kareen

Tak tentokrát jsem se u crazy komedie od Allena i přes pozvolnější začátek pobavila více než slušně. Ono taky, když se v jednom filmu objeví vedle sebe sám slavný neurotik, šarmantní a energický Michael J. Fox, mladá Mayim Bialik, v součastnosti známá jako přítelkyně Sheldona z TBBT a ještě pár dalších, dosti svérázných postav, které v nemožných a nezřídka životu nebezpečných situacích řeší vtipnými dialogy naprosto malicherné věci, je na úspěch zaděláno. A ještě k tomu dojde i na lásku.

Nepopsatelně nádherné, strhující i obohacující. Pravda, ne prostým dějem (jistě, je to v podstatě jen přímočarý příběh o přežití, jenže je podán tak poutavě, že jsem i tak měla napětím vyšponované nervy až na maximum), ale těmi pocity, které mně celou dobu intenzivně prostupovaly. Fráze, jako studený hluboký vesmír jsem samozřejmě slyšela nesčetněkrát, ale tady byla jeho děsivá, k člověku nezúčastněně nevlídná krása, téměř fyzicky reálná. Nebo můj další zvláštní dojem, jak dva lidé bojují tak osamělí v nekonečném prostoru o přežití a subjektivně blízko a přeci v tak obrovské vzdálenosti je planeta kypící a pulsující životem. Ten kontrast na mně působil až neuvěřitelně. A je toho tolik, co bych chtěla všechno vychválit, slovo atmosféra tu získává vyšší význam, fantastický zvuk i hudbu už tu popsali originálněji jiní a slušných hereckých výkonů si cením o to víc, když uvážím, za jakých krkolomných podmínek asi museli všechno uhrát. A těch úchvatných okamžiků a nejen v samotném volném kosmu, třeba SPOILER scénu, kdy Sandra svlékne skafandr a v éterickém gravitačním pohybu, připomínající tanec se schoulí do pozice, která na pozadí kulatého otvoru evokuje prenatální polohu, si budu pamatovat ještě dlouho. A při epickém průletu zemskou atmosférou mi běhal mráz po zádech tak, jako už dlouho ne KONEC SPOILERU. I když jsem si dala kratší pauzu než napíšu komentář, abych byla o něco objektivnější, stále jsem plná dojmů. Musím si někdy v budoucnu pustit film i doma, kdy už budu mít větší odstup, protože je možné, že jsem na tom teď jako moji známí, kteří na rozdíl ode mně viděli Avatara na velkém plátně ve 3D a naprosto nechápali, že nesdílím jejich nadšení. Možná si pak všimnu chyb, které jsem teď v tom opojném oblouznění nevnímala...nevím, moc tomu nevěřím. Ale i kdyby ano, měnit hodnocení rozhodně nebudu. Protože pokud mi nějaký film dokáže zprostředkovat takový zážitek, pak to stálo za to i kdyby to mělo být jen jednou.

Když se sejdou ruku v ruce výborná předloha, slušný scénář a více než schopní herci, vyjde z toho neodolatelný mix vtipné konverzačky, komedie, psychologické hry kočky s myší a to vše dovršené ještě velkou porcí napětí. Jedinou připomínku mám k přílišné délce filmu, myslím, že trochu kratší, ale o to více nadupanější stopáž, by mu přeci jen svědčila více.

Or jsem si pustila především kvůli hlavním ženským představitelkám, protože mně zaujaly už ve snímku Jaffa, kde stejně jako tady hrály matku s dcerou a ačkoliv jejich charaktery i osudy byly tentokrát diametrálně odlišné, obě předvedly opět výkon, který si zaslouží mé uznání. Zvláště Dana Ivgy mě jako herečka zajímá stále více, po třech filmech, které jsem s ní zatím viděla ještě ani jednou nezklamala. Důvod proč dávám tentokrát jen lepší trojku tkví v tom, že jsem i přes reálný a psychologicky dobře vykreslený propad mladé dívky do osidel prostituce, nebyla tak nadšená jako už ze zmíněného předchozího filmu. Už jen to jakým způsobem je tu podávána erotika není nic moc příjemného na pohled i když chápu, že to byl záměr, který jen zvýraznil působení negativních účinků příběhu.

Černohumorná komedie o tom, jak se čtyři sourozenci, každý po svém, vyrovnávají se smrtí své matky, aby si po konečné katarzi našli cestu i k sobě navzájem. Takhle na papíře to zní dobře a netvrdím, že tam nebylo pár zajímavých momentů, jenže samotní propagonisté byli moc velcí pošuci na to, abych s nimi soucítila, humor nahrazovala spíš přemíra násilí, děj se vlekl jak týden před výplatou a do toho ponurého města, plného nesympatických, špinavých týpků, bych já osobně ani nepáchla.

