Omnibus

"Fízlokoza s jelimanem, mátoží se seriálem. Naštěstí v tom ducha mám, Darkovi své hvězdy dám." Nejprve klad seriálu. A ano, to jednotné číslo je schválně. Chválím Pana gaunera (sympatický Predrag Bjelac), s nadhledem a vtipně hláškujícího ducha mrtvého mafiána. Zbytek castingu jsem nepochopil, informoval je vůbec někdo, že se vybírají postavy pro role policistů?! Vrcholem výsměchu divákům je Emil, natolik blbě napsaná a prkenně zahraná postava ubohého a neschopného čulibrkovitého losera, že bych mu z fleku odebral nejen zbrojní průkaz, ale i občanku a řidičák na ten jeho blbý skůtr, plus soudně zakázal mávat policejním odznakem, zejména na skutečné zločince. Jeho věčně přikrčená ramínka, jako by očekával každým okamžikem facku, mě neskutečně iritovala. Nejradši bych mu vyhověl a pár pořádných mu vrazil sám. Ty dvě udělené hvězdy posílám na Balkán, upřímně cynickému Darkovi.

"Lásko má Zmrzlá, vodníkem zamražená, kdy pro mě roztaješ? Pohansky prdlá a božsky nadržená, se mnou se poměješ..." Bylo mi ho líto. Až na tu sběratelskou vášeň pro porcelánové hrnečky s pokličkami to byl docela sympaťák. Vzdělaný a sečtělý vodník gentleman, šlechtic se silnou vazbou k rodnému kraji a rybníkářství, navíc skromný a sympatizující s prostým lidem i s jeho pohanskými rituály. Bohužel kvůli jedné koketě v tom pěkně lítal, dlouho sušil a nesmočil, a bylo jasné, že nemá ánung ani o problematice sexuality pohanské divoženky ("Opřeš-li mne o strom v chtíči, tvůj prst s drápem bude v píči! :-)), ani o tom, jaké nástrahy skrývá neodborně provedená hibernace samice. Jó, zmrazit umí každej blbec, resp. blbě zamilovanej vodník, ale pak zase rozmrazit, to už chce fištrón. A taky správnou dobu a kraj. Mostecko nebrat!

"Ránu ti obvážu, krvácení zastavíme? Fakáč ti ukážu, ty obvazy ušetříme!" To si nedělám prdel, náš do břicha střelený a jako prase krvácející holohlavec, co vypadal jak čečenský hrdlořez na bruslích, fakt řekl: "Nechci to obvázat, šetři obvazy na potom." Načež se, neošetřený, neobvázaný, vtipně motal po ledu jak ožralej mužik a spolubojovníky tím "drobátko" zdržoval. A další a další bejkoviny, kdy jediný důvod k imbecilnímu chování postav bylo to, že je to napsané ve scénáři. Nakonec už jednoho z hrdinů vlastní neprůstřelnost srala natolik, že zalehl granát, což mě rozsekalo (jeho kupodivu ne :-)). Blbounký scénář dal vyniknout zejména drsné Noomi, co ani na průstřel břicha nedbala a dál divoce bruslila, jak Sáblíková, jedoucí si pro medaili. Ostatně i na ty medaile došlo, rozdávala je zakrslá hlavní velitelka, kterou hrála Putinova sestra (jasná podoba). Btw, soucitný Darkrobyk "utrpení Rapaceové fakt věřil". Ale co moje utrpení? A že jsem u toho trpěl jako zvíře! Naštěstí to mělo happy end, kdy Noomi odvážným skokem definitivně rozhodla válku, bohužel v neprospěch svého národa :-), čímž udělala radost nejen nepříteli a domácím pacifistům, ale i mě.

