Doldus

Mno, tak to vypadá, že filmy o "smyčkách" stihnuly zabřednout jak do vod komedií (tohle a Hromnice), tak do akčního žánru (Na hraně zítřka, Boss Level), tak i do hororu (Všechno nejhorší). Že se z časových smyček stane oblíbená šablona se vědělo už dávno (v podstatě už mi dnes přijde jakékoliv cestování časem poměrně vyčerpáno) a film si je toho, že má naprosto neoriginální premisu, dobře vědom. Onen ústřední princip smyčky u postav vyvolá jakýsi vykutálený nihilismus (ještě, že není ústřední duo párek vrahounů nebo tak), a ten je pak zdrojem většiny zábavy: ta nicméně docela rychle ustoupí romanci, a to je velká škoda. Ne, že by to dvojici Samberg/Milioti spolu neslušelo, ale přál jsem si více ulítlé a hrubší komedie, ke které to zdánlivě spělo a na kterou to rozhodně mělo potenciál.

Pořad trochu trápí kolísavá kvalita, která je přímo úměrná hostům, které Seinfeld zve: někdy to sepne a je to skvělá zábava, někdy cítím ve vzduchu cringe, nebo tam prostě není ani zbla chemie. Nicméně celkový koncept dokázuje, že v jednoduchosti je krása, a že není potřeba vše sáhodlouze vymýšlet. Pořad působí nenuceně, přirozeně a také příjemně sentimentálně. Kromě vtipných historek se tu někdy dočkáme i profesionálních vhledů do světa komedie, což může být zajímavé, zvláště když má člověk o komedii trochu zkreslené, ba i zjednodušené představy. Seinfelda nemám skoro vůbec nakoukaného, nicméně i navzdory jeho občasné nafoukanosti prokazuje inteligenci, lásku ke svému "řemeslu" a nebojí se i upřímně vyslovit k některým "kontroverznějším" tématům (rozuměj v principu normální témata, která jsou ale v současné mediální PC době tak přehnaně citlivá, že se jich i komici štítí jak pavouka). Super je, že v autě sveze v podstatě všechny známé komiky a komičky, takže si jen stačí vybrat oblíbence. (můj byl Bill Burr a Steve Harvey např.) No a samozřejmě pro milovníky aut má pořad i přidanou hodnotu.

Vizuálně podmanivé, ale někdy tomu trochu chybí dynamika. Ano, víme jaké a hlavně jak dlouhé točí filmy Kurosawa, ale délka některých scén a jejich strnulost trochu kazila celkovou plynulost díla. Naštěstí v druhé půlce přijde na řadu docela slušná velkolepá řež. Co je bezpochyb obdivuhodné, tak to je Shakespearova nadčasovost a všeobecná univerzálnost jeho děl. Jak vidíme, není vůbec problém příběh převést do Japonska, ani změnit pohlaví několika postav, protože jádro příběhu veskrze promlouvá do obecné podstaty člověka a dá se tedy aplikovat téměř všude (dobře, příběh asi nejlépe funguje zasazený do feudálně založené společnosti, ale pšt). Nevyhnutelný problém pro mě naneštěstí je, že je to zrovna adaptace Leara, a toho celkově nemusím, co se Shakespeara týče.

Seriál očividně těží hlavně z ústředního tématu ženského wrestlingu, což je dle mého ještě pořád řádně neprozkoumané odvětví showbusinessu. Kromě toho tu obstojně funguje mix dramatu a komedie, aniž bych vypozoroval tendenci k patetičnosti, nebo stupiditě, a to si člověk dnes musí cenit. Pro mě je ale úplně největší kvalitou výborný casting a výkony téměř všech aktérů. Marc Maron je trefa do černého, ale castingově nejobdivuhodnější je tu duo Alison Brie a Betty Gilpin. Nejen že jsou obě krásné, talentované a charismatické, ale hlavně jsou každá úplně rozdílná, jak typově, tak stylem vystupování. Dále jsou si perfektním protikladem, tudíž se skvěle doplňují a tvoří silné jádro příběhu. Kdyby tyto dvě dámy splynuly v jednu, máme tu absolutní ženskou bytost! Vedlejší postavy jsou také zajímavé, leč možná trochu moc jednostranně vyprofilované (tady ovšem, vzhledem k principům wrestlingu, je to logické). Co se wrestlingové akce týče, nedokážu plně zhodnotit, ale jsem rád, že mohu trochu nahlédnout pod pokličku tohoto "řemesla". První dvě série velice dobré, ale třetí se však výrazněji plácá na místě, hlavní postavy řeší v podstatě ty samé problémy, co dřív, a není tu výrazný celkový posun. Tak se uvidí, co bude dál...

