Douglas

Akce docela fajn, ale G. Davis tu drsňačku prostě nežeru... a její postava taky není zrovna dobře napsaná.

Psát střízlivě o snímku, který představuje jednu z mých největších osobních filmových lásek, pro mě není jednoduché. Rozhodně jde o překrásný „film o filmu“, ve kterém Truffaut vzdal poctu nejen filmařům, hercům a všem lidem ve štábu, ale i filmovému umění samotnému. Jeho snímek je dechberoucí sondou do života během natáčení, kde se příběhy filmových postav prolínají s reálnými hrdiny. Sám Truffaut si zahrál režiséra a některé scény mají takřka autobiografický nádech (například nádherná sekvence, kdy za hudby Georgese Delerua vytahuje z poštovního balíku knihy o filmu, nebo když přesvědčuje Alphonse, že film je víc než život). Říká se, že Truffaut je ve svých filmech přítomen a reflektoval do nich všechno to, co o sobě nebyl schopen říci ve skutečnosti (byl plachý, bavil se jen o filmu a knihách). Americká noc možná není jeho nejosobnější film, ale dokáže být lyricky zamilovaná (vážnou hudbou podkreslené scény natáčení), hořce posmutnělá (Severinina nekonečná scéna), poeticky zábavná (kočka a mléko), romanticky bláznivá (Alphonsova milostná vzplanutí), ale hlavně až do morku celuloidu lidská, uhrančivá a skutečná.

Napoprvé ještě fajn, ale když člověk zjistí, že je to vlastně pořád totéž a totéž, přičemž to "totéž" není ničím zajímavé, ta stupidita se prostě prodere na povrch ;)

Když jsem se na to teď konečně podíval na celé, proklínal jsem Brabce podobně jako poté, co udělal s mým milovaným Krysařem. Pokud hodlá i nadále brát do pazourů nejlepší díla české literatury a rozmašírovat je svou pseudovizuální masturbací, brzy ho nějaký literární vlastenec vezme Temnem po hlavě. Naprosto nevystihnul atmosféru balad a v drtivé většině z nich udělal hloupoučké vyprávěnky bez skutečných postav, kde jen mává zpomaleně kamerou a pokouší se o "umění". Nesnesitelné jsou všechny balady, ale nejhůř to odnesla Svatební košile. Navíc nechápu, co kdo na Vodníkovi vidí, co provádí ty herečky v závěru... neuvěřitelný.

Vizuálně nabušená, skvěle odvyprávěná story o jedné netradiční pomstě muže, který už nemá co ztratit a odpouštění nechává na Bohu, protože na něm je, aby před něj viníky dostal. Tony Scott neslevil ze svých kameramanských exhibic, které i tentokrát berou dech a jakmile se člověk naladí na jeho vlnu, šlape jako skvěle promazaný stroj. Jen se toho tam možná na tu půltřetí hodinu stane přece jen poněkud málo, než by se slušelo a v žánru se orientující divák holt už dopředu uhádně zásadní momenty, které budou následovat. Scottův film sice nepodává morální poselství o nefunkčnosti násilí, ale násilí je tu prezentováno jako správné, dobré a hlavně účinné řešení... Vynikající Denzel Washington táhne film kupředu, a když si úsměvem užívá drsné hlášky směrem k mučeným padouchům, nejde se nad tím pohoršovat, naopak tomu černému obru, který vzal do rukou spravedlnost a narozdíl od jiných filmů to vyšší úřady s vděkem podporují, budete držet palce až do poslední minuty... 4 a půl hvězdičky...

Jednoznačně nejlepší Bean... a dost možná jedna z nejvtipnějších věcí, které kdy Atkinson natočil.

Na tom filmu už je holt vidět, že to není Chandler, ten příběh drhne... ale Caan je rozhodně mnohem víc Marlowe než Mitchum. Poodle spring je poměrně příjemně střižený detektivní film s příchutí drsné školy.

Ta jeho filmová sbírka byla skutečně mňamózní...

Těžce vykradení Ptáci, navíc s ekologickým zamyšlením na závěr. Velmi směšné, zvlášť ve chvílích, kdy matka mluví k umírající dcerušce (tedy málem).

Batman je můj nejoblíbenější comicsový hrdina a jeho první zjevení se na plátnech zároveň jeden z nejštastnějších počinů v comicsovém subžánru.