kareen

Ačkoliv jsem věděla, že jde jen o film, stejně se ve mě vařila krev při pomyšlení na dětský život zmařený dalším namachrovaným pitomcem, pro kterého je silnice jen jedním z prostředků, kterak si ještě víc namasírovat své už tak dost veliké ego. Jsem na takové věci zkrátka alergická, obzvlášť u nás, kde každý třetí řidič jezdí jak hovado a veřejné mínění, složené většinou z majitelů aut, je nezřídka na jejich straně. Mé hodnocení se netýká ani tak dění kolem samotné tragédie, ale spíše naprosto reálné studie dysfunkčního vztahu mezi matkou a jejím slabošským synem, něco tak věrohodného a opravdového, jak ve vykreslení charakterů, tak v jejich ztvárnění, se zase tak často nevidí.

Bylo to docela uvolňující, nechat se pro jednou unášet příběhem průzračným ve své dějové jednoduchosti a zároveň krásným i drsným najednou, stejně jako severská příroda sama. Můj obdiv patří nejen přesvědčivé a roztomilé Maren, ale také proměnlivé hudbě, která se nesla celým filmem a velmi dobře vyjadřovala pocity a stavy mysli malého děvčátka, at' už to byl strach, radost nebo třeba odhodlání.

Tohle je mnou viděné už druhé filmové zpracování klasiky Tennessee Williamse a musím říci, že právě tato verze u mě vyhrává nad snímkem z roku 1995 na celé čáře. Pravda, Vivien Leight mi sice svým vzhledem do role životem zklamané staré panny ( i když ne doslova ) až tak nezapadala a její projev byl snad na dnešní dobu krapet afektovaný, jenže vždyť její Blanche vlastně hraje celou dobu před ostatními i před sebou samou divadlo, je to její obrana před tvrdou realitou, před všemi ranami osudu, které ji postihly a ačkoliv tím většinu času nevzbuzovala zrovna moje sympatie, zároveň mi jí bylo opravdu líto. Jejím přesným opakem je přímý, živočišný, hrubiánský Stanley, ve skvělém podání Marlona Branda, na to, že to byla jeho první větší role, klobouk dolů. Ti dva jsou mezi sebou neustále v konfliktu, ale zároveň mezi nimi propuká jisté erotické napětí, které navíc v těch horkých letních nocích vytváří dusnou atmosféru, která vyvrcholí skoro až na samém konci. A nesmím zapomenout ani na Stellu, která má před sebou těžké rozhodování, musí si zvolit mezi dvěma milovanými osobami a zároveň se snažit zapomenout. Na rozdíl ode mě, na takové vynikající drama budu jistě vzpomínat ještě dlouho.

Tenhle druh humoru mám ráda a uznávám, že tam bylo pár scének, které mě docela pobavily, ale na film to mělo děsně chatrný pevný děj, bylo to jen takové lenivé potácení se od jednoho vtípku ke druhému i když občas ulítlého tím kouzelně bláznivým způsobem. Taková hodně dobrá trojka, už jen za tu sice bizarní, ale vcelku dost roztomilou Sellers - Starrovskou rodinku v hlavní roli.

At' už žehráme na americkou mainstreamovou produkci sebevíc, jedno jim upřít zkrátka nelze. Nikdo neumí tak jako oni vzít nějaké závažné téma, v tomto případě je to právo rasové svobody a rovnoprávnosti a natočit ho tak, že i když je mi úplně jasné, že tak černobíle se to určitě ve skutečnosti neodehrálo a že nám to tvůrci zidealizovali až běda, stejně se neubráním dojetí a takového toho povznášejícího pocitu sounáležitosti s hlavními hrdiny i s jejich bojem za správnou věc. Na to, abych takovým filmům podléhala příliš často, mám už přeci jen něco nakoukáno, ale čas od času, když se snímek nedá nadměrně unést patosem a casting zase jen hezkými tvářičkami bez talentu si něco takového dopřeju bez výčitek moc ráda.

Vezměte kteroukoliv americkou romantickou komedii, co tu má hodnocení kolem padesáti procent, zasad'te ji do německého prostředí a máte Zajíčka bez oušek jak vyšitého. Jediné, co tady alespoň trochu funguje, je jiskření mezi hlavním párem ve stylu - co se škádlívá, rádo se mívá, ale co je to všechno platné, když jim podráží nohy scénář, plný hloupých situací a ještě hloupějších dialogů a navíc mám osobní problém s hlavním milovníkem Ludem, protože já tyhle nordické krasavce zrovna dvakrát nemusím. Aspoň, že ta Anna je docela roztomilá, ale to, že je největší kráska filmu okolím všeobecně přijímána za obludu, jen proto, že nosí brýle a tlustý vlněný svetr, je už klišé dokonce i v parodiích.

Pokud bych měla snímek pojmenovat jen jedním přívlastkem, bylo by to křehký. Křehký svým zpracováním, křehký svým vyzněním a křehký vší tou nejistotou i nadějí postav toužících po lásce. Kdybych už dávno Joaquina neobdivovala, stalo by se to nyní právě tady a Scarlett Johansson má neobyčejně charismatický hlas. Kdyby byl film tak o půl hodiny kratší, dala bych pět hvězd.

Při sledování mi neustále běželo hlavou: proč se k sakru James McAvoy doteďka zahazoval v rolích romantických slušňáků? Jo, je to nekorektní, amorální, občas nechutné a rozhodně ne pro každého, ale je to všechno podáno s takovou nadsázkou, že jsem to sežrala i s navijákem, zvláště ten boží konec.

Většinou nejsem příliš nadšená, když si filmoví tvůrci překopávají literární předlohy od základů, ale Mušketýři jsou tak provařeným příběhem, že mi to tentokrát přijde i docela vhod. Uvidíme, kudy se to bude ubírat dál, zatím se docela bavím, sice si představuji Athose typově trochu jinak a mám pocit, že D'artagnan spíše než z Gaskoňska dorazil odněkud z jižní Ameriky, ale vcelku mají kucí docela šmrnc a Capaldi jako kardinál Richelieu je pro mě ozdobou seriálu, sice je to parchant první třídy, ale na druhou stranu působí věrohodně také jako schopný státník a dokáže vnést do jinak oddechové podívané stín temnoty, taková scéna v lese byla dost mrazivá. Hodnocení je předčasné, ještě se to může dost dobře zvrtnout, ale na tu bídu filmových zpracování, které slavnou čtyřku v posledních letech potkala, jde zatím o hezký nadprůměr.

To roztahané přeskakování mezi více žánry mi v tomto případě vůbec nesedlo, mnohem více bych uvítala větší soustředění se na komediální stránku, ale zase bych snímek tak úplně neodstřelovala už jen pro tu plejádu oblíbených britských herců a navíc se mi moc líbilo romantické jiskření mezi Jimmym a Annabel. Toto je teprve mé druhé setkání s Jamesem Nesbittem a jsem ráda, že jeho vynikající kreace v Jekyll nebyly jen dílem náhody. 70%.