odpadlik123

Tak zatím nejlepší Harrison, co znám. Opětovně nám sice připomíná meloun a po El Roju budí dojem, že se k ničemu nikdy nepřizná a ze svého počínání neobjasní nic, ale i přesto je to pěkný film s krásnou hudbou. Joko/Roco na stopě brutálních vrahů svého kamaráda A. Dell’Acqua v jedné ze svým 100+1 rolí obětí (roztrhání koňmi je ovšem novum) a výčitkami v mysli kvůli druhému kámíkovi, netradičnímu C. Camasovi (byl zjevně šílenec, nicméně génius). Poněkud nečekaně jde vlastně o napínavou detektivku s dramatickým rozuzlením na závěr. Domnívám se, že i Harrison (jako indián!) tu podává výkon skutečně na hranici svých možností, k tomu krásná dívka, kupa obludných gringů i Mexičanů, využity budou ostruhy i šerifská hvězda, podívaná par excellence.

Anthony Steffen se pouští do Zapata westernu! A moc mu to nejde. Pravda, že jeho výkony nejsou vždy ideální, ale tady je ještě navíc nadměrně nesympatický. Začíná si s jednou z revolucionářek (jejíž dramatický výkon mi po krátké době začal solidně lézt krkem) a naoko podporuje snaživé muže revoluce v jejich snažení, což je však pouhou zástěrkou pro jeho tajnou činnost, kvůli níž nechává bez výčitek umírat spoustu nevinných lidí. Fernando Sancho jako zapálený, zneuznaný, a Steffenem neustále pokořovaný Mexičan je zde vlastně jakýmsi osudovým hrdinou, což je u tohoto přísně záporného sadisty na sto způsobů nečekané, nehledě na to, že svým sympatickým výkonem tahá tohle dílo dost solidně nahoru. Steffen mívá i lepší věci.

Asi v tom byl ten zásadní problém, že šlo o nový dabing. Přestože se tedy Ernesto Čekan pokoušel o silný dojem a zajisté čekal uznání, nemůžu říct, že by byl tento film dobrý. Mexiko nahradí Brazílie, mexickou revoluci postava revolučního pokrokáře „Spasitele“ domorodce Miliana s děsivými vlasovými kreacemi a přidává se příjemná společnost Michala Dočolomanského, (ať netvrdí, že je to nějaký Ugo Pagliai, vypadá zcela identicky) a v neposlední řadě Fajardo jako tradiční odpůrce pokroku a postav typu domorodec. Ať už jde o ropu, potírání rozrůstající se bandy Cangaceirů či pěkný dům na obrovském pozemku, trvá dost pochybná atmosféra. Ovšem výraz měsíčka na hnoji Fajarda úlisně podvádějícího na hostině důvěřivou zemitou družinu Milanovu stojí za to, stejně jako brazilské rytmy během zúčtování. Ale vidět to s dabingem bojovníka za práva brouků Kukurou v hlavní roli, jistě by to bylo lepší.

Aneb Gianni vyšetřuje. Jakože do tohoto filmu divák nevkládal pražádné naděje, byl nakonec i příjemně překvapen. Jinak špaček421 vše vystihl - prostě schizofrenní. Když se do toho vloží Gianni, je to i slušná legrace, vloží-li se do toho neznámý vrah či se zašklebí Klaus, je to drsné až hrůza. Báze vyšetřování tak trochu připomíná Sartanu v horším provedení, s děsivou hudbou a rozpolceným dějem prokládaným scénami typu zlatokopů mlátících se, když Gianni jede tam, mlátících se zlatokopů, když se vrací atp. A co to tedy má? Má to zhýralého Gianniho vytahujícího tento film na vcelku snesitelnou podívanou.

Asi už navždy nepřekonaná (tedy ve vážném oboru) Steffenova poloha. Dost drsný zajímavě zpracovaný příběh o pomstě z tak trochu jiné strany, s drsnými hrdiny, z nichž extra zlý drsňák odsouzený kdysi kdoví za co, je nečekaně právě Steffen. Něco se však na jeho misi zvrtává a cca v polovině se stává takřka světcem ochraňujícím nevinné ženy, právo a pořádek. Jakože vývoj jeho postavy je nepochopitelný, jde konečně o skutečný charakter, který u tohoto herce typu vymačkaná žínka jindy postrádám. Peter Lee Lawrence jako zákeřná oběť minulosti není zrovna tradiční záporák, kterého mi přese všechno bylo na závěr líto. A José Bódalo v kladné (!) roli postaršího šerifa – to se jinde nevidí.

Asi budu jediným z davu, ale mě se tu Franco líbil a nezdál tak napodobující Djanga. Jeho role holt už v tomto roce byly takové. Jeho postava je až nečekaně mírumilovná, sympatická, až si člověk postupem času počíná přát: Vzchop už se a zmydli či zastřel všechny, co si do tebe do teďka kopali… To jde však těžko s takovým rodinným zázemím. Doma ho totiž čeká brácha Hilton. A, opět jediný z davu, ten se mi tu zase nelíbil. Vyloženě odporných charakter nesnášející Franca z neurčitých důvodů, jehož opilost přetrvává po dobu dosti dlouhou a poté, co vystřízliví, usuzuji, že měl radši zůstat pod parou. Výkřik: "Haló, gentlemani…!", zůstává jako ukázka jeho pokryteckého frajerství. Záporák magor Nina Castelnuova (zde bez vousů) je úchyl k nezaplacení. Vše tedy adekvátní, Fulciho rukopis bezpochyby zajímavý a úžasná píseň. Jen ten Hilton jim to zkazil.

