odpadlik123

Napadlo mě to. Jednou během filmu. Něco takového. Ale nevěřila jsem tomu, nevěřila jsem prostě, že by mohli, že by mohli něco takového natočit. Že by si to mohli dovolit. Zapomněla jsem na jeden fakt: ONI můžou všechno. A tak jde o film s nejneuvěřitelnějším poselstvím, které jsem snad kdy poznala. Spoiler: Že totiž ti bohatí (= uvědomělí, moudří, šlechetní a skvělí) MAJÍ PRÁVO na to ukrást chudým (= venkovským, trapným, zpátečnickým, nepokrokovým, nebrodícím se v miliardách a ubohým) spoluobčanům děti, prostě je ukrást, unést, užít si s nimi a pak je prodat do velkého města náhradním pěstounům, bez souhlasu rodičů, bez souhlasu dětí, bez jakéhokoliv zaváhání. Mají na to prostě MORÁLNÍ PRÁVO, protože jsou bohatí. Oni dobře ví, co je pro druhé dobré. V hnusné díře, mimo město a v malé kůče by tyto děti neměly žádnou perspektivu a žádný luxus, širokoúhlou televizi a soukromé školy, které si přece, chudáčci malí, zasluhují. Ať se jim to líbí, nebo ne! A toto je třeba udělat navzdory protestům těch malých parchantů (oni se budou bránit, ale zvyknou si, cha, a pochopí, co je pro ně dobrý!) a truchlících původních rodičů (oni ty děti budou bránit, ale pravdu se nedozví, protože by to nepochopili, neb jsou nemajetní=pod hranicí debility, a ještě by se mohli vzpouzet, ohavové!), kteří do konce života (pokud toto přežijí) hledají své vlastní děti. Je to správné, žádná pochybnost, naopak, je to chvályhodné, a pokud je za to překupník snad stíhán, je v tom ohavná byrokracie a dotyčný je svatou obětí. Obětí, která jenom ty děti chtěla vyrvat strašným lidem ve strašném prostředí se špatnými předpoklady. Že skuteční rodiče možná nežijí jak miliardáři, možná se musí protloukat v nestoprocentně industrializované krajině a na nákupy jezdit jednou za týden? Ale že MAJÍ SVÉ DĚTI RÁDI? Zcela irelevantní fakt. Jsou to jen odporní vidláci, co žijí jistě nemravně, a je nutno je usměrnit. Třeba tím, že jejich děti přerozdělíme do árijských rodin. My, co máme prachy, totiž můžeme rozhodovat o všem. (Copak nějakej Bůh, kampak na nás!) I o tom, kdo kam patří a zda má kdo právo žít ve své vlastní rodině. (Aspoň bychom to rozhodovali rádi...) ♦♦♦ Minimální právo na takovou pouze myšlenku vzniká, myslím, v případě (a sporném případě), kdy dochází k týrání dětí rodinou. Co nám předkládá film? Zoufalé rodiče, kteří svoje děti milovali a nechtěli se jich vzdát. Jen neměli miliony, toť vše. Americká víra, že za prachy a kvůli prachům opravdu můžeme cokoliv, je skutečně moc dojemná. Může tohle vůbec dát dohromady člověk? Ani slovo si nevymýšlím, všechno je v tomto jímavém filmu obsaženo. To je tak chorobný. Ano, opravdu jsem až do konce nevěřila, že tohle můžou beztrestně ve filmu prezentovat, protože tohle je nacismus nejhrubšího zrna, a podle mě by za tohle měli tvůrce zavřít, až zčernají. A oni se tím ještě chlubí... Je možné, že jen komentátor burton ze všech tady pochopil poselství? Líbí se vám poselství? Tak si dávejte bacha, jestli splňujete finanční normy (americké) vyšší třídy (a to 99% českých občanů pravděpodobně nesplňuje) - pokud ne, přijdou na vás se samopalem, ukradnou vám děti, přerozdělí je za mořem bohatým NewYorčanům, a vy jim ještě budete povinni být vděčni. Doporučuji rovněž podobně cnostnými myšlenkami oplývající Cold Creek Manor, ale dokonce i tam jakože rozdělili postavy na záporáky a klaďáky. A ano, můžete vsadit na sto procent, že jediná osoba, která tady mezi chudšími vlastní palác, bude ta "správná", i kdyby podřezala vlastní babičku. I hůř. PS: Tak už jsme ale v klidu, konečně víme, že všechny ztracené (americké. Doufám že jen v Americe je něco takového možné. Natočit.) děti ve skutečnosti byly moudře uloupeny a dodány na místo určené, kde jim konečně bude dobře. (Předpokládám, že bohatým městským úchylákům, překupníkům dětí a tvůrcům dětské pornografie.) Fuj fuj fuj! Další dokonalý zářez americké (Francii tímto rovněž gratuluji, nechci jí upírat zásluhy) naci-hovno produkce.

