Kočka

Julien bolestně cítí, jak z něho utíká teplo života, vidí, že jeho žena je na tom stejně a tak už ji nedokáže dávat mužskou lásku obsaženou v obdivu a zájmu. Upne se k náhradě - kočce, která mu přípomíná hebkost a mrštnost jeho ženy, když byla mladá. Jenže Clemence neztratila ani ve stáří nic ze své ženskosti a tak v kočce vidí svého konkurenta. Minimalistické drama o lásce, které se obejde bez sboru dunících smyčců v podresu a patetických dialogů, a místo toho se noří do hloubek lidských duší. A i když jde jen o přepis knihy G. Simenona, využití přestavby francouzského města na moderní city jakožto rovnoceného partnera hercům, dává filmu neopakovatené kouzlo. (21.02.2009)

Kočka - majestátná, krásná, mrštná. Přesně taková byla Julienova žena, bývalá akrobatka, když ji poznal. Jenže co zůstalo z lásky? Ponurý byt v bortící se čtvrti, dvě oddělená lůžka v ložnici a vůbec nic, co by si ti dva ještě chtěli říct. Clémence však na obraz svého mládí - kočku - žárlí. Přestože by nemusela, protože vlídná slova Juliena i jeho pohlazení čtyřnohé krasavice, patří právě jí. To ale Clémence nevidí, propast mezi nimi nemůže překonat zřejmě vůbec nic. (04.06.2013)

Lidé dokáží bezmezně a oddaně milovat. Lidé dokáží hluboce nenávidět. Lidé dokáží ubližovat sobě samotným i svým nejbližším s nevídanou krutostí. Stárnutí není příjemná záležitost, v hloubi duše se může usazovat pocit prázdnoty, beznaděje, osamělosti, nepotřebnosti i frustrace z nenaplněnosti vlastních životů. Tyto pocity se mohou projevovat negativním způsobem k těm nejbližším. A nezadržitelně se začnou roztáčet kola destrukce jednoho vztahu. Jak symbolické, když se konec a zkáza odehrává ve smrti staré čtvrti, která musí ustoupit nové výstavbě a pokroku. Staří a smrt je nevyhnutelný osud pro lidi i domy. Spouštědlem konečné spirály vzájemné partnerské destrukce se stává malý kočičí mazlíček. Jeden ho miluje a stává se náhradou citů v bolestném procesu stárnutí a deziluze. Pro druhého se stává objektem žárlivosti, kvůli kterému mu partner odepírá jakýkoliv náznak vzájemného citu a porozumění. Žijeme spolu a zároveň žijeme sami opuštěni ve všech okamžicích. Mluvíme spolu a neříkáme si nic. Víme, co máme říkat, ale mlčíme a neslyšíme. Nechceme slyšet. Chceme větší utrpení těch druhých, abychom nevnímali svá vlastní trápení a strach z toho, co se nenávratně blíží, nebo co se může blížit. Režisér navodil ve svém díle vynikající atmosféru, která vtáhne doprostřed tohoto psychologického dramatu. Film vyniká herectvím dvou osob. První osobou je starý Julien Bouin (skvělý Jean Gabin), který si až příliš pozdě uvědomí pravou podstatu svých citů a potřeb. Druhou osobou je jeho manželka Clémence Bouin (vynikající Simone Signoret), bývalá kráska a cirkusová akrobatka s nuceně ukončenou kariérou, která touží po citech a porozumění i po pomstě a trestu. Milujeme. Nenávidíme. Bojíme se. Ubližujeme sobě. Ubližujeme svým nejbližším. Trápíme se v nedorozumění, nepochopení, strachu. Chceme být milováni, ale ve strachu ze života se bojíme otevřít a přijmout svou vlastní lásku a city. Odmítáme naplnění vlastních životů z obyčejného a plíživého pocitu strachu v naších vlastních srdcích. (22.03.2016)

Gabin a Signoret jsou jedni z nejlepších herců co Francie kdy měla. Když je posadíte na lavičku do parku, je šedesát procent filmu už hotovo. Ale co dál? Bourací stroje jako metafora destrukce? A co dál? Kočka? To je zatraceně málo. Ve srovnání s Klecí či Zvláštním případem, které se Granier-Deferreovi vyloženě povedly je tento jen průměrný film. A když vezmu do úvahy i americké klasiky kde se řeší vztahové krize, tak se tato Kočka hned propadne rozpálenou plechovou střechou nebo se nutně musí bát Virginie Woolfové. Produkce: Lira Films (31.01.2019)

Psychologická dramata nevyhledávám, ale čas od času na nějaké chuť dostanu. A když je dobré, tak se zpravidla jedná o příjemné večery. Tohle dobré drama je. Ke všemu je krátké a kráčí po jasné cestě bez nadbytečných odboček. Hlavní herec i herečka jsou vynikající, tudíž i z výrazu tváře člověk chápe jejich motivace, a pokud je divák inteligentní(já), tak se dokonce dovede ochudit o častá "překvapení". Děj je brutálně jednoduchý. Dva lidé už jsou spolu příliš dlouho, takže láska zdrhla komínem a ze dvou lidí není nic víc než spolubydlící. Hledat štěstí jinde už nemá smysl, protože dokonce ani vercajk už nefunguje tak jak by měl. Člověk si začne vážit věcí, které měl až v momentě, kdy o ně přijde. Najednou se objeví skulina, kterou je třeba zalepit. A takové lepení častokrát nevydrží dlouho. Pánové a dámy važte si svých protějšků, nebo je alespoň připoutejte k topení, jinak vám mohou zdrhnout. Troufám si tvrdit, že se jedná až o strašidelně realistický obraz velké části manželství. A přitom je to tak jednoduché. Stačí komunikovat. Nikdo přeci nemáme za partnera telepata. Protože mám v poslední době vynikající náladu a bylo mi naděleno více štěstí, než dokážu unést, tak se přikláním spíše ke 4 hvězdám. (19.06.2017)