Mertax

Kulisa 15 metrů vysoké Alamútské brány byla postavena v Pinewoods Studios za 14 týdnů. Na její stavbu se spotřebovalo 3 000 dřevotřískových desek, přes 21 km dřevěných latí a zhruba 40 tun sádry.

Výrobní náklady české a německé verze dosáhly výše 3,5 milionů.

Vídeňský monarchistický nacionalistický tisk žádal zákaz filmu, protože byl prý výsměchem rakouské tradici a dělal ostudu důstojnickému sboru. Na základě těchto protestů bylo používání starých rakouských uniforem a zesměšňování tehdejší c. a k. armády v české filmu skutečně zakázáno.

Film vznikl v dosluhujícím vinohradském ateliéru A-B. Než byl v březnu roku 1933 definitivně zavřen a poté zbourán, natočilo se v něm 47 českých zvukových filmů a 8 německých verzí.

Nutkavá potřeba nakupovat se vyskytuje cca u 6 % amerického obyvatelstva. 80 % z "postižených" jsou ženy.

Když se Rebecca vrací z Miami do NY a jede taxíkem skrz Times Square, na billboardech jsou reklamy na Bruckheimerova producentská díla: CSI: Crime Scene Investigation, G-Force a Prince of Persia: The Sands of Time.

Režisér Ladislav Smoljak chtěl, aby vše bylo co nejvíce autentické. Roli organizátorky Strašnického divadla Markové hrála tehdejší ředitelka, neherečka Jana Vokrojová. Ředitele agentury ztělesnil Ludvík Toman, který rok před natáčením skončil ve funkci ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov.

Na filmu se jako art director podílel Jean Hugo - pravnuk slavného spisovatele Victora Huga.

Film se točil rok a půl na mnoha místech Ruska.

Žádný z herců nemá make-up, což byla v němé éře neslýchaná záležitost. Carl Theodor Dreyer se domníval, že to poskytne tvářím větší sílu.

Skupina 11 komparzistů, hrající vojáky wehrmachtu, byla při natáčení akční scény zraněna (jeden přišel k vážnému poranění zad, ostatní utrpěli pohmožděniny a zranění hlavy). Požadovali po Tomu Cruisovi (Claus von Stauffenberg) - producentovi a hlavním představiteli snímku - bolestné ve výši 11 milionů amerických dolarů.

Tom Cruise (Claus von Stauffenberg) se začal o roli více zajímat poté, co jej na nezávazné schůzce Bryan Singer upozornil na fotografii, z níž byla patrná nápadná podobnost mezi hercem a skutečným plukovníkem von Stauffenbergem.

Některé scény musely být znovu natočeny, protože během vyvolávání filmového materiálu byla použila špatná chemikálie.

"Wir Kinder vom Bahnhof Zoo" - je kniha skládající se ze série reportáží, které podle výpovědi 14leté Christiane F., zaznamenané na magnetofonových páskách, sepsali novináři Kai Hermann a Horst Rieck. Text nejprve vycházel na pokračování v časopise Stern, v roce 1978 byl vydán knižně. Kniha byla velice úspěšná a vyšla v mnoha jazycích, často v několika vydáních. V Německu vedla k odtabuizování otázky drogově závislých mladistvých ve věku 12-15 let.

Film vidělo v českých kinech přes 800.000 diváků.

Film získal na festivalu Berlinale cenu kritiků FIPRESCI.

Kameraman filmu Jaromír Šofr získal výroční cenu Asociace kameramanů za rok 2006.

Gertie je z rodu diplodocus.

Snímek byl v USA vybrán k zachování Národním filmovým registrem. Umístil se jako šestý v knize "The 50 Greatest Cartoons: As Selected by 1,000 Animation Professionals" of filmového historika Jerryho Becka.

Zhruba v roce 1915 se objevill plagiát, který byl mnoho let distribuován pod nesprávným označením jako film Winsora McCaye.