kareen

Tak ono se toho tady nedá moc rozebírat bez nějakých velkých spoilerů, takže jen tolik: já to téměř celou dobu sledování brala tak, že Fincher tentokrát bez nějakých velkých ambicí prostě natočil moc zábavnou, nepředvídatelnou a chytrou žánrovku, jakých je jinak žel, jak šafránu. Ale nebyl by to on, kdyby ze mně stejně nakonec nevydoloval nějaké ty pocity znepokojení. Z toho vztahu, který mi až nepříjemně evokoval pavouka, co si svou oběť mouchu pomalu, ale jistě připoutává poutem z něhož není úniku, šel přímo strach. Nebudu se tady rozepisovat o tom, jak dobře je to natočeno, to je u Finchera zbytečné, Bena mám raději jako režiséra, ale do této role celkem zapadl a Rosamund ze své Amy vytřískala maximum, takže má nadějně nakročeno na oskara. U mě plná spokojenost.

Já si tak prvních 15 minut lámala hlavu, jaké, že shakespearovské hry je to zmodernizovaná adaptace a pak mě to osvítilo, že to je starý dobrý kluk Hamletů ( i když mě to podle názvu asi mělo trknout hned). No, převedené je to dost volně, bez dramatikových veršů, zato situace i postavy jsou téměř totožné, jen místo středověkého dánského království se ocitáme uprostřed kašmírsko-indického konfliktu v devadesátých letech minulého století, o kterém se tu nebudu rozepisovat, protože mé znalosti jsou v tomto ohledu téměř nulové. Ačkoliv má film téměř tři hodiny, obešel se tentokrát bez rozjuchaných bollywoodských tanečků, s jedinou výjimkou a tou je Hamletovo veřejné odhalení strýcovy zrady, ale jelikož je to vlastně součástí divadelního představení, velice dobře to zapadá do děje, nemá nijak optimistický ráz a mně se velmi zamlouvalo. Jo...ještě je tu jedno číslo na hřbitově, ale je tak krátké, že ani nestojí za řeč. Co se týče postav, samotný představitel Hamleta mě zas až tolik neohromil, nejdřív byl trochu nevýrazný a pak když začal "bláznit", byl na můj vkus zas dost mešuge a třeba ve scéně, kdy nezabil strýce, protože ten se zrovna modlil, až nepříjemně připomínal zfanatizovaného arabského teroristu :D To představitelé strýce a především matky mě zaujali o dost víc. Haider není zrovna snímek, ze kterého bych byla až tak odvázaná a myslím, že hodnocení na imdb a jiných zahraničních webech je krapet přepálené, ale na tak dlouhou stopáž jsem se nenudila a své momenty to mělo, takže za čtyři hvězdy. Ale takové slabší.

Falcón je vskutku trochu prapodivná směska. Britská minisérie podle románové předlohy anglického spisovatele, která se kompletně odehrává ve Španělsku, přičemž představitel hlavní role je herec Irsko-Dánsko- Maďarského původu, co žije na Novém Zélandu a ostatní vesměs Britové, co hrají místní domorodce, ovšem mluvící čistou angličtinou, takže španělštinu tam uslyšíme leda tak v pozadí od komparsu. Na mě to působilo trochu zvláštně, ale zvykla jsem si. Jinak je pro mě strašně těžké Facóna hodnotit. Po stránce formy je totiž naprosto skvělý a je tu spoustu věcí, které mě přímo uchvátily. Typově i charismatem nepřehlédnutelný detektiv Falcón, vynikající hudba, chvílemi nádherná kamera i pár skutečně působivých scén, což společně s dusnou, pulsující atmosférou španělské Sevilly dává dohromady originální, nadprůměrný celek. Problém jsem měla až s obsahem, jak dobře totiž funguje seriál po výše zmíněné stránce, o to horší je to s detektivní linkou. Série má čtyři díly, které jsou rozděleny do dvou dvouhodinových případů, první případ je dost spjatý přímo s osobním životem ústředního hrdiny, druhý už je trochu klasičtější. Já nejdřív myslela, že to, jak si zaboha nemohu zapamatovat, kdo je kdo ve vyšetřování, nebo jak přišli k některým domněnkám a pod. je dané jen mou nedostatečnou pozorností, ne-li přímo zabedněností, pravda je ale taková, že chyba je tentokrát komplet na straně scénáře. Ten totiž nepředkládá srozumitelné vyšetřování ve stylu lineárního pátrání, kdy jeden důkaz vede logicky ke druhému, ale je spíš nahodilou psychologickou sondou do utrápeného stavu Falcónovy mysli, od které se odvíjí vše ostatní. Což ovšem nemusí být nutně chybou a někomu to třeba může i vysloveně vyhovovat, klasickou kriminálku ovšem nečekejte. Závěr první dvouhodinovky mi navíc přišel malinko přitažený za vlasy, ale to je spíš otázkou názoru. Přes všechna (pro mě) negativa, která jsem popsala, přesto Falcóna doporučuji, zabitý čas to určitě nebude. 70%.

