HonzaBez

"Člověk člověku musí pomáhat...." Možná je to poněkud naivní příběh, taková protektorátní pohádka pro dospělé, přesto si nemohu si pomoct, ale mě tento film vždy hezky zahřeje u srdce. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Jindřich Plachta, jehož Fábera je ve skrze sympatický člověk. Jaroslav Marvan v roli polepšeného továrníka Bartoše mu při tom umně sekunduje. A když se k tomu přidají dva roztomilí malí klučinové, těžko lze tomuto filmu odolat.

"Takové to bylo smutné milování..." Smutná tahle pohádka podle Hanse Christiana Andersena vskutku je. A nejen svým koncem. Už samotné snové zobrazení podmořské říše doprovázené výbornou hudbou Zdeňka Lišky působí dost teskně. Úplně si tak nemyslím, že by tuhle pohádku dokázali ocenit současní dětští diváci. Poetický vizuál mistra Kachyni je úžasný, ale co naplat děti budou postrádat více akce. Za výborný nápad jinak považuji využití potenciálu obou sester Šafránkových, ač tedy ta hlavní herecká kláda pro tentokrát leží na té mladší a méně zkušené Miroslavě. Tam však svou asi největší hereckou příležitost využila na jedničku s hvězdičkou.

"Podívej to je nádhera, ta ladnost, kam se hrabe Josefína Bakerová, vidíš ty oči, úplně jak lidský, jsou krásnější jak lidský“ Své kouzlo tento filmový přepis povídek Otty Pavla určitě má. Karel Kachyňa si byl vědom, že dvakrát člověk nevstoupí do téže řeky, a proto je tento snímek, i přes týž námět, svým charakterem o dost jiný než jeho televizní Zlatí úhoři. Zvláště ta první část filmu je možná až moc bujará a rozjařilá, ač musím uznat, že Karel Heřmánek (jak ho moc nemusím) je zde vskutku luxusní... Fišerova filmová hudba se opět dokáže velmi umně přizpůsobit charakteru filmu a tak zvláště ty taneční rytmy ala tango nemají rovněž chybu.     

„Běžte, plujte až do Sarkasovýho moře…"  Přestože jde v případě tohoto Kachyňova prvního zpracování povídek Otty Pavla "jen" o televizní počin, musím říct, že mi svou poetičností a lyrikou přijde možná i krapet kvalitnější než Kachyňův pozdější film Smrt krásných srnců. Odpovídá tomu i charakter hudby Lubomíra Fišera. Nic naplat Kachyňa byl vážně "hotovej umělec " a tenhle film "to je koncert, jako Kubelík"

"A na svatební cestu pojedeme do zoo.." ;) Film se "strašným numerem" Tomášem Holým snad nikdy nemůže být špatný. I zde řádí jako "ďábel", nad něž "žádné pozemské zákony neplatí".  Dospělácká dvojice Kolářová - Kaiser je poněkud nesourodá, ale ta proměna "staré, utahané a nerudné" učitelky v zamilovanou holku se Daně Kolářové vážně povedla. Kachyňova režie zrovna moc výrazná (snad kromě závěrečné karnevalové scény) není, letní atmosféru ten film ale určitě má. Naprosto vynikající je hudba Zdeňka Lišku, která svou nápaditostí i intenzitou krásně graduje právě v oné závěrečné karnevalové scéně.

"Co pak je krása hřích?" Klobouk dolů před Kachyňou režií a možná ještě víc před kamerou Vladimíra Smutného. Té nahoty je sice v tomto snímku na můj vkus asi víc, než by bylo nutno, a občas už na mě působila až poněkud fádně. Z uměleckého hlediska je ten film konfrontující životní ideály muže v období krize středního věku s pokryteckou morálkou společnosti víc než zdařilý. Karla Heřmánka moc nemusím, takže z hereckého hlediska mě ten film zas tolik neoslovil, ale mám pocit, že ve svém původním tříhvězdičkovém hodnocení jsem se držel přeci jen až moc u zdi. Když k té umělecké kameře přidám typicky hravou hudbu  Angelo Michajlova, myslím, že bude fér jednu hvězdičku přidat.

