Douglas

Je to moc hezká kopie "leoneovek", ale stále má k jejich dokonalosti daleko. A ty nekonečné nájezdy kamery na cokoli, ts, ts...

No konečně tu máme pořádně hongkongskou bondovku :)

Až na ten dlouhý začátek, kdy se nás sice tvůrci snažili uvést do všedního života rybářů, ale možná tuto činnost nemuseli provádět tak dlouho, je to vskutku sugestivní a dramaticky funkční film, u kterého dokonce můj kamarád v kině dostal mořskou nemoc. :)

Sice do značné míry souhlasím s Howardem Hawksem, že chlap by neměl pobíhat po městě a shánět pomoc, ale naopak pomoc odmítat a netahat do nebezpečí i další (jak ostatně dokázal později v geniálním Riu Bravu), jenže ten film svou strukturou, napsanými postavami i ústředním hereckým výkonem tak propracovaný, že prostě nelze jinak.

Jeho slabina je v tom, že většina vtipů je opravdu směšná teprve tehdy, až uvidíte všechny ty gangsterky a mafiánské filmy.

Velmi hořké, velmi krásné...Allenova studie mezilidských vztahů je vskutku místy mrazivá, podpořená ještě neuvěřitelným formálním zpracováním, který roztěkanost a pochyby hlavních postav ještě podtrhuje.

Allenovo vyznání lásky ke svým dětským létum, kdy rádio znamenalo pro lidi neuvěřitelně mnoho, kdy kluci s dalekohledy na plážích hlídali japonské ponorky a totožným dalekohledem šmírovali nahé ženy v oknech, ach ta idyla :) Více viz Poznámky.

Velice osobitý snímek, škoda, že právě jeho mistrovství znemožnil režim několika členům štábu další rozvoj kariéry. Neuvěřitelně působivý psychologický horor, v němž Hrušinský podává otřesnou výpověď o eleganci lidské zrůdnosti a síle ideologie. Kameraman užíval efektu tzv. rybího oka, který povýšil i tak neuvěřitelnou sílu snímku na druhou, bravo! / UPDATE 2017: Při příležitosti uvedení filmu v Letním kině jsme připravili krátký stylizovaný komentář k snímku, který můžete zhlédnout zde.

Jednoznačně jeden z nejzvláštnějších filmů, co jsem kdy viděl. Tarkovského specifický přístup k filmové estetice je natolik osobitý, že jen jeho popis by stačil na studii. Pomalá temporytmika, komponovaná do dlouhých záběrů, vytváří atmosféru, jež asi nebude fungovat, pokud nesedíte zařezaní v kině a nezíráte na plátno.

John Woo de facto vytvořil subžánr heroic blooodshed, ve kterém jsou desítky mrtvých lidí (zastřelených v precizně komponovaném krvavém baletu s efektně zdůrazněnými detaily a okamžiky v podobě zpomalených záběrů) jen "vedlejším produktem" emotivních dramat o cti, mužském přátelství a touze po vykoupení. Woooův nejkrásnější film inscenuje jednu úchvatně natočenou scénu za druhou, jeho hrdinové jsou vlastně samurajové s váženým kodexem cti, a film (podobně jako v pozdějším Hard Boiled) dělá rozdíly mezi padouchy, kteří jsou samurajové, a padouchy, kteří kodex bezuzdně porušují. Extrémně antihollywoodský konec filmu ještě zesiluje jeho emocionální dopad... Hlavní roli filmu ztvárnil Chow Yun-Fat, který zde svou roli ušlechtilého zabijáka s dvěma zbraněmi v rukou a párátkem v koutku úst dovedl k dokonalosti.