Nepijte vodu

Rodinka amerických buranů je v totalitní zemi považována za špiony a než diplomacie vyžehlí všechny faldy, čeká v nedobrovolném azylu americké ambasády. Tu dočasně vede nekompetentní protekční synek velvyslance. Mám malinký problém s tím, že takto nastolená zápletka by se dala využít i jinými způsoby a některé vedlejší postavy mají větší potenciál, než jim film dovoluje ukázat. Středobodem filmu jsou zejména Woody Allen a Julia Kavner jako rozhádaní manželé Hollanderovi - jsou většinou k popukání legrační, ale stejně jako jejich nešťastný hostitel jsem si občas přál, aby na chvíli někam zmizeli. Právě postava ambasadorova syna, který by raději dělal něco jiného, ale má ctižádost dokázat otci svou užitečnost a vlastními silami vyřešit tuto zapeklitou situaci, by teoreticky mohla být lídrem příběhu. Michael J. Fox se ale nedokáže prosadit a kdykoli je v jedné scéně pohromadě s Woodym nebo Domem DeLuisem, začne být strašně pasivní a splyne s tapetami. Jinak jde ale o výbornou situační komedii. Z Woodyho tvorby má asi nejblíž k Darebáčkům. 80% (27.02.2011)

Jako je poznat, ze to je televizni film. Vetsinou to pusobi hodne lacine, vetsina deje se odehrava v jedny budove a kamera je obcas dost hrozna. Ale o to tady nejde, tady jde o scenky a dialogy. Pribeh o americky rodince skrejvajici se na ambasade, protoze je rusaci chtej vyslychat, je jen zaminka, jak dostat Woodyho a jeho rodinku, ktera si vecne na neco stezuje na ambasadu, momentalne vedenou bezradnym Michaelem J. Foxem a pak zacne naprosta jizda. Skoro jak kdybych sledoval nejakej pilotni dil sitkomu, protoze tohle je naprosto blazniva komedie, nekdo se furt s nekym dohaduje, jedna hlaska strida druhou, do toho posahanej knez hrajici si na kouzelnika a sejk s haremem. Proste jizda od zacatku do konce. (06.02.2009)

„A já jsem jeho skvělá manželka Carmen. Jsem také bývalá Miss Wisconsinu 1941.“ - „Pokud tomu uvěří, tak máme válku vyhranou. Někdo se podívá na ty křečové žíly a bude si myslet, že pašujeme mapy.“ Místy maximálně bláznivá komedie (obsahující i prvky satiry) s několika situacemi, které mě dohnaly až k slzám, spoustou kvalitních hlášek a odzbrojujícího humoru. Zároveň se film může opřít o komediální potenciál hned několika rázovitých postaviček jako jsou: ukecaní, uječení a věčně nespokojení manželé Hollanderovi s dcerou, zoufalý, nešikovný a zamilovaný Axel Magee a ten nejhorší kouzelnický samouk pod sluncem-kněz Drobney se svými úžasnými triky a zcela nenápadnými šiframi (zdrcený Fox a kouzlo s botou mě upřímně odrovnalo). Pro českého diváka je navíc k popukání i nechtěně směšné představení Československa roku 1961. Netvrdím, že místy filmu lehce nedochází dech, avšak tyto momenty jsou pak následně převálcovány velmi vtipnými pasážemi, které dávají na ty slabší zapomenout, proto možná budu nadhodnocovat, ale dávám plný počet, tohle je Woodyho film dle mého gusta. „Tati, pane, uvědomuji si, že mé záznamy z různých ambasád nebyly dokonalé, ale co můžu zkazit během dvou týdnů?“ – „Byl jsi v Brazílii dva týdny a začal jsi jim dovážet kávu. Můj vlastní syn, jehož jsem vychoval jako diplomata, byl požádán, aby opustil Afriku!“ – „Nerozčiluj se, tati. Někteří z nejlepších mužů v zahraničních službách jsou čas od času požádáni, aby zemi opustili.“ - „Afrika je kontinent. Byl jsi odvolán z celého kontinentu!“ – „Nejsem v tom tak přirozený jako ty.“ – „Na podobizně v Panamě tě oběsili! To jsem nevěděl ani já.“ – „Řekl jsem ti to.“ – „Ale vynechal jsi, že to byla naše vlastní ambasáda!“ (05.09.2014)

„Dear Seth. Don't forget to wash behind your neck and ears. Here all goes okay. Last night for the first time in my life i ate sweetbreads. Also for the first time in my life I threw up on a antique carpet. We all miss you.“ Woodyho nespokojenost s verzí z roku 1969 vyústila teprve po šestadvaceti letech tichého mrmlání v plně kontrolovanou konverzačku. Divadelní řetězy drží hru z formálního hlediska dost u země, ale tady skutečně nejde o to, jak, nýbrž co a kdo. Hereckému obsazení jasně dominuje dalšího z Woodyho těžkých neurotiků. Ale jak nemít zmuchlané nervy, když jste se víceméně proti své vůli octli ve studenoválečné karikatuře Ruska, kde mohou výstřely z ulice značit lidové povstání, ale stejně tak dalšího popraveného básníka. Film navíc na rozdíl od mnoha jiných, do stejného období zasazených, nestárne, nanejvýš prodělal proměnu z útočné satiry v odpočinkovou komedii. 75% (07.03.2009)

Když si člověk odmyslí ten divný název (který není ve filmu nijak vysvětlen), šílenou ústřední melodii, místy hodně špatnou kameru, skutečnost, že se jedná "jen" o televizní film (vadí to vlastně něčemu?) s námětem ze studené války, který byl v r. 94 už značně vyčpělý, a nesnesitelně nudných prvních 8 minut, než do děje konečně vstoupí bláznivá rodinka Hollanderů, tak mu pořád zůstane překvapivě (byť pro Allenovy fandy na tom asi nic překvapivého není) zábavný film, který neztrácí na vtipu ani dnes. Fakt je to strašná sranda, smál jsem se u toho moc a moc. Pro českého diváka je to navíc zajímavé tím, že je děj zasazen do Prahy, a ještě mě zaujalo, že roli Walterovy dcery Susan ztvárnila Mayim Bialik, později proslavená jako Amy z Big Bang Theory, která zde ve svých tehdejších 19 letech vypadá velice dobře. (23.10.2022)