kareen

Josef Vinklář si toho zemitého človíčka, bytostně spjatého se svou žižkovskou čtvrtí, co už jedenáct let nebyl na Václaváku, dal fakt parádně a Jiří Adamíra mu k tomu zdatně sekundoval. Sice tam bylo pár věcí, kterým bych tak úplně nevěřila, jako třeba, že by zapálený matematik dal přednost práci rozvážeče uhlí a ten travestita v tom nočním podniku byl taky jasný už od pohledu, ale čert to vem. Ondřej Bozděch je ve vší své prostotě, krásná postava, která dokáže chytit za srdce a to je to hlavní.

Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela. Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala. Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série. Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď.

Na realistickou výpověď o začlenění a soužití pákistánské rodiny tam bylo až příliš líbivých a zároveň zlehčujících prvků i když se našlo pár vyhrocených situací, kdy mi přeci jen zamrznul úsměv na tváři. Ale jako komedie to není tak úplně marné, zvlášť ta závěrečná návštěva nevěst a jejich rodičů mě pobavila, to jak tam všichni seděli a polovina z nich jen tak tak zadržovala smích, zatímco chudáci ženiši, ti měli výraz, jako by nevěděli, jestli se smát nebo zdrhnout a už se nikdy nevracet. Za lepší tři.

Škoda, že to nezůstalo jen v té apokalyptické rovině, která na mě na rozdíl od tuny podobných filmů, působila reálně a velmi civilně, takže by vytáhla film ještě tak o level nahoru. Ale bez ohledu na to, že se zejména druhá polovina veze na vlně spíše přímočařejšího thrilleru (ovšem ozvláštněného blížícím se vědomí zkázy), tak se celým snímkem táhne vynikající atmosféra, kterou zkrátka Španělé umí, lépe než kdokoliv jiný. Pomalejší tempo vyprávění pak už není nic překvapivého, co není tak úplně typické je, že se násilí tentokrát nevyhýbá ani dětem.

Nějaké výhrady bych měla - flashbacků bylo na můj vkus zbytečně moc, což mě občas nepříjemně vytrhávalo z požitku očistného Cherylina putování a taky nejsem zrovna příznivkyní nadměrného používání citátů. Na druhou stranu snímek dokonale vyvrátil mé počáteční obavy z určité monotónnosti, která by mohla při tak dlouhé cestě nastat, nakonec to bylo docela zábavné, hlavní hrdinka natolik nebanální že ve mně probouzela vesměs rozporuplné pocity a o zbytek se postarala okázalá příroda (i když jí mohlo být klidně víc) a bezva soundtrack. A to, že je tu Reese výborná, mě nijak zvlášť nepřekvapuje.

Možná, že po Twin Peaks už mě nic nemůže pořádně překvapit, ale mně to zas nepřišlo až tak divné, jak je to tady propagováno. Jako thriller to nebylo špatné a celkem dobře se na to koukalo, ale chyběla mi tam nějaká strašidelnější muzika nebo něco, co by tomu dodávalo víc mysteriózní atmosféry. Ovšem co mi vadilo nejvíc, byla ta panička v domácnosti Marina. Ne, že by mi vůbec někdo z rodiny přirostl k srdci, ale tahle zhýčkaná hysterka mi lezla vysloveně na nervy a vzhledem k tomu, že se to většinu času točilo kolem ní, tak to byl docela problém. Vůbec nejlepší na tom byla ta zápletka kolem zahradníka a Borgmanovy zvláštní partičky, hlavně proto, že ta jediná skutečně obsahovala výborný černý humor a taky sem ještě neviděla originálněji uklizené mrtvoly. :D Zbytek byl vlastně celkem neškodný a klidně bych ho doporučila i takové emče.:) 70%.

Škoda, že se, ať už autor knižní předlohy, tak i scénáristé, nedrželi známého hesla, že méně je někdy více, takto byly ty překotné dějové zákruty i přehršel vedlejších postav, pro mě trochu zmatečné. Ovšem jako konverzačka vynikající, s tou pravou noir atmosférou, chladnokrevnými krásnými ženami a cynickým detektivem v neodolatelném podání Humpreyho Bogarta.

Amíci zachraňují svět před hořícími, Zemi ohrožujícími kometami pomocí superhrdinů a odvážných prezidentů, Japoncům k tomuto bohulibému záměru stačí nadupaná punková písnička. Typická skládanka tří zdánlivě nesouvisejících minipříběhů, z jejichž spojení vychází závěrečná pointa, není nijak zvlášť vymakaná a nebýt vysvětlující retrospektivy na konci, ani bych neměla šanci ji pochopit, ale to mi vlastně ani nevadilo. Mě spíš zajímalo, jestli se mladík v prvním příběhu vzmuží a zachrání dívku nebo zda další hrdina přemůže teroristy, co přepadli loď. Trojka je možná trochu rozvláčná, ale zase jsem byla svědkem tvůrčího zrodu jedné písničky, která mi stále ještě zní v hlavě a vypadá to, že ještě nějakou dobu bude. A všechno je to takovým sympatickým způsobem cáklé a zároveň pohodové.

Dá se vcelku pochopit, proč se Jamie Dornan i přes své nesporné herecké kvality, chopil role v Padesáti odstínech, celosvětově (jakkoliv neblaze) profláklý bestseller není zas tak špatným odrazovým můstkem k pořádnému nastartování kariéry. Co ho ovšem vedlo k přijetí hlavní role k tomuto nenápadnému snímku, je pro mě nepochopitelnou záhadou. Zatím co zmíněné odstíny při veškeré své pokleslosti disponují určitým guilty pleasure efektem, tohle je prostě jenom ubíjejícím způsobem přitroublé. Posuďte sami: Fešný mladý finanční žralok bez skurpulí, pod vidinou výhodného obchodu, nabídne bohatému šejkovi, jenž je nadšeným chovatelem závodních holubů, že pro něj získá vysněný, nedosažitelný exemplář tohoto druhu ptactva. V přestrojení za středoškolského učitele se následně vydá do Flander, kde žije charakterní majitel tohoto vzácného holuba. Ještě téhož dne se zamiluje do jeho vnučky a ačkoliv ve svém plánu uspěje, láska a výčitky svědomí ho nakonec přivedou na správnou cestu a přimějí ho litovat svého podlého jednání. Za spoilery se tentokrát omlouvat nebudu, protože si nedovedu představit nikoho, koho by to dokázalo ještě překvapit (ačkoliv, četla jsem, že stále existuje pár civilizací nedotčených domorodých kmenů). Není to vtipné, není to zajímavé, je to plné neuvěřitelných klišé...Jamie by se měl konečně vzpamatovat a začít si vybírat filmy s větším citem, bylo by ho chlapce škoda.

Tak nějak jsem podvědomě očekávala temnou atmosférickou detektivku a v tomhle směru jsem trochu zklamaná. El Transpantio je víc, než cokoliv jiného spíše drsnou dramatickou výpovědí o mexickém bezpráví a krutostech, prováděné na bezbranných ženách, o nezájmu zkorumpované policie i politiků a celkové frustraci, plynoucí z této bezútěšné situace. Ve městě Juarez těsně sousedícím s USA možná řádí sériový vrah, ale je jen malým zrnkem písku v soukolí hromadného násilí a sexuálně motivovaných vražd. Brutalita s jakou jsou nešťastné dívky zamordovány a poté necitelně odhozeny z auta, zasáhne o to víc, že je film inspirován skutečnými událostmi.