Parabot

Těžký izraelský buldozer. Trojjediný (až tak hluboká a dávná reflexe?) příběh o traumatech a vině, která jde napříč generacemi. Brutální jungovský námět. První dvě historky mě trochu nudily, byť byly hodně intenzivní. OK. zajímavá manýra. Snímat téměř vše z kolmého pohledu vůči zemi. A hlavně, řešit aktuální byrokratické odosobněné procesy pouštního státu, které vycházejí z pohnuté historie posledních padesáti let. Nicméně sdělení těchto příběhů nebylo samoúčelné. Vše totiž vyústí do velmi osobní roviny. A v ní mě fakt zaujal jeden motiv na úrovni běžných mezilidských vztahů. Neizraelský, nadregionální. Do popředí se dostane deník mrtvého vojáka, a zejména jeho poslední stránka. Protagonisté si fabulují, marginalizují výjev, o němž nemají žádné informace, neví vůbec nic. Projektují si do něj vlastní kostrukty a přitom jde o vyobrazení velmi fatální, a zcela jiné, události. Odsuzují se k dalšímu kolečku foxtrotu.

Výborný životopisný film s neštastně zavádějícím českým překladem názvu. Ale chápu, že Hra na předstírání nebo Turingův test nezní marketingově příliš sexy. Klíč k pochopení Alana Turinga zde totiž až tak není prolomení Enigmy, nebo položení základů výpočetní techniky, ale jeho koncept testu umělé inteligence, probíhající ve filmu v jediné neretrospektivní časové linii, kdy do role testujícího subjektu je situován samotný divák. Vše je na emocionální úrovni samozřejmě umocněno osobním osudem v kontextu doby, která odlišně orientovaným fakt nepřála. ___Cumberbatch role tzv. "Gifted People/Adults" zvládá brilantně, z pozitivních i negativních stran této skupiny lidí. Ostatně, hrál vlastně někdy něco jiného?

Chápu. Existuje celá řada lidí, pro které jsou rozmáchlá témata řešící podstatu lidství, duše, a všechno je propojeno apod., něco jako červený hadr pro býka. Jako Fontána nebo Mr. Nobody. Rozumím. Mě to ale baví. A dokonce si odvážím tvrdit, že Atlas mraků je to nejlepší, v čem bratři/sestry…prostě entity Wachowské měly prsty. Dost možná taky proto, že polovinu práce svěřili Tomovi Tykwerovi.___ Alas Mraků je adaptací stejnojmené knihy Davida Mitchela, jednoho z nejzajímavějších současných prozaiků. Co je na tomto filmu, dle mě, výjimečné, jakým způsobem Wachovští uchopili předlohu a využili film jako médium se vším, co nabízí. Mitchelova kniha má relativně konvenční chronologickou formu vyprávění, která by se dala charakterizovat jako “cesta tam a zase zpět” šesti povídkami, navzájem propojenými. Film má naprosto roztříštěnou strukturu, kde, kromě knižních pojítek, spojuje jednotlivé scény například úhel snímání kamery, totožný dramatický moment či nějaká kauzální vazba. A, ono to funguje! Kromě toho se mezi jednotlivými příběhy velmi dobře orientuje díky tomu, že autoři pro každý z nich zvolili zcela jiný žánr. ___Jako nejslabší hodnotím NeoSoul, ve kterém bratři, sestry, whatever předvedli svůj standard, "pilovaný" od Matrixu až do jejich posledního počinu - přicházejícího Jupitera. Odporně samoúčelně přestylizované souboje, honičky, teatrální mluva bez obsahu atd. Asi by bylo dobré, kdyby už nikdy netočili cokoli, co se nějak dotýká science fiction, a zkusili jiný žánr. Nebo možná nefilmovali už vůbec. Naproti tomu, Přelet nad kukaččím hnízdem stylizovaný do raných filmů Guye Richieho, respekt Tome!___Původní knižní předloha má také trochu jiné zakončení. Všech povídek. To Ale Wachowští přepsali, aby zapadalo do jejich spirituálního konceptu vycházejícího z východních filozofií, které rovněž cpou všude, kde se dá. V případě Atlasu Mraků mě to ale nevadilo. Možná právě i naopak. Jednak proto, že díky jejich změnám je celkové dílo kompaktnější, a asi bych chtěl, aby mé životní rozhodnutí formovaly lepší budoucnost. …we cross, and recross our old tracks like figure skaters.