On to tam prostě dá, aby to tam BYLO. Výstižněji nelze popsat počiny pana Paroliniho. Nic nedává smysl. Nikdo tu nemá opodstatnění. Nic k ničemu nesměřuje. Nic nemá logiku. Nikdo se nechová ani trochu jako reálná osoba. Ale má super zbraně, super věci, super ohoz, super vlasy, nebo super velký počet obětí k zabití... a rejža zase super spoustu peněz. Po tolika letech si některé filmy zaslouží a některé vyloženě žádají revizi. Že Sabata z ní nevyjde jako vítěz už tuším hodně let. Ale bylo to možná ještě horší. Co se za ta léta změnilo? Už znám pana Paroliniho a jeho režijní um. Bez zaujetí, není to dobrý režisér, nemá dobré filmy, neumí dobře vést, v takovém Samsonovi (1961) dokonale předvádí, jak je naprosto neschopný udržet cokoliv jen trochu dějového pohromadě. Zdánlivá zmatečnost Sabaty, kterou jsem mohla dříve považovat za důsledek vlastní nepozornosti, není tedy jen zdánlivá, ale vychází přímo od autora. Až když už znám většinu účastníků téhle zábavy, konečně chápu, "kdo je tu jako kdo"! Proč ale dělá to, co dělá? Překvapivě z toho tahle věc pořád vychází lépe než jiné (a jiné autoři), protože Parolini snad nemá jiný záměr, než předvést svoji formu a náklady, a pokud v hlavě něco má, nikdy to, bohužel (?), nedá do scénáře. Scénáře... ech. To jest těch (maximálně!) pět vět v hodině a tři čtvrtě, které vysvětlují zcela nelogický děj (ještě nelogičtějším zdůvodněním), vedle čehož koexistují pouze hlášky vtipkující (nikoliv vtipné), tvářící se obsahově (pouze tvářící), a stylové (všechny). Jednořádková zápletka rozplizlá do ubíjející stopáže, navíc postavená na nesmyslu (Sabata vydírá pomocí důkazu, který si v rámci efektního bouchnutí zničí. Nemá tedy již čím vydírat a "záporáci" nemají žádný důvod pro to, co tu hodinu a půl dělají). Charaktery nejsou tak zábavné (ony hlavně žádné nejsou), drahé vychytávky tak objevné a scénář tak žůžový, jak zřejmě měl být. Vzhledem k tomu, že na exhibici formy už mě neutáhnete, a nikdo tady nemá možnost do svých "postav" dát vůbec nic, zůstává tedy co? Pořád hezká hudba, ač, jistě, ohromně stylová. Dobří herci, kteří ale (podobně jako u Fulciho) dokazují, že když je špatné vedení, nezachrání to nikdo. Za co cenit? Za to, rejžo, že si sem nataháte tolik skvělých herců a milých kluků a pak ty v hlavních rolích necháte jenom blbě pózovat a ostatní stylově vyvražďovat po desítkách? Tomu se říká obžerství formou. A za to, sorráč, už ode mne chválu nezískáte... Neumím si představit, jak (pokud bude) bude po revizi vypadat druhý a třetí Sabata, mnou, oproti tomuhle, považovaný za odpad už při první projekci. Ony prachy opravdu nejsou všechno, autore. Nevěřil byste tomu, ale nějakou jednu, malou, nepatrnou motivaci a zápletku, jinou, než jen, že buď chci prachy, nebo chci víc prachů, nebo chci někoho obrat o prachy, respektive někomu nechci dát prachy, a nakonec se utopím v prachách, tralala, konec... Iluze o zábavě bohužel vzaly za své. Takže bonus filmu: rodinný podnik akrobatů je obsazen skutečným rodinným podnikem cirkusové rodiny Ukmarových.

