Doldus

Coeni si vzali z absurdního dramatu jak formální prvky (častá repetice replik), tak i ty dějové, a v kombinaci s těmi noirovými stvořili doopravdy působivou tragikomedii z gangsterského světa. Byrne je jeden z mých oblíbenců (vzhledem k jeho hereckému rejstříku se mi zdá dokonce opomíjený) a hlavní roli manipulátora hraje s patřičným šarmem i jakousi sympatickou rezignací nad tamním nesmyslným světem. Přiznám se, že by filmu možná prospěla nějaká pořádná přestřelka, ale jádro filmu by nijak objevně neobohatila, možná sotva okořenila. Myslím, že se tu duo režisérských bratří opravdu překonalo, a jsem vděčný, že jsem tento docela nenápadný film viděl.

Snímek předkládá perfektní nastínení onoho stěžejního pocitu, bohužel ale na poli dvou hodin. Herecké výkony dobré, někdy nám jsou tu nabízeny geniální magické obrazy. Jenže na tohle by opravdu stačilo i rozmezí delšího hudebního klipu. Zvláštní, je to až tady, kdy mi Trieorova sebeonanie začala notně lézt krkem.

Jsem trochu na vážkách. Kdyby se více upustilo od anime stylizace (jedna postava tam tahá dvoumetrový meč ála Berserk, bojovníci na sebe pokřikují svoje techniky jak v Pokémonech, atd. atd.) a víc se přidalo na estetice samurajských filmů, je to na dost dobré čtyři. Jednoduše na mě tenhle mix nefungoval, a to jsem schopen i ochoten sledovat obé "žánry". Co tomu nemohu odepřít je doopravdy špičková choreografie, kvalitní kulisy, či některé skvělé postavy (mafiánský kápo). I navzdory příběhovému vysvětlení, potažmo věrnosti předloze, jsem byl trochu zaskočen vzhledem hlavního borce, který je prostě až moc velký a uhlazený hezoun, a spíš by se vyjímal v romantické komedii (i když akci dává s přehledem).

Výborný dramatický seriál s výtečným castingem v čele s perfektní Winslet, a také skvělým scénářem, který staví i tak nosnou detektivní zápletku až na druhé místo. Náměty zaměřující se na maloměstké komunity jsou vždy skvělým materiálem pro seriály, zvlášť pokud se zbytečně neprotahují a téma se příliš nezlehčuje. Mimojiné, tak vehementní důraz na správný přízvuk (z fonetiky anglického jazyka na škole si pamatuji, že zrovna "Delco" je jeden z nejtěžších amerických přízvuků na rozbor pro jeho komplexitu) jsem nečekal, ačkoliv pokud je záměrem správná simulace dané komunity, neměl bych se divit, a bylo to úžasné. Humor tu obstarala hlavně Jean Smart, a tady byl casting dokonalý.

Ačkoliv tu Ritchie nedává na odiv svůj svérázný osobní styl (kulometné střihy, všudypřítomný nadhled, hudební výběr), i tak byla režie naprosto precizní. Statham ve své v podstatě standartní roli, kde ale absence výraziva naopak prospěla jeho postavě a k tomu mu pomáhá i velice slušný scénář. Pokud mi Guy usnadní čekání na True Rocknrolla (nechte mě žít v té sladké iluzi) podobnými tituly, budu doopravdy spokojený.

Velice svižný a líbivý akční horor v kombinaci se zajímavým prostředím. Kdo má rád současný multikulturní londýnský dialekt (jakože já dost, i když na seriál Top Boy to v téhle oblasti nemá), tak si tady pošušňá z kvalitního banteru. Vizuálně je film nápaditý, ačkoliv tu máme zase klasické neduhy hororů v oblasti logiky děje a vykreslení některých postav. Sociální kritika je tu opravdu marginální, tudíž film rozhodně neberu jako agitku a nepůsobí tak disonantně. Nejdřív jsem dal tři, ale nakonec se to díky přidaným hodnotám (banter) a bad-ass Boyegovi na čtyřku vyšplhá.

Nebýt častého fan-service (Kung Lao!!!), občasné brutality a celkem obstojných efektů, je to na dvě hvězdy. Postavy nemají ani zbla charismatu, možná tak na světlé výjimky (Hirojuki Sanada jako Škorpík naštěstí solidní), příběh samozřejmě byl směšný i v předloze, jenže tam se nebral zdaleka tak vážně, kdežto tady snaha o serióznost filmu trochu podráží nohy. Nový hrdina Cole jako spojnice s divákem naprosto nefunguje, a nemůže za to ani tak herec samotný jako spíš naprostá nadbytečnost jeho postavy - koho prokristapána zajímá nějaký hejsek s rodinou, co se tam přimíchá, v MK snad (co se já pamatuji) jde jen o brutální bitky a naddimenzovaně cheesy postavy. Souboje samotné byly v podstatě dobré, nicméně to je pro iteraci MK tristní, protože by měly být, zvlášť v dnešní zlaté době fyzických bitek, přinejmenším skvělé. Humor stál a padal s Kanem, a to spíše padal, možná také kvůli násilné "přefuckovanosti". I tak si jakožto fanoušek MK přeji pokračování, protože věřím, že je v moci tvůrců mnohé aspekty zlepšit, a že by se třeba příchodem některých dalších klasických postav trochu srovnal deficit charismatu těch stávajících.

První dvě třetiny podprůměrného paranoidního thrilleru naprosto zachraňuje, dokonce vystřeluje do nadprůměru závěrečná půlhodinka, která hodí za hlavu všechny iluze o reálném světě a nabízí neuvěřitelný bizár, surrealismus a, ehm, humor?! Ano, někdy i jedna část naprosto převálcuje celek a jsem rád, že jsem se k filmu nachomýtl, poněvadž jsem si zase trochu obohatil a posunul diváckou zkušenost. Díkybohu, že film byl béčkový skrz naskrz, protože jedině tehdy mohl ten konec fungovat v kontrastu se zbytkem. "Shunting" scéna mě nejen poučila o lékařském termíně v angličtině, ale hlavně se mi asi navždy vryje do paměti jako jeden z "výdobytků" body horror žánru.

Zápletkou absurdní a přestřelená komedie, která však mnohdy věrohodně naznačuje způsoby, jak účinně manipulovat veřejností. Když tam zničehonic začal Jim Belushi šprechtit albánsky, fakt jsem neveřícně vyvalil oči. Levinson doopravdy zajímavě balancoval na hraně satiry a dramatu, a dokázal mě tak příjemně znepokojit (těžko se to popisuje) zatímco jsem postavami střídavě opovrhoval a fandil jim. Scénář nabízí skvělé dialogy a duo De Niro/Hoffman může těžko zklamat. I když se hudba od Marka Knopflera (jsem velký fanoušek) snažila udávat příjemné pohodové tempo, i tak měl film několik hluchých míst a možná se měl jasněji vymezit vyzněním (na drama až moc přitažené za vlasy a nelogické, na komedii zase až moc mrazivé).

Ze všech podobně koncipovaných filmů (a že jich je požehnaně) právě tento výrazně vybočuje, a může za to být vděčný primárně Boylově režii, sekundárně pak soundtracku. Po obsahové stránce tuze klišovité, aneb zápletku nám tu opět opatřuje ten nevyzpytatelný lidský faktor, který vždy vše posere: to ani není výtka, jen mi ale podobné (často dost za vlasy přitažené) příběhy těžce splývají. Zato však forma je na nebeské úrovni a některé záběry mi asi navždy utkví v paměti. Až napodruhé jsem film plně docenil, a jistě se zase pokochám jeho majestátem.