Je naprosto jasné, že Prezident Blaník vznikal za pochodu. To ostatně tvůrci deklarovali. Vyčítat mu šití horkou jehlou je nesmyslné, protože vysoustružit vtipný scénář, na bázi dění, dřív, než se stane, by nezvládl ani kvalitně zhulený Machiavelli. Naopak druhá polovina, když už Najbrt a kolektiv museli fungovat v podstatně vyšším improvizačním duchu, mě přišla podstatně humornější, než ta první, která se neúnosně vlekla. Asi proto, že autoři zveřejňovali materiál již během prezidentské kampaně a třeba nesestříhaná "reportáž" Tondova meetingu s občany, nebo samotnými kandidáty, byla zábavnější, než finální filmový střih. Možná, kdyby expozice měla formu kvazidokumentu začátku Blaníkovy kampaně, celé by to působilo jinak. Filmu prostě chybí údernost klasických Blaníkovských desetiminutovek, protože je to jiný formát. Ale po bitvě je každý generálem. Zvlášť, když jste se té bitvy neúčastnili. Věřím, že další Tondův vstup na scénu bude vypilovanější.___ Camea osobností Českého společenskopolitického dění mě bavila. Byla to pouhá camea, nikoli plnohodnotné role. Tonda Blaník potvrdil roli jediné aktuální opravdové české satiry v dnešní komplikované době a já váhám, zda mu ještě nepřidělit čtvrtou hvězdu.___pokud se zde dostane do modrých, tak to udělám. Dodatek. A tak se také stalo.

Když se někdo pokusí natočit film, který alespoň rámcově neobsahuje klasickou dramatickou klenbu, nějaké ucelené sdělení, obvykle vstupuje na velmi tenký led. Ve mě to obvykle vyvolává pocit znechucení, že má zase někdo potřebu exhibicionistické egomasturbace, aniž by měl vlastně co říct. A tak místo toho, aby si o tom popovídal se svým psychoterapeutem, infikuje v lepším případě okolí, v horším podstatně větší geografické celky, svými vizemi a toxickým myšlením.___ Toto se naštěstí netýká Velké nádhery, kde rovněž chybí kompaktnější děj. Sorrentinův atmosferický cyklus výjevů ze života lehce znuděné a těžce zhýčkané římské smetánky je orámován naprosto úžasným vizuálem. Poměrně snadno se dá přistoupit na hru, ve které absenci děje substituuje něco, co by se dalo nazvat výletem do duše hlavní postavy. A ta rozhodně není fádní.

V souvislosti s Mládím se nabízí otázka, zda nebyl Sorrentino součástí nějakého eugenického programu typu Lebensborn, protože i malé dítě, či miss universe je zde inteligentnější, ba dokonce moudřejší, než polovina mé sociální bubliny. To je ale docela malý škraloup na jinak velmi příjemném, vtipném a vizuálně opulentním rozjímání o životě dvou starců v podání Michaela Cainea a Harveyho Keitela. Chemie mezi nimi je vůbec největší devíza tohoto filmu. Velmi zdatně jim sekunduje stále krásná Rachel Weisz.___"You say that emotions are overrated. But that's bullshit. Emotions are all we've got."

Spielbergovi se podařilo vystavět fantastický etalon osmdesátkové popkultuře. A to jednak množstvím odkazů na tehdy se formující herní komunitu, tak samotným příběhem. Pokud na tento film vezme otec svého nezletilého syna, ten o generaci starší bude v extázi, když hlavní protagonista vrhá fireball přesně jak ve Street Fighterovi II. A jeho potomek v témže momentu také, protože nakopává koule obří korporaci v duchu aktuálně poptávaných dystopických teenagerských filmů.___ Ready Player One je jak Stranger Things. Tyto dvě díla odlišují pouze léta pilování řemeslné zručnosti. A tu má Spielberg fakt v malíku.

Skvělý český seriál s naprosto ikonickou znělkou, ve které se ovšem Karel Svoboda "lehce" inspiroval Vangelisovým End Titles z Blade Runnera. Nevadí. Udělal to s důstojně a s grácií.

