Parabot

Pozn) Any man whose errors take ten years to correct is quite a man.

Na čem pracujete, doktore Čechove? Píši dvě sestry. A, není to málo, Antone Pavloviči? ___Lze diskutovat, na kolik je cimrmanovský humor lidový, či intelektuální, nicméně je velmi originální, a na české poměry až ikonický. Tak jako ten montypythonovský pro Brity.

Svoboda, kontrola, vědomí a identita. Ústřední čtyři pilíře, kolem kterých se točí tento zajímavý HBO počin s rukopisem Nolana mladšího.

Atmosferická melancholická jízda. Přestože tento díl měl na hlavní dějové linky minimální vliv (alespoň jak se momentálně zdá), tzn. šlo o vatu, tak se mě vedle čtvrté epizody líbil nejvíc. Možná taky proto, že v něm nebyla ani sekunda Dolores a kolektivu. Její "narativ" je čím dál víc ubíjející. Uvidíme, za jej zvrátí poslední dvě epizody.___Mimo jiné díky WestWorldu se Ramin Djawandi zařadil do mého TOP filmových/seriálových hudebních skladatelů.

Velmi průměrný film, který vlastně ani neví, co chce divákovi říct. Kromě toho, že vizualizuje vyřčené Solovy věci z původní trilogie. Nijak zvlášť zajímavým způsobem. Takže vlastní imaginaci, kterou Lucas divákovi nabídl, Ron Howard zase vzal. Film selhává podobným způsobem, jako třeba Prometheus mezi Vetřelci. ____Bohužel se s každým novým Star Wars filmem čím dál víc obnažuje fakt, že toto univerzum je již vyčerpané. A kromě recyklovaných motivů se moc nedaří vytvořit nové, dostatečně konzistentní ale zároveň originální. Závěr, kdy postavy řeší, kdo koho podrazil víc, už zavání fraškou ala Cimrman. Prostě, Disneyho mašina na mrzký peníz musí jet a zastaví se třeba někdy až za patnáct let, kdy bude točit 14. spin-off, tentokrát o "I Don't Like You Either Guy-ovi".___PS. Kathleen, jestli chceš ve Star Wars důstojně pokračovat, nedělej Zagorku a nech další trilogii udělat bratry Nolanovými.

Strach - Chaos - Bolest...the stronger the issues, the more powerful the catharsis, jak uvádí tvůrce v jiném svém filmu. TDKR je příběh vyhořelého odpojeného jedince, který vše nedokončené, nežádoucí vytěsnil za velké zámky, do nehlubších stok nevědomí a to přikryl (sebe)klamem a lží. Jenže, jak už to tak bývá, nic potlačeného nezůstane pohřbeno věčně. Postupně to probublává skrze chatrný konstrukt na povrch, více a více, až nakonec obří silou protrhne oponu a vyhřezne ven. Za sebou pak nechává spoušť, jak fyzickou, tak psychickou a hlavní postavu uvrhává zpět do díry, hlubší izolovanější a temnější než kdykoli před tím. A aby se náš hrdina stal opět symbolem, musí se první stát zase člověkem. Skrze zpětné nalezení svého emocionálního já - na jeho napojení, v tomto případě reprezentované strachem - ústředním motivem prvního dílu trilogie. S tím rozdílem, že jej následně nezačne projektovat do druhých ale zpracuje formou (sebe)přijetí. Výše popsaný psychologický princip není navíc aplikován pouze na Bruce Waynea ale na celý Gotham.___Fantastické monumentální zakončení mé nejoblíbenější trilogie, organicky propojující dva předchozí filmy. Rozumím výtkám při srovnání s druhým dílem. Ano, není zde Joker a katarzní díl se opět přibližuje více komixu. Ale. Bane je skvělá volba. Jednak díky minimalistickému projevu Toma Hardyho a za druhé proto, co reprezentuje - bezohlednou, utlačovanou horu negativní energie. Dark Knight navíc obsahoval nesrovnalosti rovněž, pouze nebyly tak viditelné. Temný rytíř povstal je epická freska, ve které dojde k smysluplnému naplnění osudů všech postav, nejen Bruce Waynea, rámovaná Příběhem dvou měst od Charlese Dickense.

