Douglas

John Woo de facto vytvořil subžánr heroic blooodshed, ve kterém jsou desítky mrtvých lidí (zastřelených v precizně komponovaném krvavém baletu s efektně zdůrazněnými detaily a okamžiky v podobě zpomalených záběrů) jen "vedlejším produktem" emotivních dramat o cti, mužském přátelství a touze po vykoupení. Woooův nejkrásnější film inscenuje jednu úchvatně natočenou scénu za druhou, jeho hrdinové jsou vlastně samurajové s váženým kodexem cti, a film (podobně jako v pozdějším Hard Boiled) dělá rozdíly mezi padouchy, kteří jsou samurajové, a padouchy, kteří kodex bezuzdně porušují. Extrémně antihollywoodský konec filmu ještě zesiluje jeho emocionální dopad... Hlavní roli filmu ztvárnil Chow Yun-Fat, který zde svou roli ušlechtilého zabijáka s dvěma zbraněmi v rukou a párátkem v koutku úst dovedl k dokonalosti.

Po mnoha letech jsem se na film zase podíval na DVD a připadal mi mnohem lepší, než jsem si jej pamatoval. Vyprávění má přímo ďábelský rytmus postupně gradujícího střídání scén (od určité chvíle až závratný - scéna ve stanu, útok na vodopády, velociraptoři v poli, velociraptoři v budově, San Diego) , malá holčička mě štvala vlastně dost málo a hlavně jsem extrémně docenil velmi často přímo úžasné jízdy kamery, střihové montáže a hru se zvukem. Hlavně prostorové blbnutí během útoku velociraptorů na budovu mě strašně bavilo - neustálé probíhání dveří tam a zpět, skoky nahoru, dolů, hrabání ze dvou stran. Je to jak slapstick od Bustera Keatona (vs. keastonští četníci), napínavé i mimořádně vtipné.

Tak takhle nějak, jenže mnohém lépe, vypadají filmy Chow Yun Fata z Hongkongu v režii Ringo Lama. Snímek silně připomíná City on fire, jenže mu chybí ona hongkongská atmosféra. Mark Wahlberg se snaží, ale bezúspěšně. Stejně tak i Chow, podávající vynikající herecký výkon, nedokáže zachránit rozpadlou koncepci snímku, který se režisérovi prostě rozjel pod rukama.

Velmi zajímavý experiment, kde dochází k rozštěpu hlavní postavy... Pěkně gradované dílko ála Lynch však dostává v závěru pěkně zabrat. Názorný příklad toho, jak se dá "koncem" zničit film. Jinak nádherná paranoidní atmosféra a velmi slušné herecké výkony.

Film bez chyb či zaváhání.

Jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Depresivní a klaustrofobická atmosféra, gradovaná s ubíhajícími minutami stále do nepříjemnější polohy. Jednotlivé kontury charakterů se před námi odkrývají vrstu po vrstvě. Smutný snímek... a brilantní.

Poměrně zábavné, dokonce i psychologicky věrohodné, ale něco tomu chybí, snad ona beznadějnost Das Boot...

Friedrich Wilhelm Murnau film natočil podle slavného Stokerova románu Dracula, jenže byl nucen kvůli neshodám s autorskými právy změnit název i jména postav. Snímku nechybí žádný z prvků, tvořících dodnes pilíře tohoto žánru. Atmosféra je vytvářena mistrně budovaným napětím, neobvyklými záběry, zejména z žabí perspektivy, hrou světel a stínů a výtečným hereckým výkonem démonického Maxe Schrecka v titulní roli. Upír Nosferatu svým způsobem porušuje některé z pravidel expresionismu, především hojné užívání exteriérů, neboť již od Cabinetu doktora Caligariho byly jedním ze znaků tohoto směru bizarní interiéry.

Setkání Chaplinova tuláka a Cooganova Kida vstoupilo do historie. Kid osciluje mezi smíchem a pláčem, mezi tragikou a komikou, mezi společenskou kritikou a sentimentem. Tyto aspekty koneckonců tvoří základní prvky všech Chaplinových celovečerních snímků.

Kabinet doktora Caligariho, který vznikal jako nízkorozpočtová alternativa k populárnějším žánrům německé kinematografie, dosáhl mimořádného domácího i mezinárodního úspěchu a stal se jedním z nejvlivnějších děl v dějinách kinematografie. ___ Úspěch i vliv Caligariho byl jistě překvapivý, leč nikoli nahodilý. Jakkoli se totiž výpovědi o zrodu expresionistické povahy snímku liší, producenti Rudolf Meinert a Erich Pommer komerční příslib propojení mordýřského námětu a výtvarné stylizace zjevně velmi rychle identifikovali a plně jej podpořili. ___ Původní scénář Hanse Janowitze a Carla Mayera nabízel především společenskou metaforu, v níž si lze namísto vraždícího náměsíčníka v moci šíleného lékaře dosadit obyčejného člověka v moci vládnoucí garnitury. Zneklidňující kriminální příběh o dvou studentech, jedné dívce, děsivém náměsíčníkovi a šíleném doktorovi nicméně sám o sobě nepředstavoval výraznější odchylku od tradic evropského krimifilmu desátých let. ___ Svého významu Kabinet doktora Caligariho vskutku dosáhl až svým produkčním uchopením, které z výborného scénáře udělalo ještě pozoruhodnější dílo. Jeho společenská rovina byla přitom v tomto procesu oslabena dějovým zarámováním do dalšího příběhu, ale zároveň ji paradoxně posílil právě důraz na expresionistickou estetiku, jenž v samotném příběhu přítomen není. ___ Zjevením byla zaprvé scénografie Hermanna Warma, Waltera Reimanna a Waltera Röhriga, kteří vytvořili labyrintové dekorace plné pokřivených prostředí s namalovanými stíny, deformovanými objekty a množstvím ornamentů. Zadruhé šlo o režijní řešení Roberta Wieneho, který tento prostor propojil s inscenováním herců a jejich interpretací postav skrze vytřeštěné pohledy, trhavá gesta, taneční pohyb a rozmanitý přístup k expresivitě. ___ Rozvinutím expresionistických postupů Kabinet doktora Caligariho možná nepředstavuje nejradikálnější filmový projekt tohoto hnutí (jímž byl snímek Od jitra do půlnoci), nicméně v propojení všech zmíněných složek do jednoho tvaru nabídl vizi kinematografie na průsečíku uměleckých forem, která neztratila nic ze své nespoutanosti a nesmlouvavosti. [Připraveno pro LFŠ 2021]