Tak tohle není zrovna optimistické dílo. Jakože Baldi vytvořil pozoruhodnosti od parodie po smrtelně vážné špagety, tohle je asi ta nejvážnější. A mně se to líbilo. Muž zákona Franco Nero, tradičně (tento rok ještě jo) málomluvný chlapík, ctící zákon a mající odpor ke zbytečnému násilí na cestě za zločincem chráněným svým vysokým postavením a s kaňkou v minulosti. Ojediněle však Franco není zcela osamělý vlk, na cestě dohlíží na výchovu svého mladšího násilím dosud nezkaženého bráchy. Byl to první kus, kde jsem Alberta Dell‘Acqua viděla, a taky jistě jeho největší. A domnívám se, že ačkoliv tento kaskadér z povolání nelezl po kolmých zdech, ani se nevrhal z čtyřicetimetrových výšek, ve své roli obstál. Jo, optimismus nečekejte, dost přidává Soukup, s gustem ničící ve spagetách každého, kdo má jen trochu charisma. Do Texasu!

Nejsmutnější špageta, kterou znám. Pochmurná atmosféra, pochmurný příběh a strašně smutná, ale skvělá písnička... A podivuhodné výkony. Zde uváděný Luigi Pistilli tu sice skutečně nehraje, záporák v provedení Venantina Venantiniho je ovšem jeden z nejhnusnějších, co znám. Film má chvílemi pozoruhodně krásnou kameru a neočekávaně i humor (snad až jednou za celý film). Enrico jako pistolník, který neudrží pistoli, je bezpochyby dramaticky adekvátní role jeho divadelním výkonům coby uznávaného herce. Jeho tragická postava si získá jistě každého, ne už tak jeho mladý kolega (mě tedy konkrétně na osudu jeho postavy moc nezáleželo). Jeden z mála špageťáků, kde můžeme vidět zcela bezdůvodné násilí (třeba odstřelení Martinova spolupracovníka), což záporákům ještě přidává na nesympatičnosti. A film se skutečně zajímavým rozuzlením. Ovšem, slabší povahy (jako já), připravte si kapesníky...

Ajaj, tak takhle to dopadá, když se tvůrci rozhodnou popřít všechno, na co jsme si v prvním díle zvykli. Jaký major? Sabata má být přeci neznámá osoba, o které neví nikdo odkud je, kam jde a o co mu jde. Tedy, snad to jediné - o prachy. Tady je však nucen vystupovat jako zcela jiná osoba, vymetající místní okatě zcela německé podniky typu bordely všeho druhu a rozvíjející mnou nepochopenou zápletku. Jeho obojetný kolega R. S. by se mohl dobře stát noční můrou, vidět to ještě jednou. Skutečný kumpán za všechny prachy, tak to má být náhrada za Willyho? Záporák již (naštěstí) zapomenut, Pedro Sanchez s bubnem raději taky. Nepochopitelné, ale stupidní dvojice kaskadérů střílejících z obřích praků po individuích v libovolném počtu a z libovolných vzdáleností se tedy stávají nejsnesitelnějšími postavami. Bordelová výprava - zjevně sen o dokonalosti z hlediska německé koprodukce. Hvězdička za Leeho, jenž byl v této době už nucen hrát v takovýchto dílech a překonávat ničení vlastního legendárního Sabaty, děsivé Paroliniho nápady i dabing ničitele Soukupa. Bum bum

Může obsahovat spoiler: Nejlepší zpracování černoušků od mého oblíbeného režiséra Pollocka. Prakticky dokonalé, postavu soudce si už jinak, než jako W. Hyde-Whitea, neumím představit. Ať už mám vypíchnout častého představitele úlisných příslušníků vyšších vrstev britských komedií 50. let Dennise Price, sympatického generála či národní poklad- Stanleyho Hollowaye jako detektiva, nikdo nezaostává. Sloužící dvojice, známá veřejnosti jistě z Vinnetoua, M. Adorf a M. Hoppe, nejsou sice zcela důvěryhodnými staroanglickými sluhy, což ale nevadí, jakožto změna staré babky na krásnou mladou herečku. A první oběť nám dokonce zazpívá. Jediný, s kým mám problém, je zamilovaná dvojice. Jejich zjev naprosto přesně odpovídá představě, kterou si člověk udělá z knížky, ovšem museli by být oba odsouzeni poprávu. Romantické prvky, které sem zatahují, se vůbec nehodí a ubírají tím spustu prostoru ostatních účastníků. Nehledě na to, že H. O'Brian vypadá jako frankenstein. Fantastické tedy na této verzi je, že většina úlisných vrahů je tu vylíčena tak, že je sympatická, oproti kladné dvojici. Pokud nejste spokojeni se závěrem, souhlasím, že by bylo lepší, kdyby byl podle knižní předlohy, ale přesto této verzi křivdíte. A. Christie napsala i tuto verzi, ovšem pro divadlo, aby přeživší mohli na konci vysvětlit podrobnosti.