Tento film demonstruje snad vše, co je na současném Hollywoodu špatně. Předpokládám, že jeho geneze byla následující: Režisér měl tvůrčí vizi. Přišel za producenty. "Hmm, komixový námět říkáš. Týmovka. Avengers těm z***ům z Marvelu sypou docela dobře". Oči se proměnily v bubny výherního automatu, roztočily, a s cinknutím mechanické pokladny zastavily na symbolu USD (znáte ze starých kreslených grotesek). "Natočíme frančízu!"___Ano. Frančízu. Nikoliv film. Filmy už prece nikdo točit nechce. Já to chápu. Ekonomicky to dává smysl, jak se říká u nás v práci na oddělení. Snižují se fixní náklady, dál náklady na výrobu, marketing. Generuje to příjmy v delším časovém horizontu.___A tak se rozjela výrobní kola továrny na sny. Problémem bylo, že původní režisérova představa byla zcela jiná, než papalášů nad ním, kteří potřebovali rýžovat. Podívejte se na ComiCon teaser - first look. A tak se o výsledek díla přetahovali a přetahovali, a kdyby neměli termíny, tak se přetahují dodnes.___Výstupem tohoto procesu je naprosto nesmyslná slátanina bez hlavy a paty. Sebevražedný oddíl začíná klasickou expozicí, ze které je cítit, jak byla přešívaná velmi horkou jehlou. Končí naprosto průměrnou CGI bitvou. To, co se děje mezi tím je úplně jedno. Někam jdou. Jediný důvod, proč jdou, je, aby došli někam, kde udělají akci, a z úst vypustili nějakou tu hlášku. Vše, co se odehraje, má nulovou kauzalitu k ději. Veškeré scény by se mohly libovolně zaměnit, prostříhat a zřejmě by to nikdo ani nepoznal. Stodvacetiminutová reklama na akční figurky a jiný merch. Hádám, že nejprodávanější bude Margot Robbie s baseballkou a Will Smith v pevném rozkročeném asymetrickém postoji s kvérem v ruce. Osobní automobil sloužící jako sokl se samozřejmě prodává zvlášť. ___A ještě jeden nešvar Sebevražedný oddíl nastolil. Již jsem zmiňoval trailer. Druhý trailer byl koncipovaný tak, že na Bohemian Rhapsody od Queen nastříhali zpracovaný materiál. Mělo to velký úspěch. Troufám si tvrdit, že tento akt se významně podílel na výsledném vyznění Suicide Squad, ale o tom už dost. Zkrátka. Od té doby jde o standardní pojetí trailerů. Vezme se nějaká notoricky známá odrhovačka, která velmi často nemá vůbec žádný vztah k danému filmu a na ni se naroubují samotné záběry. Utrpení v multiplexech před začátkem filmu se tím nesnesitelně prodlužuje. Jako by nestačila standardní paleta reklam na globální nápoje. Markeťáci, uvědomujete si vůbec, že lidi chodí často do kina pod vlivem?

Po shlédnutí trailerů jsem nechápal, proč tento film nejde do kin. Nyní se rozhodnutí nedivím. Otázka, jak by na velkém plátně vynikl svébytný vizuál. Alex Garland chtěl údajně natočit chytré, inteligentní science fiction. Zůstal ale někde na půli cesty. Sebedestrukce člověka, potažmo celého lidstva, jako nosný motiv filmu, není příliš vytěžena. Hlouběji k ní odkazuje pouze jeden monolog a charakter hlavních ženských hrdinek. Ve finále, které je poměrně zajímavě zpracované, si Garland nekonzistentně odskakuje k úplně jinému tématu. Samozřejmě by se dala vykonstruovat nějaká metafora, dávajíci smysl. Třeba o ztrátě čistoty, nevinnosti, následné cestě slzavým údolím plným klasických archetypů, a katarzi v podobě nalezení zrcadla sama sebe, která jde ruku v ruce s nezbytným koncem, jež je také začátkem něčeho jiného. ...mno. Super! ___Výsledek filmu je zkrátka rozpačitý. Na druhou stranu, pořád jde o docela originální film. Nedá se říct, že je úplně zbytečným odpadem. Průměr.