odpadlik123

Jediný důvod ke zkouknutí téhle věci byla touha po zjištění, je-li ten kousek skrytě geniální nebo vážně tak špatný. No, přikláním se ke druhé variantě, prostě mě to nebavilo. Skupinka banditů, majitel hospody se svou vnučkou, několik náhodných turistů a velký šéf Klaus, jehož na začátku zavřou do podkrovního pokoje a on tak zcela mimo obraz toho, co se děje dole (tam se ale taky skoro nic neděje) užívá dovolené (čili zřejmě fetuje). Když přijede dlouho očekávaná žena, jež jim měla dopravit zlato a zase rázem odjede (mimochodem jediná nezrzavá), už se jenom čeká. Velmi podivná trvale opilá Klause svádící žena podoby Jitky Molavcové, další žena, jež na vyžádání zpívá Rolničky (předvánoční nálada se tu ovšem nekoná), trocha rozepří (leč banda si nějakých tří mrtvol ve stáji snad ani nevšimne) a něco drsných hrdinů z pískovcových lomů. Ve chvíli, kdy už to člověk ani nečeká, se vydají k hranicím s hrdinou, jenž jediný ví, kudy vede cesta stále dokola procházenou pískovnou. Panoramata jsou patrně velmi hezká, leč ukazovány jsou nám pomocí záběrů: hrdinové hledí do dály a my jim hledíme do ksichtů, abychom neviděli, co před nimi je. A začne jich ubývat... Hrdina by ušel, leč děj žádný, nelogické chování, k čemu vlastně všechny ty ženské?, kam mizí určité postavy, děda od telegrafu je v první části komický až hrůza, věc nudně dramatizující kamera, zkrátka, jako drama v jedné místnosti mizerné, jako drama putovní taky, Klaus si alespoň užil přehrávání jak bylo libo. A tím nejzábavnějším faktem filmu je jeho širák, pod kterým zřejmě po půlku filmu nic nevidí.

Náramná věcička a velmi zajímavá hloubková studie do tureckých telenovel remakující původní film snad ještě úspěšněji, než jak to dělají dnešní američtí umělci. Každý nápad, každou scénu a snad i repliku tam musí mít tak, jako v Sig.ra Wardh (teda pokouší se o to). Najdou se tu ovšem i nadějné obměny: Jak se dělá výslech? Bafnete na podezřelé při odchodu a oni vám všechno řeknou. Jak unikáte zabijákovi (maskovanému pouze brýlemi)? Posadíte se po deseti metrech úniku s tím, že to byla fuška a on už po vás nepůjde. Omyl, půjde. Inu svléknete se s tím, že nechcete, aby vám zničil pověst. Trapné, otravné, humor pouze na účet aktérů, jeden herec lepší než druhý (v porno provedení, exceluje zvláště nástupce G. Hiltona). U dramatických výkonů hlavní hrdinky by člověk ani nevěřil, že je to vůbec možné. Leč je. Za takovou debilitu by si to (píšu to, neb se zdráhám označení "film") snad mohlo zasloužit pět hvězd, být to debilita originální a ne opsaná do každého vzdechu. Ovšem za jedinou ze dvou změn proti originálu, odpudivého obstarožního následovníka ubohého Ivana Rassimova, Tarika, a jeho trik s uřízlou hlavou (snad jsem neprozradila moc), si skutečně hvězdičku plně zaslouží - takové gore by povalilo i Argenta a sám Martino by se musel léčit z duševní újmy. A za konec by se nemusel stydět ani Onur a Šeherezáda z jednoho srovnatelně dobrého nejmenovaného seriálu. Skutečně se v Turecku točilo pouze takto?