Brak a béčko, či středně povedený horor? Ech, snad. Anebo ještě spíš další z umných úkazů a důkazů, kterými nás tak srdnatě zásobují americké kulturní zdroje. Čeho že to? Obsahuje možná SPOILERY, ale každý pisatel to tu bere jako prostý fakt, kdo je tady ten zlej, takže nic nového snad nevyzradím. K umění filmařskému - přešikovní tvůrci nám nic nevysvětlili, zpětně absolutně nic nedává žádný smysl, ani úkazy, ani zápletky, ani chování. Je to jako výsměch. A taková škoda. Protože tak dlouho to táhli, docela zajímavé drama tvůrci budovali, žádná postava se nejevila být černobílou, rodina nebyla dvakrát pozitivní, tím spíš uvěřitelná, její "protivník" nebyl ryzí zlo, tím spíš uvěřitelný, až si člověk skoro myslel, že snad... že snad co? Že snad jsou to třeba lidi? Ale pro/na takové debily, jako jsem já, si tvůrci chystají velké kladivo a pěkné uvedení na pravou míru! Totiž to, že ať se během děje dělo cokoliv, bylo tam všechno stejně jen tak, bez jakéhokoliv důvodu a bez nutnosti nějak rozřešit. Tento film nám nakonec stejně chtěl sdělit jedinou věc. A to hlubokou myšlenku, že ti civilizovaní, jemní intelektuálové z velkoměst jsou ty správný, ať dělají, co dělají, ať si dělají sebevětší sprosťárny, u kterých by člověk třeba měl za to, že jsou proti lidskosti a etice. Ale všechno, co činí oni, je ve výsledku správné. Kdežto ti zaostalí, barbarští, manuálně pracující vidláci z venkova jsou ty jednoznačně špatný. A jestli se nám třeba během dějem mohlo zdát, že jsou trochu v právu (Což se nám po dvě třetiny zdálo a v právu skutečně byli.), tak to ani náhodou nejsou. Pročež jediný přístup, který by měli a směli zaujmout, by byl plazit se po zemi a lízat vzdělaným intelektuálům jejich velkoměstské botičky. A co takhle třeba postavit se problémům, které si jemní inteligenti sami zcela záměrně zavinili? Tak to vůbec není třeba. Když máme prachy a jsme z New Yorku, co bychom se starali? Scénáristé už to (patrně domnívaje se že)umně vyřeší. Takže něco jako v průběhu děje nastíněná dilemata soukromého vlastnictví se všechna beze zbytku vyřeší zkrátka tím, že dotyčný sok v čepici naproti je stejně x-násobný vrah. A to i v případě, že si všichni myslí, že by něčeho takového nebyl schopen. Ve skutečnosti mu (a jemu podobným vidlákům jistě taky) nedělá problém povraždit desítky lidí, protože je to pro něj prostě... přirozený. A on si ještě ten chudák dovoloval, sím! Že by se mu snad něco nezdálo, když mu vlastní dům cizí lidé dá se říct ukradnou, koupí pod cenou, hrabou se mu v soukromí, zničí mu jeho věci, co nezničí, nad tím se dobře pobaví, a z jeho rodinných fotografií a nahrávek ještě hodlají udělat zábavný dokument... Takže to ne, to by si troufal moc, kdyby to snad dotyčnému vadilo! A jestliže mu to snad trochu opravdu vadilo, tak to musí být přinejmenším mnohonásobný vrah, protože nikdo jiný (pokud by si přinejmenším nevyvraždil celou rodinu) by si tohle stručně nedovolil. A ať za celej film udělal cokoliv, tak to dělal z jediného prostého důvodu - byl magor a byl strašně zlej. A ne třeba proto, že by byl nešťastnej, ten pán, nebo že by byl problém i na druhé straně, což prokazatelně byl...? Tak na to zapomeňme. I když jim tam snědl tu večeři, tak to dělal pouze proto, že byl magor a byl strašně zlej. Takže dneska už víme, jak s nima naložit. Oddělat už na začátku, aby neotravovali. Pro jistotu každého, kdo nevypadá, že si záchod tapetuje stodolarovkama. Protože každej takovej stejně žije nemravně, nemorálně a je vrah. Čili shrneme si poselství tohoto krásného kusu, poselství, které spojuje hlavní proud západní tvorby a tady tak dokonale vykrystalizovalo? Pokud byl někdo ve vězení, je to vrah a kriminálník, a jediné správné, co se s ním dá udělat, je elektrické křeslo. A POKUD NEMÁME PRACHY, nemáme právo na vlastní historii, kořeny, ani identitu. A nejmíň máme právo na život. Za co že ta hvězdička? Za toho nešťastnýho kluka, co posloužil jako obětina neschopným autorům, za Jakuba Saice, co to statečně táhnul s ním, a za ty marný naděje. Opětovně závidím všem místním, kterým to přijde jako neurážející zábava na dlouhé odpoledne a mají od začátku jasno, kdo je ten zlej, jen proto, že nemá peníze...