Stagnaci první série tohoto seriálu s P. K. Dickovským námětem otočily až poslední díly. Nyní se jeví, že celá první řada byla pouhou expozicí toho, co teprve příjde. Nolan mladší a Joy se začínají dotýkat podstatně hlubších existencionálních témat. Opravdu se těším na pokračování.

A já to klidně přiznám. Fakt nemám rád komixové filmy. Když vidím, že vedle sebe ve zpomaleném záběru řadí atlet v úplém trikotu, který umí teleportovat galaxie, cool týpek se specializací na točení s nožem typu motýlek a gymnastka, jež, je na kladině (na níž se obvykle vyskytují generičtí nepřátelé) jako doma, aby v perfektně estetickém útoku zpacifikovali zlořáda - čisté ztělesnění zla, začnu mručet jako Tom Hardy ve většině svých rolí. A pokud se k nim ještě následně přidá telepatka, schopná číst myšlenky, za podmínky fyzického uspokojení kategorie PG12, potomek aztéckého Opeřeného hada a nadlidsky silný mimozemštaň - vyděděnec s nihilistickými myšlenkami, aby opět zaútočili na zlořáda, znovu a lépe, tak se opravdu začínám vztekat. A následně se slzou v oku nostalgicky vzpomínat na normální filmy ze života, kde trochu nařachaný týpek s rotačním kulometem a motorovou pilou zlikviduje ideologicky nekompatibilní armádu země třetího světa. Naštěstí, ne každý tvůrce komixového filmu má potřebu podnikat regres do svého dětství a hojit traumata. Jako Mangold u Logana.___Mangold zcela zbavil hlavní postavy superhrdinské aury a takto obnažené, vybavené pouze svými drápy, je umístil, jako lovnou zvěř, do bezútěšného světa. Tomu odpovídají i akční scény. Jsou extrémně brutální, syrové, nelítostné, bolestivé, fyzicky i psychicky, kruté až na kost, bez jakékoli estetizující choreografie. A mezi tímto animálním násilím se odehrává civilní vztahové drama. Největší mínus celého filmu vidím v jeho předvídatelnosti. Po úvodní expozici je poměrně jasné, kam bude děj směřovat a jak budou jednotlivé oblouky hlavních postav zakončeny. Ostatně nejen ty hlavní. Když se třeba na scéně objeví rodina, která hrdinům poskytne teplo a mír domova, je vám jasné, že ti prostě půjdou. Do jednoho! To ale není v případě Logana zase až takový fail. Navíc, poslední záběr filmu - gesto malé Laury, je daleko silnější, než třeba Joseph Gordon-Levitt vyjíždějící na plošině v netopýří jeskyni.

