Parabot

Měl to být trašně "funny" Marvel, říkali. Je to strašně konvenční komixárna. Přitom.

Tři hvězdičky za to, že jsem dostal úplně přesně, co jsem čekal, a čtvrtá za Petera Dinklage. Jeho role bylo to nejsofistikovanější v celém filmu. Pětimetrový liliput a klíč k dění. Na druhou stranu bych jednu hvězdu mohl strhnout za hudbu ale čert to vem. Kdybych byl vášnivý čtenář marvelovských komixů, tak tomu napálím plný kotel a ještě dlouho otravuju své blízké rozborem díla. Ale nejsem. To znamená, že jsem se díval na Avengers jako nefanoušek a neměl ponětí, co je polovina postav zač. Nicméně jsem se k tomu postavil zenově. "Prostě tam jsou a tak to je!" A mezi námi, trochu mě irituje, jakým směrem žene Marvel/Disney blockbustery___Linie kolem Dr. Strange dává tak trochu tušit, že všichni zmizelí se zase objeví. Tedy dost umělý cliffhanger na konci. Motivace Tanose by dávala smysl, pokud by universe byl tvořen pouze planetou Zemí. Ne celým vesmírem. Ve filmu je zhruba 236 scén, kdy musí nějaká postava volit mezi humanismem a záchranou všeho a všech. Tvůrci si mohli alespon 118 takových scén ušetřit. Ty zbylé by pak měly alespoň trochu emocionální náboj. A byl to vůbec film? Nebyla to pouhá, byť drahá, monumentální, seriálová episoda?

How I met your mother meets Chalupáři. Prvoplánový útok na nostalgickou notu. Nutno přiznat, že ohledně událostí kolem 17. listopadu to na mě docela zafungovalo. Jinak taková typicky česká seriálová klasika, vezoucí se na vlně laskavého humoru s fakt podivným castignem a podprůměrným scénářem.

Po první sérii jsem si řekl OK. První vlaštovka české quality TV. Sice scénáristicky vykrádá, ale opravdu vykrádá, Villeneuveho Zmizení, Dánsko-Švédský Most, a zřejmě i první řadu Temného případu, ale konečně se někdo o něco snaží. Rok se z rokem sešel. Mezitím v české produkci vznikla Pustina, Svět pod hlavou, Spravedlnost. A Strach vypustil už třetí řadu svého Labyrintu. Progres? Naopak, degres. Celé to vyznívá jak stý odvar adaptace Dana Browna, do které Jiří až moc projektuje svůj přístup k víře. První věc, která tvoří tuto řadu nesnesitelnou. Druhá jsou herecké výkony. Třeba Žilková jako bývalá narkomanka je směšná. Není ve své roli jediná. Třetí je hudba. Typická pekelná unylost většiny českých seriálů. Čtvrtý scénář. Pátá dramaturgie. Vlastně už v tom výčtu nechci pokračovat.

Povídka P. K. Dicka je naprosto jiná, než původní film se Schwarzeneggerem. Když už někdo přišel s nápadem, že vznikne remake, mohli se toho tvůrci chopit podstatně invenčněji, než že otrocky přeberou motivy filmu z osmdesátek. Třeba, že se víc budou držet původní předlohy. Nebo úplně jinak. Nestalo se. Paul Verhoeven je režisér se zřetelným osobitým rukopisem. Do svých, často béčkových filmů, byl schopen vklínit velmi svébytnou satiru. Wiseman evidentně žádný takový "special move" nemá. Takže natočil další nablýskané instantní, tedy i zbytečné sci-fi, které navíc vizuálem velmi okatě vykrádá další, daleko povedenější adaptace výše uvedeného autora. Takovéto pomrkávání stylu "víš, co mám na mysli" je v tomto případě spíš fakt k vzteku.