Velice kontroverzní dokument. To teda jo, až z pera České televize, či se pletu? V reálu to znamená - zapšklá agitka. A pokud jde o ten "dokument"... Funguje dobře. Nejeden student vysoké školy, který to se mnou viděl, dle reakcí považuje kus skutečně za dokument o jednom neskutečně pitomém rádobynáckovi, co se chce předvést. Tu druhou rovinu, tedy fakt, proč je to o něčem takovém, že je to o něčem takovém záměrně a že autenticita vypadá o dost jinak, ten vůbec nevidí. Takže co nám chce autor zvěstovat? Protagonisté jsou z jeho pohledu omezení, primitivně žijící, znalí tak facebooku a věřící faktům tam. I buďme k podobným lidem shovívaví, pokynuje nám autor. Nemají moc pestrý život, když jejich jedinou radostí je surfování po sítích (matka protagonisty) nebo dokazování si výjimečnosti (protagonista), když vůbec ničím zajímavý není, plus je navíc neschopný a neochotný osamostatnit se. Takové ale tyhle vrstvy jsou, buďme k nim shovívaví, dí autor. Co to vyvolává za reakci? Útrpnost a posměch diváka směrem k nim. O někom takovém by se měl natočit dokument tak pro zábavu, usoudí divák. A někdo tak vezme i tuhle věc. Ať se nenechá zmýlit, tohle není žádná legrace pro zábavu, je to vážná věc. O čem? O neonacistovi? Tak to zrovna ne. Ale autor ví, co dělá. Problém má jen drobný - ryze autentická postava Daliborka ve skutečnosti neexistuje. Jak pak točit dokument? Není nic snazšího. I toho někoho napadlo natočit hraný film. Byl to někdo, u koho jsem kdysi dávno, po jeho Českém snu (nevěda, že jím nic nemyslel, a rozhodně nic dobrého.) očekávala potenciál a zajímavě kritický přístup. Kritický, to teda je. K falešnému náckovi s dobromyslnou povahou se v našem "dokumentu" nastěhuje skutečný nácek. K čemupak tato postava? Tak třeba, aby nám mohla trvale hystericky sdělovat do kamery, jak v devadesátých hrdě rozkrádal republiku, jak za tím byl Klaus a jak to bylo fajn, čím více, tím lépe, k tomu hrstě skazek o rasismu, nacismu, fašismu, které podporuje a schvaluje. Rozumějte, postava Daliborka je (jakože) slaboch a zoufalec a potřebujeme někoho, kdo by nás, tedy diváky, navedl správným směrem. Jakým? Jací jsou negativní hrdinové? Naše "správná" (protagonistická a tedy špatná) strana se buď nedrží svých rádobynázorů, nestojí si za svým, a má jen na to buď mlátit pantem a nic nedělat, nebo jiné očkovat, aby něco spáchali, ale sami nedělat nic, respektive nejsou schopni svou stranu ani jít podpořit k volbám. Jsou to ubožáci. Ale buďme k nim shovívaví, chce nám sdělit autor. K tomu přidejme ještě něco k útlaku Romů. Jistě, jen být politicky korektní, do příběhu pustit jednoho malého, utlačovaného, astmatického, z práce vykopnutého Roma a na druhou stranu okované boty omezených bílých obyvatel. V této fázi filmu si cvičně vysypejme popelnici na hlavu a styďme se za to, že jsme Češi a bílí, a můžeme pokračovat. Neb ty úplně nejhezčí scény filmu jsou věnovány rodinným večerům, kdy se projevuje primitivnost těchto vrstev, a s nimi tedy podprahově primitivnost, omezenost, slabošství, sebedůvěra a sebeklam všech, kteří nesouhlasí s migračními kvótami. Nezodpovědná matka ani neví, o čem mluví, a stará se jen o své fotky na facebooku, přičemž čas od času přispěje rasistickou poznámkou. Syn přizvukuje a podporuje, ale sám je evidentně bez názoru. A starý nácek, který by rád všechny zabil, a který byl dle vlastních slov i v Itálii a viděl, jak to tam vypadá. Jinými