Jedna z těch příjemnějších a kvalitnějších road movie, s výborným Christopherem Walkenem v čele. Ale zase nic, co by mě vyloženě zvedlo ze židle.

Jak jsem podle popisu očekávala, utahuje si to z upírů, vlkodlaků, zombíků, metrosexuálů a jánevímčehoještě, jenže pochybuji, že by mě to normálně bavilo jako klasická parodie. Ale tím, jak jsou ty hlody umně zakomponované do naprosto dokonale působícího mixu dokumentu a reality show, získává to zcela jiný, velmi vtipný rozměr. Není to sice případ, kdy bych se hlasitě chlámala, zato uznalé pousmání se mi na rtech objevovalo často. Zajímavé, tohle je už druhá podařená novozélandská hororová komedie minulého roku. Jestli on ten žánr nebude nějaká jejich specialita, asi bych se tomu měla podívat na zoubek...vlastně na špičák, v tomto případě.

SPOILERY:Tak Shirley měla určitě moje stoprocentní sympatie, tím jak se rozhodla jít nebojácně vstříc novému životu i svému novému já. Člověk nemusí být zrovna rozervaným rockerem či prokletým básníkem, aby bořil hranice zavedených konvencí, někdy stačí jen odhodlání překopat svůj maličký a jediný životek, jak Shirly správně podotkla. Moc mi imponovalo, že na to šla zdravým selským rozumem a pochopila, že ačkoliv je láska úžasná věc, stejně důležité je začít mít ráda sama sebe a je jedno, jestli se to stane v nádherném, prosluněném Řecku, nebo kdekoliv jinde. Bavilo mě, jak tou nově nabytou vnitřní svobodou vyváděla z míry všechny ty lidi se zatuchlými názory a nakonec to snad trklo i jejího manžela, jak skvělou má doma ženskou. A že to byl jinak pořádný zabedněnec.

Já s tím měla nejdřív trochu problém, protože mi byli ze začátku děsně nesympatičtí ti dvojníci, kterým jsem ze srdce přála, aby jim jejich, jak kovářský, tak královský, papínek vlepil pořádnou facku, fakanům jedněm rozmazleným. To se naštěstí, hned jak si po marktwainovsku prohodili role, zlepšilo...fanklub bych jim sice nezakládala ani potom, ale už byli aspoň snesitelní. Zato král Tomáše Hanáka, to byl sympaťák jak víno, princeznu i chudou Hanku tam obsadili víceméně jen na ozdobu, záporáky odsunuli na druhou kolej, což vůbec nevadilo, vzhledem k jejich prachmizernému potenciálu a tak první housle hráli obstojný příběh prince a chuďase a věrohodné, dobře udělané dobové reálie. Na to, že mě slovenské pohádky nikdy moc nebraly, tak docela dobrý.

Tak tohle jsem sotva dokoukala do konce. Jedna velká směs nudné šedi, která by propadla i v nedělním dopoledním programu, natož v hlavním večerním čase na vánoce. Posilující princezna, to jako vážně ?

Já nevím, asi mám divný vkus, ale mně se Princezna a písař líbila ze všech vánočních pohádkových novinek asi nejvíc. Jasně, na obvyklou, konzervativní pohádku tam bylo trochu víc moderny, ale příběh se mi celkem líbil a co je hlavní, mezi ústřední dvojicí to příjemně jiskřilo a na to já vždycky slyším. Mezi nějaké velké sváteční klasiky si ji sice určitě nezařadím, ale na jeden příjemně strávený podvečer to stačilo.

Objektivně by to asi bylo o hvězdičku navíc, ale já jsem prostě zklamaná. Když dostanu novou pohádku, kde psal scénář Svěrák starší, těším se na další nahláškovanou komedii ve stylu Tří veteránů nebo mého oblíbeného Lotranda a Zubejdy. Tady jsem se nasmála poskrovnu ( pobavila čarodějnice Lábus a sem tam Vojta Dyk), zato jsem se stejně jako Tomáš Klus trním, musela prodírat ubíjející nudou Uhlířových písniček, které možná fungují spolehlivě na různých dětských představeních, ale v celovečerní pohádce mi takto za sebou zněly až na jednu, dvě světlé výjimky, na jedno brdo, což mělo za následek, že mi stopáž filmu přišla o hodně delší, než těch devadesát minut. Nemluvě o tom, že namíchat tři pohádky dohromady, také nebyl ten nejšťastnější nápad, protože odbyté pak zákonitě byly všechny. Ale abych jen nekritizovala, bráchové byli sympaťáci a natočené to bylo také slušně, včetně menších triků. Jen jsem čekala o dost víc.