Doldus

Je to celé takové...fajn. Zkoumá cílovou komunitu i jedince v ní s velikým citem, bez přehnaného patosu, velice realisticky, ale rozhodně tu není typicky artová unylost a obsedance s jakože "poetickými" záběry (předlouhé záběry na strnulou tvář a podobné ptákoviny). Témata individuální hrdosti, tradice a morálních ústupků se tu krásně a bezbolestně prolínají v řemeslně skvěle odvedeném celku. Zemité a divácky přístupné drama, které si na nic extra nehraje (formálně je to naprosto úměrné obsahu), ale nakonec se ve vší té záplavě lichých pokusů extra stává.

Velice atmosférická balada. I s minimem dokázala dost, její formální vytříbenost doplňuje prostý a úsporně podaný, leč nadčasový příběh.

Ten konec, i s přihlédnutím k tomu, že je to relativně nedávná historie, je naprosto zdrcující. Je to završení i tak mrazivého a napínavého snímku, který je na všech frontách skvělé vyveden. Od castingu, kamery, až po scénář a hlavně herecké výkony. Ačkoliv film vyvolá spíše negativní emoce (tu hořkou pachuť v ústech po skončení pamatuji ještě teď), na základě jejich intenzity to beru jako důkaz výjimečnosti snímku. Doteď nevíme, jak to Aristoteles doopravdy myslel s tou katarzí u tragédií, ale mám pocit, že se i tak dostavila...

Vzhledem k současným tématům okolo Olympijských her se snímek zdá až téměř prorocký (natočen v 2020 a je rozhodně relevantní teď, více než kdy předtím), navíc potěší civilními hereckými výkony většiny aktérek - vrcholových sportovkyň ve skutečném životě. Naproti tomu je to však vesměs nudná sonda do života borkyň, která rozhodně neohromí, je ucajdaná, a o jejím významu (či dokonce o obhájení její existence) by se nakonec taky dalo polemizovat. Téma, ač aktuální a podnětné, dost možná není úplně hodno velkého plátna, nebo alespoň ne v této podobě. To ani nemluvím o absenci uspokojivé pointy...

Trochu kafkovská kritika patriarchátu...nebo něco takového. Ale jinak docela sugestivní artové dílo se zajímavým ústředním námětem, který je myslím dobře rozveden a zpracován. Spíš než k magickému realismu to tíhne k opravdu zemitému realismu s jedním lehce ujetým prvkem nadpřirozena.

Anderson je fakt vykutálený rejža. Po olbřímím a spletitém příběhu, který má Magnolie, se pustí do takto atypické, a přeci naprosto přímočaré romantické "komedii". Sandlerův civilní projev v kombinaci s občasnými (úžasnými) emočními výlevy fungoval skvěle, Emily Watson je prostě neuvěřitelně roztomilá a zároveň oduševnělá, a Hoffman navzdory své miniroličce také nepřekvapivě exceloval. Skvělý hudební doprovod podtrhuje nervózní stavy našeho protagonisty, a zvláště scéna v Barryho podniku, kde se toho na něj začne hodně kupit, mi nápadně připomněla svojí roztěkaností a nervózní, živou kamerou třeba současné snímky bratří Safdieů (v jejich UncutGems byl Sandler také výtečný).

Úskalí behaviorismu a navíc parádní imitace Rockyho. Filmů s podobným námětem bylo již více, ale tento si mě stísněnou, sterilní, a chladnou atmosférou bezpečně získal.

Teaser trailer byl naprosto skvělý v navození nostalgie a osmdesátkové atmosféry, jenže pak přišlo lehké vystřízlivění. Trochu jsem se bál, vzhledem k politice Netflixu, že mít seroš s He-manem jako středobodem úplně nevyjde (jeví se prostě jako typický "macho", i když osobně to vidím jinak). A taky že ne, jelikož seriál je o nyní silně emancipované Teele a její misi. Proto mě trochu mrzí ten počáteční "switch-bait" a Smithovy vlastní zavádějící komentáře, nicméně s pokusem o objektivitu je to skvěle animovaná a hezky odsýpající, nepřekvapivě trochu mělká zábava, ve které bohužel dost nefunguje humor a taky mě tu trochu zaráží některé motivace postav. Ale přeci jen jsme pořád na počátku, tak se nechme překvapit...

Naprosto se ztotožňuji se zdejšími názory typu "méně je někdy více", ale tady se navíc naprosto rezignovalo na nějakou alespoň trochu stravitelnou zápletku. Příběh byl nesourodým slepencem mnohdy stupidních scén, které nezachránily ani dialogy, které byly mnohdy líně napsané a zbytečně přefuckované. Reynolds, nyní v poloze usmrkance, se tady předhání se Hayekovou (pořád překrásná) o to, kdo je větší afektovaná hysterka (Reynolds tu má snad tři nemlich ty samé scény, kdy se probudí z bezvědomí a okamžitě má záchvatíček). Jackson tradičně dobrý, i Banderas ušel, ale třeba Freemanova role celkově je naprosto absurdní klišovitá změť jak z nějaké parodie. Akce je dost, ale není nijak zvlášť kvalitní, tudíž se film musí opírat spíš o humor, který je tzv. "hit & miss". Celé se mi to zdá takové líně spíchnuté ale paradoxně i naddimenzované, a neduhy dvojky tak zamrzí ještě víc v porovnání s parádní a vybalancovanou jedničkou.

Mohlo to být rozhodně kratší (same ol', same ol'), avšak zase to zachraňoval bravurní casting v čele s šeptavým Wilsonem a některé líbivé a stylizované sci-fi lokace. Akce na pár výjimek slabší, efekty však na echt luxusní úrovni. Šibalský Loki se pro mě vyčerpal už ve filmech, takže jsem byl rád, že jeho postavu trochu ozvláštnili, potažmo "rozvinuli", ale ve druhé sérii už to asi těžko replikují. Edit: světe, div se, druhá série je o třídu lepší zážitek, paradoxně i díky skvělým posledním dílům, které mě naopak v první sérii nebavily. Loki prošel kýženým vývojem a bavil mě o poznání více, k tomu mu sekundují tradičně výborný Wilson, chameleón Majors a také roztomilý Ke Huy Quan. V kontrastu s několika posledními marvelovkami v podstatě masterpiece.