slovy - v "dokumentu" postava tohoto radikálního nacisty popisuje svým rasistickým a nechutným popisem svým nechutným a rasistickým kolegům, jak hnusné a hrozné to tam bylo. Udělejte, prosím, negaci. Ve výsledku potom vidíme (tedy musíme vidět, je to záměr "nekorektního dokumentu") tuhle osobu jako bestii, a fakt, že je to tam, v Itálii, zlé, vezmeme tedy jako jeho lež! Muslimové, černoši, Romové, Asiati, pavouci, nejlépe plivat ze strany protagonistů na všechny, házet hesly jako všechny vybít, rozmazat jim hlavy, rozdupat okovanýma botama... tím se nikdy nešetří, i jen houšť, houšť, ať my, diváci, vidíme, jak omezení jsou (jsme?). A taky - cože je imho moc dobrý tah - se nezapomene ani na epizodu s mrtvým, utonulým dítětem. Podívejme se na ni blíže: (Odpusťte tenhle pitomý komentář, kdo pochopil, o čem tenhle film je a o co tu jde, ať tohle zbytečně nečte a neodsuzuje mě. Ale chci to rozebrat takto, aby třeba někdo z těch ostatních, co to mají za dokument, ještě zapřemýšlel.) Takže realita mimo dokument z naší země a skoro současnosti: Co bylo ve zprávách? Upravované údaje ve prospěch migrace, dojímavé záběry a kauzy ubohých dětí. Neřeším, kdo je tam topil, neřeším teď nic, tohle se ukazovalo ve zprávách. Co se pak stalo v reálu? Nejeden člověk poukázal na to, že naše televize (a zpravodaj EU celkově) záměrně upravuje fakta, údaje, fotky, videa, výpovědi, všechno, jen, aby zařídil naši náklonnost k okupaci. To je problém, prasklo to. Ale snadná pomoc. Jestliže na to někdo přijde, je ihned třeba přispěchat s trikem "otočka o 180 stupňů". V tomhle "dokumentu" se tedy zobrazuje co? Pravda. Nejomezenějším, nejzlejším, nejnásilnějším, ctitelům tradic Adolfa Hitlera (sic, pochopitelně v hraném dokumentu. Předpokládám, že protagonisté jsou v civilu zcela normální) se vkládá do úst tahle pravda. Když rodinka sedí u televize, nadává na uprchlickou kauzu s tím, že ji (vynechám-li všechny rasismy a násilnosti) komentuje pravdivě. Údaje poskytované divákům české televize a čtenářům našeho tisku opravdu nejsou pravdivé, prokazatelně! Jestliže to (= jak jsou záběry zfalšované atp.) ale v "dokumentu" pokřikují tihle, ti, kteří se posléze zacvičují, jak rozkopat Romovi hlavu proto, že je Rom, výsledek je následující - nepřemýšlející divák si vezme, že jsou zlí a omezení, a že jejich názory jsou ovlivněné rasismem a nepravdivé, takže v celkovém, autorem pečlivě zamýšleném, výsledku dojde takový divák k tomu, že ČT přece měla pravdu, že to s námi přece myslí dobře, že zaplavení Evropy uprchlíky je prospěšné a v efektu si ještě řekne, jaký že je Klusák odvážný autor, že zavítal mezi takovouhle strašlivou hordu strašlivých lidí s tak strašlivými názory. Jo, to se to zavítává, když jim ty názory sám píše... A, koukám, ještě nám svou statečnost v závěru "nehraně" předvede přímo v dokumentu. Pět hvězd za úspěšnou agitku by to jistě sneslo, leč v žánru tu stojí "autetnický dokument", a z toho to, bohužel, nemá ani procento. Prosím, ať se každý zamyslí, na co to vlastně koukal, a zhodnotí, co je tu hrané a jaký byl opravdový důvod vzniku tohohle díla. Představit nám kontroverzní extremistické směry a jejich kulturu patrně ne. Pan Klusák je prodejná krysa a je jistě ten pravý pro seznam.cz. Zda svou propagandu dělá prvoplánově je věc názoru, podle mě jo, ale chytlo se mu na to lidí dost. Jako agitační a maniplační film skutečně výborně zpracováno, a toho si móc cením.

