HonzaBez

Jak vyplývá již ze samotného názvu seriálu, důležitou roli zde hrají automobily. Pokud jde o samotnou značku Volha, objeví se zde modely GAZ Volha 21 (auto, podle kterého si Standa Pekárek vybral své krycí jméno u StB) a Volha 24. Narazíme zde ale i na několik „škodovek“ (Škoda 1202, Škoda Octavia Combi, Škoda 1000 MB, Škoda Garde) a dalších značek ze zemí socialistického bloku (Tatra 613, Warszawa, Wartburg 311, Moskviče 407 a 412). Nemohou ale chybět ani „zánovní“ auta ze západu (Citroën DS, Renault 16, Mercedes-Benz).

Mezi pražské lokace, kde se film natáčel, patří mj. Vinohrady (ulice Lužická a Korunní, Vinohradská vodárenská věž nebo náměstí Jiřího z Poděbrad s kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně), Holešovice (Veletržní palác, Národní zemědělské muzeum, Letenské sady nebo ulice Heřmanova), Praha-Nové Město (Senovážné náměstí, Václavské náměstí či ulice Na Příkopě) nebo Smíchov (ulice Mozartova).

Pohádka se natáčela v exteriérech (nádvoří, zahrada) i interiérech (reprezentační sál, velká jídelna, chodba v 1. patře) zámku Krásný Dvůr na Lounsku.

Pohádka se natáčela na zámku Smolenice na Slovensku, a to jak v jeho exteriérech (záběry na věž, u kašny, na schodech, v zahradě apod.), tak i interiérech (záběry na schodech hradu, v královské či královnině komnatě či na trůn – schody do zámecké věže, žlty a červený salónek, zámecký apartmán č. 14).

Úvod a závěr filmu se natáčel na zřícenině hradu Andělská hora na Karlovarsku.

Pohádka se natáčela v Třeboni, ve slovenském skanzenu Zuberec (např. ve zdejším v kostele sv. Alžběty), u vodního mlýna Oblazy v Kvačianské dolině a na secesním mostě v Kráľovej pri Senci.

Film byl (minimálně z části) natáčen v zámecké zahradě ve Veltrusech. V několika záběrech se objeví silueta samotného zámku.

Několik záběrů odehrávajících se v budově soudu, případně na Ministerstvu vnitra, se natáčelo v dnešní budově Ministerstva dopravy na adrese nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha – Nové Město.

Záběry odehrávající se před vstupem do budovy guvernérova sídla a v jejím interiéru se natáčely v exteriéru i interiérech dnešní budovy Ministerstva dopravy, někdejšího sídla Ústředního výboru Komunistické strany Československa na adrese nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha – Nové Město.

Natáčení probíhalo mj. v Baťově památníku ve Zlíně a dále v dobových kulisách kubistické vily v Lysé nad Labem, ve Veletržním paláci (coby poslední nezničené funkcionalistické budově v Praze) a rovněž ve Staré Boleslavi a v Popradu.

Ve snímku nechávají jeho autoři zaznít dvě klasické skladby. Jednak jde o „Poem“ Zdeňka Fibicha a dále úvodní známou část z pomalé věty klavírního koncertu W. A. Mozarta „d moll, KV 466“.

Mezi skladby, které ve filmu hraje symfonický orchestr, patří např. Italské capriccio op. 45 Petra Iljiče Čajkovského nebo Dvořákova „Novosvětská symfonie“.

Do úvodních titulků zní úvod z Beethovenovy sonáty č. 23 „Apassionata“. Na konci filmu, kde citace z této skladby zazní znovu, však z rádia hlásí, že dozněla Beethovenova sonáta „f moll“, což je úplně jiné dílo.

Jedna z pražských lokací, kde byl film natáčen, je budova Ministerstva dopravy, která ve filmu představuje objekt americké ambasády v Moskvě. Ve filmu se objeví jak pohled na exteriér budovy (byť dodatečně digitálně upravený), tak i pár záběrů z jejího interiéru (včetně záběru na zdejší funkční páternoster).

Ve filmu se objevil (a povozil tak hlavního představitele hlavní role Ivana Trojana) i Mikoláškův milovaný automobil Hudson. Osudy tohoto vozu jsou celkově zajímavé. Do sedmdesátých let se vozem „proháněla“ Státní bezpečnost. Když však po ropné krizi stouply ceny pohonných hmot a jeho provoz se stal příliš nákladný, vůz chátral v zapomenuté garáži. Teprve později jej zakoupil sběratel a zrenovoval do původní podoby. A právě díky tomu si mohl zahrát i v tomto filmu.

Texty k písním, které zpívá dívčí sbor (včetně „Písně z konce století“), napsal Ondřej Suchý.

Ústřední melodii z tohoto seriálu otextoval Zdeněk Borovec a píseň „Nepočítám“ pak nazpívala Judita Čeřovská.

Budova někdejšího ÚV KSČ (a dnešního Ministerstva dopravy) na Nábřeží Ludvíka Svobody v Praze 1 je využita v seriálu hned coby dvě poměrně odlišné lokace. Zadní dvůr a schodiště jsou použity ve scénách odehrávajících se na britské ambasádě, čelní pohled na budovu se objeví v závěru coby budova ministerstva vnitra.

V této televizní inscenaci se poprvé před kamerou objevil Ondřej Kepka, který na to v jednom z rozhovorů vzpomíná takto: „Režisér Jiří Bělka si s obsazením dětské role (šestiletého synka) dlouho lámal hlavu a Zdeněk Řehoř a Jaroslav Satoranský mu tenkrát řekli: ‚Gábina (Vránová) má přesně tak starého kluka...‘ Máma mě tedy přivedla a Bělka si mě vybral.“

Autor seriálové hudby Jan Klusák zde použil i jeden hudební motiv z úvodu filmu Farářův konec (1968). Jediný rozdíl je v orchestraci. Zatímco původně hrát tento motiv smyčcový orchestr, v seriálu jej hrají především flétny (i když i zde se zapojí místy smyčce). Jde o leitmotiv spojený s postavou Iny (Andrea Čunderlíková). V plné síle se objevuje v epizodě Reoperace (1981) hned na několika místech, kdy se Ina s dr. Blažejem (Josef Abrhám) během nočních začínají znovu sbližovat – stopáž 28:46–31:55, pak 37:46–40:25 a nakonec 55:45–56:35). Pak opět třeba v epizodě Procento hnisavých komplikací (1981), kdy Ina odjíždí do porodnice (stopáž 11:08–11:58) a následně ji tu pak navštěvuje doktor Blažej, který definitivně odejde od rodiny.