HonzaBez

"Gregory udělal bum.. :D" Páni, některé střípky ze života malých i velkých děti provádějících všelijaké lotroviny, byly až stěží uvěřitelné... Přesto to bylo po většinu času vcelku zábavné. Navíc jsem si užíval moc příjemnou hudbu. Filmu podle mě trochu chybí nějaká pevnější dějová kostra, která by jej více držela pohromadě. Moc mi pak nesedla závěrečná část, kdy film náhle zvážněl. Zbytečně patetický mi pak přišel monolog učitele, v němž mj. hovoří o tom, jak je "život těžký ale krásný, proto na něm lpíme." Já bych tedy na těch smutnějších tónech v případě tohoto filmu zas tolik nelpěl....

"To by se mělo zakázat, aby spolu žili lidi, co už se nemaj rádi...." Filmů o tom, jak je těžké stárnout, je určitě dost. Nevím ale asi o žádným, který by měl tak dusivou atmosféru. Z českých filmů jsem si vybavilo Babí léto, kde Zázvorková s Brodským si v určitých chvílích též dělali ze života peklo. Ale tady jsou ty vzájemné vztahy někdy až na úrovni jakéhosi psychoteroru, přičemž je vskutku těžké říct, zda je větší vina na straně "zahořklého dědka" v podání jako vždy excelentního Jeana Gabina nebo jeho manželky. Asi chápu důvod, proč Gabin v jistý moment oznámí své ženě, že už s ní nikdy nepromluví, přesto tomu "překročení Rubikonu" zcela jistě musely předcházet i hraniční situace na straně "dědka". Každopádně když se jej jeho žena ptá, "proč mě nenávidíš" a "proč na mě koukáš, jako na věc," je člověku poměrně ouzko. Takhle že končí 25 let trvající vztah? Snad ne nutně každý...

"Někdy v životě jde jen o výsledek, jen ten se počítá..." Český název filmu tohoto syrového rumunského dramatu je vcelku dvojznačný. Na první pohled se sice vše točí kolem "zkoušky dospělosti" (ala maturity), kterou právě absolvuje dcera hlavního hrdiny filmu, úspěšného a váženého doktora Romea. Ve skutečnosti opravdovou zatěžkávací zkoušku "dospělosti" podstupuje sám Romeo. Ač si patrně velmi dobře uvědomuje pravdivost slov jeho manželky o tom, že "být fér má svou cenu," v dané situaci si zkrátka nemůže pomoct, protože jde přeci o budoucnost jeho dcery. I když se tento film snaží mapovat neutěšené poměry současného Rumunska, je zřejmé, že tato jeho základní zápletka má mnohem hlubší morální výpověď. V tomto směru nemám co tomuto filmu vytknout. Bohužel to však neplatí o vedlejší dějové lince týkající se Romeova nemanželského poměru a krizi jeho manželství, která (shodou okolností) graduje ve stejnou chvíli, kdy graduje v ona hlavní zápletka. Přišlo mi, že tyhle dvě dějové linie do sebe příliš nezapadaly a to naroubování jedné na druhou (v podobě jisté "vyděračské" taktiky ze strany Romeovi dcery) mi nepřišlo zrovna moc přesvědčivé. A když se k tomu ještě přidá několik nejasností, ať už se týkají samotného doktora Romea (viz zejména otázka, kdo a proč jej vlastně "pronásleduje", hází mu kámen do okna a rozbíjí auto) či přítele doktorovi dcery, musím konstatovat, že film tzv. "honí více zajíců", než by bylo nezbytně nutné. Z toho dosti otevřeného konce mi přitom přijde, že vlastně "nedohonil" ve finále ani jednoho. Přesto jsem si film vcelku užil ať už díky zajímavému filmařského stylu Christiana Mungia (viz zejména dlouhé záměry na jednotlivé postavy), či především z důvodu poměrně syrového zobracení současného Rumunska (včetně takových detailů, jakými jsou záběry na toulající se místní psy).

Nemohu si pomoct, ale Josef Dvořák vyprávějící svému malému braškovi pohádku o létajícím autě nemá chybu.... A vůbec jde o vcelku milý televizní snímek. Možná ta hlavní zápletka o radikální proměně hlavního hrdiny, pokud jde o vnímání ženské krásy, není úplně uvěřitelna, ale přesto jsem se přitom vcelku pobavil. Zvláště když partnerkou Dvořáka zde byla Iva Janžurova. Možná i kvůli scenáristovi Dietlovi se mi přitom vybavila tato dvojice v seriálu Nemocnice na kraji města

Thrillery vážně nemusím. K sledování tohoto me hned v uvodu přiměla chytlava titulní melodie. Když jsem pak zjistil, že v něm hraje mladičsky krásná Maryl Streepova, nebylo co řešit... Filmu nelze upřít, že má vybornou atmosféru a hlavně pár vskutku hustých lekaček. Tedy normálně nic pro mě, ale co by člověk neudělal, když je na scéně někdo tak kouzelný jako Streepova.

"Co to je ten Váš film? Co to je za povolání? Všichni tu spolu spí, tykají si, všichni se podvádějí a hrozně lžou No tak co to je? Je tohle normální? Mě se ten Váš film hnusí, je mi odpornej, nenávidím ho...." Mě se tento film o filmu tedy rozhodně nehnusil. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se naladil na stejnou vlnovou délku, ale čím déle jsem pozoroval všechny ty rozličné peripetie a maléry, které mohou asi vzniknou jen při točení filmu, tím jsem byl spokojenější. Zvláště když do toho všeho mumraje zaznívala krásná jakoby barokní hudba (s fanfárami).Snad ještě kouzelnější pak byl hudební motiv během kostýmové scény se svíčkou. To pak člověk lehce podlehne iluzi, že "filmy jsou harmoničtější než život, ve filmech nejsou hluchý místa ani dopravní zácpy. Filmy se řídí kupředu jako vlaky, jako noční rychlíky" Ale řekněte sami, je toto skutečně jen iluze...?