Můj první Fidani. Od té doby, co jsem poznala italský film, se jeho tvorbě, dá se říct, vyhýbám. Jeho pověst není rozhodující (kolik už tvůrců s pověstí špatných zetkových břídilů jen konzumní společnost nedocenila? Znám jich dost.), leč filmy nepůsobí zrovna lákavě. Opak byl pravdou, navzdory očekávání film mě potěšil. Je to takové... milé. Celé. To, co je zde vytýkáno coby špatné, divné, trapné, osobně pro mě bylo velice originální. Tvůrce se nebojí obsadit Howarda Rosse poněkud proti typu, Giancarla Preteho do vtipné epizody, ženy tam nemít jen pro efekt(!), ač to přímo vybízí. Co člověk čekal? Lechtivé porno. Dostal slušnou detektivní zápletku, sympatické hrdiny, se kterými je občas legrace, nikoliv nevhodně, a neupírám mu ani napětí. Bohužel je to už déle, co jsem viděla, ale přetrvává dobrý dojem. Pokud jste přístupni velice naivní formě a provedení, to ale nikoliv na úkor originality. À propos, hlavní zajímavost: určitá mužská část publika bude očekávat vražděné (a svlékané, znásilňované a ponižované) ženy, prostitutky. Tvůrce tohoto kusu udělal neotřelou obměnu a nabízí vraždění mužů, zákazníků prostitutky. (Je-li zájem, na lehce obdobné téma doporučuji vynikající kus Alfonsa Brescii Omicidio a luci blu) Pokud zde vidím kvality a pokud je to Demofilův jediný dobrý film (a pokud jich má víc, tím líp), proč ho tedy nepodpořit uděleným hodnocením? Proto, že neschvaluji prostituci? A copak film vyjadřuje, že by ji schvaloval on?

"Vám se ty filtříky jednou nevyplatí," říkám si víc než často při sledování špaget. Ono by bylo tak (finančně) náročný točit noční scény v noci? U téhle věci jim můžete poděkovat za to, že už si mnohé jiné nevybavím, a to proto, že v mé verzi filmu filtříky zcela chyběly. Světlo jak v pravé poledne (patrně je opravdu pravé poledne), ale všichni musí jít spát a indián bude hlídkovat, aby je někdo nepřepad. Tak jdeme dál a zase už si všichni lehají... a tma žádná... no nic. Půdorys filmu někam jedem a pořád jedem a už nemůžem a někdo nás možná sleduje je strašně americký a nezajímavý, velice zajímavé je obsazení téhle rané věcičky. Máte tu Giovanniho Cianfrigliu a Josého Manuela Martína coby dva kamarády v kladné partě. Tak proč se jim, sakra, trochu nevěnujete? Proč se zas musíme věnovat těm třem strašně nezajímavým personám a ještě s ženskou? To bychom po velkovýrobně Balcázarovi chtěli moc. Tak by se mně teda aspoň líbilo... jo, kdybyste tu, velcí bílí muži Madisone, Molino a Karisi, nebyli nechutní rasisti a nepočítali s tím, že se tu pro vás každý obětuje, že se o vás indián bude starat, vynášet svinstvo, když padnete do léčky, vyseká vás z toho, a odměnou mu za to bude tak status ušlechtilé oběti, respektive se o to podělí s jediným, kdo ho bere, tedy Mexičanem. Díky Bohu za pozdnější špagety, kde už se producenti smířili s existencí i jiných než rasově čistých hrdých pistolníků z USA. Kdyby si jich všimli i tady a dali jim trochu prostoru, mohli jsme zapomenout i na ty filtříky. Ale tak aspoň tak. A díky za nezapomenutelného záporáka - blond Mexičana Antonia MR v klobouku na loupežníka.