Neúměrně zvrhlý film natočený definitivně sjetým režisérem, no nezní to zajímavě? Ono to tak ale na úvod vůbec nepůsobí, Nicolai navozuje atmosféru a uvidíme dokonce mileneckou dvojici se zcela nahým mužem (a oblečenou ženou!). Ale pak to začne. Skupinka na první pohled lehce podivných osob je sezvána na strašidelný hrad hradního pána Luigiho Pistilliho a jeho velmi nevyrovnané choti Idi Galli. Účel návštěvy neznámý... Tady se totiž budou pořádat orgie, vážení! Krásná Pilar Velázquez (určená převážně ke svlékání) se svým podivným manželem, brutálním tlouštíkem, posedlá černoška (určená pouze pro svlékání) s podivným maníkem, nikdo z nich není normální. A s nimi na hrad doráží Ivan Rassimov budící oprávněný dojem faktu, že chudák neví, jak se sem dostal, rád by pryč, leč režisér uzamkl vstupní bránu, rád by nějakou rozumnou giallo akci, leč dočká se maximálně lesbických záchvatů návštevnic, a rád by děj vedl jakousi cestou děje, neb se společně s Pistillim (velmi deprimovaným) a jeho sluhou jako asi jediní nesjeli. Má však smůlu! Na hradě se to bude hemžit upíry, vílami, Idou v šatech po mrtvole, k tomu mumie, zkažené orgie a tance nahé černošky, nikdo se nechová ani lehce normálně, celé je to jako delírium. Ještě, že nám účastníci začnou velmi brutálními způsoby ubývat. A kdo ví, kdo z nich zůstane do konce? Dost možná jen režisér, maskován dole ve sklepě, vyleze, odklidí mrtvoly a pozůstatky návštěvy a zatančí si na stole v převleku za pohádkovou vílu…

Značně podivný kousek aneb přišla nová vlna do špaget. Pro děj důležití indiáni pohybující se v iritujících zbytcích oděvů a hlavní hrdina Leonard Mann jdoucí po pomstě a bez slitování sbírající jejich skalpy. Putování tradičně smutného Leonarda, jenž se až pozdě(ji) dozvídá, že vše není tak, jak vypadalo, se nám zhatí velmi brzy poté, co zachraňuje indiánku (s nimiž se tu obchoduje!) a je nalezen s prostřeleným ramenem... Městečko odporné, obyvatelé strašliví, záběry děsivé, poměrně dost ošklivého rasismu, ale nic proti tomu, jak odporný mi je hrdinův ač „poskok", přec snad osoba mající ještě víc místa, mně z Příšerných dnů známý pan Vobluda Steffen Zacharias osobně, zde nabývající obludných rozměrů. Je odpudivý. Jezdí se svým vozem po kraji, užívá všemožných převleků, aby mohl kdekoho okrást, sem tam někoho odoperuje, vytrhne mu zub, stále ve skvělé bodré náladě, poté, co se dostane do civilizace, zače špičkovat se ženami a dávat si pěnové koupele, začíná být film k nepřečkání. Kamera dost rušící, neb když člověk chce něco vidět, je na kilometrovou vzdálenost daleko, leč když jde o pana Vobludu, díváme se zblízka do obličeje, rozhoupané scény a místy velmi divné záběry na velmi divné věci... Proti Leonardovi (disponujícímu tímto až překvapivě silnými nervy) jdou ovšem naštěstí dva parádní záporáci: Ivan Rassimov, elegantě oblečený a nekalými obchody se zabývající týpek, a Klaus Kinski s brýlemi, trvalým hladem (neb k Rassimovi se chodí zřejmě výhradně navečeřet) a na své poměry ani nepřehrávající! Tito milí hoši mají kruté minimum prostoru, přec jsou zajímaví, člověk jim docela i fandí a koneckonců i touží po tom, aby to dali s hlavním hrdinou dohromady a oddělali tu komickou kreaturu. Nechá si však někdy někdo poradit? PS: MARTINSův komentář je pravdivý, leč vyzrazující děj celého filmu.

