odpadlik123

Nejpodivnější film, neméně western, co znám. Co nám tím chtěl autor říci? Dva na krev (zde hojně využitou) znepřátelené rody Monterů a Camposů (podobnost s klasikem čistě náhodná?) bez jakékoliv cti a čestnosti rozhodnuté vyzabíjet se do posledního muže. A do toho mladý nevinný (jen proto, že neumí střílet) Johnny "Romeo" Monter coby hlavní hrdina, jehož při každé vhodné příležitosti konkurenční rod se zcela sjetým Martellanzou v čele zajme a nějakým způsobem hodlá zlikvidovat, pročež ten vždycky unikne, za pomoci svého nového přítele bez ruky sesbírá zkušenosti jak se zbraněmi, ženami, tak s celkovým drsným světem a je rozhodnut vyrazit se mstít. Při jednom přepadení však potkává "Julii" Camposovou (rázná to dívka nesahající daleko pro zbraň, jíž zpravidla ohrožuje svého Romea) a v milostném objetí jí slibuje, že vše vyřeší bez násilí. Což je skutečně netradiční, jako celý film, který zjevně nebyl zaměřen jen proti násilí ve filmu, nýbrž proti všemu násilí ve světě, líčící tento příběh s podivně krutým nadhledem a Puccini se drží postupu: Když brojím proti násilí, natočím nesmyslně násilnický film. Proti dvěma hlavním hrdinům těžko něco říci, stejně jako proti (protentokráte ulízlým účesem obdařenému) odpornému Martellanzovi a velice zdárně sekundujícímu ženichu Lullimu s vyloženě zavilým vlčím výrazem. Jen mimochodem, ona veselá nehodící se píseň provázející nás celým beznadějným dějem je děsně chytlavá. Sympatický nikdo, pojetí podivné, některé scény velice naturalistické, po celém zůstává nepříjemná pachuť, ale film splnil, co měl a formálně je (krom opět divných střihů) poveden, čili režisér mohl být spokojen a mohl klidně umřít. A ten závěr... PS: MR007 prozradil v komentu zásadní spoiler, chcete-li se nechat překvapit, pozor.

Na všechny strany, kam jen dohlédneš, nekonečná poušť divokého španělského kraje. Uprostřed ní, vstříc nejistému osudu, hrdý kovboj Johnny Yuma na svém hrdém koni v doprovodu svého mexického přítele, s mizivými pitnými zásobami, širé míle sami a sami. Pokud jde o zásoby vody, velké štěstí, že jich zde není. Jak se totiž objeví náznak H2O, Johnnyho chytí posedlost si ji vylít všechnu na hlavu, nejlépe se vrhnout do vany a posléze obcházet okolí pouze s ručníkem (či bez něj, čímž spolehlivě zabíjí své právě vstupující nepřátele), jeho všeobecná záliba ve svlékání všeho druhu se koneckonců objeví pokaždé, když si obstarává alibi svedením každé dívky na scéně. Sám Johnny je prapodivný patron (více než věrohodně ztvárněn prapodivným patronem Damonem). Svého velice otravného poskoka po celou dobu velice nevybíravě odhání, je nadnesen nad rasismus, nenávist či pokrytectví svých bližních a poté, co potkává svého životního přítele, není nic, co by mu bránilo ve štěstí. Snad jen nepřejícní příbuzní neostýchající se vraždit strýčky, synovce atp. s antickým profilem opatřenou tetou Rosalbou Neri v čele. Trvale příšerným zamilovaným výrazem opatřený Johnny poznává na své pouti nejednu sympatickou postavu od bratra Pedra po malého kloučka, všichni buď velmi násilní, nebo alespoň násilně zabití. Jako klaďák na pohled úděsný, vystřídající košile veškerých barev, úchylněji vypadající v jedné než druhé, kleptoman, chlápek strašným způsobem jedoucí jablka a na závěr nám dojemně odhalující, že pro svého přítele je ochoten čehokoliv. Hudba velice povedená, zápletka celkem jasná, krví se nikterak nešetří (Johnny ji napatlá na kdekoho), takže solidní věcička. Ale proč mi jen ten Damon přijde v každý roli tak nějak teplej?