Po druhém shlédnutí jsem musel seznat, že je to na pět hvězd. Nejen že film má jistou poetiku, kterou dnes již moc nevídáme, ale hlavně parádně plyne. Ano, není tu moc zápletky, stejně tak se nejedná o hlubokomyslné dílo, ale film neustále chystá něco nového pro diváka. Zpočátku zajímavý survival okořeněný o humor (Bear Claw jako šílený traper neskutečně pobavil), poté dojímavé až romantické drama, až se to na konci změní v podstatě v klasický akční "revenge" western. Jinak akce mi přišla, na dobu vzniku snímku, neskutečně dobře nasnímaná a provedená: nebyla labužnická, ale přeci jen dynamická a naturalistická. Redford je samozřejmě herecká legenda, ale neopomeňme také zbytek výborně vybraného ansámblu, který byl v perfektní harmonii s tématem a prostředím. Tyhle příběhy typu muž vs. příroda, respektive muž v souladu s přírodou (trochu divoký kontrast, vím) mám rád. Dokáží o nás nenápadně vypovědět mnohé, aniž bychom byli svědky nějaké ideologie či moralizování. Jeremiah Johnsona jsem vždy bral jako člověka, který chtěl klid od lidstva, zatímco si byl vždy vědom, že jelikož je jeho součástí, nikdy tohoto klidu nedosáhne.

Poprvé, co jsem u filmu bulel jak želva - bylo mi 11. Ke konci všechno tak šíleně seplo a zapůsobilo na mě jako doposud nic (blbý, když jste na školním výletě do kina). Film jsem poté viděl ještě jednou starší a reakce byla samozřejmě krotší. Prostota a procítěnost hudby tehdy vzala za své, řekl bych. Těchto hořkosladkých filmů hudebních filmů je samozřejmě hromada, ale tady jsem si cenil přízemního přístupu, absence jakéhokoliv pozlátka, a samozřejmě hudby samotné. Pět jsem nedal, přeci jen je zápletka triviální a fakt se tu sází jen na cit skrz hudbu, což je zkratkovité až moc.

Podnětné, realistické, zdrcující. Ještě o úroveň lepší než Let číslo 93, který je podobně dokumentaristický. Na Greengrassův přístup a formální styl nedám dopustit, stejně tak na výběr jeho témat. Tady dokázal dokonale snoubit jak mimetickou tak dramatickou složku (ten závěr!). Toto považuji za režisérovo zatím nejlepší dílo (Bourne je samozřejmě skvělý, ale tyto díla považuji za hodnotnější).

Řemeslně dokonalý seriál se zajímavou plejádou postav (třeba "I have spoken" skřet s hlasem Nicka Nolteho vládne) je ideální dar pro zapřísáhlé a dlouholeté fandy Star Wars, což úplně nejsem. Respektive, všechno možné o Star Wars vím a viděl jsem, jen k sérii necítím tak osobní vztah, takový "force pull" jako k jiným ságám. Což je možná důvod, proč jsem trochu odměřenější, jelikož toto je v podstatě nejrozsáhlejší fan-service současné popkulutury, a ne o moc víc. Ano, cením si trochu (maličko) drsnějšího pojetí, inspirace westerny, použití klasických efektů atd., ale drží se to až moc "při zemi". Favreau a spol. jeli na jistotu - roztomilý sidekick, drsňácká Mandalorská kultura, vyprahlé pouštní planety a všelijaké vtipné kreatury. Ale mohlo to být ještě o notný kus drsnější, klidně nějaké ty twisty, trochu osudovější příběh a hlavně trochu nabořit schémata jednotlivých epizod. Prostě v podstatě trochu víc riskovat (v tomto ohledu mám z nové hlavní trilogie i přes všechny zápory nejradši SW VIII). Na druhou stranu je mi jasné, že po vlažně přijaté nové trilogii je zřejmě potřeba pomaličku ale jistě napravovat způsobené "škody". Suma sumárům, nekoná se ani revoluce, ani evoluce, ale hezky se na to dívá. Alespoň prozatím. Musím však zmínit dva plusy: hudbu a zejména optimální délku epizod.

Akční Hromnice se čtyřprocentním Grillem (myšleno procenty tuku v těle) zaujmou svižným tempem a nahláškovaností v první půli, a pak trochu zklamou v půli druhé, která nejen že nestupňuje akci ani napětí, ale film jde dokonce tempem a vyzněním takřka "proti proudu" a snaží se k tomu všemu narychlo a klišoidně moralizovat. Doopravdy, pokud máte zápletku inspirovanou videoherními principy a s naprosto stylizovanou sebrankou postav, nelze asi čekat, že vám někdo sežere nějaké vážně se tvářící a ještě k tomu povrchní poselství o rodině a zodpovědnosti. Třeba takový "videoherní" Hardcore Henry naprosto přijal svůj úděl čistokrevné leč jednodušší zábavy a fungoval o to více. Tady ta zmíněná disonance trochu zabíjí potenciál filmu. Gibson výborný byť lehce nevyužitý, Watts se tam spíše mihne, cameo Michelle Yeoh potěší (i když její role a význam ve filmu je trochu "out there"). Jo a Grillo je v současnosti jeden z nejlepších akčních herců.

"The guy who kills me ... I hope he does it because he hates my guts, not because it's his job." Bože, ten scénář je geniální! Lumet zas a znovu dokazuje naprostou nadvládu a čuch na výjimečné drama. A ano, ačkoliv film někdy dává zdání, že pendluje mezi žánry, je to ve výsledku hlavně hutné drama s jemným sociálním komentářem. Tragikomický začátek pomalu přerůstá až v čistě tragický konec. Snad úplně všichni hrají bezvadně (možná až na matku hlavní postavy, tam jsem trochu cítil přehrávání). Cazale byl doslova ve všech svých filmech výborný herec, a je škoda, že svět přišel o takhle výrazný talent. Ještě, že alespoň toho Lovce Jelenů stihnul.