Věděli jste, že měl Billy Kid bráchu jménem George? Že Billy vypadal jako Horst Frank? Tato drobná překvapení zcela překonal fakt, že Rod Cameron je sám Pat Garrett! Příběh patrně inspirován jmény a faktem, že Garrett chtěl dostat Billyho, to je tak vše, v čem se s realitou podobají (což možná není na škodu). Očekávání dalšího rodinného Duelu v Texasu se nepotvrdilo. Tohle byl zatraceně drsný částečně psychologický kousek vůbec nedávající znát, že je teprv z 64. roku a Horst má před sebou dokonce ještě i Černé orly. Na začátku nás uvede strašně dojemná Morriconeho irská písnička Lonesome Billy. A já docházím k docela chybnému názoru, že Horst bude zodpovědným starším bratrem umravňujícím svého mladšího podvádějícího v kartách a chtějícího vybílit banku. Až poté, co bez mrknutí oka zabije oba neozbrojené bankovníky, začne být zřejmé, že on je záporák. Od začátku bych řekla, že hlavní postavou je přes to on. Právě oženěný šerif Cameron se vydává do Mexika přivést zločince zpět, děj tedy sestává z putování nekonečnou vyprahlou Almeríí (nikde snad nebyla takhle rozpálená). S postřeleným Georgem a stálé úskoky vymýšlejícím Billym to nebude mít snadné. Horst je docela jiný záporák, než v pozdnějších kouscích. Není vysoce postaven, je mladý, nadšený a zkažený. Po stopě trojice se navíc pouští ziskuchtivá banda Mexičanů (vyslaná Titem Garciou s vlasy!), dojde voda, vztahy přituhují, Cameron vážně není sympaťák ani příliš okouzlující pistolník, přesto příliš nevadí. A v 55. minutě je konec! Došel scénář či byly spojeny dva zcela odlišné filmy, drama nahradí pobyt na rodinné farmě úděsné dívky v montérkách s mašlí a mladším bratrem, ikonický šerif se rozvalí v křesle, George, jenž se ještě před 5 minutami jevil, že zešílel, si pokojně zahraje na harmoniku a nebudem ušetřeni ani dívčina sóla u klavíru. Co následuje, nelze popsat. Všechny zlé pobijeme, my hodní se na to napijeme... To bolelo. Parádní kousek nadobro zničen. Jediné, co mě přimělo tu smtící půlhodinu přečkat, byl Morriconeho závěr dojímající k slzám. Když řeknu, že na začátku jsem uvažovala o plném počtu, a k tomu nedat nakonec dvě mě přiměl jen a jen Horst, nebudu lhát.

Kousek plný naprosto praštěných nápadů, které dohromady vlastně dávají spíše sérii bláznivých skečů. A zase jeden takový kousek, do kterému se po více zhlédnutí zamiluju. Lovec lidí a znalec veškerých zločinců (nejen) v Americe Prozřetelnost v první třetině chytá zločince Hurricane Kida, a ve chvíli, kdy oba chtějí deset tisíc, s ním uzavírá nucené partnerství. K ději vše. Petroni si chtěl vydechnout a natočit něco odlehčeného plného fórků a bez tradičně krutých záporáků. A koneckonců se mu to povedlo. Hurricane Kid (Gregg Palmer) je tlustý pomalejší špinavý vágus (leč celý film se díkybohu netočí kolem poukazování na to, jak dotyčný potřebuje umýt a koupání v neckách, jako u Barboniho) vládnoucí pevnou pěstí a ovládán nekompromisním lovcem odměn. Film je plný praštěných postav, mezi nimiž plukovník Mike Dobrýden (dávající psancům ve vězení hádanky, by zjistil, kdo je pravý Provvidenza), je ještě celkem normální chlapík - ve skutečnosti opravdová postava tehdejšího zábavního kvíz-průmyslu. Provvidenzova „láska", podivná to přehrávající (kdo taky ne) zrádná žena ovšem i v takovémto odlehčeném kousku zjistí, jakou má Petroni averzi vůči ženským. Nic proti tomu, ale přesto takové skopnutí ženy z kopce či shození z dostavníku nebývá docela běžný úkaz. Je tam pár docela dlouhých bitek. Pár poněkud překvapivých zrychlených částí, u nichž si jen říkáte, je-li to ještě možné. Je tam pár zajímavých odkazů (nevěřili byste, že Prozřetelnost vlastní plakáty s vypsanou odměnou na Sartanu, Ringa či Djanga?). Jisté dějové linie se to přesto drží a Prozřetelnost nás přesvědčí, že je mužem na svém místě. Kdo to vlastně je? Lovec lidí. Jaké je národnosti? Používá vše od amerického přízvuku přes němčinu, mluví plynně čínsky či japonsky a na dělení peněz jde italským stylem (čili jeho kumpán nic nedostane). Je poněkud výstřední, obývá vůz Wells Fargo disponující mnohými vymoženostmi proti nevítaným návštěvám. Zakládá si na svém působivém stylu se svou víceúčelovou buřinkou, karafiátem a deštníkem. Nicméně z odstupu je přes to vše vlastně ze všech nejnormálnější osoba. Tomas Milian by ten kousek vytáhl i z naprostého bahna a hraje s neskutečným nasazením, provozuje vše od tance po jógu. Je strašná zábava na něj koukat. V celku to vlastně bylo moc fajn a skorozávěr ve zbožné osadě je skoro až dojemný. A maestro složil takovou hudbu s takovým množstvím komických hudebních odkazů, že by to stálo za to už jenom pro ni. Život je holt někdy tak těžký, že, Prozřetelnosti?