"Fandy, ó Fandy, jsi zdrojem vší švandy, tvou zbraní Fandy, je jen tvůj smích...."  Jak mám filmy Karla Kachyni moc rád, tak tady ho (s výjimkou pár erotických záběrů) moc nepoznávám. Ne že ten příběh o osmnáctiletém Františku, který po maturitě nastupuje do svého prvního zaměstnávání a snaží se hlavně získat přízeň své obdivované dívky, v sobě neměl vůbec žádný humor. To jistě má. Ale snad jen přítomnost Dany Medřické v její poslední filmové roli dělá z tohoto filmu víc než jen úsměvnou banalitu. Co si pak člověk z tohoto filmu i po letech pamatuje je titulní píseň Nadi  Urbánkové: "Fandy ó  Fandy, máš tričko a kšandy a přesto Fandy přesto jsi král... "

"Šťastné je, že jsme prežili…" Je docela štěstí, že jsem se k tomuto zapomenutému snímku Martina Hollého po létech konečně dostal. Téma vypořádání se se zločiny stalinismu určitě není špatné zpracované, ač scénář vznikl podle námětu někdejšího komunistického ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka. Je tedy asi znát, že film vznikl ještě za socialismu, neboť v porovnáním s Hollého Tichou bolestí je ten popis událostí přeci jen o dost uhlazenější (bez jakékoliv zmínky o obětech na životě). A ten konec film odehrávající se po událostech spojených s Chruščovovým projevem na 20. sjezd KSSS vyznívá až moc optimisticky. Přesto po filmové stránce tomu nelze moc co vytknout. Nechybí třeba ani Hollého filmařská poetika (viz zejména scéna kdy Věra vzpomíná na život s Grigem mezi partyzány). A krásný je i hlavní hudební motiv.

„Naskakuje mi z toho husí kůže!....No jaká jiná kůže by ti, Mistře Jene, mohla taky naskakovat, že...” Ať si kdo chce, co chce říká, ale za mě je České nebe úžasným vyvrcholeným celé cimrmanovské tvorby. Už v řadě předchozích her je řada hezkých odkazů na českou kulturu a historii a ono setkání některých našich českých velikánů v české nebeské komisi to krásně završuje. Nechybí řada ironických poznámek ("Karel Havlíček Borovský. To je chlapík. A jak trpěl pro český národ.....No trpěl, jel zadarmo do Alp.”), nechybí satira na český národní charakter („Tak počkejte, abych si to nepletla: otec vlasti, otec národa, praotec národa, miláček národa a... učitel národů, vůdce národa a zrádce národa. Tak tohle všechno my máme?”). A již samotným složením oné české nebeské komise (s praotcem Čechem a babičkou Boženy Němcové) se autoři této hry hrdě hlásí k tomu nejlepšímu z absurdity cimrmanovské tradice. A kdyby se to mé hodnocení náhodou někomu nelíbilo, tak tomu bych s klidem ukázal dveře a řekl: „Radecký, marš ven!”

"Přijde novej, mladej, ale to bude sekáč pánové, ne jako Já, ten se nezakecá.." Spolu se Záskokem jde v tomto případě o dvě mé nejoblíbenější cimrmanovské představení. Možná i proto, že velkou část hry zná člověk už z filmu Nejistá sezóna. Platí to zvláště o aktovce Vizionář, která je ve filmu uvedena téměř celá. Jediným rozdílem zde je obsazení smrtky, ovšem těžko říct, zda je v této roli lepší Zděněk Svěrák (viz Nejistá sezona) nebo Ladislav Smoljak (viz TV záznam samotné hry). Pokud jde o první seminář, pobaví jistě valná většina z restaurovaných nápisů Járy Cimrmana z liptákovské restaurace. V tom druhém je pak k popukání zejména přednáška o úspěších Járy Cimrmana na poli zemědělství. Toho universálního ptakopyska bych fakt rád viděl. To by panečku musely být "výjevy"...😃 A nemuselo by ty výjevy být v "troubě".😃