"Život je paradox. Naše činy získávají opačný smysl, než jaký jsme jim přisoudily..." Protože nejsem z Brna, asi tento film nedokážu tolik docenit, jako rodilí Brňané. Přesto mě na tomto filmu zaujal už samotný způsob, jakým režisér Kachlík přistupuje k této látce, tedy to, jak se při zpětném vyprávění příběhu ze strany hlavního protagonisty Adolfa zajímavě mísí reálné dění na scéně s Adolfovými filosofickými vstupy/glosami. Moc vtipná mi v tomto směru přišla zejména scéna z koncertní síně. Diváckému zážitku samozřejmě velmi pomáhá skvělý Miloš Kopecký se svým pro něj typickým donjuanským projevem. Jinak dějové jsme v tomto filmu svědky jen další variace na typicky kunderovské téma, které nám nabízí možnost mj. přemýšlet nad pravdivostí Adolfových slov, že "člověk nikdy nezná míru svého citu". V tomto případě se to celé odehrává v kulisách nejen krás Brna, ale i krásné klasické hudby (zejména Dvořákovy Rusalky). Při zpětném zkouknutí jsem tak měl i proto dost pokušení dát filmu plný počet hvězdiček. Ale pár scén mi tam přec jen vadilo (třeba "stihačka" Jirásková). Tak zůstanu u těch čtyř. Asi i proto, že se nepovažuji za součást "uplakaného a sadistického obecenstva", kterému je v závěru naservírován takový trošku zvláštně otevřený/nejasný závěr. Kdo to všechno spískal, říkal jsem si? Kundera ve svých Směšných láskách či autoři tohoto filmu? Musím se na to ještě podívat do originální předlohy. Ale možná je to jedno. Celé to přeci spískal pro své pobavení "bůh tohoto příběhu.. Ale jak truchlivý bůh.."

Štěstí nosí čtyřlístek, zbaví nás všech bolístek". Tenhle filmový Čtyřlistek tedy určitě nějaké ty bolístky má. Tou první je dost nesourodý děj filmu složený ze čtyř krátkých příběhů dosti odlišného zaměření, které propojuje jen málo uvěřitelný rámec. Moc nechápu, proč si jako jednotlivé postavy mají sami vyprávět u táboroveho ohně příběhy, co předtím sami zažily. Ty příhody (ač mají moderní kulisy - navigace, internet apod.) přitom nejsou tak nápaditě, jak bych si představoval. Malé dítě, jako moje Julca, možná létající domek či podvodní stroj na čištění dna rybníků zaujmou. Mě však ty různé Myšpulínovy vynálezy přišly takové bez invence. Tu jsem postrádal i u hudby, která byla hodně "dětská". Asi i dabing bych si uměl představit zajímavější. Tak 3 hvězdičky ve finále za klasické výtvarné zpracování a úsměv na tváři mě dcery...

"Jste připravena žít ve světle" ptá se architekt von Abt hlavní hrdinky filmu, ženy bohatého podnikatele Landanuera Liesel. Té její život, možná trošku paradoxně, mnoho světla nenabídl... A když už by se na konci filmu troška toho světla našlo (v podobě konečného naplnění její životní lásky), vstoupí do toho všeho zase stíny v podobě jednoho z mnoha zvratů novodobých českých dějin. Ty různé historické zvraty velmi ovlivnily i život Liesel. Autorům filmu se však bohužel vůbec nepodařilo nastolit odpovídající dobovou atmosféru, aby byl divák alespoň trochu vztažen do děje. Kromě toho ty skoky v ději a čase byly většinou divné střižené, což působilo rušivě. Stejně tak se vůbec nepodařilo do filmu dostat nějaké silnější emoce. Film tak na mě působil velmi chladně. A nejsem si moc jistý, že zrovna toto byl Ševčíkuv záměr......******************************************************************************************************************* Po přečtení literární předlohy musím dodat to, že kniha je mnohem lepší než film. Tak tomu sice mnohdy bývá, ale v tomto případě bych řekl, že některé postavy jsou ve filmu načrtnuty dost zjednodušeně a až po přečtení knihy jsem pochopil, jak to s dotyčnými postavami vlastně bylo (viz zejména vztah mezi Viktorem a jeho milenkou).

„Možná bych mohl být naštvanej na to, co se mi stalo, ale je těžké být naštvanej, když je na světě tolik krásy…“ Nějak nevím, jak k tomuto filmu přistupovat. Něco na něm určitě být musí, když jsem po jeho skončení zůstal na několik minut sedět jako opařenej… Ale na rozdíl od hlavního hrdiny Lestera v podání Kevina Speceyho jsem kolem sebe zdaleka neviděl jen samou krásu. Spíš jsem viděl hodně divných až hnusných věcí, ať už se týkaly nezdravých vztahů v rodině Burnhamových nebo třeba poněkud patologického vztahu mezi plukovníkem Fritz a jeho synem Rickym. A taky jsem viděl spoustu pokrytectví a předstírání. Líbila se mi dějová linka spojená se snahou Lestera překonat krizi středního věku, dostal mě závěr, přesto mi ale ten film přijde trošku přeceňovaný. 87%? Určitě jsou filmy, které se mi líbily mnohem víc.