Douglas

Co říci o filmu, kde je hlavním záporákem maník v kožichu a jakousi helmou na hlavě, který v 90% minutáže chodí po horách či mluví do kusu desky /obrazovka/ a ostatní hrdinové provádí velmi vtipné věci...? Nic, je to neuvěřitelná sranda, nejde než se smát a smát, neboť jen tak se dá o filmu říci, že je vynikající. A to ještě s nadhledem kosmické stanice MIR (než spadne). Ne, je to neuvěřitelná hloupost, kravina, šílenost a z hlediska zde užívané kvalitativní stupnice více než jen odpad, spíše ultraodpad. Ačkoli to zní neuvěřitelné, Robot Monster je dokonce větší hrůza než Woodovy klasiky, ale zároveň je vtipnější, takže to prostě musíte vidět - nebo spíš... měli byste, protože já jsem si během sledování opět uvědomil, proč tak miluji filmové médium a v čem všem můžu objevovat jeho "kouzlo".

Je těžké určit, zda je druhý Batman lepší či horší než první, jeho postavy jsou totiž daleko propracovanější a psychologicky uvěřitelnější. Rovněž atmosféra je v Batman returns hustá tak, že by se dala krájet, jen jediná věc je tam jiná...Batman. Narozdíl od jedničky není už tak "cool" a takový "god", před ostatními postavami ustupuje do pozadí a člověk má dojem, že kdyby tam nebyl, ani by to nevadilo...což ovšem nic nemění na tom, že film jako takový je mistrovské dílo temné tak, že slabší povahy mají problém to rozdýchat.

Nikdy asi nepochopím, o co se "tvůrci" vlastně pokoušeli, když natočili film, který je zoufale trapný, zoufale nevtipný, zoufale úplně na ".....". Všechno je zde příšerné: jeptišky místo gaunerů, čokoláda místo heroinu... a vlastně nemá nejmenší cenu se na Plump Fiction zkoušet dívat. Brrr.

Výborný politický thriller.

Když jsem ten film viděl jako jedenáctiletý kluk poprvé, kladl jsem si palčivou otázku, jak je vůbec možné natočit něco tak geniálního. Možná i proto jsem to v té době viděl snad padesátkrát a pořád dokola, abych našel odpověď. Precizně gradované (všimněte si té železné pravidelnosti organizace syžetu do dvacetiminutových celků) vyprávění s brilantním rytmem (střídání pomalejšího a rychlejšího tempa, opakovaně se navracející retrospektivy do klíčové noci, které pokaždé odhalí o něco víc detailů) a volbou stylistických prostředků (vše je nejdřív exponováno předem, než je to použito - nehledě na brilantní honičku ve vězeňské budově a na náměstí). Pro mě bez debat jeden z nejúchvatnějších filmů devadesátých let. / DOPLNĚNÍ PDZ (27. 8. 2015): 3,9 sek.

Choreografie Yuen Woo-pinga je už světově proslulá nejen díky Matrixu, ale jeho režijní počiny na své plné uznání teprve čekají. Iron Monkey by do toho výčtu best of best určitě měla patřit, technika wire fu je zde dovedena ad absurdum. Hrdinové takřka létají, dělají věci, o nichž se normálním smrtelníkům může jen zdát a ještě u toho vypadají zatraceně cool. Čínský lidový hrdina Wong Fei Hung je zde sice ještě malý capart, ale bránit se umí "docela" dobře, chtěl bych taky umět ty machrovinky s deštníkem a tyčí. No a Donnieho Yena ani nestojí za to komentovat, jak je dobrý. Pokud budete mít možnost film Iron Monkey zhlédnout a dokážete pochopit vzhledem k jeho pojetí fyziky "potlačit nedůvěru", nelze jej doporučit víc.

Mnohdy až brutální, nicméně stále dokonalý film. Ninja Scroll je o naprostých bozích, vždyť Jubbei už je bůh, jeho katana nezná slitování a jeho nepřátelé budou příliš brzy mrtví, než aby je zajímaly nějaké jiné detaily :) Drsné a zároveň dojemné anime o pomstě, přátelství a cti, vřele doporučuji.

Mononoke Hime je jiný svět, svět fantazie, kam se můžeme na dvě a čtvrt hodiny schovat, ale neříkám, že se tam budeme cítit dobře. Postavy v tomto animovaném filmu totiž nejsou jen dvojrozměrně disneyovské figurky, ale opravdové POSTAVY, tj. hrdinové s chybami a lidskými vlastnostmi, kteří váhají mezi dobrem a zlem, stejně jako divák nemůže zcela jasně rozeznat, kam toho kterého hrdinu zařadit, všichni totiž mají své důvody a motivy, kvůli kterým činí tak, jak činí. Nádherný film s kouzelně dokonalou ruční animací patří mezi skvosty žánru, který našim končinám je stále tak trochu utajen...anime.

Rashomon je neuvěřitelný film, není divu, že se jím Kurosawa proslavil. Pohled na jednu "nepříjemnou" událost zobrazovaný třkrát a pokaždé jinak a jiným. O lidech, kteří si vždycky něco přidají, aby nakonec až divák zjistil, že nejlepší bude věřit jen potulnému chodci, který k tomu nemá důvod. Mistrovský kousek s ještě mistrovštějším Toshirou Mifunem. Úchvatná práce s kamerou, se scénářem a s herci...

Ačkoli je coby režisér v análech filmové dokumentace uváděn Tobe Hooper, režisérem mnoha /a nejlepších/ částí filmu je především samotný Steven Spielberg, pro něhož byl jeho vlastní scénář natolik osobní záležitostí, že nedovolil, aby byl zpracován někým jiným...