Lincolna Tatea nepovažuji za ani moc dobrého, ani moc herce. Jenže ten chlápek má velké štěstí na spoluhráče a tak i filmy. Richarda Harrisona střídavě považuji za celkem dobrého a i herce a střídavě za ukrutnou nudu koncentrovanou v jedné osobě. Jenže ten chlápek, když má dobrý film, není vůbec špatný. A Ty Hardina znám všehovšudy ze dvou dalších věcí a jsou to největší tragédie (nikoliv kvalitativně, ale jako smutné filmy), co znám. Jenže ten chlápek si zahrál i v jedné komedii, a to právě této, a má zase štěstí. Já nebudu nic předstírat. Čekala jsem horor. Odpad nejhoršího kalibru. Něco takového, u čeho nevydržím. Humor kombinace trapného výplodu Carnimea a Barboniho, když se to hodně nepovede. Jenže hned ten začátek… Jak mám napsat, že Bruno Corbucci je jedním z nejlepších scénáristů, co jen znám, protože nestaví humor na ničení ostatních a má své postavy rád? A humor tohoto filmu mi ho v mnohém připomíná. Ač ve velmi odvázané podobě. Film nic si nedělající z faktu, že Lincoln hraje jako ponocný… Nevadí, děj tím jenom podtrhneme! Že Harrison může být nudný… A co má být? Komediální role a hurá na to! A že Ty Hardin bývá drsný, krutý a občas negativistický? No a co, dáme ho na „zápornou“ stranu a bude s ním ohromná hlína! Přidejte mu jenom kanón, dynamit, partu bezva kamarádů, něco atributů, které zřejmě, vzhledem k nákladům pohybujícím se v mínusu, ukradli účastníci jinde v jiných žánrech, jeden malý lom, a je z toho neuvěřitelná pitomost. V té to překoná jakékoliv divákovy představy. Využijí všeho, třeba i nulových nákladů, ve svůj prospěch (aneb tohle by se dalo opravdu natočit i u nás) - smýkání za „koněm“ je krásný příklad. Děj… pořád se to mele v jednom místě, všichni se podráží navzájem, Linocoln je a má být vtipný tím, jak je nemožný (což taky má být), a závěr Harrisonovy popravy diváka dostane do kolen. Odvaha vám opravdu nechybí. Škoda fascinace kameramana jedinou ženou ve skupině, když by mohl točit mnohem zajímavější věci, a taky závěru, kdy se tvůrci asi přece trochu lekli, co to natočili, a museli si to kádrově trochu vylepšit... ale přejdu to. Tohle je totiž tak střelené, tak neskutečně praštěné a zároveň s žádným vtipem, jenž by mi přišel za hranou a byl zlý, a působí to tak ohromně amatérsky... A takovým věcem velice fandím.

Paradox. Do tohoto filmu jsem s Peterem Lee Lawrencem neviděla film, kde by se mi nelíbil (a který by se mi celkově nelíbil). Tady a tenhle se mi nelíbil. A od tohohle to jde od desíti k pěti, což je škoda. Stručně, tenhle mladíček nesmí dělat namachrovaného frajera, páni tvůrci. Nemá na to věk, vy na to zas nemáte schopnosti udržet to v mezích snesitelnosti. Dnes toto - přestylizovaná pozérská slátanina. Začátek, ano, drsný, Lawrence je v drsných polohách vážně dobrý. A skladatel se vážný dojem snaží podtrhnout ze všech sil. Jenže pak… Hrdinové pozabíjí, co se dá, s úsměvem na tváři, pročež nejprve kvůli tomu absolvují kurz "jak být rangerem" a automaticky dostávají hvězdu(!). Toto dnes stačí k tomu vzít spravedlnost do svých rukou. Nikomu, kdo je proti nim, nepřeju se dostat do jejich blízkosti. Hlavní záporák Aldo S. hnusný. Fajn. To on umí. Jenže chování Lawrencova hrdiny je ještě horší. Přiteplalý přítel Dolar (zjevný předchůdce postav jako Jack Sparrow a jiných Deppových kreací) to nezachrání svými břišními tanci ani koženým ohozem, kněz, vtipkující uprostřed krutých masakrů, rovněž ne, a ani fascinace kameramana kvetoucími loukami a máky dojem nemůžou vylepšit, ač je to pěkné. Ne, asi není v pořádku, když hrdinové podrazí svého souputníka, že ne? A když divák doufá, že tuhle teplou trojku někdo na závěr nečekaně, leč očekávaně, oddělá do zad, co? Imho dobré to není. Jenže je tu ještě takový týpek jménem José Canalejas, ztvárňující obvykle dějově nevděčnou, pro mne však divácky oblíbenou roli, roli poskoka hlavního záporáka. Má elán (o moc víc, než hrdinové dohromady, a to i ve stavu absolutního rozstřílení), má super ohoz (bohužel, Dolar mu, přes veškerou extravaganci, může jeho pozůstatky toreadorského kostýmu jen závidět), má tak úžasný entusiasmus (i ve chvílích, kdy by člověka nadšení přešlo) a má vůbec ty nejlepší hlášky, co znám. Jenže má taky podrazáckého šéfa a proti sobě nechutné frajery, kteří se nenechají ničím rozhodit… až právě na tohoto ohromného mládence, který je přehrál všechny, dovolím si říct. A tak k filmu můžu říct jen to, že už si z něj nepamatuji vlastně nic. Jen to, že vážně nebyl pěkný. A jednoho skvělého týpka se smyslem pro humor.