Asi tak, kdybych to měla hodnotit striktně jako komedii, byl by to těžký průšvih. Nerdský humor (a na tom je to založeno především) není ani trochu vtipný a hravě ho přebije i ta nejslabší epizoda TBBT, nehledě na to, že Owen Wilson ani Vince Vaughn jako komici taky zrovna neperlí, takže žádní noví Nesvadbovi se bohužel nekonají. Naštěstí je tady jedno ale...čas od času si ráda dopřeji nějaký nekomplikovaný příběh o loserech, co usilovnou snahou a také díky síle přátelství ke štěstí nebo SPOILER: k práci v Google došli a Stážisti tento koncept naplnili dokonale, takže se mi nakonec dostalo hřejivé i když předvídatelné pohádkové jednohubky a zadostiučinění, že to nebylo až tak moc promarněných 119 min z mého víkendu.

Navzdory zdejšímu hodnocení, překvapivě dobrý film. Představuje Stevena Jobse jako vizionáře a hnací jednotku společnosti Apple a je opravdu podnětné sledovat jeho nadšení pro věc, jeho neutuchající potřebu vytvořit něco více než jen běžný produkt, posunout zas o něco dál hranice lidského umu a představivosti a víc než jeho konkurenti dát prostor kvalitě. V pozadí pak jen v minimálních náznacích probleskuje Stevenův soukromý život, větší prostor je dán jeho vztahům s přáteli a kolegy. Za sebe mohu jen říci, že ačkoliv mám moc ráda lidi, kteří se umí pro něco nadchnout a strhnout pro to ostatní, v soukromí bych Jobse znát asi nechtěla. Co se týče hereckého projevu Ashtona Kutchera, není špatný a sedí i typově, přesto bych si na jeho místě uměla představit ještě tak o třídu lepšího herce. Je to samozřejmě velký sympaťák a scény, kdy se zaujetím představuje své vize (je to americké, takže emocionálně vyšponované až běda, ale co, tohle jim zkrátka jde) mu vyloženě sednou, horší je to v dramaticky vypjatých momentech nebo když má hrát tvrďáka, kterému nesejde na tom, zda citově ublíží jiným lidem. Ani to však nemohlo zkazit můj zážitek z výborně natočeného, poutavého filmu.

Že bych se u toho nějak zvlášť bála, tak to zase ne, ale abych byla spravedlivá, mně vyděsí málokterý horor (za to by jste měli vidět, když na mně odněkud vyjukne pavouk), na druhou stranu se film může pochlubit slušnou atmosférou a dobrými herci, postavy se nechovají debilně a když už odněkud slyší podivné zvuky, než tam vlezou, tak si alespoň rozsvítí. Paradoxně je strašidelnější první polovina, kdy ještě nejsou vidět téměř žádní bubáci a vše se děje jen plíživě a v náznacích, zatím co druhá část snímku více než horror připomíná napínavý thriller a uznávám, že to byla docela jízda. To, že je to údajně podle skutečné události (viz fotky v závěrečných titulcích), tomu přidává jistou příchuť pikantnosti a ačkoliv já osobně na takové věci moc nevěřím, nejsem tak hloupá ani namyšlená, abych to šmahem odsoudila jako nesmysl. Takže, abych to shrnula, není to nic objevného, ale nenudí to a zabaví. Což je někdy víc než dost.

Osobnost a kontroverzní život Oscara Wildea jsou jistě vděčným námětem pro film, bohužel zde tvůrci utápí slibné téma v nevzrušivé šedi bez špetky originality, které snímek staví do dlouhé řady podobných, průměrných životopisných počinů. Nedostatek invence zamrzí o to více, oč kvalitnější se tu sešlo herecké seskupení v čele s Jude Lawem a především s vynikajícím Stephenem Frayem. Jeho obsazení je velmi logické, skutečně stěží si dovedu představit herce, který by měl k charakteru slavného dramatika tak blízko. Nemyslím tím jen stejnou sexuální orientaci, ale i podobnou auru duchaplnosti a inteligence v kulturních kruzích své doby.

V rámci žánru velmi příjemné překvapení. Samozřejmě drsných filmů o zkorumpovaných policajtech je fůra, ale tento mi vyloženě sedl, jak tempem, napětím, poutavou zápletkou, tak i hereckými výkony v čele s Keanu Reevesem, kterému jsem i přes počáteční pochybnosti toho tvrďáka a osamělého mstitele věřila do morku kostí. A pověstnou třešničkou na tomto krvavém dortu mi byl Hugh Laurie, ten dokáže i v menší roli vtisknout své postavě takové charisma, které by méně schopnému herci vystačilo na pět filmů.