kareen

Tahle britská romantická komedie, trpí všemi neduhy svého žánru, jako jsou typově černobílé vedlejší postavy, z nichž ty kladné mají znepokojivou potřebu neustále trousit vyčpělá životní moudra nebo třeba obvyklou mírně přehnanou dávku komunikačních zkratů, které zamilované dvojici brání vyznat si konečně nehynoucí lásku a tak dále. Ale to je všechno úplně jedno, protože když mají, jako v tomto případě, oba šmrnc a mezi sebou vzájemnou přitažlivost, že by je od sebe neodtáhli ani párem koní, plus se jim do toho vloudí i nějaká ta vtipná situace, tak to já potom celá pookřeju a všechna ta klišé jim mileráda odpustím.

Pokračování této srbské fotbalové podívané má trochu jiné ladění a není to jen tím, že se děj přesunul do Jižní Ameriky. Humoru i patosu ubylo, zato je tu víc napětí a nerváků na zápasech a vůbec se to tentokrát točí mnohem víc kolem fotbalu. Co ovšem naštěstí zůstalo, to je většina bezva postav, z nichž jsem si přeci jen nejvíc oblíbila šviháka a krále srbské kopané Mošu, ale hned za ním také jeho věčně zamilovaného kámoše a zázračného hráče Tirkeho, stejně jako jejich dobráckého trenéra Boška a v neposlední řadě i vedoucího jejich výpravy, na jehož jméno si teď nevzpomínám, ale který mi oba dva díly svou vizáží až neuvěřitelně připomínal Gregory Pecka. Těm všem jsem pochopitelně přála ze všech sil vítězství a byla jsem velmi rozhořčená tou nespravedlností během semifinále s domácí Uruguayí, ale pak jsem si o tom zkusila něco málo vygooglovat a začínám mít silné podezření, že si to srbští filmaři dost přibarvili k prospěchu tehdejší jugoslávské reprezentace. Jó, jak jde o fotbal, jde všechna objektivita stranou, tak to asi bylo a bude.

Tak tohle je přesně ten druh filmu, který mě dokáže nabít hodně pozitivní energií, kdy jsem se takřka celou dobu usmívala, pokud jsem se už nerozesmála naplno, jako třeba, když se dva sousedé modlili v kostele vedle sebe, jen každý za ten svůj fotbalový klub, nebo když hoši po bitce v lochu vytáčeli do ruda policejního náčelníka apod. Tahle story o lásce, přátelství a kopané v průkopnických dobách, kdy ještě hráči nebyli ti nejbohatší lidé na stadiónu je zkrátka moc fajn a to mě normálně fotbal ani nijak zvlášť nebere. Že se to neobešlo bez nějaké té špetky patosu? Nu, i to už tak nějak k tomu fotbalu patří, takže mi to tentokrát ani nevadilo. A skvělou dvojku Moša - Tirke jsem si oblíbila natolik, že si jdu hned pustit pokračování.

Na rozdíl od Gavrana, sympaťáka a největšího dobráka od kosti (i když krásou dvakrát nevynikal), mi jeho trochu hysterická (to bude těma špekama, co si v jednom kuse zapalovala) spolucestující do oka dvakrát nepadla a nebylo to jen tím, že za 90% všech jejich problémů mohla její nevyrovnaná letora a dvakrát tolik nevymáchaná pusa. Celkově má tato road movie svou balkánskou zemitostí a vyzněním volajícím po svobodě blízko ke kusturicovým filmům a nemůžu tvrdit, že to nemělo svoje kouzlo, ale přesto mi tam k plné spokojenosti něco málo chybělo, asi jako když kuchaři schází špetka toho pravého koření, které by jeho dobře uvařenému pokrmu dodalo ten pravý říz. Ale jak se říká sto lidí, sto chutí a tahle filmová mňamka rozhodně není z nejhorších. To v žádném případě.