Je to vlastně dost podivná pohádka, kde přítomnost sw dokazují snad jen ty bouchačky. Sexem posedlý Hilton, pracovník to Fajarda, je kvůli svým výtržnostem (a zejména díky příjemné manželce svého zaměstnavatele - perfídní to rachomejtle) souzen, odsouzen, zbit, pokusí se uniknout, je pokaždé dostihnut, ještě víc zmlácen a to jde tak dlouho, až ho od lynče zachrání neznámý cizinec s pohřebním vozem. Je to Frank Wolff, jenž je tu na své obvyklé poměry zcela mlčenlivý muž s pro okolí nejasnými plány. A tím se z nich stávají patrneři (zprvu nechtění). Wolff je však nesmírně podivná osoba, o níž Hilton neví nic, než to, že chce splatit své dluhy a pro zbraň nesahá daleko. Je to kamarád, či ne? Kdo je Hilton se vlastně až do konce taky nedozvíme, k sympaťákovi má ovšem rozhodně daleko. Pohádková část se prolíná a mění na část sakra hororovou (slepá milenka) a Wolff je čím dál více neúměrně násilný a mstí se každému, koho vidí (včetně poněkud nepatřičně působící bandy Mexičanů s Guglielmem Spoletinim, nesmírně překvapeným ze své smrti, v čele). Je šílený? Je nemocný? Složitý vztah dvou mužů, složitá postava samotného Fajarda (v němž je zde snad i něco dobrého!?). Na Hiltona nečekají ani moc žádné komické kreace (což je fajn), brutální Wolff je zajímavý charakter bez charakteru, má to dost nelogický děj a celkově podivnou atmosféru. Hudba pak divná zcela a naprosto newesternová, upřímně mě štvala. Je to vlastně takový divný celý. Ale atmosféru to rozhodně má... takovou podivnou.

V hlavní roli 7 statečných mužů (a jedna otravná ženská)! 6 jižanských zločinců bez bázně a hany, kteří to pod Madisonovým vedením dají dohromady, utvoří nepřekonatelnou zločinnou skupinu a chtějí získat peníze. Nebudou to mít snadné. Zní to klišovitě, ale je to hrozně zábavný! Začátek s vypsanými odměnami byl jak z komedie. Ale co je zajímavé, ono to tak i pokračuje. Celý film obsahuje nápadné odkazy na HZaO, krásnou kameru a jakýs odlehčený přístup, jemuž ne nepomáhá rejžův brácha, nadšený Mexičan Enio Girolami, jenž nevědomky uzavírá partnerství s Eddou Byrnesem, jezdcem z neznáma. Jejich putování je jako z historického filmu, Madison sídlící na vlastním hradě, skupina celá budí představu dobrosrdečných skautů (kteří to jen sem tam trochu přeženou) a čítá mj. indiána, výtržníka a násilníka, Ricka Boida, chlapíka bez podstatné části chrupu a bohužel i francouzského sluhu, jenž sem zanáší prapodivné náznaky komiky alias Německo. Ztmelený kolektiv se tedy vydává na cestu. Rejža nás ale prostě přespříliš nepřesvědčuje o jejich údajné krutosti a pro mne se z nich stává skupina sympaťáků. Panuje převážně přátelská atmosféra, v bandě rádi praktikují fingovaná úmrtí, kruté mučení s pomocí peříčka, Rick v jižanské uniformě, s typickým účesem a šíleným výrazem se rád prořítí po zelené loučce s jižanskou vlajkou, šéfík Madison je málomluvný a budí dojem skrytého maniaka, oproti německým indiánkám však nevadí, optimista Enio sympatičnost sama (jako vždycky), Edda vzbuzuje dojem, že nehraje fér (avšak má takovou loknu, že se na něj člověk nemůže patřičně zlobit), pak se zjeví Luisa Barrato a jde to do háje, u francouzské bordeldámy ještě víc a sólo komického sluhy... to už jsme v nějakém jiném filmu. Celou dobu se rejžovi dařilo dokazovat, jak umí brát věc s nadhledem a na konec tolik nepochopitelného násilí, odvrhnutí hrdinů na druhou kolej a takové klišé, že mě docela otrávil. Pominu-li tohle, byl to ale strašně zábavný kousek a De Masiho hudba nepřekonatelná, nebýt konce, bylo by to na plno, tak 4. Ale konec si vyžaduje něco jako v El Puro...