Bože, tohle bylo tak strašný a špatný... Jedno z nejhorších. Nicméně jsem měla tu čest toto vidět večer před maturitou, a takové věci se nezapomínají. Nezapomenu tedy šílené přebarvené košile a výjevy z rozverné cirkusové rodinky, nezapomenu stařešinu rodu Spartaca Conversiho chodícího oděn pouze v jaguáří kůži, ale zejména nezapomenu tři bratry. Teda, tři, Pietro Torrisi se ani nenadál být kladným, ale ten se dá vždycky a stojíc v pozadí ani nevadí, ač mladý a oduševnělý Alberto Dell'acqua umí být nepříjemný jako málokdo, tady všechny zcela přetrumfne hlavní hrdina - namachrovaný bratr Tony Kendall, nejlepší, nejskvělejší, když potká důchodce, zbije ho, zasměje se, a užije k tomu něco vtipných převleků. Vedle toho jsou hrdinové nechutně patetičtí a záporáci údajně suroví. Ten hlavní může tak plakat nad smrtí syna a poslat své lidi na veselou rodinku z cirkusu. Nemusíme se bát, že té by cokoliv hrozilo, pánvičky nebo zbraně nabité solí má už jistě připraveny. Dodejme vykradeného Rustichelliho z Boot Hillu, opakované padání do sudu nebo jakože komické bitky a je to. He? Komedie? Pan Albertini má patrně za to, že je s jeho hrdiny ohromná legrace. No, není. A nefunguje to snad po žádné stránce, ani po humorné, ani po té vážné. Tak za co tu hvězdičku? Za tu udělanou maturu. A taky za jednu zcela vážnou kratičkou scénu...

Velké zklamání. Film jsem měla v plánu vidět vlastně od seznámení s italskou kinematografií a pořád mi tak unikal... až dneska můžu říct, že žádná škoda. O čem to bylo? Podobné téma točím s tím, že mám potřebu osobní výpovědi a reakce. Pokud ne, zaměřím se na hlavní postavu – Cesara Moriho. Tady nebylo nic z toho. Má jeden dojem, že podobné téma snad nejde nepojmout nezajímavě. Jde... Tvořeno s velikým odstupem, bez osobního zaujetí, s prvky typu nepovedeného westernu a postavami naprosto plochými. Boj stát x mafie tvůrce vidí jako Hurvínek válku, mezi to nacpe pár velkých gest a hesel, pročež film zavání americkým pojetím. Sám skutečný zájem nepředvádí, u diváka pak zájem nevzbudí, ničím nestrhne, o hlavním hrdinovi po filmu nevím o nic víc než na začátku, nicméně Gemma na tom nenese vinu, hraje zcela adekvátně. Jenže když není jaksi co hrát...Nepomohl tomu ani z neznámých důvodů, ač starý, nepovedený dabing. Zajímavější začne být poslední čtvrt hodina/deset minut, jenže tvůrce na tom (nástupu fašismu) zvlášť zásluhy taky nenese. Franco Fantasia se vám postará jako vždy o všechno, ale o režii nemůže. Škoda. Co takhle někdy odvysílat Damianiho, soudruzi z Čt?