Parabot

Už od prvních dílů jsem se nemohl zbavit pocitu, že se nejedná pouze o pokračování kultovního seriálu, ale spíš rekapitulaci celoživotního Lynchova díla, kde ospalé městečko tvoří pouze něco jak základní, výchozí bod. A to nejen děním mimo Twin peaks, ale i drobnějšími detaily, jako třeba kamerou, záběry, castingem (Naomi Watts, Patrick Fischler) nebo hudbou - Gordon pohvizdující si Rammstein, Rebeccou del Rio v Roadhouse. Bylo fascinující sledovat, jak si zase Lynch jde svoji vlastní cestou, při které ignoruje současnou tvorbu a buduje opět něco osobitého, poutavého, suše vtipného i dojemného. S touto sérií mám ale dva problémy. První reprezentuje Forrest Douggie Gump. Zpočátku velmi vtipný prvek, který ovšem s přibývajícími epizodami čím dál víc monotónní, stereotypní až ubíjející - jak vítězně proplouvá děním s pomocí elementů za červenou oponou. Prostě, začal chybět starý dobrý agent Cooper. Naštěstí přišla epizoda s tanečkem Audrey, která byla poctivou uspokojující katarzí. Druhý problém je ale daleko horší. Poslední díl. Finále. Ano, Lynch si to dělá po svém, ale tohle bylo jak překvapivá nečekaná facka. Plivnutí do tváře. Král surrealismu, snění, vizí těsně před úsvitem zatřásl svým divákem a hlasem Gordona zařval: "Vstávej! Jdi do práce, zaplať složenky, vyplň excelové tabulky, nažer se ve fast foodu". Lynch prostě jedním rychlým gestem zbořil svůj domeček z karet. Jako písečnou mandalu, kterou mniši nakonec shrnou do nádoby a vysypou do řeky. Korekce v podobě další série nebo nového filmu už asi neproběhne. A to mrzí. PS: David Lynch ovšem opět potvrdil, že má velmi vytříbený vkus, co se hudby a žen týče.

Jsou filmy, které jsou dobré, zajímavé, sugestivní ale po prvním shlédnutí už je nikdy nechci vidět znovu. Třeba Saló anebo 120 dnů sodomy nebo Cesta. Mazací hlava patří mezi ně a bohužel jsem ji viděl 2x. Poprvé v kině, v rámci Projektu 100, podruhé při nahrávání na VHS z ČT 2. Nikdy jsem se potom už na tu nahrávku nepodíval. Hlava videa maximálně přehrála několikrát (a asi mnohokrát) porno, kterým byl zbytek stopáže kazety doplněn. Nechci vědět, co jelo Lynchovi v mladistvých letech v hlavě. Můžeme být rádi, že své šílené neurotické vize, výjevy, obrazy rozředil. Jinak by se režijní a kulturní ikonou asi nestal.

"Ahoj, já jsem Terry. Terry Gilliam. Ten, co dělal ty divné animace v Monthy Pythonovských skečích. Následujících patnáct let vám budu servírovat svérázné filmy. Začněme takovou variací na 1984, která bude hlavně o trubkách"___Je strašná škoda, že Gilliam si neušetřil pro svůj Opus Magnum - Dona Quijota - alespoň trochu imaginace, kterou měl, když režijně začínal. Na druhou stranu, není jediný.___ Skepticky pochybuji, že ještě někdo natočí tak autenticky svébytnou adaptaci výše uvedeného Orwelova díla, kde hlavní hrdina v pravém slova smyslu, a tak trochu deus ex machina, bude instalatér pracující načerno. Zatímco příběhový hrdina, snící pohádku, si zažije svoji revoltu, aby si nakonec z nouze vytvořil vlastní svět a zároveň skončil jak skončil. V prostředí autokracie, diktatury, absolutního podvolení. Zaplaťte za své zločiny, hříchy.

Přemýšlím, zda tento film patří do kategorie odpad, nebo si zaslouží plnou hvězdnou palbu. Taková přehlídka edwoodovského diletantismu se jen tak nevidí. V optimálním rozpoložení (intoxikace, lobotomie) - a nezáleží, zda jste kovaný v Troškových spektáklech, či preferujete třeba Bertolucciho epopeje - dokáže vytvořit vskutku záživný společenský večer. Jako třeba když hrajete aktivity, dračí doupě, jste moc nahulení, abyste dál zkoušeli s kapelou, nebo nevíte jak rozjet bukkake večírek. To poslední jmenované je hypotetická situace ale věřím, že by to mohlo fungovat.

Docela by mě zajímalo, jaká by byla následujcí DiCaprio role, pokud by ani za toto urputné plazení nedostal Oscara. By si zahrál nějakého krtka? Po druhém zhlédnutí ale váhám, zda Revenantovi neubrat hvězdičku na lepší průměr, protože mě, slovy našeho vrchního všeználka Vaška, přišel prázdný a falešný. Navíc, ta nejedna doslovná vykrádačka Tarkovského...

Epizodní lesk a bída EDM scény bylo vedle hlavních témat, které se linou celou sérií, dobrým zpestřením. Gio tentokrát nejslabší - až moc kopíroval předchozí ebolu. Závěrečný Erran naprosto dokonalý.

Výbuchy smíchu střídá až znechucený úžas spojený se zamyšlením, zda je Cohen tak zdatný manipulátor, nebo jsou účastníci jeho TV show prostě jen - hlupáci. Vlastně bych byl velmi rád, kdyby někdo něco takového udělal v českých reáliích. A klidně by mohl vycházet z Baronových inkarnací. Šiřitelů alternativních faktů, celebrit, expertů na gender a "Gun Nuts" máme taky přehršel.

Když jsem se o tomhle počinu dozvěděl, byl jsem hodně skeptický. Další dystopie. Tentokrát střižená na míru ženám. Skandální. Já nemám nic proti dystopiím a ženám. Naopak! Ženy jsou fajn a příběhy, které škodolibě říkají: "Tak jo, teď jste si žili až moc dlouho uvolněně, je čas utáhnout kohoutky, muhehe", poskytují takový ten zdravý nadhled. Je tam, proti jiným produktům kvality tv. míň rotačních kulometů a víc tenze. Vlastně je to trochu jak méně propracovaní Potomci lidi (sry. na Cuaronuv masterpiece to fakt nemá). Další chmurný pohled. Ale, v detailu nenalíčená a v prostoru snímaná služebnice má své autentické kvality. ...po první sérii.

Seems you've begun to question the nature of your reality. Spoilery...V klasickém filmu byl vanishing point bod, kdy hlavní postava zmizí z radaru všech pronásledovatelů. We Westworldu jde o situaci, která definuje samotnou osobnost. Její identitu. Můžete utíkat. Můžete být, teoreticky, nesmrtelní. Ale tohohle se nezbavíte. Maximálně, v nejlepším, se ocitnete v kruhové místnosti, kde gramofon opakuje vaše oblíbené beaty a kulaté přesýpací hodiny, a kruhové akvárium definují vaši smyčku. Některé postavy vědomí nabývají a jiné jej pozbývají.... William se zbavil toho svého. Po determinační scéně jsem to vše musel pauznout a jít na cigáro.

Skvělý minimalistický, řemeslně velmi zručný thriller, odkazující pojetím k Telefonní budce nebo Locke-ovi. Tedy film, který dává velký prostor divákově imaginaci. Na rozdíl od dvou výše jmenovaných je ústřední děj, který rekonstruujeme společně s hlavní postavou, temný a skutečně ponurý jako polární noc.