Boj o padesát unesených žen může začít! Film zachycený sjetým režisérem, provedený sjetými herci a napsán sjetým scénáristou (T. Anthony stihl obojí). Banda šílených hippíků oděných nanejvýš do kožených řemenů a libující si v mastných účesech dlouhých až po kolena a život v jejich pochybném prosperujícím podniku plném nahých žen (v nespočítatelném počtu). Tyto ženy byly ovšem zcizeny majiteli sňatkové agentury Tonymu Anthonymu, slepému hrdinovi sledujícímu celé dění z odstupu a v každou vhodnou chvíli (ať už dostávají sjetí majitelé do huby, chystá se ho uštknout had, škrtí se s hlavní záporačkou či nechává zcela halucinogeny pohlceného Ringo Starra deprimovat pohledem na dámské spodní prádlo), pronáší satirické černohumorné poznatky, často velmi to netypické žánru - ačkoliv vydávat toto za špagetu? Jedna blbost následuje ještě mnohem větší, film byl buď točen v opiovém delíriu či jej stvořil někdo střízlivý v prostředku zhulené skupiny, zkoušející, co divák vydrží. A pravda, vydrží hodně. Tony vlastně není hrdina, jen na kšeftu lpící podivný patron s geniálním koněm, schopnostmi, nezdolností, nápady (využije tu všechno včetně dámských kalhotek), okolí dosti nebezpečnou zbraní připomínající bajonet a skutečně světaznalými průpovídkami. Ringo, po Perném dnu opět celý film v kocovině, rozvíjející děj tím, že se celý film žene za svou (často svlékanou) životní láskou a všichni mu pomáhají – vždyť mezi hippíky jsme všichni bratři a musíme si pomáhat! Předváděčka žen v místním kulturním domě, šílená majitelka podniku (posléze taky nahá), šílená sedmdesátá léta a spol šílených, ovšem trvale veselých hippíků...kuriozitka největší. "Můj bratr žije!"

Neprávem neznámý, až zneuznaný kousek, kultovní spojení dvou mistrů rychlých koltů Gianniho Garka a Willyho Bergera s elegancí a vkusem parodujících jistou klišovitost nabízející jinak vážnější role. Dva bratři nepoznamenaní krutostí Divokého západu se navrací domů do oblasti s extrémně rozšířenou chronickou olovnatostí. Přes svůj (na všechny strany propagovaný) pacifismus chtějí zabránit okrádání pokojných rančerů včetně jejich otce, čímž se dostávají do prekérní situace. O jejich život se totiž začínají enormě zajímat dva pozoruhodní chlápci (každý tak trochu z jiné strany): nepřekonatelný Straniero "Camposanto" Gianni v Sartanovském ladění (na což upomíná i jeho karetními motivy opatřený hrneček při památné lekci střílení), extrémně satirickým náhledem na svět opatřený charakterní pistolník a neméně neodolatelný vandrák Duke Willy ve vyšívaných zbytcích unionistické uniformy, jenž nezabíjí, když z toho nemá prospěch a citově lpící prozměnu na svém památečním hrnečku, po jejichž přátelských výměnách názorů se mrtvoly jen kupí. Bratři jsou sice pometla a jejich Mexičané by mohli budit určité obavy, ale všichni sem zapadají perfektně, vůbec neruší a nekazí tuto velikou jízdu dvou velkých mužů spaghetti westernu, jejichž střety se nedají nazvat jinak, než památnými a jen přestřelka v lomu je zcela zjevnou parodií na jejich spolupráci v prvním sakra vážném Sartanovi. Nicolai by za památnou hudbu zasluhoval na rakvi alespoň zlaté rukojeti, veškeré výkony nepopsatelné, vyzdihuje např. Franca Ressela, jenž zřejmě za velké zásluhy žánru povýšil a je zde ctihodným (neumírajícím!) zasloužilým soudcem. Tedy, velice dojemný filmík vzbuzující pocit blížícího se konce špagety západu. Ale žádné obavy, Cizinec vždycky dorazí včas! "Salve, Cobra Ramirez!"