Princezna se přivinula princovi do náručí, políbili se a žili spolu šťastně do smrti...známe to všichni a je to všechno moc milý a hezký, ale chovat se ke mně chlap tak hulvátsky, jako v tomto případě ten mladý král (hlavně proto, že to skutečně hulvát byl), tak si o něj neotřu ani boty, natož abych se na něj sápala. Normálně, ta holka nemá žádnou sebeúctu a to ho přitom předtím v tom myším kožíšku docela dobře stírala. A nebo si spočítala, že domů už se vrátit nemůže, tak proč si neomotat kolem prstu bohatého monarchu i když je to v jádru pitomec, ono makat doživotně v kuchyni asi taky není žádný med. A co se týká té pohádky, tak ta taky za moc nestojí.

Hmm...stylizace pěkná, vizuál hozený do červeno modra a kung-fu scény taky ok (i když by toho bojování nemuselo být tolik, takhle je to mírně přehlcené), dvojku hrdinných mstitelů by taky neubylo, kdyby vypustili nějakou tu hlášku, ale budiž (hlavně chladnokrevný japonský samuraj je kombinace, co nikdy nezklame) a vůbec nejvíc jsem si oblíbila lehce flegmatického barmana v podání Woody Harellsona. Mít to tak ještě méně profláklý příběh a více odsýpající spád, nemělo by to chybu.

Když pominu nějaký ten předem odhadnutelný zvrat, tak se jedná o poměrně sympatickou žánrovku, která se rozjíždí jako komplikovanější loupež vzácného diamantu a postupně nabere poněkud temnější kriminální směr. Navíc je to šmrncnuté povedenou romantickou linkou. Julia je krásná, sofistikovaná žena, Simon se z vychytralého podvodníčka umí šmahem ruky proměnit v šarmantního gentlemana a spolu jim to moc hezky ladí. Jen ten Juliin otec je fakt pablb...dopustit se ve výtahu, plného potencionálních zabijáků, tak idiotské chyby, to je svého druhu umění. Ale tak co, nějaká zápletka k nastartování další akce se vždycky najít musí.

Když si představím, že by na mě při takovém zmenšení vystartoval náš kocour, který nás, když se naštve, umí slušně zřídit i v normální situaci, tak chudák, chudák Scott. Raději ani nezmiňuji toho sklípkana, já bych umřela hrůzou už jen při pohledu na něj. Nicméně, to jak tvůrci dokázali z pár domácích "mazlíčků" a jednoho obyčejného sklepního prostoru vytřískat takovou dávku napínavého dobrodružství a zábavy, má můj velký obdiv. Stejně obdivuhodná byla Scottova vynalézavost ve snaze o přežití, když musel zdolávat překážky, které jsou pro normálního člověka banální. Myšlenkově podnětný závěr je už jen pověstnou třešničkou tohoto výborného scifi.

Dávám čtyři hvězdy, ale tentokrát je to s odřenýma ušima. Nejde o to, že by Isabelle s Jeanem byli špatný pár, naopak to mezi nimi hezky jiskří a příběh je taky celkem povedený. Nevadí mi ani obvyklá předvídatelnost, ta už k tomuto žánru tak nějak patří a dokonce jsem ochotná přejít i to absolutně nelogické Isabellino jednání, které ji nasměrovalo na pochybnou cestu do Afriky. Záporem je to, co mi vlastně poslední dobou vadí u většiny romantických komedií (a občas ne jen u nich) a to je jejich zbytečná délka, která má za následek to, že místo aby taková lovestory příjemně odsýpala do kýženého šťastného závěru, tak se zbytečně natahuje a rozmělňuje, takže se tu nevyhnutelně vedle perfektních scén objevují méně lákavá hluchá místa. A to je škoda.

Je až neskutečné, jak se ty nekompromisní bojové řeže mlátí s patetickými a mnohdy hloupými dialogy. Ten schizofrenní postoj filmu dobrou službu zrovna nedělá a nic na tom nemění ani charismatický výkon Luke Evanse.