"Bludičky z vesmíru... jiskrami srší! Putin je v prdeli, mrtví se vrší. Moskva lehla popelem, kudy jen ze sraček ven?" Pracovní název filmu: Zkrat ve scenáristově zásuvce. Dobrá, ti poletující emzáci, s vražedně svítícími chapadly i zadečky, byli docela cool, a kdybych byl chobotnice z II. patra, ocenil bych jejich jiskření pěti hvězdami. Bohužel, hlavonožec nejsem, jen znechucený divák. Při prvním úderu spadlo z nebe létajících rejnoků tři prdele a milion k tomu, kteří zpopelnili 12 milionů Moskvanů dřív, než bys řekl švec strká vidličku do elektrické zásuvky. Ale když pak mládežníci, s pomocí turistické mapy, zkušeně bloudí ulicemi (k velvyslanectví USA, kam jinam :-), tak o nějakého emzorejnoka, navíc (mo)mentálně zaostalého, tudíž trestuhodně neschopného je odhalit, zakopnou max. jednou za dvě, tři hodiny. WTF? Navíc potkají Ilju Muromce na oplechovaném Šemíkovi, plus pár mužiků s panzerfäusty, a happy end je zaručen. Doporučováno Ministerstvem školství pro přípravu na maturitu z fyziky, zejména k otázce: "Fungování klece bratrů Faradayů ve slaboproudém scifi scénáři".

"Ut aosoth meum sanguinem, divná bábo, čert tě vem, dedi sanguinem commutant, dědek s ksichtem jak mutant, ut suus reddet animam, teď už černou duši mám, pulmonis apud, teď už jsem kaput." Svatá pravda. Exorcismus už se přežil, vymítání už není cool. Co dnes frčí je inverzní proces, čili vmítání. Tedy nikolivěk "Zlý duchu, opusť toto tělo!", ale "Duchu náš milovaný, vstup do tohoto novorozence." Bohužel, naši dva osiřelí prarodiče (5 hvězd za casting, takové ksichty aby pohledal) používali při překladu satanské knihy humpolácký google překlad a pak i amatérský a neodborný postup při vmítání, takže se jim v baráku začali duchové množit jak posedlí králíci. Je to inovativní a sympaticky hravé. Např. policistka, která si místo záchrany těhulky vystřelí mozek (a pak to samé opakuje celou noc), nebo morbidní pavoučí černoch, pokoušející se čelistí o císařský zubořez, aby mohl hupnout do miminka. Jenže do těhulčina bříška se neprohryzal, páč měl svou černou hlavu i s nenažranou hubou pevně obalenou igelitem. Můžeme jen hádat, jak kdysi umřel. Že by Kukluxklan? :-).

"Láska slepců bývá slepá, seznala i dívka lepá. Vysnila si cherubína, přišel cigoš, čí to vina? Vltava zde pramení... Bez gumy? Zlé znamení! Dědu z toho trefil šlak, fuj rasista, dobře tak. Gay se k svatbě uvolil, čímž nám hepáč zachránil." Tím jsem o filmu vše podstatné vykecal, veršovanými spoilery :-), a teď se můžu věnovat své oblíbené kratochvíli - vymýšlení alternativního konce filmu. O deset let později: Rodinný domek. Maruška s Honzou jsou stále manželé a mají již tři děti. Po Markově cikáněti si ještě pořídili vlastní dítě (Honza si dal pár panáků, pak zhasnul a Marušce při tom říkal "Tomáši"). Třetí bejby počala Maruška s Tomášem (opět panáky, zhasnuto a Tomáš jí při tom říkal "Honzo"). Je vlahý večer. Maruška, Honza a Tomáš plus tři jejich společné děti sedí venku na zahradě u ohně a opékají špekáčky. Zpívají "Kometu" od Jarka Nohavici (který ještě stále Putinovi nevrátil ten Puškinův metál). Na kytaru hraje Marek. Pak přichází vetchý dědeček Vetchý, odvádí děti spát, Honza a Tomáš se něžně berou za ruce a koukají na hvězdy, zatímco Maruška s cherubínem Markem hupky dupky do jeho maringotky, zaparkované v zahradě. Tomu říkám dotažený happy end, na pohodu.