Anthony Steffen coby posel míru! Všemi svými částmi zcela nevybočující béčko na nedělní odpoledne mající docela originální základní zápletku. Válka severu proti jihu skončila, což však neplatí pro malou vesnici ovládanou jižanským majorem Fajardem (tak trochu major Jackson) rozhodnutým nikomu tento fakt neprozradit a pokojně si místo ve jménu uniformy dál ovládat a tyranizovat. Vesnice nacházející se uprostřed lesů a časně jarních lokací čítající cca jednu mez a drobnou loučku (údajně obklopená stokilometrovou pouští, kterou však neuvidíme) čítá mnohé statečné obyvatele bránící mimořádně kladného seveřana (Itálie bývá jasně prokonfederační), Anthonyho osobně, jenž je rozhodnut dokázat lidu pravdu. Pod jménem Antonio de Teffe náš hrabě zchrastil scénář a zahrál si úhlavní roli tradičním charismatem vymačkané žínky, ovšem extrovním jménem opatřeného velice pacifistického, mírumilovného a v jednání po dobrém nakloněného hrdiny, majorovou skupinou ústavičně chytaného a zase uprchávajícího, na úvod dokonce zajímavě zavřeného v ptačí kleci. Kanárek Steffen nám ovšem nezazpívá, o co tak vcelku vlastně jde, nehledě na v počátku zmíněné zlato, které zřejmě zůstalo zcela zatlačeno. Šílený Fajardo v konfederační uniformě a upalování bezbranných žen jistě zaujme, jinak lehce nesourodé, ovšem krátké tak, že ani nestihne nudit a ani malý kluk člověka nijak neštve. Velmi pochmurný psychedelický závěr, hudba zanedbatelná. Na Steffena tedy dobré.

Předchůdce mnou ještě oblíbenějších Companeros bylo toto velké dílo. Už tohle je ovšem velice dobré, odlehčeně brané (Corbucci si zřejmě musel spravit chuť po Grande Silenzio), přesto ještě kapku jiné. Polák Franco je už víc tučňák, než málomluvný drsný hrdina s rakví, jde mu tu jen o prachy, pro což udělá bez nejmenších skrupulí cokoliv. Nezkušený vůdce revoluční (či jak tvrdí tradičně odvážná revolucí zapálená žena Columba, pouze zločinecké?) bandy Paco to bere moc vážně a hrdost a odhodlání ve vládu mexického lidu je hezká věc, ale neměla by se přehánět, takže ano, ale když existují Vascové… Kudrnatý Jack Palance coby křižující se šílenec je kreatura k nezaplacení, po kraji nám zuří revoluční boj (a Paco), letadla, bomby a neopomenutelný Fajardo, takže záporáků máme vícero a Sergej Kowalski nám předvede obdivuhodnou taktiku, kterak si ve víru ideály zaslepených revolucionářů solidně nahrabat. Hudba tradičně neokomentovatelná, souboj v aréně nezapomenutelný, konec překvapivě protahovaný a takovýto Franco bez kouska cti se jinde nevidí. A top scéna? Bitva mezi slepicemi.

