Douglas

Raimi opět překvapil a místo tak trochu jiného prvního dílu naservíroval divákům film, který naopak připomíná zrcadlový odraz toho předešlého (rychlá „jednička“ vs. pomalá „dvojka“; špatné akční scény vs. fenomenální comicsové orgie; přehrávající záporák vs. podehrávající záporák; mdlé finále vs. překombinované finále). Všechno je zkrátka větší, bombastičtější a dražší. Bohužel se v tom nánosu novot ztratil ten fascinující a skutečný Peter Parker, který předtím jako by vyšel ze stránek comicsů a ovládl filmové plátno. Maguire je sice pořád výborný, vlastně kdykoliv se pere s vlastním smolařstvím a hrdinským údělem, bohužel mu nohy podkopávají nekonečné emocionálně vypjaté sekvence. Zatímco minule jich Raimi používal střídmě a dokázal jimi film trefně ozvláštnit, nyní je nechává vyniknout v celé jejich zrůdnosti a prvoplánovitosti, takže pokud mě zrovna neštval vztah Peter/Mary Jane, přišly vztahy Peter/Teta May, Peter/Harry, Peter/běžní lidé, atd. Nudily mě a ničily jinak nadprůměrný film, nehledě na závěr, který opravdu patří mezi ty hodně přeplácané. Ještěže má Raimi i smysl pro humor a napěchoval snímek tunami menších či větších fórků a geniálních detailů. Jinak bych mu ty tři hvězdičky dal. A nestyděl se za to... a po letech mu ty tři hvězdičky opravdu dávám. A nestydím se za to.

Opravdu od srdce jsem se zasmál jen u brilantní scénky s Lovitzem, divoce gestikulujícím na pódiu před válečnými vetarány a pár dalších fórů bylo taky slušných. Ale když už jsem si říkal, že bych ten film i vzal na milost, přišel konec, který byl tak odporně sentimentální a hloupý, že nic tupějšího k tomu připlácnout nemohli. Smutně neuvyužitý potenciál mnoha výborných herců. Zejména bohů jako je Cleese a Atkinson...

Jenom ten dabing to sráží... Ti lidé v češtině mluví jako roboti. :(

Možná je to tím, že podobně dementní akční film stejného ražení už jsem dlouho neviděl, možná tím, že jsem stejně jinak na cestě mezi Brnem a Prahou neměl co dělat, ale docela jsem se bavil a nuda mě dostihla jen párkrát. Ten film je průměrný snad ve všech oblastech, co se dají najít, ale podprůměrný jen čas od času... A možná právě proto, že mi zpříjemnil cestu, se nakonec jazýček vah mého hodnocení přiklonil ke třem hvězdičkám. I když by nejspíš neměl.

Opět problém delší metráže. Výborný rozjezd a ztráta tempa v druhé polovině, která jednoduchý nápad komplikuje... a ve výsledku ředí (podobně jako Krtka ve snu).

Film je výborný, ale já přece jen o mnoho víc obdivuji stejnojmennou divadelní předlohu.

Nezajímavý film, který se líně sune kupředu, chybí mu pointa a v závěru se najednou zvrhne do úplně jiného filmu, aniž by to mělo jakékoliv opodstatnění.

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje.

[2004] Coronado je představitelem sympatické dobrodružné zábavy, která se prohání v béčkovém jízdním pruhu a vypráví rychlý příběh bez zbytečných odboček. Bez dlouhého vysvětlování jste hozeni hned zpočátku do světa plného výše zmíněných vyzkoušených ingrediencí a nepřijdete vlastně o nic, co se od žánru dá očekávat. Na jednoduchou ústřední dějovou linii o hrdince, která s pomocí odvážného reportéra hledá ztraceného manžela a dostane se do konfliktu mezi diktátorem s armádou na jedné straně a povstalci na straně druhé, se věší jedna akční scéna za druhou a s výjimkou deseti minut v druhé třetině filmu se daří v tempu nepolevovat až do úplného závěru. Co na tom, že celý film neskrývaně čerpá z Indiana Jonese a jeho romantičtějšího příbuzného v podobě Honby za diamantem? Co na tom, že vojáci padoušského prezidenta Luise Ramose až podezřele připomínají Indyho věčné nacistické protivníky? Co na tom, že většina triků ve filmu je okatá počítačová animace a auta vybuchují v digitálních plamenech? Co na tom všem, když příběh spolehlivě odsejpá, přes jistou naivitu a předvídatelnost neuráží a občas se blýskne i pěkně vypečeným nápadem? Tvůrci znali své inspirační zdroje, dokázali jich využít, ale i tak se nebáli v nestřeženou chvíli překvapit a posunout film jinam, než bychom očekávali. Jistě, za chvíli se zase vrátí do osvědčeného pruhu, ale těch pár dobře nadávkovaných okamžiků potěší i žánrem ostříleného diváka. Ačkoli starší vzory zůstávají i nadále nepřekonány, na to je Coronado přece jen příliš přímočaré a jednoduché, bavil jsem se vlastně královsky. Mám rád filmy, které jsou sebeironické a umějí chrlit jeden nápad za druhým. Čert vem, odkud si je ukradly...

Moralitka o tom, jak starý tulák a mladý sígr dohromady se dali, rodinu vytvořili a zlým padouchům budku nakopali.