééé. Největší (a asi jediné výrazné) plus pro mne byly nádherné exteriéry z mrazivého islandského vnitrozemí, na které se mi z pohodlí postele příjemně koukalo.

Mohlo jít o vcelku zajímavé komorní scífko kombinované s orwellovštinou a la Big Brother, sice ne kdovíjak nápadité a myšlenkově podnětné, ale po pracovním dni dostatečně relaxační. Kdyby do něj ovšem ti devótní blbečci kteří ho vytvořili nezakomponovali angažovanou zápletku o rasismu omezených britských domorodců vůči přistěhovalcům. A ony domorodce samozřejmě tendenčně zkarikovali do podoby vylízaných nemyslících debilů. Jediný normální má být podle scénáře degenerát, který si k rodičům na Vánoce nepřivede Sally nebo Peggy, ale Šahrazádu. A opravdu to funguje, tyhle "rafinované" podprahové výchovné metody, je ze mne teď totiž ještě o něco větší xenofob než před filmem, bravo! Druhá půle ale trochu napravila můj dojem solidní brutalitkou všelijakých rodinných patálií a po bizarním finále už si říkám, že to úplná ztráta času rozhodně nebyla a po použití to do koše zatím nepůjde. A ještě pár bodů navíc za drsňáckého dědka 'Waldera Freye'.

Na slovutného pana rejžu poněkud slabý kousek. Ne že bych kvůli němu vykopnul Šajmalana ze své toptenky, ale zklamal mě. Jednak nemám sklony k americké apoteóze comicsu, takže rozuzlení mě nechalo ledově chladným, druhak bylo ve filmu na můj vkus poněkud málo Džeksna a Vylise, zato zbytečně mnoho Mekevoje. A Mekevoj tam hraje myslím zbytečně mnoho postav, takže divák se co chvíli šťourá v nose nudou, protože zběsilá kadence jeho teatrálně přehrávaných "proměn" se po chvíli začne notně zajídat (pokud tedy tohohle týpka tak jako já zrovna nemusíte). Namísto mysteriózního thrilleru jsem dostal komorní psychologizující konverzačku, která se rozjede teprve chvíli předtím, než skončí. Aspoň že mě opět pobavil rejža osobně ve své tradiční "hitchcockovské" roličce a narážkou na svou starou roličku přičmoudlého dealera ze stadiónu z Unbreakable.

Ne, nezbláznil jsem se. Ale moje neteře mě nekompromisně přinutily, abych se na to s nimi podíval. A tak už to tu teda taky okomentuju... Nemám sice s čím srovnávat, protože na animáky pro děti už několik dekád nečučím, ale u tohohle oceňuju hlavně jeho "dospělost", některý vtípky totiž byly ryze nedětský (třeba flusanec na ruce, zvratky na skle, nebo vytahovaná "střeva") a docela jsem se zarazil, když se mě ta starší v průběhu zeptala: "Strejdo a co je to kastrovanej?" Hodně nedětský je vlastně i celý příběh o lovení roztomilých zviřátek. A přitom se to líbí i malým holkám a má to nesporný výchovný účinky (střílet na zviřátka je e-e a fuj). Takže jo, tahle pohádka má něco do sebe, na rozdíl od všelijakých infantilních debilit o pokémonech a barevných ponících, který jsem taky tu a tam někde zahlídl.

Totálně béčkový námět se zápletkou na úrovni filmů studia Asylum, ale jeho zpracování je už Netflixovské, tedy relativně áčkové a ani herci nejsou žádná béčka (hlavně mladá Šipková se mi moc moc líbila). A závěrečná konfrontace s pošuky z církve Mlčenlivých film povyšuje nad obdobné šablonovité mozkovýplachy o útěku/o skrývání se před monstry a o dédym, který zachraňuje svou rodinu. Rozhodně mě to bavilo víc, než přehnaně vyhajpovaný (a dějově příbuzný) A Quiet Place, skvělá relaxačka.

Escape Room sice není tak brutální jako filmy ze série Saw, není tak velkofilmově výpravný jako Douglasova The Game, není tak scénáristicky nápaditý jako Final Destination nebo tak mysteriózně scifistický jako The Cube, ale jeho relaxační účinek po těžkém pracovním dni na divákovu psýchu je převeliký. Není nad to ležet pohodlně před bednou s kusem žvance a sledovat, jak někdo bojuje o kejhák v záludném, smrtonosném, rafinovaně vytuněném hlavolamu. Ten závěr mi sice přišel až moc překombinovaný, ale jestli to znamená, že bude dvojka, tak fajn, budu se těšit.

Tak především v reálu by tuhle holku sotva nějakej spolužák šikanoval, protože by z ní všichni kluci ze školy (kromě homoušů) permanentně ukapávali do slipů (a homouši nikoho nešikanujou, protože jsou rádi když nikdo nešikanuje je). A ukapávali by za normálních okolností i z její mámy, protože Mira Sorvino je pořád pěkná kočka (i když tu hraje přiblblou a labilní putičku). Jenže v týhle prapodivný alternativní realitě, kde velcí kluci šikanujou malý holky, je Maria ukázkový Prügelknabe, a tak si musí pomoct schízou a stvořit si alernativní alter ego (nebo se nechat posednout záštiplným duchem svýho nenarozenýho dvojčete, jak chcete). A jelikož nemá k ruce starou Pragovku, kterou by to natankovala do lidí někde na zastávce, bude muset postupovat postupně a likvidovat jednoho nežádoucího člověka za druhým. Mimochodem ty scény s alternativními odrazy v zrcadlech jsou už docela provařený, ale ještě pořád se na ně dobře kouká. A koukalo se mi dobře i na tenhle film, takže i přes nějaký moje výhrady, i přesto že to zdaleka není Carrie, jednou zase zaokrouhlím směrem nahoru. Solidní mysteriózně thrillerový béčko s hodně pěknou holčinou v hlaroli.