Joel Schumacher patří mezi nejrozporuplnější filmové tvůrce. Na jednu stranu vyprodukoval velké množství balastu, kterému vévodí jeho zpracování Batmana. Naopak ale do jeho portfólia patří skvělá díla, jako Volný pád, Telefonní budka a 8mm. Jejich společným jmenovatelem je rozpad lidské osobnosti. 8mm se ovšem výrazně odlišuje formou. Zatímco první dva jsou nízkorozpočtové filmy tvářící se nezávisle, 8mm je neo-noirová záležitost, odkazující k Sedm či Obvyklým podezřelým. Samotné téma - vyhřeznutí té nejtemnější stránky lidského charakteru - má do jisté míry blízko ke Coppolově Apokalypse. Řeku Mekong a Kambodžskou džungli nahradily špinavé periferní uličky, skladiště, opuštěné továrny, a válečnou vřavu zase svět nejtvrdšího porna. Víceméně standardní procedurální krimi začne nabírat na skutečných obrátkách v katastrofické části - střetu se samotným ďáblem a jeho následovníky. Pak již jen sledujeme Cage-ho, staženého dolů do temné díry, který je ochoten se vzdát úplně všeho, jen aby dokonal destruktivní dílo zkázy. Na samotném konci běsnění, na hřbitově, nalézá muže, jakého potkáváme den co den na ulici, v práci, restauraci, obchodě nebo v parku.___ Na druhou stranu, všechny zde vyjmenované filmy jsou o řadu výš, než 8mm. Plusové body má ale za Aphexe Twina - Come to Daddy.

Britské nekomediální seriály trpí stále stejným nešvarem. První série je často velmi originální, inovativní. Ta druhá, onu počáteční energii a invenci přetaví v ryzí zlato. A pak to jde do kytek. To je bohužel případ i Sherlocka, postavy pevně zakotvené do britské kultury. Seriál, který po právu po uvedení vzbudil velký rozruch, aby se po několika letech rozplynul neznámo kam. Matně si vzpomínám na třetí řadu, čtvrtou jsem úplně vytěsnil. Ale Skandál v Belgravii, ten si, pokud mě osud bude nakloněn, pustím ještě mnohokrát. Dokonale zvládnuté režijní, scénáristické i herecké řemeslo. Jedinou vadu na kráse vidím v názvu. Tento díl se prostě měl jmenovat The Woman. A nyní se mě v hlavě rozezněl další tón ze soundtracku, kdy si na konci detektiv definovaný hloupou čepicí se sentimentálním úsměvem pohodí s mobilem, podívá se z okna, a svým opravdovým hlasem zamumlá "THE woman". Každý muž, kterému zkřížila cestu skutečná femme fatale, pochopí.

Podzim 2014 - Intestellar, 2016 - Arrival, 2018 - First man. Za mě momentálně film roku. Ty epické vesmírné výpravy v kombinaci se sondou do lidské povahy jsou prostě přitažlivé. Byť Armstrongův příběh vlastně není sci-fi, minimálně fi, i když se najdou lidi, kteří budou tvrdit opak.___ V kontextu těchto filmů: Zimmer a kolektiv dokazují, že varhany nemusí ze všeho dělat gotický horor. Johan Johansson RIP, že drony a ticho mohou být harmoničtější než většina aktuální popové produkce. A Hurwitz zbavil theremin nálepky divně kvílející zvukové krabičky pro nerdy a udělal z něj pohlazení po duši. https://www.youtube.com/watch?v=_6nelE4nieo https://www.youtube.com/watch?v=zcev7yEPeF8

Opravdu nečekaně příjemné překvapení. Seriálové pokračování poměrně prostého jednoduchého teenagerského béčkového hitu, resp. trilogie, s tisíckrát opakovaným mustrem. Světlá strana (Daniel San) úpí pod tyranií rigidní temné strany síly (Johnny Lawrence) a díky osobní transformaci ji nakonec udolá, porazí. A navíc naprosto čestným způsobem! Tvůrci seriálu oživili obě hlavní postavy v současnosti, tedy v hyperkorektní, digitální době, kdy je bipolární vidění světa a společnosti dávno pase a tím pádem je i dobro a zlo prolnuté, daleko obtížněji definovatelné. Ze zjednodušených karikatur prostě vytvořili lidi. Přidali k nim další, o jednu až dvě generace mladší protagonisty a zručně rozehráli odlehčenější vztahové drama, o křivdách, traumatech, pomstě, soucitu a odpuštění. A to, co představitelé předvádějí, má blíž ke karate, než v originální trilogii.... Na druhou stranu. Po Postradatelných, Stranger Things, Ready Player One, ale i aktuálnímu Maniakovi a mnoha dalších, zase věc, která nostalgicky čerpá z osmdesátkové popkultury. Chápu, neviditelná ruka trhu nezná slitování, ale není to už trochu moc Antone Pavloviči?

Podle traileru jsem čekal variaci Inception, což je v kombinaci s Fukunagou slušným důvodem, proč se dívat. Po první epizodě jsem dostal velmi osobitou záležitost, odkazující se k Věčnému svitu neposkvrněné mysli a Brazilu, co se neukotvenosti v čase v závislosti na prostoru a reáliích týče. Budu sledovat dál.