Zatraceně děsivé dílo s praktickou absencí sympatických postav. Formálně dokonalé, ale strávit se to dá těžko. Tepepa Tomas Milian jako nesympatický osvícený vůdce velkého revolučního hnutí, ve své živelné roli jako vždy zcela přesvědčivý, rozhodnutý za ideály i jinými věcmi jít přes mnohé mrtvoly (co je jedna ženská proti celé revoluci?), netypický Orson Welles coby zlý plukovník rozhodnutý jít (ačkoliv za spravedlností) přes jakékoliv množství mrtvol a John Steiner coby doktor toužící po pomstě. Tomas, tradičně to bývající chudý sympatický hoch je tu méně chudý, o sympatiích nemluvě a zapálený velice do leva, doprovázen po značnou část děje nedůvěryhodným kamarádem José Torrésem. Vydaří se Tepepovi jeho válka za mír, doktorovi pomsta a Orsonovi „cesta práva“? Ne. Nejhorší ze všech je pak (Petroniho prominentní) malý kluk Paco, to je mi postava mladé nadějné vlny lidu až hrůza. "Nelíbil se ti ten gringo?" "Ten gringo neměl rád Mexiko..." Velice děsivý závěr tak děsivou ideologií protkaného díla............. Jo, tak tenhle koment jsem psala už v zimě 2012-2013, a že většinu svých mizerných starých komentů nechávám v původním stavu, tady musím něco předělat a drobnost dodat. K postavě Johna Steinera jsem onehdy měla výtky rázu, že je magor, úchyl a nebezpečný svému okolí. Člověk býval vysazený na extrémy, dneska už to vidím, a taky to chtěl mít líbivě napsané... Takže jinak. Doktor má nervy nadranc, za což mu nelze dávat vinu. Že touží po zoufalé pomstě naprosto chápu, že si cení víc života jedné ženy než politicky motivovaného teroru schovávaného za "boj za chudé" chápu rovněž. Je mi ho hrozně líto, tím spíš, že komunista-marxista-nevímco režisér stojí proti němu. Je to jediná postava, které tu lze fandit, a zúčtování s ní je... škoda slov. Tepepa je nezodpovědný, fanatický a zlý, jeho činy by mohly aspoň částečně omluvit pouze ideály svobody, žel mám z něj dojem, že mu jde pouze o prestiž a provolávání slávy (trochu jako Paco v Žoldnéři). Tenhle má být příkladem? Skutečné kamarády vesele zradí ve chvíli, kdy ti jsou v nouzi, když jde do tuhého jemu, namísto proklamované odvahy projevuje pouze neskutečnou zbabělost, a svoji revoluci užívá tak k násilí a obohacení. Tak. Milian ho hraje dokonale, jakožto záporáka bych to brala, ale vzhledem k rudému závěru s malým chlapcem chápu film jako propagandu tohohle všeho a nemůžu, než ho strhat. Formálně dokonalý stále je, jenže... co je forma proti celé revoluci, že jo, pane autor? Za lidského Steinera 2 hvězdičky. Fuj, to bylo.

Kultovní dílo kultovního režiséra. Zdá se vám Mexická revoluce nudná? Ctihodnému švédskému prodejci zbraní Francu Nerovi taktéž, rozhodl se tedy obohatit tyto veselé muže zásobou střeliva a svými nevyčíslitelnými zkušenostmi. Netřeba povídat, že Paco se změnil na Vasca Tomase Miliana, jenž je sympatičnost sama a ti dva dohromady nemají konkurence a odolávají statečně revoluci ze strany Monga J. Bódala (jenž si chce nahrabat), profesora Xantose F. Reye (jenž chce mírový postup!) či osudem zlomenému zhulenému Jacku Palanceovi (jenž chce prachy, pomstu, a aby to nebylo málo, ještě svého sokola). Tučňákův příjezd do San Bernardina tedy vyvádí ze stereotypu úplně všechny, akce a nápady by vystačily na další dva filmy, Morricone k tomu, Corbucci zde vynalezl nejpozoruhodnější způsob mučení, levici nahradil satirický náhled. Geniální úvod, geniální závěr, co tedy může být v prostředku? Čistě geniální komedie a nejlepší náhled na revoluci pod zatraceně parným sluncem. Vascův vizionářský výklad revolučních ideálů je pak zcela nejlepší replikou ze všech špaget. Závěrem: A ano, geniálnímu mistru Corbuccimu bych přála na tyto výtvory celý život i po smrti často koukat – z toho by totiž umřel smíchy každý. Sakra, to by mu člověk záviděl...