"Jedla šišky, zeleninu, necítila chtíč ni vinu. Potom přišla tequila, plavala v ní žížala. Teď jí živé maso chutná, mutr striga bude smutná." Obrázky lesa a kapradin bohatě ilustrovaná metodická příručka "Jak (ne)vychovávat problémové dítě", určená všem matkám samoživitelkám a samooplodnitelkám s dítětem typu andílek, ukrývajícím v sobě (ty geny, ty geny) lítou šelmu. Ovšem marná sláva, ani dodržování rad z příručky nám nezaručí, že dítě vychováme k mírnosti, vlídnosti a empatii, aby nám v pubertě potomek nezvlčel (znám, mám syna a dceru :-)) a v dospělosti pak nesežral půl vesnice, včetně kamarádů a rodinných přátel. Nicméně, matinka, rádoby veganská striga, by si měla zamést před vlastním zubatým prahem. Když ji Izzy vyprovokovala a šelma ukrytá v mutr vybafla děsivým ksichtem jako při Valpuržině noci, naskočila mi husí kůže dva palce vysoko. Celý film mírná, sympatická bosormilfka a najednou hnusné BAF! Btw, proč vlastně pít tequilu i s živou žížalou? Inu, magie vychází ze strachu. Čím více strachu ze smrti proudí v krvi oběti, tím větší sílu nám dá. Dobré vědět. Proto je tak důležité jíst zvířátka ještě zaživa. A vesničany taky, samozřejmě.

"Bezďáci, bezďáci, neváhejte, vylezte z díry ven. S Tunnelem dále čas neztrácejte, venku je krásný den!" Akordy viz písnička "Žížaly" od Ivana Mládka. Hodnocení viz Blair Witch, čili jedna hvězda. Pseudodokumentární bubu styl s třesoucí se kamerou, kdy je vidět kulový a ani to kulový není vidět pořádně, mě už od roku 1999 způsoboval vyrážku a záchvaty padoucnice. Zde navíc inovováno o spoilery, čili prostřihy na vyprávění přeživších, asi aby se útlocitný divák nebál zbytečně moc. Těšil jsem se na kulinářský zážitek, včetně pár sežraných bezďáků, bohužel nezakopl ani o jednoho. Ta jedna hvězda je z nostalgie - kdysi za komančů jsem rok pracoval v Metrostavu Praha a občas jsme se s kámošem v pátek (víkend na krku, před polednem na staveništi už ani noha :-)) courali tunely pod městem a objevovali hotové bludiště. Spoustu odboček do zatím nevybavených protiatomových bunkrů pro papaláše, do vojenské podzemní nemocnice a bůhví čeho ještě. Hodiny a hodiny courání. Pak jsem i pár let fáral na šachtě. Ostravsko, důl ČSM-jih, páté patro, 900m pod zemí. Celkem 150 km chodeb. Překopy trochu osvětlené, zbylé štoly ponořené do tmy. Takže sorry, "nejzákladnější druh lidskýho strachu, ze tmy a z neznáma" (© Bloody13) prostě neznám. Bojím se jenom klaunů a echt blbejch filmů, který žerou čas.

"Vidlákům pobožným pomoci není, falešná Marie slzy když roní." Film , který potěší každého zarytého ateistu, nevěřícího na skutečné zázraky :-). Stav utkání FC Církev vs Dynamo Marie z Ďáblic: církev prohrála konzumačně, oprava, kontumačně 0:3. Nenaplnilo se davové očekávání zázraku, nepomohl ani bouřící kotel domácích, silnější mužstvo po zásluze vyhrálo! R.I.P. tři surově zfaulovaní flanďáci. Dobře oběšený farář, profesionálně zapálený jezuita-exorcista i ohnivou prackou do srdce skolený biskup. Poučení z příběhu je zřejmé. Zjeví-li se vám nějaká našeptávající Mařka v bílém prostěradle, vyléčí vám na počkání např. raka plic a posléze i pár dědkům od vás z činžáku prostatu, neukvapujte se s úsudkem. Ještě než si pozvete delegaci z Vatikánu k uznání zázraku, zkontrolujte té čůze roucho, jestli jí zpod něj nečouhá kopyto či ocas!

"Tele-tele-telepat, Cronenbergu, tys dopad... Scanner lidský? Radši filcky." Ach jo. Zlaté prciny...  a zlatí červíci. U nich jsem si rochnil, tohle jen protrpěl. Njn, i mistr úchylný tesař se někdy utne. Nejvíc mě rozsekaly ty grimasy, pitvoření a soutěž o co nejdebilnější škleb, aby i nejhloupější divák pochopil, že teď ti dva spolu jakože telepaticky bojují. Ale možná mě jen filmový pánbů potrestal za můj materialismus a nevíru v telepatii a proto Cronenbergovi pekelně zprasil jeho nadějný scénář.