Douglas

Jedna z mála českých pohádek, kterou mám rád.

Jedna povídka je geniální (Bratranci s Molinou a Cooganem), jiné dost slušné (Sestřenice, Někde v Californii, Delirium), bohužel ty nezáživné a nudné kousky přece jen převažují.

Film, který mě srazil k zemi natolik, že jsem si jej musel vzápětí pustit ještě jednou. Caprova schopnost přesvědčit, že se slušností a ideály se ještě dá někam dojít a bojovat, je obdivuhodná... navíc není sentimentální, ani citově nevydírá. Frank Capra svůj příběh buduje tak fikaně, že na začátku se cynický a protřelý divák dívá na Smithe jako na idealistického slušňáka, který nemá ponětí o skutečném světě, ale když mu uvěří a Smith si jej získá na svou stranu, musí projít stejným otřesným poznáním a prozřením jako on, to vše vrcholí geniálním monologem v Senátu, kde James Stewart podal jeden ze svých nejlepších výkonů. A závěr je typicky caprovsky mnohoznačný... Je jen škoda, že tento mistrovský kousek u nás není skoro známý, což ostatně postihlo většinu Caprových filmů (i dokonalý Život je krásný prošuměl televizemi bez většího ohlasu, navíc kolorovaně).

Film, který mi byl svou sebeironií sympatičtější než vážně se tvářící Karate Kid.

Pokaždé, když ten film vidím, připadá mi slabší... klouže po povrchu a hraje na efekt, ačkoliv se snaží vzbuzovat dojem, že vypráví o skutečných lidech, jsou jeho hrdinové spíš na jedno místo nahrnuté šablony (feťák, rebel, pozér, hysterická žena s krizí středního věku, chlap, co chytá druhou mízu) bez skutečných charakterů.

Paradoxní je, že ačkoliv tomuto filmu většina zde komentujících vyčítá závěr, právě jím se nejvíce přibližuje Caprovým snímkům. Třebaže mě v atmosféře padesátých let trošku rušily některé záběry (jak moc je film vlastně současný, je nejlépe vidět ve chvíli, kdy se v kině dívají obyvatelé města na "Den, kdy se Země zastavila"), lze poznat, jak moc má Darabont "capracorn" skutečně rád a že při sledování oněch geniálních filmů dával pozor. Už když se na začátku bavily postavy o Zolovi, s napětím jsem čekal, kdy dojde na soud a velký projev... dočkal jsem se... a byl šťastný. Taky zbožňuji filmy Franka Capry, Franku... Víc takových filmů, děkuji.

Navzdory názvu se Vánoc dotýká tento klasický muzikál jen okrajově a mnohem více si všímá tanečních číšel, romantických vztahů mezi postavami a především připravované show na počest zapomenutého generála. A třebaže nejsou Bílé Vánoce ničím převratné, taneční umění Binga Crosbyho a Dennyho Kaye, režijní zručnost Michaela Curtize (režíroval třeba Casablancu), příjemně jednoduchý příběh a především chytlavé melodie (z nichž přímo píseň White Christmas zlidověla a nechybí takřka na žádném výběru vánoční hudby), jde o sympatické překvapení pro milovníky klasiky... a tím já jsem.

Snad jediný film s Funesem, ktery se mi skutecne libi...

První půlka má sice kadenci gagů slabší (scéna obírání o bankovky už byla v jiné podobě použita u Marxů dřív), ale od půlky se rozjede film kupředu doslova jako naplno rozpálená lokomotiva, přičemž zejména právě scéna s lokomotivou je geniální!

Za ten pomalejší rozjezd čtyři a půl hvězdičky... druhá polovina je naprosto vynikající. PS: Jen škoda, že hlavní hrdina byl v češtině nadabován, jako kdyby právě utekl z Modré ústřice.