Tři jižanští "vojáci", takoví zákeřní a nečestní chlápci zabíjející na potkání tuny celkem nevinných mužů („zabití seveřana přece není žádná vražda“) jsou povoláni na tajnou misi. Za prvé, Hilton, zde představující naprostý vrchol nesnesitelnosti všech jeho kreací. Jeho dynamitem posedlý kněz se v každém záběru svého přehrávání snaží strhávat veškerou pozornost a být neodolatelně vtipný, to podpořeno nekonečnými škleby. Nemá to ovšem nijak snadné, přihlédneme-li k faktu, že po svůj bok dostal kolegu Martina, jenž je obvykle divný, ale tady je v otravnosti dokonalý stejně, jako jeho kolega. V podivné vestě, s šíleným účesem, taktéž s postojem úžasně nad věcí, vypadá zcela identicky jako Mark Damon ve svých nemilých kreacích. A taky se tak chová a hraje. Tak ještě třetího do party. Ale koho, aby nám nekazil naši skvělou two-men show? Eda Byrnes, opatřen nepřehlédnutelnou loknou, nepůsobí ani moc jako herec, spíš jako vyjukaný mládenec, jehož neočekávaně překvapili s kamerou a dvěma nepříjemnými kolegy, kteří, objeví-li se on sám na plátně, ho okamžitě vystrčí. Má patřit do bezskrupulózní skupinky, která zabíjí bez jakýchkoliv zábran a jen pro vlastní prospěch (a má tím patrně být vtipná), ale díky tomu, že se neprojeví, je mi tu jediný sympatický. Po odpojení od dohlížejícího poručíka může naplno začít zcela neskutečná část v obléhané vesničce, kde vládne tvrdou rukou speciální guest star Bódalo - krutý muž disponující krutou skupinou a indiánskou sjetou maminkou, jíž je plně oddán. Hudba žádná či divná. Bitva o zlato, falešné spolčování, zasílání mrtvol v lanovce, nějak to dohromady moc nedává smysl, chování nelogické a celkově velmi pochybná atmosféra. Ale jednou věcí si můžeme být jisti: zcela předvídatelný spoil Pokrytecký skoro Damon, pokrytecký úplně Hilton s náhodně nachomýtlým Edou přechytračí každou přesilu, vyhrají a za rozmetání všech v kol odjedou vstříc šťastným zítřkům.konec spoilu To Svadbos: ten koment má asi patřit k "Vado... l'ammazzo e torno"

Tento Gianni se známým hrdinou Sartanou tedy fakt nic, krom jména (a krom toho, že ho hraje taky on), společného nemá! Má však bratra Steffena a velikou zločinnou organizaci. Jeho bráška se ovšem po dlouhé době vrací a není vůbec nadšen z toho, co Sartana páchá. A se Sartanou to navíc táhne jejich matka (rodinné zázemí je taky poměrně nezvyklé) nadšená pro jeho konání a vybíráním daní od obyvatel poměrně slušně zajištěná v důchodu. Gianni sám obývá podivnou antickou rozpadlou usedlost a všechno tam včetně oděvů i jeho účesu evokuje představu přechodu mezi "meč a sandály" a spaghetti. Má taky skvělého parťáka, opětovně optimisticky naladěného Sieghardta (jehož závěrečná bitka pak je na pokraji komedie) jdoucího po veškerých blondýnkách v okolí. Tomuto teroru se ovšem musí udělat přítrž, s čímž by mohl tradičně charismatickému hraběti (jenž se objevuje po celý film na možných i nemožných místech coby deus ex machina, aby zabránil bezpráví páchanému jeho bratrem) vypomoci jeden němý sluha, legendární Archie Chris Howland coby sympatická komická postava majitele obchodu a dvě místní ženy, které jsem až do konce filmu nebyla s to rozeznat. Při bitce se nám do okruhu dění přimotají i Sal Borghese či Riccardo Pizzuti, všichni jsou mladí a plni ideálů, Gianni je patřičně psychopatický a Steffen právo chránící se zbraní v ruce, avšak se zabitím svého bratra rovněž nesouhlasící. Nějak obzvlášť veselý kousek to není, ztráty obrovské, násilí drsné, ale už jen ten zpustlý Gianni v napoleonské uniformě plánující utopit kraj v krvi (což beze zbytku plní) za to stojí bez všech pochybností.