Léto 2005. Místo - grilování na zahradě v Londýnském Camdenu. St: "Teď jsme byli na tom novém Batmanovi." Já: "To je v kině zase nějaký nový Batman? Je dobrý, jako ti Burtonovi?" St: "Je jiný. Ukázali, jak začínal. Že ho jakože cvičili nindžové v horách". Oči se mě protočily ve sloup a v duchu si pomyslel, "bože, to bude zase pi****na."___Zima, začátek roku 2008. Místo - žlutý autobus nejmenované společnosti někde na cestě do Maďarského Győru. Zde si dovolím malou odbočku ve vyprávění. Vite děti, ono ty chytré telefony a tablety neexistovaly vždy. Dokonce vlaky a autobusy neměly zabudované malé displaye v sedadlech. Pokud už disponoval dopravní prostředek nějakou obrazovkou, byla umístěna v přední části a možná i někde po stranách, aby i cestující v zadní části měli nějaký filmový zážitek. No, zážitek. Stevardi mívali zvláštní fetišisticko-perverzní potřebu pouštět VHSkové céčkové záležitosti a zvyšovat tak utrpení dlouhé úmorné cesty. Ne tentokrát. Na obrazovce se objevil Bale, otevírající oči po dětské noční můře. Ko: "Ty jsi to neviděl? To je vynikající film". Ano, měl pravdu. Dodnes mě mrzí, že jsem ho neviděl na velkém plátně. A stačilo, kdyby St před třemi lety řekl, že Batman begins je od člověka, který točil Memento a Insomnii.______Nolan začíná něco, co piluje a zdokonaluje následujících deset let. A to nejen v rámci trilogie Temného rytíře, ale i filmů za odměnu - Dokonalého Triku, Inception a Interstellaru. Hned na několika frontách. Jednou z nich je storytelling, struktura příběhu. Batman begins má pevnou čtyř aktovou strukturu. Zní to banálně ale ani tu není schopna značná část filmařů udržet. První končí rozhodnutím nezabít, druhá odhalením kostýmu - alter ega. Třetí reprezentuje dějový oblouk Scarecrowa a čtvrtá finální střet s Ras al Ghoulem. Každá část je vyplněna konfliktem, ať už vnitřním, nebo vnějším, a vyprávění se plně soustředí na dané téma definované tímto sporem. Hlavní antagonisté společně s Brusem Waynem tvoří tzv. 4bodovou/rohovou opozici. Matrice více charakterů ve vzájemném střetu dává možnost košatějšího vyprávění, než prostý duální souboj dobra se zlem. A tu Nolan bohatě využívá.___Základy druhého pilíře, který Batman begins pokládá, je analytická psychologie postav. Každý komixový námět je vlastně absurdní. Tohoto nevnímaje. Hlavní postavě v dětství zabijí rodiče a on se chce mstít. Budiž. Ale tak, že si na sebe vezme kostým létající krysy a po nocích běhá po střechách a bije je pěstí? Christopher Nolan bere tento námět a přepracovává jej tak, že každá motivace, pohnutek, čin, rozhodnutí je smysluplné. V Batmanovi můžeme vidět reálné lidi, reálně se rozhodující v nereálném, komixovém prostředí, jež je determinuje.__Co poněkud zastinuje začínajícího Batmana vůči následujícím sequelům je fakt, že tvurci neměli k dispozici příliš velký rozpočet. Také casting nebyl úplně podařený. Tím mám na mysli především Katie Holmes. Ta měla opravdu hrát jen subjekt vlhkých snů středoškoláků ve fotbalových bundách, řešících hluboké problémy u plechových školních skříní někde na americkém středozápadě. A nakonec. Souboje. Těžko říct, jestli chtěl Nolan navodit atmosféru chaosu z pohledu bitých pěšáků, kteří neví, co se dějě, až do momentu, kdy jejich mysl knokautuje Wayneova pěst, vynořivší se ze stínu. Nebo to prostě neuměl natočit. V každém případě. Velmi slušný start mé nejoblíbenější trilogie.

Scénáře dvou doposud nejlepších filmů Alfonze Cuaróna by šly šmahem odsoudit jako primitivní. Putování z místa A do místa B. Ale, život je přece cesta, východní filozofie a náboženství o tom ví své. Zatímco pozdější Gravitace je mimořádná především díky svému technickému zpracování, Children of Men paří mezi vyjímečné filmy hned z několika důvodů. Jedním je obsah a emocionálně-atmosferická stopa, která po zhlédnutí zůstane. Potomci lidí jsou syroví, bezútěšní a občas působí až fyzickou bolest. Na druhou stranu také neuvěřitelně dojemní. Především ve scéně, kdy po zuby ozbrojené lidstvo, nyní ohrožený vymírající druh, spatří novou, nevinnou, bezbrannou naději.___ Druhým důvodem jsou opravdu překvapivé vizionářské schopnosti tvůrců. Dvanáct let starý dystopický film reflektuje masovou migraci, terorismus nejasného původu, hybridní války, vzestup autoritářských forem vlád, izolacionismus, intelektuální degradaci a především snížení reprodukčních schopností tzv. vyspělého světa.___A konečně, samotné filmové řemeslo je prostě pecka. Duo Cuarón-Lubezki dokáží vymyslet a realizovat virtuózní choreografie kamery či snímat skutečně dlouhé dynamické sekvence bez střihu které vás vtáhnou do děje jako, sirény na skalním útesu někde uprostřed oceánu.