Anthony Steffen dokázal, že v komických rolích mu to jde, Mark Damon předvedl, že mu to nejde v žádné a Enrico Maria Salerno potvrdil, že je machr v každé poloze. Dobrodružství o dvou parťácích, odcizeném trezoru a revoluci (vlastně v pozadí), dohromady velice podařená a optimistická věcička. Parádní Enrico (jdoucí po prachách) a na své poměry parádní Anthony (pasoucí po unesené krásce) se střetávají nejen s nepřejícnou mentalitou krajanů prvního zmíněného, ale i s obávanými bandity (či revolucionáři?) typu José Bódala v malé roli či R. Camardielem typicky pod parou, to doplněno pochybnou Francouzkou lámající srdce nejednomu muži a prapodivným týpkem v červené bugatce pronášejícím prapodivné průpovídky zcela mimo děj, zblízka zcela nekoukatelným, čili zákeřným Damonem, dovolujícím si kosit desítky zasloužilých špageťáků, osobně. Ke všemu nejpodivnější Rustichelliho hudba přesunující vcelku normální film do zcela nenormálních mezí (Damonova psychedelická znělka, např). Velké dobrodrůžo plné nádherných exteriérů, ropy v Texasu a perfektních nápadů. „Existuje člověk, který má na světě jenom mě“ "A kdo?" "Já, samozřejmě."

Naši němečtí filmaři se tu teprv zaučovali, to je zřejmé. Hlavní problém je, že film má tak trochu nepochopitelnou zápletku (možná způsobeno sestříhanou verzí) mizivou hudbu a nezajímavý děj. To by se ještě dalo v pohodě přejít, nebýt toho, že hlavní hrdina, šerif Lively, je zcela nezajímavý nesympatický týpek, kterého přehrává i, ač nehrající, alespoň opět sympatické pometlo Brad Harris vrhající se v příhodných chvílích na nepřítele, uskakující před kulkami a plavící se poklidně v kánoi uprostřed námořní bitvy. Největší zhoubou díla je však osazenstvo městečka, kde se tento podivný příběh odehrává. Takřka v každé postavě lze objevit stoprocentně komického dědka od pohřebáka-doktora po majitele saloonu, zaručeně humorní za každé situace a nesympatičtí až hrůza. Kam se však hrabou na ústřední hrdinku Sabine Sinjen. Dívka tak neodolatelná, vtipná, aktivní, všemu dobrodružství nakloněná, rázná a rozhodnutá klofnout hlavního hrdinu, že nesympatičtější krávu těžko najít. Bohužel, této veselé skupině se zmíněnou tykvičkou v čele náleží tolik místa, že to film docela zabíjí. Na druhé straně má totiž epochálního (jako vždy) záporáka, velice to mladého, o to však nebezpečnějšího, Horsta Franka se zajímavými nápady (včetně pirátů převlečených za vojáky) a organizačními schopnostmi, které mu ovšem všichni přítomní včetně spolupracující bandy indiánů kazí. Člověk si pravda u obávaných pirátů brázdících Mississippi nepředstavoval, že přepadají osamělé vory a obývají jakési lesní jeskyně, ale Horst nás je rozhodnut přesvědčit o opaku a pomocí svého optimismu se i s tím vším dokázal popasovat elegantně. Indiáni opět tak nějak mimo, ovšem ten tancující uprostřed přepadení na palubě parníku je nezapomenutelný. Takže, za Horsta unášejícího parník se slovy „Jako dítě jsem sníval, že budu někdy kormidlovat vlastní loď...“, tři.