Douglas

Ve své době důmyslná satira, dnes již "jen" poněkud ztřeštěná bláznivá komedie s neuvěřitelným množstvím nápadů, chrlených na diváka se smrtelně destruktivní kadencí :)

Téma AIDS a homosexuálů (už jen to automatické spojení) je odporně bagatelizováno a postavy celý film jen pronášejí patetická moudra. O "psím" herectví Toma Hankse ani nemluvě...

Mainstreamový animovaný film začíná čím dál častěji kopat do hraničních kamenů svého žánru a posouvat je mimo území dětské zábavy, na čemž má kromě Aardmanů (Slepičí úlet) lví podíl především studio Pixar, které ve filmu Hledá se Nemo dokázalo vytvořit svět, který si budou plně užívat nejen ti nejmenší, ale především pak jejich dospělý doprovod, popřípadě dospělí samotní. Hlavní hrdina, který jako by vypadl z filmů Woodyho Allena, řeší otcovskou krizi středního věku, žraloci provádějí seance ála Anonymní alkoholikové (Ryba je přítel. Ryba není jídlo. Opakujte...) a do toho všeho řada nezbytných filmových odkazů. Neskutečně rychlý film, zahlcující vás neustávajícím přívalem nápadů, které už ke konci přestáváte stíhat a můžete jen kroutit hlavou, jak je možné, že animovaný snímek vás dokáže vzít za srdce víc než většina jeho hraných bratříčků. Ne náhodou jeden z nejúspěšnějších filmů letošního roku... Je to totiž naprostá bomba!!!

Závěrečný díl trilogie Matrix už nelze brát jako samostatně fungující film, ale jako přímé pokračování useknutého Reloaded. Wachowští se nezdržují zbytečným vysvětlováním, ale hází diváka do příběhu po hlavě a nechávají jej, ať se v hektické situaci na plátně i mezi postavami zorientuje sám. Ty mu to neulehčují, mluví v obvyklých hádankách a dvojsmyslech, zkáza se blíží a hlavní postava se ocitá někde mimo oba dosud známé světy... Obával jsem se, že tvůrci zabřednou do tenat zbytečného vysvětlování a prohlubování naznačených odboček a možností, ale naštěstí hned ze začátku eliminovali všechny komplikace a nechali závěrečnou část své trilogie řítit se kupředu jako rozjetý vlak v kolejích anime a videoher, kde lidé v bojových robotech bojují proti statisícům sentinelů a souboj hrdinů probíhá na nebi, mezi zdmi mrakodrapů i v obrovských přívalech vody, aniž by je nějak zdržovaly fyzikální zákony. Wachowští obracejí naruby mýtus superhrdiny, stejně jako se neobtěžují tím, aby diváka oblažovali nějakým ultrašťastným koncem... Snažím se příliš neupadávat do euforických stavů, ale Matrix Revolutions mi splnil sen fanouška science fiction a dosud se z toho zážitku vzpamatovávám. Trilogie Matrix pro mě bude jednou z nejgeniálnějších filmových ság, co jsem kdy viděl, možná geniálnější než Hvězdné války. Jen se bojím, že pro běžného diváka bude Revolutions velmi těžko stravitelný film...

Tohle je prostě klasika...:)

Nebudu nic zapírat, pokud bych se na Annaudovu adapatci naprosto božské knihy Umberta Eca (kterou řadím mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četl, a nebylo jich málo) dívat z pohledu milovníka předlohy, nutně bych jej musel rozmetat na kopytech. Naprosto postrádá bohatost a vrstevnatost Ecova románu a zjednodušuje jej pouze na reprodukci detektivní linie, která v románu hraje pouze okrajovou roli. Jenže za za léta praxe filmové publicistiky jsem se už naučil, že nesmím zakládat hodnocení filmových adaptací výborných románů na vzájemném srovnávání, protože pak bych nemohl vzít na milost dlouhatánskou řádku filmů, které jsou samy o sobě výborné, ačkoli předlohám nesahají ani po puchýře na patách. Jméno růže je přesně ten případ, kdy se musím pokusit zapomenout na to, že "nějaký" Umberto Eco napsal "nějaký" román a brát jej tak, jak leží, sedí a běží. Annaud se, jak jsem již řekl, zaměřil především na detektivní linii příběhu a setkání stoupenců papeže a císaře použil pouze k tomu, aby na scénu uvedl ďábelského inkvizitora Bernarda Gui, kterému přiřkl řadu "nových vlastností" a nevyřízených účtů s Vilémem z Baskervillu. Dusnou atmosféru nehezkého a špinavého středověku buduje od prvních minut za vydatné pomoci Hornerovy nenápadné hudby, kterou si neuvědomíte, ale mrazí vám z ní v zádech, mohutných staveb, propracované výpravy a především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Ačkoli jsem si knihovnu představoval podle Ecova popisu úplně jinak (především na jednom patře, nechápu jak v tom bordelu mohli vůbec něco najít :), je důmyslně vytvořen i labyrint, který působí vskutku nepříjemně a sám bych do něj neměl asi odvahu vlézt (ale kvůli těm knihám bych stejně neodolal). Mrzí mě jen, že dobře gradovaný příběh zabil nesmyslně naplácnutým koncem (vlastně celou poslední půlhodinou), který s Ecem nemá nic společného a působí dost podivně (jde o jakýsi kvazihappyend, pominu-li požár, nějaké to upálení a tak). Líbí se mi Annaudova důvěra v diváky, protože aby si divák příběh užil, musí znát zhruba středověké dějiny křesťanské církve (především by měl vědět, kdo byl Dolcino) a autory středověku a antiky, především tedy Aristotela a jeho knihy Poetiky (a hodí se i Augustinus Aurelius, Tomáš Akvinský a Vilém z Occamu), protože si nějak neumím představit, že jinak ten film pochopí (možná proto Annaud celý závěr koncipoval tak, že už vůbec není důležité, kdo a proč vraždí, ale jak dopadne Bernardo Gui). Sean Connery podává jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry a i během čtení knihy jsem si jej coby Viléma instinktivně představoval. Překvapil mě i mladičký Christian Slater coby Adso (ze kterého bůhvíproč udělali Františkána). Dlouho jsem se rozhodoval, jak film vlastně ohodnotit, protože pokud bych měl brát v potaz dokonalou knihu, byl bych zřejmě přísný, jenže nakonec si říkám, že bych se podobných předsudků měl snažit vyvarovávat a za atmosféru a gradaci příběhu si nakonec Jméno růže čtyři hvězdičky zaslouží, i když s odřenýma ušima a možná i nosem. Jsem nakonec velmi rád, že Eco měl z celého filmu velmi podobné dojmy a rozhodl se, že filmové adaptace není zrovna to, po čem touží a práva na Foucaultovo kyvadlo a další knihy úzkostlivě střeží. __ Za laskavou faktickou opravu dekuji uzivateli Alt_man.

Po letech mě Želary iritovaly asi stejně, jako mě v době premiéry bavily - tj. docela dost.

Film, který ze mě před lety udělal oddaného "bondofila".

Klasický Disney ve své nejlepší formě. První zvukový animovaný film s nepřebernou horou nápadů...vždyť každé zvíře je přece ve své podstatě hudebním nástrojem. :)

Tak nějak by mě zajímalo, jestli si neprořízl i tepnu, když už se do toho holení pustil s takovou vervou :). Nicméně na to, jak blbounký celý ten kousek je, obsahuje pár dost dobrých záběrů.